Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Kopretina.jpg

Dnešní kapitolka je trochu odlehčenější. Abby a Trish se uzdravují. Abby se pomalu sbližuje s Joshem. Jak dlouho může idylka vydržet?

Kapitola 12. – Důvody

Dveře do mého pokoje se tiše otevřely a pronikl jimi úzký proužek světla. Někdo vstoupil. Josh, který seděl na kraji mé postele, se napjal a otočil. Od doby, co jsme se v nemocnici dohodli na tom, že je můj přítel, se ode mě skoro nevzdaloval.

„Pšš,“ zašeptal tak tiše, že by ho člověk na tu vzdálenost neslyšel. „Před chvílí konečně usnula.“

Měl pravdu. Na pár okamžiků se mi to povedlo. Bohužel mi spánek nebyl dopřán dlouho. Od chvíle, co mě před třemi dny pustili z nemocnice domů, jsem s tím měla problémy. Nemohla jsem zabrat a budila se. I teď jsem otevřela oči a zadívala se do neskutečně černých duhovek mého milovaného upíra.

Vzdychl si, ale nic neřekl. Jen mě pohladil po ruce. Podíval se na nově příchozího. Z jeho pohledu šel skoro strach.

„Omlouvám se,“ zašeptal Nat. „Jdu na lov, tak jsem se chtěl zeptat, jestli se přidáš.“

„Přidá se,“ odpověděla jsem za něj.

Vytřeštil na mě oči a vzápětí se obrátil k bratrovi. „Nikam nejdu.“

Proč je tolik tvrdohlavý? Vzala jsem ho za bradu a zkusila otočit k sobě jeho hlavu. Nechal se. Kdyby nechtěl, určitě bych s ním nehnula ani o kousek.

„Joshi, ty na ten lov jdeš,“ pokusila jsem se o důrazný, neústupný tón.

„Ale…“

„Žádné ale. O tom se s tebou odmítám hádat. Ty teď půjdeš s Natem do lesa a nevrátíš se, dokud nebudeš mít zase zlaté oči, které mám tak ráda. Moc mi chybí,“ zašeptala jsem a začala se k němu naklánět, abych mu dala pusu. S tichým povzdechnutím mě chytil za rameno.

Nathaniel se rozesmál.

„Brácho, jdeme. Mám úplně stejnou podmínku. Asi jsou opravdu sestry,“ smál se a přitom zároveň předstíral zděšení. Chytl Joshe za ruku a odtáhl ho z pokoje.

Osaměla jsem. Venku začínalo svítat. Do okna vytrvale bušil déšť. Přemýšlela jsem, co budu dělat. Smířila jsem se s tím, že dnes už neusnu. Až přijde Carlisle, poprosím ho o něco na spaní. Přetočila jsem se, jak mi to obvazy a bolest dovolily. Nebránila jsem se jednomu bolestnému syknutí.

Dveře se znovu otevřely. Vešel ten, koho bych nečekala.

„Ahoj,“ rozpačitě se usmál. Podle Belly měl pořád trochu problémy být mezi lidmi. Sice se zlepšoval, ale pořád v tom nebyl tak dobrý jako ostatní.

„Ahoj, hraješ si na hlídacího psa?“

Zachechtal se. „Na to by tu spíš měl být Jacob. Osobně poskytuji služby trochu jiného rázu. Uspání bez léků do minuty zaručeno. Trish už spokojeně oddychuje.“

To mě potěšilo. Od návratu měla stejné problémy se spaním jako já. Její upír náš dům taky opouštěl, jen když opravdu musel. Dokonce si vzal v práci volno. Vlastně se sem přestěhovali i s Helen.

„Nechceš si chvíli spíš povídat?“ zeptala jsem se. Ne že bych nechtěla spát, ale potřebovala jsem znát názor i jiného upíra a Jasper byl na to asi ten nejvhodnější.

Pokrčil rameny a posadil se vedle mě. Věděla jsem, že to nepotřebuje, jen se snažil vypadat lidsky. Byli v tom všichni opravdu dobří.

„O čem chceš mluvit?“

„O přeměně. Potřebuji znát názor někoho nezaujatého.“

„Chceš vědět, jestli bych se nechal přeměnit, kdybych měl tu možnost výběru?“ odtušil.

„Nemysli si, že na to spěchám, ale chci vědět, do čeho jdu, když se rozhodnu, že ano.“

Mluvila jsem pravdu. To, že jsem přestala odmítat přeměnu, neznamenalo, že bych zahořela touhou být zítra upír. Rozhodla jsem se sehnat si nějaké informace a fakta. Pak se rozhodnu. Moje máma a sestra tuhle moji vlastnost nesnášely. Ony se rozhodly a já mezi tím dlouze procházela pro a proti.

Zasmál se. „To je nový pohled na věc. Bella do toho šla po hlavě. Hned jak se dozvěděla, jak se stát upírkou, začala po tom toužit. Přesto přeměna je něco, o čem většinou nerozhoduješ. Nevím, jestli bys o tom měla tak dumat. Ale asi se budeme muset smířit, že k tomu máš jiný přístup než Bella, co? Jsem zvědavý, jaká bude tvoje přeměna.“

O sestřině přeměně jsem věděla všechno. K Edwardově nelibosti mi to vyklopila už v nemocnici, hned ve chvíli, kdy jsem se prvně zeptala. Asi se bál, že budu stejná jako ona a nechám se hned kousnout. Hlavně když proti tomu nikdo v zásadě není.

„Co bys udělal ty?“

„Kdybych si mohl vybrat?“ zeptal se a ani nečekal na odpověď. „Nevím. Život s Mariou bych klidně oželel. Ale teď už jsem celkem spokojený. Od doby, co mám Alici a žiju s Cullenovými, mi to celkem vyhovuje.“

„Co se ti na tom líbí?“ zajímala jsem se dál. Když už mám být něco jiného než člověk, musí to stát za to. Zatím tím získám jen nesmrtelnost a nejhezčího chlapa na světě k tomu.

„Víš, když se živíš lidmi, tak se necháváš řídit jen instinkty. Jíš, kdy chceš a tak… Ale když přijmeš tento způsob života, vrátí se ti svědomí a zároveň i radost ze života. Můžeš se věnovat všemu, co se ti líbí,“ na tváři se mu objevil blažený úsměv. Odtrhl oči od zdi a podíval se na mě.

„A ty koukej už spát,“ přikázal mi jemně.

„Proč?“ Povídání s ním se mi líbilo. Zase mi dával nové podněty k přemýšlení. Bella byla z upírství až moc nadšená, Alice nic jiného neznala, Rosalie se mnou o tom odmítala mluvit a řešit cokoliv s Emmettem bylo zbytečné, protože on z toho okamžitě udělal legraci.

„Protože tu za chvíli bude Josh,“ odpověděl. „A když odcházel, tak vyhrožoval, že mi něco udělá, pokud nebudeš spát. Takže pokud se na základě mého povídání nerozhodneš nechat okamžitě kousnout, tak končíme a ty budeš spát.“

Rozesmála jsem se. Jasper se na oko zamračil a mnou začala proudit únava. Rychle se mi klížila víčka.

„Tohle je dost nefér, uvědomuješ si to?“ zamumlala jsem nesrozumitelně. Chtěla jsem ještě něco dodat, ale usnula jsem dřív, než jsem se k tomu dostala

 

Když jsem se probudila, bylo nejspíš už odpoledne. Kdo to pozná, když je venku pořád zataženo a prší? Měla jsem hlad a byla jsem ztuhlá. Na zemi vedle mé postele seděl Josh a četl si.

„Ahoj, upíre,“ pokusila jsem se upoutat jeho pozornost. Chtěla jsem vidět jeho oči. Těšila jsem se na tu nádhernou barvu, kterou jsem tak dlouho neviděla.

Otočil se a ve tváři měl vepsáno, jak moc se mu nelíbilo mé oslovení.

„Promiň,“ zašeptala jsem omluvně.

Nic neřekl, jen mě pohladil rukou po vlasech. Konečně se mu ústa roztáhla do širokého úsměvu.

„Spala jsi dobře?“ zašeptal tak tiše a něžně, jako by se bál, že mi hlasitější zvuk mohl ublížit. Přiblížil svou tvář k té mé a já cítila jeho vůni, viděla jeho nádherné oči. Celou mě zaplavil neskutečný pocit štěstí.

„Výborně,“ pokusila jsem se protáhnout a udělat vedle sebe trošku místa, aby mohl na chvíli přilehnout. Jenom pár krásných minut, než ode mě uskočí a bude se starat, jestli mi něco neudělal. Nejhorší na tom ale bylo, že se pravidelně trefil do chvíle, kdy jsem už opravdu potřebovala změnit polohu.

Sakra, jsou všichni upíři tak moc útlocitní? Podle Trish je Nat úplně stejný. To mě trochu uklidňovalo. Přece jen nepotřebuju, aby takový byl jen ten můj.

Josh se během mého vnitřního monologu sebral z podlahy a přesunul se vedle mě. Opatrně se kolem mě poskládal. Kdyby byl člověk, tak by ho určitě chytaly křeče. Do nohou, rukou…

Protože byl upír, měl jiné starosti. Pohladil mě po hlavě, odhrnul mi vlasy, které mi padaly do očí.

„Jsi tak krásná,“ zašeptal zasněně. „Co pro tebe můžu udělat? Snídaně do postele? Nějaký film? Stačí říct.“ Dával mi tak krásné návrhy, že jsem si připadala jak v romantickém filmu. Jemně mi přejel rty po bradě a skončil až u levého ucha. Jeho chladný dech mi vykouzlil po těle příjemnou husí kůži.

„Miluji tě,“ zašeptal a políbil mě na čelo. „Svěř se s tím, co by sis přála,“ povzbuzoval mě.

U Joshe se musela fráze ‚Na rukou nosit‘ brát vážně.

Když jsem zauvažovala nad tím, co opravdu potřebuji, došlo mi, že to jediné, co mi chybí ke štěstí, je svobodná možnost se podrbat. Nechutně mě začínalo svědit celé tělo. Najednou byla veškerá romantika v tahu. Zastyděla jsem se. Ležím vedle nejkrásnějšího upíra, kterého jsem kdy viděla. On mi nabízí, že mi snese doslova modré z nebe a já myslím jen na to, kde mám pravítko. Jsem strašná. Josh se zhluboka nadechl. Zkrabatil obočí. Ve tváři měl vepsanou jasnou otázku.

„Medvěd?“

Pokrčila jsem rameny. To už se nemůžu ani zastydět, aniž by se tu objevilo to otravné, chlupaté zvíře? S touhle schopností mě Emmett brzy někde nachytá a posvačí.

„Podáš mi pravítko?“ zeptala jsem se, smířená s tím, že teď prostě romantika nebude.

Vzdychl si a vstal z postele.

Mezitím, co mi hledal něco dlouhého a ostrého, čím bych se dostala pod sádrové obvazy, jsem se posadila. Rozhlížela jsem se po svém pokoji a myslela na to, jak by bylo pěkné na chvíli vypadnout.

Zaregistroval můj pohyb. Okamžitě byl u mě a držel mě za rameno.

„Co si myslíš, že děláš?“

„Zblázním se tady,“ zakňourala jsem a připadala si jako malé dítě. „Potřebuju nějakou akci. Třeba se jít podívat na Trish. Určitě se taky nudí,“ zkusila jsem nějaké argumenty.

„Dneska tě vezu na kontrolu do nemocnice,“ řekl něžně a dřepl si přede mě. Chytl mě za ruce a podíval se mi do očí. Usmál se a zase se objevily ďolíčky. Opřel si své čelo o moje.

„To vypadneš ven,“ zašeptal a jemně mě políbil.

Zašklebila jsem se. Nechápala jsem, jak mohl tak brzy přijít na to, co na mě platí.

„Nebojuješ fér,“ pokusila jsem se ještě jednou o odpor.

 

Z nemocnice jsme přijeli pozdě odpoledne. Vyndali mi konečně většinu stehů. Takže se mi zlepšila nálada. Cestou jsme koupili pizzu, tak to vypadalo na krásný večer ve skoro rodinném kruhu.

Doma panovala stejná atmosféra. Přijela většina Cullenových, tak tam bylo veselo. Povídali nám různé historky a trapné zážitky, které během let prožili. Smála jsem se, až jsem se chvílemi bála, že mi znova popraskají žebra. Rozhodně to byl jeden z nejhezčích večerů za posledních několik let. Vždycky jsem si přála širokou rodinu a teď se mi to povedlo.

Už jsem si měla zvyknout, že když je něco tak krásné, nastane nečekaný obrat. Zrovna ve chvíli, kdy Alice povídala nějakou veselou historku z Edwardovy školní kariéry, se rozdrnčel telefon. Nat ho zvedl.

„Dům Drywerových,“ zahlásil. Pak najednou zkameněl.

„Dobře,“ zašeptal přiškrceným hlasem. Zavěsil a otočil se k nám.

„To byl Carlisle. Volal mu Eleazar. Jede sem. Máme prý problém.“

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Paja

15)  Paja (16.08.2011 22:43)

No jo, idylka nemůže trvat věčně, ale zdá se mi, že ty naše hrdinky trápíš nějak moc..no nic, jdu číst dál

Kristiana

14)  Kristiana (26.05.2011 21:28)

Abby a Josh se dali dohromady nečekaně rychle. Čekala jsem drama, kdy si oba budou myslet něco jiného a nebudou schopni se domluvit. Pořád mě svou povídkou překvapuješ, což se mi moc líbí.
Řekla bych, že drama bude a bude se týkat Volturiových. Myslím. Nebo kvůli čemu jinému by mohl Eleazar volat?

SarkaS

13)  SarkaS (26.05.2011 14:42)

Ale, ale copak se děje? Že by nějký problém ve stylu odhalení upírů lidem? Jsem vážně zvědavá Ty kapitoly jsou díl od dílu víc a víc jako droga

sakraprace

12)  sakraprace (20.08.2010 07:57)

Ale co ten konec, jsem napnutá jak sáňky v létě a další už nestihnu, protože už fakt musím jít pracovat.Chjo.

Ewik

11)  Ewik (09.07.2010 16:43)

Mili

10)  Mili (08.07.2010 18:39)

Teda takhle to zakončit, ted budu napnutá jako kšandy co mají za problém:) Bylo to krásná kapitola

sfinga

9)  sfinga (08.07.2010 17:51)

Gassie,

Gassie

8)  Gassie (08.07.2010 17:48)

Holky, nebojte, až se Abby uzdraví, tak Joshe ta šlechetnost přejde

sfinga

7)  sfinga (08.07.2010 17:44)

Tedy, to krásné udravování
Hele, oni tu ušlechtilost mají upíři v povaze, nebo v popisu práce?
Jen ten konec , aby bylo jasno, královna useknutých konců jsem já!
Jinak moc krásný těším se na další díl

6)  hellokitty (08.07.2010 17:40)

Linfe

5)  Linfe (08.07.2010 15:15)

Proč jsou zase všichni stejně upejpaví jako Edward :-( Konec napínavý moc se těším na další :-)

Michangela

4)  Michangela (08.07.2010 11:50)

Krásný popis lekavých upírů! Jen ten konec je zase moc napjatý. Ale to už jsme si asi měly zvyknout, že???

Gassie

3)  Gassie (08.07.2010 09:40)

děkuji za krásné komentáře, holky. Děláte mi radost.

Hanetka

2)  Hanetka (08.07.2010 09:09)

A jaký problém? Co to na ně zase chystáš? Ještě mají sádru, propána! No a kde je nějaké pokráčko? To jako už dál dneska není? A jak to? A proč? Taková krásná kapitola, a ona není dál?:'-( :'-( :'-(

1)  belko (08.07.2010 08:45)

Ale no tak, Gassie, nestraš, taková pěkná milá oddechovka, tak krásně a spokojeně si čtu a najednou zase problém! PROBLÉM!!! a zase uťatý konec! Kdo má pořád čekat na další kapitolky?!?

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella