Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/eb%20prvn%C3%AD%20v%C3%A1noce.jpg

Asi si vzpomínáte, že první společné Vánoce Edwardovi a Belle zrovna moc nevyšly. Na obzoru nezvaná návštěva a Bella má jen svůj tajný plán, který znamená malou naději pro Renesmé a Jacoba.

Ale co má Edward? Večer po návratu od Charlieho. Krátký pohled Edwardovýma očima.

 

 

Seděla u malé toaletky a nezvykle pomalu, skoro lidskými pohyby, si rozčesávala vlasy. Znovu mě překvapilo, jak rychle jsem si zvykl na její novou podstatu. Stačily pouhé tři měsíce.

Zůstal jsem stát mezi dveřmi ložnice a mimoděk zatajil dech. Dal bych cokoliv za to, abych tu dokonalou chvíli mohl nějak zadržet. Uvěznit v časové smyčce, kde by Bella, Renesmé i všichni ostatní zůstali navždy v bezpečí. Ten den, který Alice viděla čím dál jasněji, by nikdy nenadešel.

Den, kdy zemřeme.

Od té doby, co Bellino srdce dotlouklo, jsem přestal používat to slovo. Zničení. Umírání a šance spasit duši byly vyhrazeny lidem. O vlastním konci jsem proto vždy přemýšlel jako o zničení. S Bellou se to změnilo. Jako ostatně všechno v mé existenci. Díky ní jsem uvěřil, že nemusíme být bezcitná a zbytečná monstra. Ona dala našemu světu nový rozměr. V jediném, ale zásadním bodě se ten rozměr protínal s lidským světem. Byli jsme schopni milovat stejně jako lidé. Samozřejmě jsem se ve své lásce nedokázal oprostit od pýchy všech, co milují, takže ve chvílích, jako byla tato, bych se mohl hodiny zarputile hádat, že miluji Bellu mnohem víc, než by kdy dokázal jakýkoliv smrtelník.

Naše oči se setkaly v zrcadle.

Usmála se a já prožil po milionté ten bolestně krásný stah v hrudi. Miluje mě, ach bože, ta úžasná dívka mě opravdu miluje.

„Na co myslíš?“ natáhla ke mně ruku. Kouzlo nezmizelo, jen jsem si musel přiznat, že se vteřiny znovu o překot rozběhly. Dopředu, jinak to prostě neuměly.

Bellina víčka ještě nestihla dokončit mrknutí a stál jsem za ní. Místo odpovědi jsem jí vzal z ruky kartáč a pokračoval tam, kde ona skončila. Pramínek po pramínku, co nejpomaleji a nejopatrněji, jako by ji sebemenší zatahání mohlo bolet.

„Ty čočky jsou příšerné,“ promnula si oči a odložila do malé misky dva téměř rozpuštěné hnědé kroužky. Vnímal jsem, jak povolilo napětí v jejích ramenou. Poprvé toho dne. Celou dobu u Charlieho, i když se kvůli němu a kvůli Renesmé tolik snažila vypadat bezstarostně a spokojeně, z ní vyzařoval strach a smutek. Jako by je teď pod mýma rukama odložila spolu s čočkami.

Zavřela oči a zaklonila hlavu. Díval jsem se na její bílé čelo a zkoušel si představit, jak velké je to tajemství, co za ním skrývá. Dlouhé dny jsem si zakazoval zabývat se tím – jistě měla důvod, proč o tom se mnou nemluvila. Teď jsem ale zatoužil nahlédnout alespoň na okamžik do její mysli. Buď abych jí pomohl nést tu tíži, nebo abych si pro sebe ukradl kousek z naděje, která se s jejím tajemstvím mohla pojit.

„Nevadí, že jsem nechala Renesmé u Rosalie? Chtěla jsem s tebou být dneska sama. Cítím… cítím vinu, Edwarde,“ zašeptala a pomalu otevřela oči. Strnul jsem uprostřed pohybu. Několik jemných pramínků se vysmeklo z kartáče. Nechal jsem je sklouznout na Bellino nahé rameno.

„Vinu? Hlupáčku, copak se stalo,“ usmál jsem se, klekl si k ní a nastavil jí náruč. Pohladila mě po rozevřených pažích, ale nabízenou útěchu nepřijala.

„Nedokážu litovat, že se to stalo. Že se Renesmé narodila. A je to úplně scestné, protože teď i ona pravděpodobně zemře a kvůli mé tvrdohlavosti i všichni ostatní. Kdybych se na tebe nepověsila, kdybych tak umanutě netrvala na tom, že se vám vetřu do života…“ Těžce polkla, sklonila hlavu a nechala vlasy, aby jí zakryly obličej.

Nedokázal jsem to snést. Nechtěl jsem přijít o jedinou vteřinu, kdy jsem se na ni mohl dívat. Už jsem jí nenabízel objetí. Prostě jsem si k sobě přitáhl a sevřel ji tak pevně, jak to jenom šlo. Chytil jsem ji pod bradou a donutil ji, aby se mi podívala do očí.

„Za jediný den s tebou, za jedinou noc, kdy jsem věděl, že mě miluješ tak, jako já tebe, bych se nechal trhat a pálit denně, až do konce věků. Nesmíš toho litovat, miláčku. Nikdy. Když to říkáš takhle, tak musíš zároveň dodat, že moje vina byla mnohem větší. Já přesně věděl, co všechno riskuju. Jak ohrožuji svou rodinu i tebe, když se od tebe nedokážu držet dál. Už tehdy, na začátku, když jsem před tebou utekl do Denali, jsem měl být silný a nevracet se. Myslím na těch několik nocí, kdy jsem se tam snažil rozpomenout, co mě kdysi tolik fascinovalo na hvězdách a měsíci. Myslím na to, jak mi jejich zář zastiňovala vzpomínka na tvé oči. A myslím na to, jak jsem si naprosto sobecky a bez zábran představoval, jak tě získám. A vidíš – dokázal jsem to.“

Zvedla ruku a pohladila mě po tváři. A i když byl její úsměv plný smutku, ani teď v něm nechyběla láska. „Jsme dva tragičtí blázni. Kdybych věděla, že máme sebemenší naději přesvědčit rodinu a vlky, ať nás to nechají s Arem vyřešit samotné, neváhala bych ani vteřinu. Nebojím se zemřít s tebou. Miluju tě tak moc, že si jsem skoro jistá, že se ta láska nemůže ztratit zničením našich těl. Že spolu vždycky nějak budeme. Jen mě děsivě bolí myšlenka na smrt ostatních. A Renesmé…“

Další slova jsem jí vzal z úst svými rty. Podvolila se okamžitě. Ode dne, kdy Alice viděla náš konec, se naše milování změnilo. Každý dotek, každý polibek, každý nepatrný pohyb – intenzita našeho prožívání se s vědomím hrozícího nebytí znásobila, i když bych dřív přísahal, že to není možné.

Miloval jsem Bellinu horoucí nenasytnost, miloval jsem její vůni, která se z její krve rozlila do každého kousku jiskřivě bílé pleti, do hedvábných vlasů, ale především do samého středu jejího těla, kde každou noc rozkvetla a vybuchla s novou silou a intenzitou, s níž mě zbavovala soudnosti.

I teď – jediný její dotek, jediné letmé pohlazení, a mohli jsme se bleskově změnit v pevně propletené udýchané sousoší. Tentokrát mi to nedovolila. Sevřela moje zápěstí, když jsem se z ní jediným pohybem chystal strhnout lehkou košilku. Počkala, až se můj pohled vrátí z jejího těla zpět k jejím očím.

„Nebudeme spěchat. Dneska ne. Chci, aby mi zůstal dech. Dech a čas opakovat ti, jak moc tě miluju. Bojím se, Edwarde. Bojím se, že jsem ti to neříkala dost často. A že už nemáme čas, abychom to dohnali.“ Pustila mě a s očima stále uvězněnýma v mých, začala pomalu rozepínat mou košili.

Její rty tou cestičkou prošly už stokrát. Jako by mě chtěly varovat, protože po nich následovaly její malé něžné ruce. Příliš křehké na to, kolik slasti mi dokázaly dát.

„Ach Bello… Nedokážu to. Nemůžu tě jen tak vydat těm katům. Nemůžu…“

„Nemysli na to, Edwarde. Dnes v noci ne. Dnes v noci chci být v tvé hlavě jen já. A v tvé posteli…“

„Pokud trváš na posteli,“ vydechl jsem prudce, rychle ji zvedl do náruče a položil ji na bílé prostěradlo.

Zůstal jsem nad ní stát a jen se díval. Znovu se mi zatočila hlava z toho příliš nesourodého koktejlu emocí. To neskutečné štěstí, že ji mám, že jsme překonali všechno, co se nám až dosud postavilo do cesty. A ta neskutečná hrůza, že to trvalo tak krátce. Že za pár dnů bude po všem.

Splnil jsem jí její přání. Nespěchal jsem. Dal jsem jí čas poznat, že spolu s jejím tělem se miluji i s její krásnou duší. Že vnímám její lásku a její štěstí. Dočasné. Bolavé.

Venku se z noci rodilo kalné svítání.

Ležela na mně, občas mi její rty přejely po kůži na hrudi a na krku. Hladil jsem ji na zádech a stejně jako večer přemýšlel, jak zastavit čas. Jak ještě jednou popřít přírodní zákony.

Najednou se ke mně přitiskla, tak pevně, až jsem zatajil dech.

„Možná se to všechno stalo kvůli téhle chvíli. Možná to tak prostě mělo být.“

Vzal jsem ji v podpaží a přitáhl si ji k sobě – tak, abych jí viděl do očí.

„Já to nevzdám, Bells. Už víš, že jsem sobec. Chci víc takových okamžiků. Chci jich nekonečně mnoho. Nikdy tě nebudu mít dost. Žíznil jsem po tvé krvi. Ale žíznit po tobě je úplně jiné. Tohle jsou naše první opravdové Vánoce. A já přísahám, že nebudou poslední.“

 

 

 

 

 

povídky od ambry

 


Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2 3   »

HMR

40)  HMR (06.12.2011 22:43)

to je komplot, to se řekne... hm, ale komu

Twilly

39)  Twilly (06.12.2011 22:39)

Přesně tak... já napsala jen nenapsanou Stephiinu scénu a ambřička vlastně taky ... jsme v tom docela ale docela nevinně, viď Maruško

HMR

38)  HMR (06.12.2011 22:37)

já se vždycky omlouvám, když "nesouhlasím"... ono to Edwardovo sobectví je poněkud vražedné, že? On pořád jen, že jí vezme příležitosti, normální život, duši, ale že odsoudí k smrti vlastní rodinu - to jaksi opomněl... hrdina!

ambra

37)  ambra (06.12.2011 22:24)

Hani, proc ta omluva? Takhle rozdala karty Steph, ne ja;)

HMR

36)  HMR (06.12.2011 22:14)

Vědět, že zemřu kvůli lásce, to bych snesla, ale vědět, že kvůli mé lásce zemřou i jiní... to nevím...
promiň Ambro, ale četla jsem to po Twillině Zbytečné risku a přijde mi to jako pokračování... že vy jste se domluvily

ambra

35)  ambra (06.12.2011 17:07)

Berunky, ještě jednou díky .
Hanetko! Ale kuš!
Kamci, ano, cukr, ten teď potřebuju .
Crazy, já vím, Ty čteš jen crazy věci. Ale když se na to podíváš z patřičného úhlu, vlastně je tohle taky dost... crazy
Silvi, vypíchla jsi přesně ty věci, za které bych se flákla, ale už mlčím .

Silvaren

34)  Silvaren (06.12.2011 11:00)

Ambří, to je taková nádhera!
...v pevně propletené udýchané sousoší
„Pokud trváš na posteli,“:D :D :D
Dal jsem jí čas poznat, že spolu s jejím tělem se miluji i s její krásnou duší

Crazy

33)  Crazy (06.12.2011 09:20)

Tydlencty věci nejsou nic pro mě, ale přečetla jsem si to, čistě ze zvědavosti, a samozřejmě, bylo to perfektní...

Kamci

32)  Kamci (05.12.2011 21:46)

ááááááááááááách, to je tak sladký a krásný.

Hanetka

31)  Hanetka (05.12.2011 20:54)

ambro, Červenou knihovnu, jo? A co je Twilight jiného, sákryš? Já myslela, že v tomhle je jasno!

ambra

30)  ambra (05.12.2011 20:46)

Dívky, jsem na mrtvici . Už ráno bych si nejraději flákla, že jsem to vůbec vyvěsila, a vy na mě takhle... Červenou knihovnu na vás!!!
Díky, zlata moje, mám obr radost, že se líbilo

piky

29)  piky (05.12.2011 18:49)

Krásné ambři, ty víš, jak na mě

28)  Nikki (05.12.2011 18:44)

takovou jednorázovou povídku co by byla takhle nabitá všemi možnými emocemi jsem už dlooouuuho nečetla

27)  viki (05.12.2011 17:46)

Moc pěkné !

Paja

26)  Paja (05.12.2011 17:11)

Úžasné, nemám slov, nádherná jednorázovka, jsi kouzelnice Láska, strach, zoufalství, bolest,... je z toho dokonale výbušná substance

25)  hela (05.12.2011 17:05)

ááááááááách víc nemá mo dodat

semiska

24)  semiska (05.12.2011 16:50)

Krásné, dojemné...

Jula

23)  Jula (05.12.2011 16:18)

Ambři, to je nádhera

nikolka

22)  nikolka (05.12.2011 16:12)

toľko bolesti, lásky, nežnosti, krásy, a v prvom rade, hrdosti, že sa nevzdá, že bude bojovať, aby prežili rovnaký okamih, stále dookola, som hádam ani nezažila...

21)  Carliee (05.12.2011 15:48)

Úchvatné :)

«   1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek