Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Kopretina.jpg

Evan dál zůstává u Abby. Dokáže Edward odhalit Evanovy pohnutky? Jaký má Evan dar?

Kapitola 18. – Překvapení

Po krvi jsem přestala zvracet! Konečně! Začínala jsem se cítit lépe. Teď bych určitě tu cestu autem zvládla. Evan s Joshem o tom nechtěli ani slyšet. Opakovali mi, že prostě počkáme na Carlisla. Nebudeme se odchylovat od původního plánu. Co kdyby se mi přitížilo… Chtěla jsem protestovat, ale veškeré mé výtky, byly zadupány do země. Teď na mě byli dva.

K mé naprosté nespokojenosti se nomád pasoval na mého ochránce. Asi si moc užil to, jak mi pomohl, tak se rozhodl ve své snaze nepolevit. Opravdu jsem mu byla vděčná, ale už by mohl vypadnout. Kdyby byl člověk, tak mu pošlu krabici čokoládových bonbonů, kytku a láhev vína. Jak poděkovat upírovi? Mám mu zavolat pokojskou? Navíc díky tomu, že obstaral krev, už neměl Josh snahu ho vypakovat někam pryč.

Aby toho nebylo málo, neustále se zdržoval v mé blízkosti. Kdyby aspoň neměl ty hnusně červený oči, napadlo mě ten den už po několikáté, když se posadil vedle mě na zem. Joshua byl někde pryč, tak mě nemohl bránit. On věděl, že se mi Evenova přítomnost moc nelíbí, proto se většinou snažil ho ode mě držet dál.

„Co budeš dělat, až odejdeme?“ Mlčet s ním mi přišlo horší než s ním mluvit. Navíc mě to opravdu zajímalo a ještě jsme to neřešili. Doufala jsem, že mi řekne, že má cestovatelské úmysly. Třeba by se mohl podívat do Evropy, Asie, Austrálie?

Pokrčil rameny. „Chtěl bych jít s vámi.“ Vypadal velmi odhodlaně. Ve mně zatrnulo.

„K pošahaným úchylům?“ Nebo jak se o nich vyjadřoval. To snad není možné, ten upír musí trpět rozdvojenou osobností. Proč by chtěl žít s vegetariány? Snad se nechce stát jedním z nich!

„Možná jsem přehodnotil svůj názor,“ zauvažoval nahlas.

„Takže se přidáš do rodiny, kterou jsi chtěl udat Arovi?“ Vmetla jsem mu do tváře.

„Nechtěl jsem je udat.“ Když viděl můj výraz, vzdal se sebeobhajoby. Věděl, že na tohle téma mám svůj jasný názor. „Ale asi to tak vypadalo. Teď budu muset doufat, že mě přijmou.“

Nevěděla jsem, jestli bych ho chtěla mít v rodině. Jestli ho chci potkávat po zbytek věčnosti. Nevěděla jsem, co si o něm mám myslet. Byl tak… jiný.

„Co budeš dělat ty?“ Položil mi otázku a já si opět připadala hloupě. Nebo možná byla hloupá ta otázka. To si nepamatuje na dobu, kdy byl novorozený. Podle všech budu pravděpodobně pár měsíců mírně řečeno mimo. Nejspíš budu ráda, když si nevysaju vlastní dítě nebo sestru.

Jediný, kdo měl radost z toho, co mě čeká po přeměně, byl Carlisle. Podle něj bude zajímavé sledovat mou novorozeneckou fázi. Zajímalo ho, jestli Bellino dokonalé sebeovládání bylo způsobeno darem nebo tím, že věděla, do čeho jde.

„Budu novorozená, Evane. Asi budu někomu pít krev.“ Odsekla jsem mu. Co si sakra myslí?

Rozesmál se. Což mou míru naštvanosti ještě trošku zvýšilo. Nechápala jsem ho. Nechápala jsem jeho důvody, proč už dávno někam nevypadl. Vždyť jsem ho musela dráždit. Byla jsem jeho jídlo. Já bych taky nevydržela několik dní sedět s čokoládou v jedné místnosti. Nejdéle druhý den bych si kousla.

„Myslel jsem, jestli zůstanete s Cullenovými, nebo odejdeš s tou druhou rodinou?“ Naklonil hlavu ke straně a jeho sytě rudé duhovky se zvláštně zaleskly ve slunci. Zatřásla jsem se hrůzou a odporem. Pak mi došlo, že mě to za pár týdnů čeká taky. Podle Belly se toho nezbavím pár měsíců.

„Ani jedno.“ Napadlo mě, proč ho to sakra zajímá! „Odejdu jen s Joshem, Helen a když to půjde, tak i s naším dítětem. Až se srovnám, vrátíme se a půjdou s námi Nat s Trish. Nechceme zůstat s Cullenovými. Bylo by nás příliš.“ Chtělo se mi na něj začít křičet, že jemu to může být úplně jedno, protože on bude někde hodně daleko! Jinak ho roztrhám a spálím, protože budu novorozená a budu prý mít neuvěřitelnou sílu.

 

Zastavili jsme na cestě uprostřed lesa. Byl čas na jídlo pro upíry. Josh nechtěl. Nakonec jsem ho přemluvila pod pohrůžkou násilí. Sice se mi smál, ale pak mu asi došlo, že nebude dlouho trvat a s klidem mu nakopu zadek. Ne, že bych o to stála.

Mně nechali v autě s hlídacím upírem.

„Kam jedeme?“ Už jsem se ani nesnažila zakrývat svou naštvanost. Jako by nestačilo, že se nám ten úchylný nomád nacpal do auta. Teď byl na lovu s mým Joshem a mně dělal společnost Edward. Na malou chvíli jsem zalitovala, že jsem Joshe poslala pryč.

Místo něj tu byl patetický, melodramatický upír, který trpěl záchvaty, kdy mi vysvětloval, proč to, co dělám, je špatné. Ale byl jediný upír, který kdy rodil poloupíra, proto vzal Carlisle s sebou. A vedle Carlisla měl nejlepší sebeovládání, tak nehrozilo, že mě náhodně posvačí.

„Naše rodina má sídlo nedaleko Denali. Tam by mělo být bezpečno.“

Věděla jsem, co tím myslí. Málo lidí. Nemuselo by tam být takové riziko, že mě neuhlídají a někoho zabiju. On byl nejvíc proti tomu, abych tam šla jen s Joshem a Helen. Bál se, že mě nezvládnou. Proto vybrali tohle místo. Eleazar a jeho rodina byli dost blízko, aby mohli pomoci, kdyby se něco stalo. Při pomyšlení na to něco, mi běhal mráz po zádech.

„Bude se ti tam líbit.“

Zašklebila jsem se. Nechápala jsem, jak by se mi mohlo líbit uprostřed pustiny. I když… líbit se mi bude všude, pokud tam nebude Evan. Navíc jako novorozený mi to bude stejně nejspíš jedno.

Edward se zasmál. „Zatím jsi mu nepřišla moc ne chuť.“ Využil tu vzácnou chvíli, kdy mu z mé mysli šly smysluplné informace a nejen zprávy o různobarevných zvířátkách, kterými jsem ho prý pravidelně zásobovala.

„Ty se divíš?“ On sám mi před pár měsíci dával podrobnou přednášku na téma, proč se vyhýbat cizím a neznámým upírům s červenýma očima zvláště.

„Není tak špatný, když pochopíš, proč to dělá,“ zastával se ho.

To mě zaujalo. „Povíš mi to, prosím?“ Věděla jsem, jak nerad povídá cizí příběhy.

„Asi bych měl,“ uznal. Na chvíli se zaposlouchal, jestli je neuslyší. Teprve, když si byl jistý, že jsou mimo doslech, začal povídat.

„Podle toho, co jsem o něm zatím zjistil, žije již velmi dlouho. Déle než si ty, já, Joshua nebo dokonce Carlisle dovedeme představit. Jako člověk byl farmář. Měl ženu a pět synů. Oba velmi toužili po dceři. Bohužel jeho žena porod nepřežila. Viděl ji umírat a to vědomí, že jí nemohl pomoci, ho velice ničilo. Za pár let to stejné postihlo jeho dceru. Nevydržel to. Utekl do lesa a tam ho potkal. Upíra. Svého stvořitele. Ten upír si ho nevybral jen tak náhodou. Evan má dar.“

Zalapala jsem po dechu. Další upír s darem. Prosím, ať není nebezpečný, nebo ať taky nečte myšlenky.

„Přiznám se, že jsem o ničem takovém zatím neslyšel,“ pokračoval Edward. „Umí nasávat pozitivní energii. Proto vás asi nechtěl opustit. Podle Jaspera je kolem vás velká aura lásky a štěstí. On jí cítil. Užíval si v ní.“

Zrudla jsem jak rajče. Jemně mě pohladil. Na tváři se mu objevil zvláštní výraz. Pak něco zamumlal tak rychle a tiše, že jsem zachytila jen nádhera a chybí.

„Na co mu je to sbírání energie?“ Zajímala jsem se dál.

„Umí ji využít. Podle všeho ji použil ve chvíli, když ti šel pro tu krev. Prostě na určitý okamžik se dokáže pohybovat tak rychle, že ostatní upíři jsou proti němu lenochodi. Třeba s tím dokáže i jiné věci. Zatím jsem viděl jen tohle.“

„A to že mi pomáhá… Myslíš, že to souvisí s tím, co se stalo jeho rodině?“ Na malý okamžik mi ho bylo líto.

Edward kývl. „Celou dobu myslí jen na tebe a na to, že se ti nesmí nic stát. Myslím,“ to slovo zdůraznil, abych pochopila, že jde jen o jeho domněnku. „Že ve chvíli, když tě viděl těhotnou a zranitelnou, se změnil. Vzpomněl si nejspíš na svůj lidský život. Na to zoufalství a beznaděj, co tehdy cítil. Pokud ne v tu chvíli, tak v ten okamžik, kdy Joshovi došlo, že ti zvířecí krev nepomůže.“

„Proto šel vykrást tu kliniku?“

„Nechce, abys zemřela.“ Udělal si k tobě pouto. „Potvrdí nám to až Jasper, ale mám pocit, že se ho nezbavíme. Něco k tobě cítí.“

„Lásku?“ vyděsila jsem se. Dalšího zamilovanýho upíra bych asi nesnesla. Navíc já miluju Joshe!

„Určitou formu lásky. Nebude to stejné jako s Joshem,“ odpověděl mi na mé obavy. „Ale to zjistí až Jasper.“ Ukončil rázně debatu. Museli být blízko.

 

Svítání. Ta část dne, kterou jsem měla vždycky ráda. Když začíná nový den a člověk neví, co ho čeká. Seděla jsem na své nové posteli a z okna pozorovala východ slunce. Ticho bylo vyrušováno jen sotva slyšitelným odkapáváním infuze, kterou mi zavedl Carlisle už na hotelu. Bál se toho, jak moc jsem byla zesláblá, tak se mi snažil jakkoliv pomoci.

Čekala jsem, kdy se tu zjeví Josh. Většinou se mnou byl skoro pořád. Asi něco řešil s Carlislem. To a lov byly jediné chvíle, kdy ode mě odcházel. Na lovu byl včera.

„Ahoj,“ ozval se ode dveří hlas, který jsem nečekala. Nevěděla jsem, že tu je někdo kromě nás čtyř. Ale mohla jsem to předpokládat. Edward by bez ní dlouho nevydržel. Navíc se někdo musí postarat o dítě, až se narodí. Ona byla ideální.

Poslouchala jsem tiché kroky, které se přibližovaly k mé posteli.

„Ahoj, Bello,“ počkala jsem na chvíli, když jsem sestru uviděla. Byla tolik krásná, líbilo se mi pozorovat, jak se od ní odráží světlo, vypadala jako umělecké dílo. Lehce jsem naklonila hlavu a sledovala jsem jemné linie jejího obličeje. Zajímalo mě, jestli jí budu po přeměně podobná.

„Co pozoruješ?“

„Přemýšlím nad tím, jestli ti budu podobná,“ vyslovila jsem nahlas myšlenku.

„Podle Edwarda ano. Prý vypadáš skoro stejně jako kdysi já.“ Přišla blíž ke mně a posadila se na postel. Pohladila mě po hlavě. Vzpomněla jsem si na tu dobu, kdy jsme se poznávaly. Na hodiny, které jsme si jen povídaly. O Reneé, Charliem, Trish, upírství, lidství, vztazích upírů.

„Mám strach,“ zašeptala jsem. Ona byla jediná, komu jsem se mohla svěřit. Jediná, která mě mohla pochopit. Určitě jsem to mohla říct i Joshovi, ale bála jsem se, aby nelitoval…

„Nedivím se ti. Taky jsem se bála. Porodu. Přeměny…“

Nenechala jsem jí domluvit. „Nejvíc se bojím toho, že se něco pokazí. Že se stane něco miminku…“ Po tváři mi sklouzla jedna slza. Muselo to ven. „… Že budu při přeměně křičet, že bude Josh trpět.“

„Taky jsem se bála, ale ty nemáš čeho. Carlisle s Edwardem nedovolí, aby se něco stalo tobě nebo dítěti. A… přeměna sice není nic, co bych chtěla někdy prožít znovu. Ale i ta nejhorší bolest poleví, a pak budeš jen ty, Josh a vaše poloupíře. Napořád.“ Pohladila mě přes břicho a miminko se pohnulo. Překvapením jsem přestala dýchat.

„To bylo…“ vydechla jsem. Chtěla jsem ještě něco dodat, ale zarazila mě.

„Pšt.“ Položila si ucho na mé břicho. Na tváři se jí rozzářil široký úsměv. Zvedla hlavu.

„Carlisle, Edwarde, Joshi,“ řekla hlasem ne o moc hlasitějším, než kdyby tu byli s námi. Přesto jsem si byla jistá, že ji slyšeli. Už tolikrát jsem se přesvědčila o jejich neuvěřitelných smyslech. A rychlosti. Než jsem se vzpamatovala, nebo zeptala sestry, co se děje, stáli všichni čtyři u mé postele.

Chtěla jsem křičet na Evana, že JEHO nikdo nezval. Vysloužila jsem si jedno vzteklé syknutí od Edwarda. Nechápala jsem proč, ale můj švagr byl na jeho straně.

„Jsou tam dvě,“ řekla najednou Bella. „Slyšela jsem je,“ dodala rychle na vysvětlenou.

Úplně přestala myslet na to, jak moc mě štve Evan. Dvě! Dvě miminka! Cítila jsem, že se mi divoce rozbušilo srdce. Podívala jsem se na ostatní. Evan se zachmuřil. Edward s Carlislem si vyměnili několik pohledů. Cítila jsem z nich jejich doktorské obavy. Co to se mnou udělá? Ale to jsem teď odmítla řešit. Chtěla jsem si chvíli užít toho, že budeme mít dvojčata!

Otočila jsem se na Joshe. Toho jsem si nechala jako posledního. Vypadal skoro stejně, jako tehdy, když jsem se mu svěřila s touhou po dítěti. Úplně zkameněl. Pak se probral a na tváři se mu objevilo tolik něhy a lásky. Pohladil mě a jemně mi objal bříško. Jezdil po něm prsty. Usmíval se.

Ostatní taktně odešli. Asi mysleli, že si o tom chceme promluvit, ale my tam jen leželi a dívali se na sebe. Ty vzájemné pohledy nám daly více než tisíce slov.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Kristiana

11)  Kristiana (27.05.2011 20:01)

Evan se chce přidat ke Cullenovým?! To bude ještě hodně zajímavý!
"On jí cítil. Užíval si v ní.“ A pak kdo je uchyl, že Evane?
Dvojčátka? Ehm... Ne, že bych neměla radost, ale to přece zanmená složitější porod, snad všechno dobře dopadne :-).

SarkaS

10)  SarkaS (26.05.2011 15:17)

Dvojčátka? Južíši, ty budou loztošný...

sakraprace

9)  sakraprace (20.08.2010 19:13)

jéééé, dvojčátka, krásné, ale toto bude hrozné těhotenství. Docela se o ni bojím. Bella čekala jedno a byla to hrůza.

Bosorka

8)  Bosorka (24.07.2010 17:37)

Odříkaného chleba největší krajíc...na to jak upíra vůbec nechtěla.... :D
Moc hezká povídky a už se těším na další díl!
PS: Evan a Helena? ;)

Mili

7)  Mili (23.07.2010 20:22)

To bylo úžasné, dvojčátka to jsem opravdu nečekala takové hezké překvapení. Doufám, že všichni tři budou v pořádku

sfinga

6)  sfinga (23.07.2010 19:01)

Ajajaj já se bojím. Přežije to Abby? Přece jen, dvě mimča...
A co Trish, bude z ní taky upírka? Zlomí v ní Nat odpor k upířímu životu?

Ewik

5)  Ewik (23.07.2010 18:39)

Dvě miminka!
Byl to nádherný díl
Těším se na pokračování.

AnneCullen

4)  AnneCullen (23.07.2010 13:41)

Tak dvojčátka jo? Vidím to na pořádný krvák, ten porod... :D

Hanetka

3)  Hanetka (23.07.2010 10:34)

Dvojčata? No, jen aby to přežila. U Belly byla ta přeměna na poslední chvíli... Doufám, že ji nehodláš zabít, že ne?

Evelyn

2)  Evelyn (23.07.2010 08:51)

Dvojčátka, krása A Evan mi začíná být po vyslechnutí jeho příběhu docela sympatický

Michangela

1)  Michangela (23.07.2010 08:16)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella