Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Kopretina.jpg

Poslední kapitola.

Jak to dopadlo s Trish?

Děkuji všem, kteří to četli. Děkuji za podporu a úžasné komentáře.

Kapitola 22. – Rodinné prokletí

Milovala jsem podzim. Znamenal začátek školy, stěhování, změnu. Letos jsme s Joshem a dětmi nastupovali do prvního ročníku na zdejší střední školu. Dohnal mě osud mojí sestry, kterým jsem zpočátku opovrhovala. Teď jsem se ale začínala těšit. Byla jsem pět let doma. Teprve nedávno se přestali bát mě pustit mezi tolik lidí. Nebo spíš já jsem přestala mít strach. To bylo důležité. Když jsem se bála, dělala si moje schopnost, co chtěla a já zmatkovala.

Po dlouhém tréninku jsem se naučila ovládat svůj dar. Uměla jsem spoustu věcí. Ovládala jsem vjemy, nemusela jsem vidět, slyšet, cítit. Stejně tak jsem se uměla udělat skoro neviditelnou. Dokázala jsem zakrýt svůj pach i podobu. Postupně jsem se naučila do svého štítu zahrnout i jiné členy své rodiny.

Vyšla jsem na verandu našeho nového domu. Líbilo se mi tu. Přistěhovali jsme se sem před měsícem a udělali jsme dobře. Bydleli jsme kousek od města a všude kolem byl les. Prostě typické místo pro upíry.

Od teď s námi měli bydlet i Trish s Nathanem. Od mojí přeměny jsme se viděli jen několikrát a oba mi už chyběli. Ale nebylo to jen kvůli mně. Stalo se, co jsme čekali. Zůstal s námi Evan. Stal se novou hlavou naší rodiny. Ve verzi pro lidi jsme měly s Trish být jeho dcery a Jeremy jeho syn. Nevadilo mi to. Už jsem si na něj zvykla. Navíc to bylo jediné dobré řešení, abych mohla chodit s Joshem i na veřejnosti a nebudila pohoršení.

Dokonce to nevadilo ani Charliemu. Díky Belle bral všechno kolem upírství až moc s klidem. Byla jsem ráda. Za poslední roky jsme si vybudovali celkem normální vztah. Navštěvovali jsme se. Volali jsme si.

Posadila jsem se do křesla a vzala si do ruky knihu. Milovala jsem čtení venku. Bohužel s mojí rodinou za zády se mi to nedařilo tak často, jak bych chtěla. Užívala jsem si toho, že jsem tu byla sama. Ostatní šli na lov. Já půjdu večer s Natem. Museli jsme se připravit na soužití s člověkem.

„Mami!“ vytrhl mě ze zamyšlení veselý hlas mého syna. Volal na mě už od lesa. Stálo jich tam všech pět. Věděla jsem, co to znamená. Závod. Postavila jsem se na verandu.

„Tři, dva, jedna, teď!“ Odpočítala jsem jim start a čekala, kdo z nich bude nejrychlejší. To byly chvíle, kdy se moje děti projevovaly na svých pět let. I když jinak vypadaly tak na čtrnáct nebo patnáct.

„První!“ Hulákal Jeremy vesele pár krátkých okamžiků po tom, co jsem je odstartovala. Těsně za ním přiběhla Addie.

„Stejně jsi vyběhl o malý kousek dřív,“ rozčilovala se a strčila do něj. Moc se nerozpakoval a ránu jí vrátil. Za veselého pošťuchování šli do domu.

„Ahoj, chyběl jsem ti?“ zeptal se můj nejoblíbenější hlas a zezadu mě objaly dvě silné ruce. Na krk se mi přitiskla ústa.

„Zase jste je nechali vyhrát.“ Na oko jsem se zlobila. Ale věděla jsem, že bych to udělala taky. Nikdo z nás neměl to srdce je někdy nechat prohrát. Rozmazlovali jsme je tolik, že jsem se skoro styděla. Když oni měli tak krátké dětství, že jsme chtěli, aby si ho užili o to víc. Trish s Natem je dokonce vzali napříč americkými zábavnými parky. Rozhodně jsme se snažili, aby nepocítili, že jsou o něco ochuzení.

„Jsou prostě rychlí,“ oznámila mi Helen, když kolem nás procházela. „A tohle si nechte na noc, jsou tu děti!“ křikla vesele už z kuchyně.

Josh se posadil do křesla a přitáhl si mě na klín. „Je tu krásně.“

Opřela jsem si o něj hlavu a dívala jsem se do jeho topazových očí. Milovala jsem tu barvu. Opatrně jsem se mu na klíně pohnula a otočila jsem se čelem k němu. Políbila jsem ho. S každým dalším polibkem jsem sledovala, jak se barva jeho duhovek mění. Tmavne. Až měly barvu noci. To byla další věc, o které jsem si byla jistá, že mě bude bavit pořád.

 

Zaposlouchala jsem se do zvuků, které ke mně přicházeli z venku. Zpěv ptáků, štěkání psa, bzučení hmyzu. Auto na příjezdové cestě. Trish! Napadlo mě automaticky. Teď někdy by měli přijet. Zaposlouchala jsem se ještě víc. Čekala jsem, kdy uslyším její srdce.

Auto bylo už nedaleko. Dokonce v místě, kde už jsem obvykle rozpoznala srdce a dech dvojčat. Zklamání mě zasáhlo jako rána mečem. Tohle nebudou Trish s Natem. Nejspíš to bude někdo od Cullenů. Bydleli nedaleko.

Stoupla jsem si k oknu a vyhlížela známý vůz. Přemýšlela jsem, co asi potřebují, že jednou autem. Většinou chodili pěšky, přece jen to pro nás bylo rychlejší. Navíc proběhnout přes les bylo kratší než ho celý objíždět.

Mezi stromy se objevilo červené auto. Červené?! Hlavou mi problesklo, že nikdo z Cullenových nemá červené auto. Carlisle měl černé, Edward stříbrné, Bella taky, Rose s Alicí žluté, Emmett bílé. Nessie, Jacob a Jasper měli motorku. Jedině snad Denalijští…

Rychle jsem opustila náš pokoj. Seběhla jsem do obýváku, kde Jeremy s Joshem a Addie hráli nějakou hru. Evana s Helen jsem neviděla. Podle zápachu chystali dvojčatům oběd. Jejich zálibu ve vaření jsem nikdy nepochopila. Nebavilo mě to už v době, kdy jsem byla člověk. Teď jsem navíc už ani vařit nepotřebovala. Kdyby to bylo jen na mně, tak by se děti živily jídlem objednávaným z různých okolních restaurací. Ještě že jsme ji měli.

„Jedou sem cizí upíři,“ křikla jsem na ně v běhu a pospíchala ven. Cizí upíři nikdy nevěstili nic dobrého. Hlavně ti, kteří nežili jako my. Postavila jsem se před dům a rodina kolem mě. Připravila jsem se, že je v případě nebezpečí všechny zaštítím.

Auto mělo kouřová skla, takže jsme neviděli jeho posádku. Pomalu jsem sbírala síly na ovládnutí štítu a snažila se slyšet cokoliv, co by mě upozornilo na to, s kým máme tu čest.

Než vůz zastavil, projelo mi hlavou množství nejrůznějších teorií.

Dveře se otevřely. K všeobecnému úžasu vystoupili Nat s Trish. A Trish měla karamelově hnědé oči!

Zůstala jsem překvapeně zírat. Moje sestra byla upír! Tak to už jsme byly všechny tři.

„Jak? Proč?“ vysoukala jsem ze sebe místo pozdravu. Nevěděla jsem, jestli mám mít radost. Vždyť ona to nechtěla!

„Prostě jsem k tomu dospěla,“ vysvětlila s úsměvem a šla mě obejmout.

„A poloupíře?“ ozvala se Addie. Věděla, jak to probíhá. Měla ráda svou sestřenici Nessie. Asi doufala, že by mohla mít další.

Na Trishině tváři se objevil smutek. Možná jen na setinu vteřiny, ale já jsem ho přesto postřehla.

„Dohodli jsme se s Natem, že my děti mít nebudeme,“ odpověděla. Lhala. Byla jsem si s tím skoro jistá. Ve dvojčatech se viděla. Dělala pro ně první poslední a nechce svoje děti?

 

„Tak co za tím je?“ zeptala jsem se jí večer, když jsme spolu šly z lovu.

„Neoblafla jsem tě, co?“ Čekala jsem, že na její tváři uvidím zase smutek, ale nebylo to tak. Byla to spíše smířenost. „Pamatuješ na mojí operaci slepáku?“ Nečekala na odpověď a pokračovala. „Něco nevyšlo tak, jak mělo, a mám tam srůsty. Věř tomu, že jsme se opravdu snažili. Po čtyřech letech mě to snažení přestalo bavit.“

„Jinak to nešlo?“

Zakroutila hlavou. „Byla jsem u hodně doktorů a všichni měli stejný názor. Dítě by bylo možné jen díky umělému oplodnění. Těžko můžu někam přijít a říct jim, že můj manžel je upír a chceme poloupíře.“

Vyvalila jsem oči a podívala se na její ruku. Měla prstýnek. Bylo mi svým způsobem líto, že jsem přišla o svatbu svojí sestry. Ale přála jsem jí to. Vzala si jednoho z nejlepších chlapů, které jsem znala.

„Nemůžeme mít všechny tři stejný osud, už takhle je to dost zvláštní,“ vzala mě za ruce. „Věř tomu, že jsem šťastná i tak. Mám skvělého manžela. Ty děti máš,“ usmála se. „Můžu rozmazlovat aspoň je.“

Měla pravdu. Prostě náš osud nemohl být tak moc stejný. Už tak byla naše rodina až příliš spjatá s nadpřirozenem.

Skoro jako by to bylo nějaké rodinné prokletí.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

Jalle

33)  Jalle (11.05.2013 17:07)

bolo to skvelé, ďakujem

32)  teresis (26.05.2012 00:19)

31)  Anna43474 (06.09.2011 20:01)

Nádherná povídka, vážně. Strašně moc děkuju, že jsem měla šanci si ji přečíst
TKSATVO

KalamityJane

30)  KalamityJane (06.09.2011 10:23)

moc nádherná povídka!

Paja

29)  Paja (17.08.2011 09:41)

Opětovné čtení jsem si užívala, bylo to pěkné. Holky jako sestry se prostě nezapřou. Děkuju

Kamci

28)  Kamci (29.05.2011 18:45)

skvělá, nádherně čtivá povídka
děkuji za skvělý zážitek

AnneCullen

27)  AnneCullen (27.05.2011 21:56)

Tak jsem si dala repete téhle skvělé povídky a i po tom roce se mi pořád zatraceně líbí! Vážně Gass, je skvělá, určitě se k ní ještě někdy vrátím :)

monikola

26)  monikola (27.05.2011 21:48)

veľmi pekný príbeh...zaujímavá zápletka, ktorá ma držala celý čas...vždy sa tam objavili momenty ktoré sa museli neskôr vysvetľovať a to dej posúvalo príjemne dopredu...zhtla som ju za dnešný večer ako skvelú rozprávku na dobrú noc...
zajtra sa určite zakusnem do nejakého tvojho ďalšieho výtvoru ;)

Kristiana

25)  Kristiana (27.05.2011 21:23)

Je mi líto, že Trish nemá děti a Abby nebyla na její svadbě. Taky mě mrzí, že už jsem na konci. :'-(
Povídka byla přijemná, místy velmi napínavá, milá, občas dojemná a jednoduše krásná. Hezky se mi četla.

Bosorka

24)  Bosorka (26.05.2011 21:22)

Tak jsem si tuhle nádheru dala zase....a bylo to stejně krásné jako tehdy ( to zní pateticky!)....je mi tak dobře po duši....

SarkaS

23)  SarkaS (26.05.2011 15:46)

Krásná povídka, nečtu jí poprvě, al epořád jsem z ní stejně unesená. Takových povídek není moc, taková jako je tahle se prostě zachytí drápkem do šedé kůry mozkové a už se nepustí. Jsem za to ráda, je to jakomít krásné vzpomínky na jiný život i když je to jenom fikce. A za to ti hrozně moc děkuji

Gassie

22)  Gassie (01.02.2011 20:22)

Carlie, díky Teď to vypadá, že jsem si dělala u Tebe agitku Jsem moc ráda, že se Ti to líbilo.

Carlie

21)  Carlie (01.02.2011 20:12)

Gassie, dovolím si komentovat povídku až celou, včera jsem ji začala číst a doslova ji hltala, to bylo něco úžasnýho!!!
Tak za prvé, skvělej originální nápad! Začátek mě naprosto strhl a žádná kapitola mě nepustila z vodítka moc daleko!
Skvěle vymyšlené, všechny nové postavy jsem si zamilovala a fandila jim.
To napětí, když sestry pomalu odhalovaly, kdo je Bella a kdo jsou Nat a Josh , nádherné sbližování párů , a tím vším bohatě protkaný krásně nenucený humor , to bylo supeeer! Konečně jsem se taky seznámila s Abby a jejím talentem.
No prostě, pustila jsem se do svých restů a rozhodně jsem byla víc než odměněna
Tuhle kapitolovku si dám určitě ještěěě!
Díky za zážitek

natali

20)  natali (19.01.2011 23:45)

Tak vcera jseem tuhle povidku zacala cist a v noci se mi o ni zdalo...a dneska to vidim stejne Trish je mi lito, ale nemuzeme mit vsechno:p Nevim jestli bych to ze se vsechny tri staly upirkami nazvala Rodinnym prokletim nebo Rodinnym stestim klidne bych si to dala taky:D

MaiQa

19)  MaiQa (11.01.2011 17:50)

Tak jsem se dneska nudila a začetla se. Nádherný příběh. Všechny tři sestry dopadly stejně. To je opravdu nějaké Rodinné prokletí. :D :D :D :D :D

Nora

18)  Nora (23.12.2010 19:39)

:/ pig :D :p :'-( :( B) ;) :) Prostě tahle povídka vystihuje všechny tyhle smajly. Krása!!!!!

Amisha

17)  Amisha (28.08.2010 09:39)

Krásná povídka
Omlouvám se, že jsem nekomentovala každou část, ale mě to tak pohltilo, že jsem se nechtěla vytrhovat.
Jsi skvělá

Gassie

16)  Gassie (20.08.2010 20:28)

Sakraprace, děkuji. Dnes jsem se zájmem sledovala Tvůj postup celou sérií. Jsem ráda, že se povídka líbila
Tyrande, děkuji za komentář. Jsem ráda, že se Ti to líbilo.

15)  Tyrande (20.08.2010 19:54)

Úžasné! Prosím pokračuj!nesnáším konce:'-(.Zajímá mě jak to bude pokračovat,zajímá mě jak bube žít Addy,Jeremy,Abby a Joshua.

sakraprace

14)  sakraprace (20.08.2010 19:53)

Já ještě nechci konec!!! Já chci ještě další díly.
Gassie, byla, ne je to nádherná povídka. V podstatě jsem ji zhltla jedním dechem. Nádhera.

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek