Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Kopretina.jpg

Dnešní kapitolka se jmenuje Cesta do pekla. Uvědomí si konečně Abby, co pro ni Josh znamená?

Kapitola 10 – Cesta do pekla

Týdny, které následovaly dni, co jsem se seznámila s Cullenovými, jsem si připadala jako v pohádce. Získala jsem další rodinu. Bohužel na moji školu ostatní nepřestoupili. Edward mi vysvětlil, že kvůli tomu, jak moc si jsme s Bellou podobné. Nakonec jsem byla ráda, protože jsem aspoň nezanedbávala své lidské kamarádky.

Další dobrou věcí bylo to, že se Trish konečně seznámila s Helen. Nat jí za ní vzal hned potom, co si vyříkali tu upírskou záležitost. Srovnala se s tím velice dobře. Její názor na přeměnu byl stejný jako můj. Prohlásila, že jí stačí být člověk a Nat to přijal.

Můj vztah s Joshem dál pokračoval na přátelské úrovni. Ale už jsem začínala být nalomená. Navíc on se ke mně choval jinak, než když jsme se poznali. Sama bych si to neuvědomila. Jednou mě na to upozornila Alice. Šly jsme spolu z historie. Řešily jsme narozeninový večírek, který pro mě chtěla uspořádat o víkendu. Jasper s Joshem stáli před učebnou a čekali na nás.

„Vypadají jako bratři,“ pronesla, když si jich všimla.

Lépe jsem si je prohlédla. Měla pravdu. Oba pohlední, světlovlasí, a když nás spatřili, objevil se jim na tváři stejný pohled! On se do mě zamiloval! No páni.

„Nic ti neřekne,“ zašeptala Alice. „Možná udělá ještě nějaké gesto,“ řekla tajemně, „ale zná tvůj názor na vztah s upírem. Musíš mu jasně naznačit, že ho chceš.“

„Pořád nás vidíš spolu?“

Kývla a vrhla se do rozevřené Jasperovy náruče.

Nasadila mi brouka do hlavy. Přemýšlela jsem, jestli jsem připravená na pravou lásku s upírem. Edward mi pořád opakoval, že vztah s někým z nich se rovná jednosměrná jízdenka do pekla. Bella zase tvrdila, že to je ráj na zemi. Myslela jsem na to, když jsem šla k autu. Nakonec jsem se rozhodla, že mě asi čeká dlouhá cesta.

Collina jsem v poslední době svými náladami pěkně štvala.

„Co to je dneska?“ položil mi otázku, hned jak jsem dosedla do auta.

„Asi jsem zamilovaná,“ přiznala jsem a bylo to prvně, co jsem to vypustila z pusy. Mluvit o tom s ním, bylo až neuvěřitelně snadné.

„Joshua,“ řekl a nebyla to otázka. „Holka, to ti to trvalo. Ten kluk je do tebe blázen.“

To jsem jenom já tak moc nevšímavá?

„Zavolej mu, než ho přestane bavit na tebe čekat a pozve Mellanii.“ Vypadal, že z toho má radost. Měl Joshe rád.

Po příchodu domů na mě čekalo několik překvapení. To první hned za dveřmi, kdy jsem se málem přerazila o Trish. Seděla v tureckém sedu na zemi, opřená o zeď a četla si knihu.

„Co tu děláš?“

Nic neřekla a ukázala rukou směrem k obýváku a se mnou to málem seklo. Všude byly kopretiny. Vyvalila jsem oči.

„Pro mě to není,“ odpověděla prostě. „Ty máš narozeniny.“

Nejdřív jsem to vůbec nechápala, ale pak mi to došlo. Asi před měsícem jsme si povídali a svěřila jsem se mu, že mám hrozně ráda kopretiny, ale že v místech, kde bydlím, buď nerostou vůbec, nebo jen málo. A on mi vytvořil k narozeninám kopretinové království. Pomalu jsem došla k té nádheře. Jak ve snu jsem chodila po pokoji a hladila jemné okvětní lístky. Měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela.

„Opravdu si jsi jistá, že si nechceš nic začít s upírem?“ zeptala se mě Trish, když viděla, jak jsem na měkko.

„Jsem, Trish. Ty s Bellou si nechte upíry a já si třeba najdu nějakého měniče,“ navrhla jsem s předstíraným smíchem. Ale nebyla to pravda. Nechci žádného měniče. Chci upíra. Ale jenom toho jedno jediného. S ďolíčky ve tvářích. Teď mi došlo, že chci, aby přišel a už nikdy neodešel.

Trish jsem neoblafla. Usmála se na mě.

„Jdi mu zavolat,“ poradila mi stejně jako Collin. „Určitě na to už čeká.“

Pospíchala jsem do svého pokoje, svlékla si bundu, vytáhla mobil a začala vytáčet známé číslo. Moje idylka se náhle rozplynula. Najednou na mě někdo skočil ze skříně. Pevně mě chytil kolem těla a dal mi ruku přes pusu, abych nemohla křičet. Neváhala jsem a kousla.

„Au!“ vykřikl nepříjemný mužský hlas a mě zahalil těžký nepříjemný pach alkoholu a cigaret. Ruka kolem mých rukou a pasu stiskla pevněji.

„Hlavně drž hubu a nic se ti nestane! Až tatíček vysolí peníze, tak tě pustíme,“ poručil ten hlas.

Sakra! Blesklo mi hlavou. Charlie nemá peníze. Navíc nikdo neví, že je můj táta. Pokusila jsem se naznačit, že chci něco říct. Muž si toho nevšímal. Přelepil mi ústa hnusnou lepicí páskou a začal mi omotávat ruce. Znovu jsem se pokusila zahuhlat a on opět nereagoval. Z chodby se ozval šramot.

„Hej, Stane!“ křičel někdo další, který teď nejspíš měl moji sestru. „Malér!“ zděsil se a ve dveřích se objevila rozježená hlava postaršího muže. Měl na očích brýle, černé šedě prokvetlé vlasy a hustý plnovous.

„To nejsou Hudginsonovi,“ šeptal zděšeně a přitom vešel do mého pokoje. Za sebou táhl Trish. Vypadala vyděšeně a z očí jí tekly slzy. Hodil ji na postel. Pozoroval ji pohledem, ať se hlavně o nic nepokouší, jinak bude litovat.

Můj věznitel se mnou měl jiné plány. Prudce mi strhl pásku. „Mluv. Kdo jste!“

Odplivla jsem nepříjemnou pachuť lepidla. „Drywerovi.“

„Co dělá váš otec?“ pokusil se napravit zpackanou situaci. Co kdyby to náhodou vyšlo?

„Nemám otce,“ pronesla jsem stroze. O Philovi i Charliem jsem se rozhodla raději pomlčet. Technicky vzato jsem mluvila pravdu. V rodném listě jsem měla napsáno otec neznámý.

„Matka?“ zkusil to ten druhý.

„Zemřela.“

Naši únosci se na sebe podívali. V pohledu se jim objevilo zděšení. Viditelně to zbabrali. Trish němě vzlykla.

„Co to bylo za auto, které tě přivezlo?“ nevzdával se můj věznitel naděje.

„Soused.“

Znovu mi zalepili pusu. Uznali, že sousedi za mě těžko budou platit výkupné. Odtáhli nás do kuchyně. Začali vymýšlet, co s námi mají dělat. Nakonec se rozhodli, že nás odvezou za šéfem. Ten si s námi prý určitě poradí. Pokud nemáme rodiče, tak nás nikdo hledat nebude.

Zamrazilo mě v zádech. Situace se vyvíjela velice špatným směrem. Oči mě pálily slzami. Naši věznitelé vstali. Vyvedli nás do chladné mokré noci. Všude byla tma, tak nás ani sousedé nemohli zachránit.

Tvrdě nás hodili do staré bílé dodávky. Padla jsem na dno obličejem na podlahu. Spustila se mi krev z nosu. Bylo mi to jedno. Zvedla jsem se a plazila se k Trish. Přimáčkly jsme se k sobě. Z venku se ozvaly dvě rány, jak za sebou zabouchli dveře. S tichým bublavým zvukem naskočil motor a auto se dalo do pohybu. Cítila jsem, jak mi hrozně buší srdce. Skoro stejně, jako když se na mě usměje Josh.

Josh. Můj Josh. Rozbrečela jsem se. Chci ho! Chci Joshe! Odvezou nás někam pryč, kde nás ani upír nenajde!

Auto projíždělo městem. My s Trish ležely na zapáchající podlaze a jen jsme čekaly, co s námi bude. Byla jsem na vrcholu zoufalství. Doufala jsem, že to je jenom sen. Za chvíli se probudím a všechno bude dobré. Musí se něco stát!

Když už jsem přestávala věřit, stal se zázrak. Auto prudce zabrzdilo a vzápětí se ozvala hlasitá rána. Okamžitě se změnila trajektorie pohybu vozu. Už jsme nejeli dopředu. Měla jsem pocit, že letím vzduchem. Auto se několikrát přetočilo, až nakonec s hlasitým skřípěním zastavilo. Vysypalo se zadní okno. Několik střepů mě pořezalo v obličeji a po holých rukách. Hledala jsem v tom zmatku sestru. Třeba se nám podaří zmizet. Z hlavy mi tekla krev, měla jsem jí plné oči. Nic neviděla a volat jsem nemohla.

Netrvalo dlouho a venku jsem uviděla světlo a uslyšela hlasy. Nedaleko zastavilo auto. Asi viděli, co se tu stalo, a chtějí pomoct.

„Haló! Je tam někdo?“ volala nějaká žena.

Kopla jsem několikrát do stěny auta. Trish mě nenapodobila. To bylo špatné znamení.

„Franku! Někdo tam je. Jdu jim pomoct. Volej záchranku.“ Slyšela jsem hlas naší zachránkyně.

Za malou chvíli se otevřely dveře našeho krátkodobého vězení. Přes krvavou clonu jsem poznala Collinovu mámu. Ulevilo se mi.

„Abby?“ zašeptala nevěřícně. Opatrně se ke mně přiblížila a zbavila mě pásky přes pusu.

„Jsem v pořádku,“ vyhrkla jsem okamžitě. „Susi, zkontroluj Trish,“ zaprosila jsem naléhavě. Tolik jsem se o ni bála.

Poslechla mě. Přesunula se k ní a asi kontrolovala její životní funkce.

„Žije,“ vydechla s úlevou v hlase. Slyšela jsem, jak z ní odmotává lepicí pásku.

„Susan, záchranka je na cestě,“ volal z venku Frank.

„Jsem vzadu,“ odpověděla. „Pojď mi pomoct. Jsou tu naše sousedky.“ Na ty dva vepředu ani nemyslela. Byla jsem ráda. Bála jsem se jich.

Do auta vešel velký muž. „Pomůžu ti ven,“ řekl ke mně. Na malý okamžik zaváhal, jestli se mnou může hýbat.

„Už jsem se tu pohybovala,“ přiznala jsem.

Podal mi ruku a já pomalu vyšla na studenou vlhkou trávu. Udělala jsem několik kroků. Cítila jsem nepříjemnou bolest v noze, ale odsunula jsem to. Byla jsem venku. Nadechla jsem se vlhkého, chladného vzduchu. Ulevilo se mi. Vyvázly jsme.

„Co se vám stalo?“ zajímal se náš soused starostlivě.

„Unesli nás,“ řekla jsem nepřítomně a roztřásla jsem se. Došlo mi, co se mohlo stát.

„Jsou ozbrojení?“ vrátil mě zpátky do reality a hlavou pokynul směrem k autu.

„Žádnou zbraň jsem neviděla.“

 

Seděla jsem na vyšetřovacím lehátku. Už třicet minut jsem se snažila přesvědčit toho nechápavého doktora, že mi nic není. Trochu mě bolí ruka. Měla jsem jí zlomenou, není se čemu divit. Asi dostanu znovu sádru. Těch pár oděrek na hlavě? To mi může spravit za chvíli! Teď chci vidět svojí sestru! Znovu jsem to na něj zakřičela. Tvářil se, že nic neslyšel.

„Když udělám tohle,“ přejel mi přes hrudník. „Bolí vás to?“

Skoro mi tím vehnal slzy do očí. Nesmím se mu přiznat. Nepustí mě za Trish.

„Ne!“ lhala jsem statečně.

„Co tohle?“ zkusil další nepříjemný dotyk. Tentokrát už jsem se neuhlídala a sykla.

Změřil si mě nepříjemným přísným pohledem.

„Abby, spolupracujte, jinak vám nepomůžu.“ Měl vážný hlas.

„Chci vidět Trish,“ zaprotestovala jsem.

Vzdychl si. „Dobře, zavolám sestru, aby vás tam doprovodila,“ vzdal se konečně. „Jenom jeden pohled a hned se vrátíte zpátky.“

Kývla jsem na souhlas. Seskočila jsem z lehátka. Dopadla jsem na obě nohy. V tu chvíli všechno zčernalo a já se svezla k zemi.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Kristiana

11)  Kristiana (26.05.2011 21:10)

Je zamilovaná! Je zamilovaný! Jsou zamilovaní! Snad budou brzo spolu.
Únos mě vystrašil, ale uklidňovala jsem se tím, že Alice to určitě viděla a vytáhnout holky z maléru. Sousedy zachránce jsem nečekala.
Musela jsem se smát při zjištění, že ti únosci se spletli! Amatéři!
Ten konec! Do háje! Co jí je? Budou ji muset proměnit?!

SarkaS

10)  SarkaS (26.05.2011 14:25)

Šmarijá to je inteligence, ti dnesni unsoci uz netrefi ani do spravneho domu. Ale musím říct že mě udivilo, že Alice nic neviděla. Aleson ze mely holky kliku a nasel je nekdo jiny.

sakraprace

9)  sakraprace (20.08.2010 07:45)

Ewik

8)  Ewik (09.07.2010 16:13)

Krásné, ale chudák holky.

7)  hellokitty (05.07.2010 21:03)

Mili

6)  Mili (04.07.2010 20:40)

No tomu říkám narozeniny, jak se zdá sestry Swonovi mají na narozeniny smůlu. Je zajímavé, že Alice nevidila co se stane. Byla to úžasná kapitola

Evelyn

5)  Evelyn (04.07.2010 17:44)

Teda, tokový zvrat v událostech...

Michangela

4)  Michangela (04.07.2010 12:12)

Tady to asi vypadalo moc klidně, takže se nám tu vyskytla nová zápletka. Ale ohrožením života se nám změnily názory na přeměnu!

Gassie

3)  Gassie (04.07.2010 11:40)

Dyddy: Proč to Alice neviděla, se dozvíš ;)

2)   (04.07.2010 11:13)

No páni .. Ale jakto, že to nevidí Alice ?? ..

AnneCullen

1)  AnneCullen (04.07.2010 10:53)

Únos? Dobrý:D Konečně jí to už došlo:)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still