Sekce

Galerie

/gallery/thumbs/new%20moon.jpg

Nebijte mě... a když, tak aspoň ne do hlavy ;-) Protože ne... na Victorii jsem nezapomněla, omlouvám se Edwardovi, Belle, spolku pro ochranu nervů čtenářů ;-) Ale všechno dobře dopadne beztak, v tomhle jsem nepoučitelná, takže vydržte ;-) Ale teď zpátky na začátek, asi tak před měsícem na konci minulé kapitoly se nám E a B hezky spustili, líbačka...

 

 


Spočívali jeden druhému v náručí, nehybně, mlčky.
Jako první se pohnula Bella, ale jen aby si našla ještě pohodlnější polohu. Opřela si čelo o Edwardovu hruď a potichu se zasmála.
„Vážně, Bello, někdy mě štve, že moje čtení myšlenek na tebe nefunguje,“ zaúpěl Edward, ale i v jeho hlase byl znát úsměv.
Zvedla k němu rozzářené oči a její tváře znachověly. „Já jen,… napadlo mě, že bych se měla obléknout do něčeho společensky přijatelnějšího pro první pusu.“
Pohladil její mokré vlasy a za ručník, který se jí svezl kolem krku, si ji přitáhl k něžnému polibku.
Pak ji pustil, teatrálně si zakryl oči a otočil se zády. „Dobře, oblékni si něco míň pohodlného, ale pospěš si, už teď se mi stýská.“
Bella se rozpačitě zasmála. S pohledem pořád zmámeně upřeným na Edwardova záda, zacouvala ke skříni, poslepu ji otevřela a, když se k ní otočila, narazila čelem do poličky, ztratila balanc a vpadla mezi ramínka.
Začala se smát.
Edward se v mžiku otočil, ale oči měl pořád zavřené: „Bello?“
Jmenovaná hluboce povzdechla: „Dobrý, dobrý, jen jsem se rozhodla stanovat ve skříni, neřeš, otoč se zase!“
Upír ulehčeně vydechl: „Bells, mohla by ses aspoň pár minut pokusit nezabít?“
„Ta dnešní upírská mládež je ale drzá, abys nešel čekat před dům!“ bránila se dívka.
„To ne, to by mi unikly všechny ty zajímavé zvuky,“ škádlil ji Edward.
Zmateně se zarazila a zapínání jisté části spodního prádla jí proklouzlo mezi prsty.
„Potřebuješ pomoct?“ zašeptal muž ztěžka.
„Edwarde, vážně, běž do kuchyně!“ polkla na sucho Bella.
Poslepu kolem ní proběhl do přízemí upíří rychlostí, jako by to i pro něj už bylo neúnosné.

 


Bleskurychle se upravila. Vykročila ke dveřím pokoje, ale zarazila se s rukou na klice. Nabralo to moc rychlý spád. Popravdě, kdyby byl ještě pár vteřin v jejím pokoji,… mělo by to spád ještě rychlejší. Co to dělají? Co když se nechali jen unést okamžikem? Jak to bude dál?
„Bello?“ ozval se z kuchyně Edwardův melodický hlas a z Belly aspoň pro tu chvíli napětí spadlo. Tím spíš, když po chvíli poťouchle dodal: „Ještě si hraješ na šatního mola, nebo už zase budeš hostitelka? Máš návštěvu, měla by ses jí věnovat, hrozně se tu nudím, jsem osamělej…“
Usmála se sama pro sebe a zavolala: „Už běžím.“
Když otevřela dveře, vpadla do Edwardovy náruče.
Vytřeštila oči: „Už vím, co budu chtít k narozeninám.“
Sevřel ji ve svých pažích a políbil na čelo: „Hmmm?“
„Kardiostimulátor,“ zavrtěla pobaveně hlavou.
Provinile ji propustil ze svého sevření: „Omlouvám se, ale to tvoje ´běžím´ mě vyděsilo, nemohl jsem riskovat další výlet na pohotovost.“
Napřáhla se, aby ho přátelsky praštila do ruky, ale včas se zarazila a cestu nedokončila, aby si tímhle výchovným opatřením jízdenku do nemocnice opravdu nezařídila. Zato s laškovně zvednutým obočím rychle vyměnila ruce a šťouchla Edwarda aspoň sádrou.
Zvážněl a chytil její zraněnou ruku do své: „Bolí to ještě?“
Hřejivě se na něj usmála: „Je to mnohem lepší.“

Přikývl.
„Všechno je mnohem lepší,“ dodala a pohladila ho po tváři.

 



„Co teď?“ zvážněla.

„Myslíš, jakým směrem se to bude ubírat? My?“ ustoupil od ní, aby se trhaně nadechl a vrátil barvu svých očí do světlejších odstínů. Jejich potemnění způsobovala Bellina vůně, ne však už tolik vůně její krve, ale jí samotné, její kůže, jejích vlasů, teplo, které z ní sálalo a které probouzelo jeho duši k životu.
Pak ji opatrně vzal za ruku, naklonil hlavu ke straně a věnoval jí jeden svůj patentovaný pokřivený úsměv: „To záleží na tobě.“
„Na mně?“ zamrkala.
„Ano, madam, takže kterým směrem? Do vašeho pokoje, slečno, nebo do obýváku, nebo ven?“ zašeptal jí z bezprostřední blízkosti do ucha.
Zavrtěla hlavou a s úsměvem ho pokárala: „Nemůžeš mluvit vážně?“
Prohrábl volnou rukou své neposedné vlasy a posmutněl: „To je právě to, Bello, nemůžu, ještě ne… zatím ne, nerozumím ničemu…“
„Chápu, to je dobrý, dáme tomu čas,“ konejšila ho Bella. Mrkla na něj: „Ale teď, pojďme teda ještě někam ven, spolu.“
Poděkoval jí pohledem a kývl.

 


Oba jasně vycítili, že uzavřený prostor je nebezpečnou zónou, nebyli připraveni pustit se střemhlav do toho, k čemu se mezi nimi schylovalo, do fyzického sblížení. Souviselo to s tím, že neměli vyjasněnou svou duševní blízkost.
A pochopili, že zatím nejsou na rozhovor na tak vážné téma připraveni.  
A tak se na sebe usmáli, Edward Bellu rozverně sebral do náruče a utíkal s ní skrz déšť k autu. Smáli se, když se spolu honem snažili schovat pod palubní desku auta, aby unikli zvědavým pohledům sousedů.

Hráli o čas, snažili se ukrást si ještě pár bezstarostných, snových okamžiků. Jako nepohodlný kabát někde na chvíli zapomenout zodpovědnost, myšlenky na budoucnost a rozhodnutí, která na ně neodvratitelně čekají.



Dojeli kousek za Forks, na nízkou horu, ze které se jim naskýtal výhled na celé městečko i okolní krajinu. Pořád drobně pršelo a nad lesy se vznášel oblak mlhy.
„Úchvatný,“ zašeptala Bella a Edward na sedadle řidiče vzal její dlaň do své a lehounce políbil konečky jejích prstů.
„Jsem rád, že se ti tady líbí,“ ucítila pak jeho úsměv na svém předloktí.
Vyhledala svými rty ty jeho a po chvilce bezeslovné rozmluvy zašeptala: „S tebou se mi líbí.“
Pohledem pohladila město, které se jí stalo domovem a které jí darovalo – i po všech peripetiích s tím spojených – toho kouzelného muže po jejím boku.
Opřela si hlavu do dlaně ruky spočívající na bočním okénku a spod řas se na Edwarda zahleděla. Rozverně dodala: „Ale to víš. Hádám, že to byla zrovna ta věc, kterou sis polibkem ověřoval?“ Cítila, jak jí tváře planou.
Střelil přistiženě zrakem k Belle, a pak se zasmál, zvedl ruce nad hlavu a vydechl: „Vinen.“
Naklonil se k ní, ruce si zapřel o její sedadlo a zahleděl se jí zblízka do očí. S pokorou v hlase tiše šeptal: „Potřeboval jsem vědět, jestli i po tom všem, co jsem ti provedl, mě můžeš mít ještě ráda.“
„Blázne,“ usmála se na něj a ukazováčkem okouzleně obkreslila kontury jeho obličeje. Zmámeně vzdychla a zavrtěla hlavou: „Jsem z tebe opilá. Myslím, že jsem si tě dneska nadávkovala větší než malé množství.“
Vytřeštil oči a škodolibě hvízdl: „No páni. Tak to abych tě ani nevozil zpátky k Charliemu, ještě tě zabásne. Asi tě budu muset unést k sobě.“
Bella se rozesmála a pokývala hlavou: „Samozřejmě by ti šlo pouze o mé dobro.“
Edward se usmál, ale po tváři mu pak přeletěl stín smutku: „Jo, jenže nevím, jestli se tvé dobro a moje přítomnost navzájem nevylučují.“
Dívka naštvaně sykla: „Ani s tím nezačínej! Tohle máme za sebou!“ Uraženě si založila ruce na prsou a odvrátila pohled od Edwarda, aby zaplašila slzy.
Edward si zničeně opřel hlavu o opěradlo.
Po chvíli zapředl: „Pojď ke mně.“ a něžně si Bellu přetáhl k sobě do náruče.
Zavřela oči a zabořila slzami smáčenou tvář do jeho hrudi.
Broukal její ukolébavku. A když slyšel, jak se její dech prohlubuje, odvážil se tichounce zašeptat: „Miluju tě.“



Asi na chvíli opravdu usnula. A pak si nebyla jistá, co ji probudilo. Zda to byly zvuky, které se začaly ozývat v blízkosti auta, nebo noční můra samotná, i když na tu už by mohla být zvyklá. Měla kompletní edici nočních můr a všechny se týkaly Edwarda. Momentálně jí DJ Podvědomí přehrál tu, ve které láska jejího života umírá rukou Volterrských vládců. Kvůli ní.
Křičela Edwardovo jméno a zmítala se v pažích, které ji k němu nechtěly pustit. Aby ho mohla zachránit. Aby mohla umřít s ním. Aby byla s ním.
Až po chvíli si uvědomila, že ruce, které ji drží, nejsou ruce upírské gardy Volturiů, ale náruč, ve které toužila spočinout navždycky.
Uslzenýma a stále trochu nepřítomnýma očima se vpíjela do Edwardova zlatavého pohledu, neohrabaně přejížděla dlaní po jeho tváři, aby se ujistila, že je skutečný a že žije, a pak ho objala tak silně, jak jen dokázala, a vypověděla mu, co se jí zdálo.
A zatímco ji hladil konejšivě po zádech, pořád dokola opakovala, aby to už nikdy neudělal, aby nejel do Volterry.
Edward nepřítomně pohlédl na panorama Forks, a pak víčka pevně semknul smutkem nad bolestí, kterou Belle svým odchodem způsobil, a vědomím, že ještě způsobí…
Nenápadně schoval mobil, do kterého v čase, kdy Bella spala, ťukal rychlé SMS, které si vyměňoval s Alicí, Carlislem a Tanyou, a zhluboka se nadechl vůně Belliných vlasů, aby si ji uchoval v paměti a ta vůně ho provázela i zítra, až se s Tanyou vydají na cestu.

 


Šramot v blízkosti auta nabral na intenzitě. Bella sebou trhla a zvedla hlavu: „Co to bylo?“
Edward se přimhouřenýma očima zahleděl mezi blízké stromy a šeptl: „Myslím, že se sem zatoulala puma.“
Opatrně Bellu přeložil zase na její sedadlo a chystal se vystoupit.
Bella zadržela jeho ruku na klice dveří: „Nechoď tam, je to…“. Slovo „nebezpečné“ už nedodala, protože jí zároveň s Edwardovým pobaveným pohledem došlo, že pro pumu tam venku bude naopak nebezpečný Edward.
Upír se na Bellu zazubil, ale jeho oči nabraly nádech smutku, to když si uvědomil paradox té situace. Jak moc riskuje, když je s Bellou, protože se vždycky jedná o rande 3 osob, Belly, Edwarda a démona, kterého má v sobě. Zatřásl hlavou, aby si srovnal myšlenky, vystoupil a zmizel v šeru lesa.
Očima šelmy si změřil svého protivníka, zápas s pumou mu přišel vhod, vložil do něj všechen vztek na osud se smyslem pro černý humor, nepřející osud, který to ztěžuje jemu… a hlavně Belle.
Protože si nedával pozor jako jindy, nebyl dost disciplinovaný a koncentrovaný na lov samotný, odneslo to jeho oblečení, z rukávů zůstaly jen cáry, ale Edward si toho nevšímal.
Když byl opět na dohled, vyskočila Bella z auta a vplula Edwardovi zcela přirozeně do náruče. Nešťastně ji uvěznil ve svém objetí a v jeho polibku byla zoufalost a hloubka jeho citu.
„Děje se něco?“ zpozorněla okamžitě dívka a pátravě se na něj zahleděla.
Přinutil se k úsměvu a zahrál nenucený tón: „Ne, jen,… zítra vyrazím s částí rodiny na delší lov a už teď mi chybíš.“
Kývla, zarděla se a začala prolíbávat cestičku od jeho hrudi směrem ke krku. Natáhla se na špičky, aby dosáhla na Edwardovu bradu.
„Jedeme domů, je zima,“ zašeptal Edward, když jí pomohl cestu dokončit a nadzvihl ji, aby se jejich rty dostaly do stejné výšky.

 


Edward dovezl Bellu před dům, naklonil se k ní, aby jí dal polibek na rozloučenou, když mu zazvonil mobil. Zahleděl se na displej a zvonění ignoroval.
Bella zmateně pokrčila rameny. „Takže… kdy se uvidíme?“ špitla nesměle.
Edward stiskl dlaně do pěstí a s pohledem vyhýbavě upřeným někam za Bellina záda odpověděl: „Brzy. Ozvu se ti.“
Dívka překvapeně zamrkala nad neurčitostí jeho odpovědi, ale statečně kývla a zašeptala: „Tak se opatruj. Budeš mi chybět.“
Mlčel, i když jeho oči jí vyznávaly lásku.
Nechal ji vystoupit, počkal, až se okno jejího pokoje rozsvítí a její silueta mu zamává, pak zmučeně zařadil a vyrazil směrem k domovu.

 


„Ne, nechápu!“ ječela na Edwarda Alice. „Jestli jí to neřekneš sám, tak jí to řeknu já!“
„To neuděláš!“ vztekal se Edward. „Je to pro ni nebezpečný!“
„Jasně, kdežto to, co jí plánuješ provést ty, jsou hotové lázně!“ kontrovala sarkasticky.
„Už jsem se rozhodl!“ práskl Edward dveřmi svého pokoje.
„Jo, bratříčku, jenže špatně,“ povzdechla Alice. Zkroušeně hleděla na své propletené prsty, pak střelila pohledem ke schodišti a tichounce se vykradla z domu.

 


„Edwarde, opravdu už musíme vyrazit, jinak se s Derekem mineme,“ pobízela ho soucitným hlasem Tanya.
„Já vím,“ svěsil Edward hlavu a konečně zaplul za volant auta.
Tanya mu konejšivě stiskla dlaň a ze zadního sedadla se ozval Carlisle: „Neztrácej víru, synu.“
Emmett sedící vedle otce se pokusil odlehčit atmosféru: „Tak jedeme, už mě svrbí dlaně! A Itálie je prý v téhle roční době kouzelná.“ Dokončil větu švitořivým hlasem a zamrkal svůdně řasami.
Tanya nad ním protočila oči.
Interiér auta zaplnil vyzváněcí tón Edwardova mobilu.
„Alice,“ šeptl zkroušeně, „už jsme to probrali, já názor nezměním.“
„Ano, probrali, ale ještě se k tomu nevyjádřila jedna velice zúčastněná strana,“ ucedil jedovatě Alicin hlas.
V té chvíli se za ohybem příjezdové cesty objevilo Alicino auto a Edward strnul. Vedle Alice seděla Bella.

 

 


Všechno ztichlo. Vteřiny mučivě ubíhaly. Aniž by Edward s Bellou přerušili oční kontakt, oba vystoupili a poodešli kousek stranou.
Edward ticho mezi nimi nevydržel jako první. Přitáhl si Bellu do náruče a ujišťoval ji: „Miluju tě! Vždycky jsem tě miloval a milovat budu.“
Zuřivě se mu vytrhla a ironicky se pousmála s pohledem upřeným na blonďatou krásku na sedadle, na kterém jen před pár hodinami seděla sama: „Promiň, ale tohle vyznání mi teď zní podobně jako proklamace ´Lenin žil, žije, bude žít.´, jak ti to můžu věřit? Chystáš se mě opustit?“
Edward povzdechl: „Hůř…“
Bella k němu zvedla oči zalité slzami.
„Musím na tebe zapomenout. Znovu,“ zasmál se nevesele Edward.

 

 


Belle se náhle zatočila hlava, musela si dřepnout. Rezignovaně šeptla: „Takže?“
Edward přiklekl k ní. Vztáhl dlaň k jejím vlasům, ale zase ji váhavě stáhl zpět, nevěděl, zda má právo se jí dotýkat, jestli má právo na cokoliv, co se týká jí.
„Victoria si udělala výlet do Volterry,“ ucedil sarkasticky upír.
Bella kývla, to už věděla z Alicina vyprávění: „A prozradila náš vztah.“
Edward začal nervózně pochodovat kousek od Belly: „A že jsi neumřela... A teď ti hrozí nebezpečí nejen od ní, ale i od Volturiů. Nikdo ze smrtelných nesmí znát naše tajemství.“
Bella váhavě vstala a přešla k Edwardovi: „Ale i ty riskuješ trest.“
Muž kývl: „Alice dnes měla vizi. Viděla Victorii, jak nás prozradí. Viděla rozhodnutí, které učiní Aro, když za ním přijedeme… Bude chtít, abych tě přeměnil nebo…“
Dívka se mu zahleděla pevně do očí: „Nebo zabil. Jinak zemřeš sám… Tak na co čekáš? Přeměň mě! Čeho se bojíš? Já to chci, víš to! Chci tebe, chci věčnost s tebou!“
Edward ji šokovaně spoutal ruce podél těla a dlaní se jí pokusil zacpat ústa: „To neříkej, to nemůžu udělat, nemůžu tě odsoudit k věčné temnotě, neokradu tě o duši!“
Bella prskala jako vzteklá kočka: „Jenže tak to přece není, otevři oči, Edwarde, podívej se na svou rodinu, podívej se na sebe… neznám nikoho s krásnější, láskyplnější a citlivější duší, než jakou máš ty!“
Nevěřil jí ani slovo a zkroušeně se pokusil umlčet ji polibkem. Snažila se odtlačit od jeho hrudi, ale pak jí po tváři sklouzla zrádná slza, která povolila stavidla všem ostatním a Bella v jeho náruči zvláčněla. Hladově si brala jeho polibky a darovala mu ty svoje.
„Nedělej to,“ šeptala, i když věděla, že její prosby jsou marné.
„Musím, není jiná možnost,“ vrtěl hlavou s čelem opřeným o její.

 


Bella se zhluboka nadechla a s očima sklopenýma tiše rekapitulovala: „Takže si necháš opět vymazat vzpomínky na mě. Sblížíš se s Tanyou, aby to vypadalo, že jsi s ní… A pak se pokusíte obelhat Volterru…“
Edward mlčel, jen jí hleděl do očí a palcem přejížděl po hraně její čelisti.
„Co když to nevyjde?“ rozbrečela se znovu Bella.
„Všechno bude dobré, lásko,“ kolébal ji Edward v náruči.
„A my?“ vzlykla Bella.
„Začneme znova,“ odpověděl rozhodně Edward. „Bez ohledu na to, kolikrát se do tebe budu muset zamilovat na první pohled, udělám to… pokud na mě počkáš.“
Bella zakroutila hlavou: „Jako bych měla jinou možnost. Jako bych si mohla vybrat jinou cestu od té doby, co jsem tě poprvé uviděla.“
„Holčičko,“ zašeptal Edward, sevřel její obličej v dlaních a mlčky se vpíjel do jejích očí.


Povídky od Carlie

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

miamam

19)  miamam (04.11.2011 11:49)

COŽE?!? To je snad vtip! Znovu zapomenout??? Edwarde, ty blbe, tak ji prostě přeměň! Božínku, mě z toho klepne. Jinak ale skvělá povídka, akorát mě tady z toho asi odvezou... To je jak "pistolník přišel k Temné věži..." a furt dokola. ........

Anna43474

18)  Anna43474 (23.10.2011 12:52)

Car, ty jsi masový vrah!!! Už jsem na to přišla
Tohle není fééér... Achichjo :'-(

TKSATVO

Bye

17)  Bye (12.10.2011 12:20)

Bože, Carlie, tohle začíná nebezpečně připomínat nekonečnou časovou smyčku!
Ale moc krásnou.
Budu to číst bez ohledu na to, kolikrát se bude muset Edward do Belly zamilovat na první pohled, protože je to tam, Carlie. První nesmělé oťukávání, láska, nezvratný osud...
Navíc, tentokrát mi přijde, že opravdu není jiná volba, tak se na Edwarda ani tolik nezlobím. (Teda, samozřejmě ji mohl proměnit, ale on k tomu ještě nedozrál.)
DJ Podvědomí
"nebyli připraveni pustit se střemhlav do toho, k čemu se mezi nimi schylovalo, do fyzického sblížení. Souviselo to s tím, že neměli vyjasněnou svou duševní blízkost. "

Twilly

16)  Twilly (10.10.2011 10:33)

Oloušku mě se smazala óda na TEBE až se uklidním, zkusím stvořit novou. Tohle mě fakt nasr*alo!!!!

ambra

15)  ambra (09.10.2011 22:51)

Ha! Jsem úchylně šťastná, jak to krásně motáš, protože mám naději na další a další kapitoly . Tenhle Edward je k seřrání, kdo by nechtěl slyšet, že se do vás vaše láska zamiluje znovu a znovu . Jo, pro Bellu je to soda, ale když jde o život ... Carlie, prosím, zkus se zase trošku obout do psaní, hrozně mi tvoje písmenka chybí

14)  viki (09.10.2011 19:01)

Tak to je mazec ! To přece nemůžeš myslet vážně ! Eda je na zabití ! Děkuji

Bosorka

13)  Bosorka (09.10.2011 18:52)

To jsi mě uklidnila, uf. Díky!

12)  Babča S. (09.10.2011 18:07)

:'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-(

Carlie

11)  Carlie (09.10.2011 17:43)

Jasně, ambřin "dialekt" je hrozně chytlavý
Jejda, já jsem si ale naběhla , musím si hned pořídit právníka ex offo a jít se hájit, že 1) další kapitolu už píšu (mám necelou půlku) a 2) moje Bella je emancipovaná, nebojte, ona se nedá... i když se musím zastat i Edwarda, on to truhlík fakt dělá z lásky k ní, aby ji ochránil... sice fakt pitomě, ale však ona mu to spočítá A pak by si radši nechal vymazat vzpomínky na to, co si za rámeček fakt nedá ;-)
Dýchejte, vydržte a mé GPS souřadnice nezaměřujte

Bosorka

10)  Bosorka (09.10.2011 17:21)

já musím - HAJZL JE TO!!!!!!!!!!!!!!

Bosorka

9)  Bosorka (09.10.2011 17:19)

uááááááááááááá
Teda ale ten mi zase hnul slezinou!!!! Co ho to zase napadlo?! Pro něj to bude "zase" poprvé, ale co pro Bellu? Kolik toho ženská musí snést, než ten .... uzná, že takhle to prostě dál nejde!

Carlie - ty bereš lekce od Ambry, jak nejlépe týrat své čtenářky?

LadySadness

8)  LadySadness (09.10.2011 16:13)

to je bezcitné, kruté, asi by si mohla Bella siahnuť na život tak, aby to Alice videla a Edward ju chcel zachrániť, ale jediná možnosť by bola premena, ale aj tak je dosť sebecký a zrejme by ju radšej nechal umrieť, ako by ju chcel mať šťastnú, a okrem toho mám pocit, že by Tanya mohla využiť to zabudnutie, aby ho strhla k sebe, nepáči sa mi to, ani trochu už to, že si nechal zbabelo a sebecky vymazať spomienky, zatiaľ čo Bella musela prejsť celým tým utrpením bolo hnusné, ale že jej to chce urobiť znovu je...nemám slušné slová na jeho adresu a tiež že rodina zase stojí pri ňom, namiesto aby Bellu jednoducho premenili - však on by sa s tým zmieril a bol by rád a šťastný, tak prečo nedopraje šťastie žene, o ktorej tvrdí, že ju miluje? nepáči sa mi to

7)  marcela (09.10.2011 15:49)

Nevím,co napsat.Na jedné straně zuřím,na druhé brečím.Ať tak či tak,je to nádherné.

Lenka326

6)  Lenka326 (09.10.2011 15:16)

Ach ne! Asi jsem ten perex nevzala moc vážně nebo co, a s obrovskou radostí nad novou kapitolou jsem začala číst. A užívala jsem si to...miluje ji, chce ji, začnou znovu.... A pak taková rána mezi oči. Tohle už ne, podruhé už ne! Víme, co to s Bellou udělalo poprvé, ano, teď sice ví, že ji Edward miluje, ale, to prostě nemůže zvládnout. Prosím, udělej něco, jo? A prosím prosím dřív než za měsíc, protože tohle je fakt týrání. :(

Marvi

5)  Marvi (09.10.2011 14:43)

Tohleto jsem opravdu nečekala, opět Volterra??? Jen aby Edwardovi tu hlavu moc nepoškodili, pořád mu mazat paměť, nebo to dopadne jinak? Jsem hodně napnutá a nevím jestli měsíc vydržím čekat na pokračování... Smutně koukám, prosím o pokráčko

Evelyn

4)  Evelyn (09.10.2011 14:26)

To jako vážně?! Carlie, bít tě nebudu, to mi nikdy nešlo, ale chuť by na to byla. Co jim to děláš?

SarkaS

3)  SarkaS (09.10.2011 14:15)

Tak já nevím. I když si nebude pamatovat, tak jak jim chtějí namluvit, že Bella o nich neví? A když ví, stejně ji budou chtít Volturiovi zlikvidovat ne? Nebo bude Aro takové nevinné zlatíčko? Carlie! Co nám to děláš a tak to na minulém konci vypadalo krásně, jenže teď z pohádky do kruté reality rychlostí světla... To je šílenej plán a Edward je magor! Tak řekla jsem to pomoc, nutně potřebuji pokračování

kytka

2)  kytka (09.10.2011 13:44)

No, doprčic. Co já teď tady? Sedím, slzím a je mi jich hrozně líto.
Já vím, perex jsem četla, ale když ty to dovedeš tak hezky popsat, že si člověk prostě neporučí.
Díky za hezké čtení Oloušku. Těším se na další, moc.

Ree

1)  Ree (09.10.2011 13:36)

He? To jako vážně? On se zbláznil, ne?! Pf!!! Doufám, že mu to dá potom Bella pořádně, ale pořádně vypít!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse - Bella a Edward