Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Kopretina.jpg

Abby s Joshem jsou Cullenovými posláni pryč. Co se stane, když nejsou na doslech dalším deseti upírům?

Kapitola 14. – Nejlepší řešení

Od návštěvy Elezeara s Garrettem už uplynul měsíc a nic nového se nestalo. Evan podle Alice neustále měnil rozhodnutí, jestli má, nebo nemá jít k Arovi. Všichni z toho byli dost naštvaní, protože nikdo nevěděl, co máme čekat, na co se máme chystat. Nejhůř to nesla Alice, která tvrdila, že bude první upír s migrénou.

Nakonec upíři vymysleli plán, se kterým jsme s Trish vůbec nesouhlasily. Bohužel nás přehlasovali a dál se nás nikdo na nic neptal. Bylo to učiněno pro naši záchranu. Pro zachování našeho lidství. Kdybychom se chtěli stát upírkami, nebyl by problém. Prostě dvě kousnutí a byl by klid. Podle Emmetta by bylo hlídání dvou novorozených procházka růžovou zahradou proti případnému setkání s Arem.

Bohužel tento plán ztroskotal hned na začátku. Moje sestra se totiž vyjádřila, že nechce být upír. Nikdy a v žádném případě. Sama jsem pořád zůstávala nerozhodnutá. Nebránila jsem se tomu. Rozhodně jsem ale nebyla šťastná z představy, že bych následující tři dny strávila v bolestech a pak by se na následujících pár měsíců stala mou jedinou myšlenkou neovladatelná touha po krvi, kterou jsem si naštěstí zatím nebyla schopná pořádně představit. Navíc jsem byla rozhodnutá, že jestli se mám stát upírkou, tak si chci nejdřív užít život se vším všudy. Pak se už nikdy neopiju, nezkusím žádné nové jídlo… Prostě jsem sobec. Bude to muset na chvíli počkat.

 

„Až dojedeme, tak se ozveme,“ slíbil Josh upírům shromážděným kolem našeho auta. Bylo to druhé loučení v tak krátké době. Trish s Natem odjeli už před pár hodinami.

To bylo to jejich geniální řešení. Odjezd. Vypadnout někam a neříct nikomu kam, aby to Aro nemohl zjistit, kdyby se Evan rozhoupal a kontaktoval ho.

I když upíři mi celou dobu sveřepě tvrdili, že to vlastně není útěk a ani nás neschovávají. Prý začaly prázdniny, tak si je máme pořádně užít. Dva měsíce si prý můžeme cestovat a oni zatím v klidu zjistí, jak se Evan rozhodl. Na začátku září se normálně vrátíme a nastoupíme do školy. Když bude nebezpečí trvat, vymyslí, co dál.

Motor našeho nového auta tiše naskočil a pomalu jsme vyjeli. Dívala jsem se do zpětného zrcátka a pozorovala naše blízké.

„Nechci jet pryč,“ fňukla jsem, ale nebylo to moc platný. Navíc jsem si za to částečně mohla sama…

„Stačí říct, otočím to a uděláme z tebe upíra,“ oznámil mi Josh naprosto klidným a vyrovnaným hlasem. Nevěděla jsem, na kolik vážně to myslí. Nechával rozhodnutí na mně a já mu za to byla vděčná. Lepší než kdyby mi to rozmlouval, jako to dělal Edward. Ten byl lidstvím tak posedlý, až mi to přišlo trapný. Neustále opakoval, že to je zbytečný krok, že jestli o mě Josh stojí, bude mu jedno, jestli jsem člověk nebo upír a podobně. Když to náhodou zaslechl Josh, poslal ho hodně daleko se slovy, ať to laskavě nechá na mně, že se rozhodnu sama.

„Tak co? Vracíme se?“ vytrhl mě z myšlenek tichý hlas.

Zakroutila jsem hlavou. Nadechla jsem se, abych mu odpověděla, ale vzápětí jsem vzduch z plic zase vypustila. Nemělo cenu cokoliv říkat. Zase bychom se pohádali. Ne kvůli upírství, ale kvůli mé příšerné nerozhodnosti, kterou jsem mučila všechny lidi i upíry okolo mě. Po Joshovi jsem během našeho prvního společného měsíce pravidelně chtěla, aby se rozhodl za mě, když odmítl, začala jsem se s ním hádat.

Nenáviděla jsem naše hádky. Většinou jsem velice brzy skončila s medvědím pachem a on se mi smál, což ale skoro pokaždé spor spolehlivě ukončilo.

Chvíli jsem ho pozorovala, jak řídí. Pak jsem si opřela hlavu o okno a pozorovala ubíhající krajinu.

„Kam jedeme?“ zeptala jsem se.

„To poznáme, až tam budeme. Co bys chtěla vidět?“

Pokrčila jsem rameny a mlčela jsem. Bylo hodně míst, které by stály za návštěvu. Za chvíli jsem zavřela oči. Rozhodla jsem se tvářit, že spím. Byla jsem pořád rozzlobená, že jedeme pryč. Rozhodně jsem odmítala, že to dělají pro mé dobro. Navíc jsem měla pocit, že Josh se mnou alespoň částečně souhlasí. I když na hlas by to nikdy nepřiznal. Nelíbilo se mu opustit matku a bratra. Bohužel jsme oba podlehli tlaku Cullenovic povedené rodinky.

Viditelně to u nich bylo standardní řešení, protože podle Belly ona takhle před lety utíkala před Jamesem. Taky jí prý nedali na výběr. Posadili ji do auta s Jazzem a Alice a vyexpedovali je do Arizony. Už by taky mohli vymyslet něco nového.

 

„Pokojová služba,“ ozvalo se za dveřmi a já se s leknutím probudila.

Posadila jsem se na posteli a naprosto zalepenýma očima jsem sledovala, co se děje. Kde to jsem? Proč tu jsem? Kdo tu je se mnou? Pomalu mi to začalo docházet. Večer jsme zastavili u nějakého hotelu. Josh mě sem táhl napůl spící. Vzpomněla jsem si na recepční, která nás probodávala dost podezíravým pohledem. Tedy alespoň do doby, než jí Josh ukázal naše skvěle padělané doklady. Jasper byl učiněný kouzelník. Podle nich jsme byli manželé. Joshua a Abigail Dawsonovi. Byla jsem vděčná, že nám nechal naše jména. Prý o Dawsonových nikdo neví, tak je to to nejlepší možné maskování.

Otočila jsem se ke dveřím, abych zjistila, kdo nás to ruší. Viděla jsem Joshe, jak si od poslíčka přebírá podnos s jídlem. Hurá! Znovu jsem si uvědomila, že mám toho nejlepšího chlapa pod sluncem a je jedno, že to je upír. Od včerejšího oběda jsem nic nejedla a už jsem měla pořádný hlad. Bylo skoro neuvěřitelné, jak dobře se dokázal o mě starat.

Když si všiml, že jsem vzhůru, šel ke mně. Fascinovaně jsem sledovala, jak obratně položil tác na stolek. Já bych toho určitě půlku vysypala. Posadil se vedle mě a já se zatetelila blahem. Byl tak krásný a neodolatelný a byl jen můj. Na tváři se mu objevil ďolíčkový úsměv a já se znovu ztratila v jeho pohledu. Přitulila jsem se k němu. Nastavil mi ruku, abych se mohla opřít.

„Jak se ti spalo?“ dal mi pusu na nos. Za tu krátkou dobu, co jsme už byli spolu, přišel na to, že ráno nemám ráda intimnosti, dokud neprojdu koupelnou vybavená kartáčkem na zuby.

„Dobrý,“ zaskřehotala jsem ospalým hlasem. S myšlenkou na to, kolik je asi tak hodin jsem se pokusila vyhrabat z postele, abych se mohla zkulturnit. Jídlo počká. Před koupelnou na mě už čekal a podával mi mou hygienickou taštičku. Zbožňovala jsem jeho rychlost.

„Co budeme dneska dělat?“ volal přes dveře.

„Nic,“ vyhrkla jsem okamžitě. Tři dny jsme jeli autem. Měla jsem toho dost. Bolelo mě celé tělo. Chtěla jsem se celý den je válet a nic nedělat. Mohli bychom se třeba jen dívat na filmy, nebo bychom mohli posunout náš vztah trošku na jinou úroveň. Při posledním nápadu se mi na tváři objevil úsměv.

Milovala jsem Joshe. Milovala jsem líbání s ním. Byla to věc, kterou bych vydržela dělat hodiny, a on rozhodně nebyl zdrženlivý. Většinou se nechal strhnout a pak jsme se dlouhou dobu jen mazlili a líbali.

Dobře. Už naprosto přesně vím, jak chci strávit dnešní den.

Slyšela jsem jeho smích: „Jsi nenáročná.“ To ještě nevěděl, co jsem si na něj vymyslela.

„Jsem unavená,“ odporovala jsem a vyšla z koupelny. Stál u okna a díval se ven. Když mě uslyšel, otočil se. Přišla jsem blíž k němu. Chytil mě jednou rukou kolem pasu a políbil. Podlomila se mi kolena.

Rozesmál se. Určitě to udělal schválně. Věděl, co se mnou dělá! Vzal mě do náruče a posadil se se mnou na postel. Otevřela jsem oči a viděla jsem, že mu rychle tmavnou duhovky. Dávno jsem pochopila, co to znamená. Rozhodla jsem se toho využít a polibek mu začala vracet.

„Co si dáš k snídani?“ položil mi otázku v té vzácné chvíli, kdy se naše rty od sebe oddělily, abych se mohla nadechnout.

Mohl se mě ptát, jak chtěl, ale já měla v hlavě prázdno. Nechtěla jsem dělat nic jiného než to, co jsme právě dělali. Zajela jsem mu rukou pod tričko. Kašlu na snídani. Najím se pak. Začala jsem mu rozepínat knoflík u kalhot. Plynulým pohybem mi chytl ruku za zápěstí.

„Abby, tohle nemůžeme,“ zašeptal a v hlase mu byla slyšet kombinace vzrušení a zklamání.

„Proč?“ vyštěkla jsem. „Hele, jestli mi tu budeš vykládat ty Edwardovské kecy o tom, že bys mě mohl rozmačkat, tak odcházím.“

„Mohl bych tě rozmačkat,“ přiznal a já se už chtěla zvednout a jít pryč. Tohle dělají všichni upíři?

Zadržel mě. Utopil svůj obličej v mých vlasech. Nadechl se mé vůně.

„O to ale vůbec nejde,“ zamumlal někde blízko mého ucha a mně naskočila příjemná husí kůže všude tam, kde jsem cítila jeho chladný dech.

„Musíme vyřešit, abychom si neudělali poloupíře,“ vysoukal ze sebe. „Nevíme, jestli je možný normální milostný život mezi člověkem a upírem. Podívej, jak dopadla Bella.“

„Tak o to bych si starosti nedělala,“ zasmála jsem se nervózně a cítila, jak rudnu.

Věnoval mi nechápavý pohled. No jasně, u nich na noc naši drazí sourozenci nikdy nezůstávali.

„Myslíš si, že jenom upíři mají dobrý sluch? Věř tomu, že jejich milostné hrátky se občas nedali přeslechnout,“ vymáčkla jsem ze sebe a věděla jsem, že barvou připomínám přezrálou jahodu. Znovu jsem si v mysli přehrála ty zvuky… Měla jsem co dělat, abych si rukama nepřekryla uši.

Políbil mě. „Co když nám to ale nevyjde. Víš, jaké jsou následky,“ zkonstatoval prostě.

Pokrčila jsem rameny. Věděla jsem to až moc dobře. Poloupíře a věčný život. Ale byla to jediná možnost, jak si pořídit biologického potomka. Pak už tu možnost nikdy mít nebudu.

„Musíme si dát pozor, když to nevyjde, budeme to řešit, až to přijde.“ Navrhla jsem a myslela jsem to vážně.

„S tebou je to tak snadné,“ uvolnil se konečně a jeho oči zase získávaly medovou barvu.

„Ale stejně dneska nic nebude,“ odtušila jsem zklamaně a vzápětí se ozval můj žaludek.

„Máš hlad,“ oznámil mi věc, kterou jsem věděla, a šel mi připravit něco k jídlu. Nejhorší na tom bylo, že měl pravdu. Jídlo jsem teď potřebovala víc. Nenávidím upíry, kteří mají vždycky pravdu!

 

Zbytek dne jsem si přesto hrála na uraženou. Odmítl mě. Nechtěl mě a to se mě dotklo. Sice jsem po tom skvělém jídle, co mi objednal, chvíli uvažovala, že se nechám obměkčit, ale nakonec jsem se rozhodla, že ho nechám trochu potrápit. Chodila jsem mlčky kolem něj a házela po něm zlobné pohledy. Vydržel to až do večeře. Flegmatik jeden!

„Tak co je?“ stáhl si mě na svůj klín, když jsem kolem něj procházela z koupelny.

„Proč?“ fňukla jsem a bylo mi jasné, že otázku nemusím víc specifikovat.

Nadechl se a chtěl něco říct, pak vyfoukl vzduch. Udělal to ještě třikrát, než našel odvahu.

„Nikdy jsem se nemiloval z lásky,“ přiznal a oči upíral na podlahu. „Vždycky to bylo jen uspokojení chtíče.“

Nevěděla jsem, co na to říct. Byl upír. Jak mi všichni tak často opakovali, jsou to bytosti ovládané pudy a instinkty. Prostě se něco takového dalo čekat. Žil tolik let jako nomád. Živil se s lidmi. To byly věci, se kterými jsem se prostě musela srovnat.

„Měl jsi hodně žen?“ Když už mám znát pravdu tak do toho! Ale přesto jsem si nebyla úplně jistá, že to je věc, kterou bych chtěla a měla vědět.

„Ženu ani jednu,“ zhluboka se nadechl. „Upírek o trochu… hodně víc. Musíš pochopit, že upíři jednají pudově,“ zopakoval nahlas to, co mě před pár okamžiky napadlo.

„Aha,“ odfrkla jsem si. Neměla jsem mu co vyčítat. Žil dost dlouho. Akorát se mi špatně poslouchalo o jeho… upírkách.

„S nimi to bylo jiné,“ pokračoval a prstem mi přejel přes čelo, nos a skončil na bradě. „Jenom zabití trochu času v naší věčnosti. Až v době, kdy jsem znovu potkal Helen s Nathanielem, jsem pochopil, že se dá žít taky jinak. Oni mi povídali o Cullenových.“ Zvedl mi hlavu a políbil mě.

Zhluboka jsem se nadechla a snažila se chápat. Šlo to překvapivě snadno. Vlastně jsem s tím vším tak nějak už stejně počítala, ale slyšet to od něj bylo jiné. On najednou přeladil na jinou vlnu.

„Víš, když se Nat zamiloval do Trish, hrozně jsem mu to záviděl. On se najednou začal měnit. Víc se smál, byl uvolněnější než kdy dřív. Když jsem tě pak poznal, tak jsem ho začal chápat. Prvně jsem pochopil, co se stane, když se upír zamiluje,“ zašeptal.

„Ty ses zamiloval hned?“

Zasmál se a dal hlavu na stranu. Podíval se mi do očí a já v nich viděla neskutečně mnoho citu. „Hrozně rád bych ti řekl, že ano. Ale nechci ti lhát. Nejdřív jsem si prostě myslel, že budeš další otravná holka, co mě chce sbalit. Když jsem si k tobě přisedl v jídelně, považoval jsem tě za bezva kámošku na blbnutí. Líbilo se mi, že mlátíš upíry,“ připomněl mi mé nedávné zranění. „No a pak jsem tě začal poznávat víc. Jednou jsem tě viděl, když jsi šla s Alicí z oběda. Tehdy mi to došlo a Jasper mi to potvrdil.“

A protože jsme měli viditelně povídací večer, zeptal se mě na moje bývalé lásky. Toho jsem se bála, ale bylo to spravedlivé, abych se svěřila zase já. Tiše jsem mu vylíčila, co bylo s Mattem a Davidem. Rozhodně to nebylo nic, čím bych se chtěla chlubit.

Matt byl můj první skutečný přítel. Po roce vztahu mi dost jednoznačně a nevybíravě naznačil, že už nechce mě, ale mojí kámošku Susan. Tak jsem se mu pomstila s Jackem Danielsem, kterého jsem našla u nás ve skříni a Davidem Brownem, naším sousedem a nejlepším Mattovým přítelem. Bohužel Dave po mě pokukoval několik let a já ho brala jen jako léčebnou terapii. Byla jsem hnusná. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby tři dny na to neměla máma tu nehodu a já neodjela na Aljašku.

Josh si opřel hlavu o moje rameno. Tím mluvením, jako by se najednou vyčistil vzduch.

Naklonil se ke mně a políbil mě. Ne tak jako odpoledne. Tohle bylo naléhavější, hlubší, vášnivější. Jedním plynulým pohybem mě položil na postel. Polibky jsem mu opětovala. Znovu jsem se mu pokusila rozepnout knoflík na kalhotech. Tentokrát mi v tom nezabránil. Naopak mi pomohl a hned mě začal taky zbavovat oblečení.

„Jsi si jistá?“ zeptal se mě, když už jsme tam oba leželi nazí. Měl oči zčernalé touhou a dýchal mnohem rychleji, než bylo obvyklé. Nebyla jsem si jistá, jestli by byl schopný přestat, protože já určitě ne.

Místo odpovědi jsem ho jen políbila. Začal mi polibek vracet a já byla šťastná, že nemá zábrany jako Edward.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Kristiana

12)  Kristiana (27.05.2011 19:21)

Na posílání lidí pryč jsou Cullenovi skuteční experti. Jsem zvědavá, jestli si Trish přeměnu rozmyslí nebo bude kousnutá násilně.
Chvilku jsem si myslela, že Josh sdílí Edovi zábrany. Ještě, že jsem se spletla! :D

SarkaS

11)  SarkaS (26.05.2011 14:57)

Tak yjsem šťastná že nemá zábrany jako Edward O to bude jejich vztah zajimavejsi az se zjisti ze uz nejsou dva ale tri

10)  sarinka (06.11.2010 12:51)

pekna povidska a super naqpsano bude pokravcovani prosim prosim dekuji ;) :)

sakraprace

9)  sakraprace (20.08.2010 16:42)

Tady je zase někdo, kdo miluje useknutý konce
Ale byla to krásná kapitolka

8)  belko (19.07.2010 09:56)

no výborně, ty máš taky patent na nelidsky useknuté konce,že?
Gass, moc se mi líbí tvoje psaní, tato povídka se fakt dobře čte.
Těším se na další

Mili

7)  Mili (18.07.2010 21:43)

Úžasná kapitola

6)  hellokitty (18.07.2010 21:16)

Michangela

5)  Michangela (18.07.2010 20:15)

Ewik

4)  Ewik (18.07.2010 19:29)

Krásný díl
Těším se na pokračování.

3)  AshitakaYoko (18.07.2010 19:15)

Nádhera, tleskám. Ale takhle to skončit? Už se těším na další díl :)

sfinga

2)  sfinga (18.07.2010 18:00)

Fajn, useknout to v nejlepším.
A já si myslela, že něco takovýho dělám jen já
Prosím, prosím o pokračování, co nejdřív... jde mi totiž pára i z uší

Evelyn

1)  Evelyn (18.07.2010 17:47)

Skvělé!
Bude další poloupířátko?

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek