Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Kopretina.jpg

Abby s Joshem jedou do Forks. Jak vezme Charlie, že si jeho druhá dcera taky našla upíra? Bude další poloupíře? Nebo se Abby rozhodne zůstat člověkem?

Kapitola 15. – Taková zvláštní rodinka

Jako první cíl cesty jsme si vybrali Forks. Bylo to takové… přirozené. Rozhodla jsem se, že by bylo správné říct Charliemu pravdu. Zasloužil si to. Doteď jsme se tomu vyhýbali. Dohodly jsme se s Bellou, že bude lepší, když to udělám já. Shodly jsme se na tom obě. I když na druhou stranu jsem si uvědomovala, že by možná bylo bezpečnější, kdyby mu to řekla ona. Ona byla na rozdíl ode mě neprůstřelná. Po cestě jsem se se svými myšlenkami svěřila Joshovi. Smál se mi a slíbil, kdyby se něco dělo, že mě ochrání.

Najednou to bylo tady. Stála jsem před Charlieho dveřmi a byla jsem podobně nervózní, jako když jsem tam byla prvně. Kolik věcí se od té chvíle změnilo… Bála jsem se jeho reakce. Dal mi jedinou otcovskou radu a já neposlechla.

Josh viděl, že se k ničemu nemám, tak se ujal iniciativy a zaklepal sám. Poslouchala jsem kroky, které se pomalu přibližovaly. Rozklepala jsem se. Chytl mě za ruku. Kdyby to neudělal, utekla bych.

„Ahoj, Charlie,“ pozdravila jsem, hned jak se otevřely dveře.

„Abby,“ řekl vesele a rty se mu roztáhly do širokého úsměvu, který zmizel v okamžiku, kdy si uvědomil, co je zač můj společník.

„Dobrý den,“ pozdravil Josh a vecpal Charliemu svou ruku. „Jsem Joshua Dawson,“ pokračoval.

„Už zase,“ zasténal můj otec. „Asi bych si na to měl zvyknout, co?“ zamumlal, ale nezněl tolik nespokojeně, jak jsem čekala, a pozval nás dál. Dokonce se mu začal vracet úsměv.

Když za námi zapadly dveře, otočil se ke mně.

„Copak jsem tě na jaře dost důrazně nevaroval?“ zeptal se, ale v očích mu už hrály veselé jiskřičky. Ani mě nenechal odpovědět a pokračoval. „To předávám nějaký vadný gen, že si obě moje dcery našly upíra?“ smál se vesele. Posadil se do svého oblíbeného křesla. My s Joshem jsme se uvelebili na pohovce.

„Co by měla říkat Renée?“ zašeptala jsem spíše pro sebe.

Při zmínce o mé matce se na chvíli zarazil a zvážněl: „Ta by z toho měla teprve požitek.“ Rychle se oklepal, jako kdyby chtěl zaplašit špatné vzpomínky a myšlenky.

„Pověz mi něco o sobě,“ poručil náhle Joshovi.

„Byl jsem proměněn jako dvacetiletý, moji rodinu tvoří ještě matka a bratr,“ odpověděl slušně to, co si myslel, že by mohl chtít Charlie nejvíce slyšet.

Otec jen kývl. „Jste hodně malá rodina. Na vegetariány.“

„Časem se to může změnit,“ přiznal Josh prostě a já se vyděsila. Nepovažovala jsem to za vhodné téma k diskuzi. Bylo až moc jasné, kdo by mohl rozšířit jejich rodinu.

Charlie můj názor asi sdílel, protože se jen zeptal, co si dám k jídlu a odešel do kuchyně.

 

„Přeměna bude kdy?“ zajímal se můj otec ve chvíli, kdy odešel Josh do lesa. Naprosto mi tím vyrazil dech. Podruhé během tak krátké chvíle. Prvně tím, jak Joshovi přesně popisoval místa vhodná k lovu. Taky mu řekl, že tu v poslední době řádí medvěd, tak se na něj nikdo nebude zlobit, pokud se rozhodne ho zařadit do jídelníčku.

„Ještě jsme datum neřešili. Nebyl důvod. Já i Trish jsme se rozhodly uchovat si lidství, ona navždy a já aspoň zatím,“ odpověděla jsem po pravdě. Byla jsem zmatená. Jeho otázku jsem moc nechápala. Netvrdil snad na jaře, že nechce, abych byla upírka?

Zvedl obočí a zkoumavě si mě prohlížel. „Takže až ti bude pětapadesát, zjistíš, o co jsi přišla?“ dorazil mě.

„He?“ teď jsem zvedla obočí já a naprosto jsem nechápala, co se kolem mě děje. Co se stalo s tím mužem, který na jaře přesvědčoval Bellu, že mě musí proti upírům ochránit.

„Žiju mezi upíry více jak dvacet let,“ vysvětloval Charlie. „A myslím si, že je lepší být upír mezi upíry než člověk mezi upíry.“

„He?“ udělala jsem znovu a připadala si hloupě. Kdo je ten muž a co udělal s mým otcem?

„Vybrala sis upíra dobrovolně?“ položil mi otázku s takovým klidem, jako bychom se bavili o tom, že můj přítel pochází z Evropy a já se tam za ním chci přestěhovat a není vlastně úplně jiný živočišný druh. Když viděl mé lehké kývnutí, pokračoval. „Teď ti to je jedno, za pět nebo deset let to ještě pořád bude dobré, ale představ si, jak to bude vypadat za dvacet, třicet let. Budeš stará a jemu bude stále dvacet. Pak už bude pozdě.

Když jsem na jaře nechtěl, aby ses s upíry seznamovala, bylo to hlavně proto, že jsem si byl jistý tím, že pokud je poznáš blíž, staneš se jednou z nich. Nechtěl jsem to jen proto, že jsem sobec. Ze stejného důvodu jsem se tě ptal na přeměnu. Po ní se nějakou dobu neuvidíme a já tě nechci znovu ztratit ze svého života,“ tvářil se vážně. „I když Bella to zvládla více než dobře,“ na tváři se mu objevil úsměv. „Ale prý je to u každého jiné.“

„Ty by ses nechal přeměnit?“ zeptala jsem se ho, když jsem si v hlavě srovnala jeho monolog.

„Upřímně? Když se stalo to s Bellou a Jacob se přede mnou přeměnil ve vlka,“ uchechtl se, „nechtěl jsem nic vědět. Bránil jsem se tomu. Pak jsem si ale začal zvykat. Pomalu jsem se dozvídal pravdu a zjistil jsem, že to vlastně není tak hrozné. Kdyby mi bylo méně, klidně bych se k nim přidal, hlavně kdybych mezi nimi potkal ženu, která by mi obětovala svou věčnost. Teď už jsem starej chlap, abych měnil své zvyky… svou podstatu…“

Kývla jsem, jako že rozumím, ale nerozuměla jsem ničemu.

„I když, pokud bych si mohl vybrat, raději bych byl vlk. Je to takové…“ zasněně se podíval z okna. „Přijde mi to svým způsobem svobodnější.“ Jeho pohled se zase stočil ke mně. „Hlavně tě to nepřipraví o jídlo. Nevím, jestli bych chtěl žít bez masa.“

 

„Prostě jste taková zvláštní rodinka,“ smál se Josh, když jsem mu večer přetlumočila rozhovor, který jsme s Charliem vedli. Leželi jsme v Bellině starém pokoji. Charlie nás přemluvil, ať u něj zůstaneme přes noc. Josh se sice bál, aby jeho přítomnost neodstartovala přeměnu vlků, ale otec nás ujistil, že když tu nezůstaneme déle než tři, čtyři dny, tak se nic nestane.

„Dcery si nabrnknou upíry a táta randí s mámou od dvou vlkodlaků,“ pokračoval vesele a viditelně se u toho skvěle bavil.

„Kdybys ho na jaře slyšel, měla jsem skoro pocit, že vezme pochodeň a půjde na vás,“ argumentovala jsem dál. Místo toho, abych měla radost z toho, jak dobře se to pro mě vyvíjí. Hloupá, hloupá, hloupá!

„Viditelně to nebylo tak zlé, jak ti to připadalo. Asi vás chtěl jen ochránit před tím, co mu bylo jasné, že se stane.“ Vzdychl si. „Není to vlastně jedno?“

Přetočila jsem se na břicho, opřela si hlavu do dlaní a pohlédla do jeho krásných očí. „Svým způsobem měl pravdu,“ přiznala jsem neochotně. Rozhodla jsem se s ním mluvit o tom, o čem jsem uvažovala, než se vrátil z lovu.

„V čem?“

„Pokud si jsem jistá, že chci být upír a to já jsem. Není na co čekat.“

Chtěl mi na to něco říct, ale zadržela jsem ho. Položila jsem mu prst přes pusu. Měla jsem pocit, že jestli to neřeknu teď, tak už nikdy. Přemýšlela jsem o tom celé odpoledne. Musela jsem si srovnat myšlenky. Ujasnit si priority. Teď jsem si byla konečně jistá tím, co chci.

„Nechala bych tomu volný průběh.“ Přesunula jsem pohled na podlahu a doufala, že mě pochopil.

Vykulil překvapeně oči. „To jako jestli tě náhodou nekousnu?“

Nepochopil. Rozesmála jsem se. „Ne, ale pokud se mám stát upírkou, tak předtím chci ještě jednu věc,“ zhluboka jsem se nadechla. „Dítě.“

Měla jsem pocit, že se Josh sesype. Široce otevřel oči a nevěřícně mě pozoroval. Kdyby nebyl upír, volala bych 911. Naprosto jsem chápala, že je brzy. Po pár týdnech vztahu řešit dítě? U normální dvojice možná, ale my nebyli normální, a pokud bychom chtěli mít dítě, byla jediná možnost, dokud jsem člověk. Co na tom, že mi je osmnáct? Byla jsem si jistá, že dítě chci. Nechtěla jsem dopadnout jako Rosalie a to by se mi stalo, kdybych té možnosti nevyužila.

„Teda, pokud ho chceš taky,“ dodala jsem, když se mi zdálo, že mlčí příliš dlouho.

„Ano,“ vydechl a nespouštěl ze mě oči. „Já jen, že bych si nemyslel, že o tom budeš taky uvažovat. Jsi tak mladá…“ jemně mě políbil. „A tak úžasná,“ dodal a oči mu začaly pomalu tmavnout touhou a já jen doufala, že má Charlie tvrdé spaní, protože naše milování nebylo zrovna nejtišší.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Kristiana

12)  Kristiana (27.05.2011 19:30)

Měla jsem z Charlieho reakce strach. Přece jen před tím se zdál hodně proti přeměně, ale dost mě překvapil. Nejen tím, že je v podstatě pro, ale hlavně tvrzením, že by do toho šel taky, kdyby byl mladší...
Bude další mimčo? Teda ti na to jdou rychle...

SarkaS

11)  SarkaS (26.05.2011 15:02)

Íííí, áááá, íííí, áááá, ne neproměnila jsemse v osla, ale takové nějaké zvuky ze mě při čteníí vycházely... Dokonalý díl

sakraprace

10)  sakraprace (20.08.2010 16:48)

Týýý jo, od kdy je Charlie takový pohodář?:D Ale koukám, že trochu otevřel Abby oči a donutil ji uvažovat. Díky Charlie

9)  hellokitty (20.07.2010 11:37)

Gassie

8)  Gassie (19.07.2010 22:27)

Holky, díky moc.
Sfingo, původně jsem chtěla, aby se Charlie rozčiloval, křičel, ale pak mi došlo, že by byl sám proti sobě.
Belko, pro Joshovu mámu Helen, mám už vymyšleného někoho jiného. Charlie má přece Sue :)

Mili

7)  Mili (19.07.2010 21:53)

No páni, to byla fantastická kapitola a takových zvratů a vážných rozhodnutí, to bylo úžasné

Ewik

6)  Ewik (19.07.2010 21:53)

Charlie...
Abby mě taky moc překvapila.
Moc krásné, úžasné.
Těším se na další díl.

sfinga

5)  sfinga (19.07.2010 19:14)

Tvůj Charlie je prostě... prostě k sežrání. Chápavej taťka, kterej dceru odrazuje od nevhodnýho nápadníka a když si ta dotyčná prosadí svou, podporuje ji v jejím rozhodnutí, ať to stojí, co to stojí.
Prosím, prosím, nebylo by ještě něco písmenek?

Michangela

4)  Michangela (19.07.2010 16:52)

Holka bláznivá! A to se tak chtěla bránit !

3)  belko (19.07.2010 15:48)

No, Gass, to jsi nás všechny příjemně překvapila - taková rychlost mezi přidávanými dílky?
No a Charlie...hele, nechce se nachat třeba kousnout od mámy Joshui?
Super, SUPER čteníčko!!!

Linfe

2)  Linfe (19.07.2010 15:08)

No pááááni, hustý hustý. Holky vždyť my jsme za těch pár měsíců v podstatě zdvojnásobily upíří a vlčí populaci :-) (teda já ještě ne) Jeden ještě nevyšel a kde je další kapitolka ...no?

Evelyn

1)  Evelyn (19.07.2010 15:00)

Charlie je borec A ten konec... Skvělé

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek