Sekce

Galerie

/gallery/thumbs/new%20moon.jpg

Omlouvám se za velký časový rozestup mezi 4. a 5. kapitolou... nestíhačka a navíc to byl porod ;-) - doufám, že miminko nebude příliš sladké, přeslazené a nezvrhlo se mi to v telenovelu :D ;-)



Tanyiny dlaně vyletěly hned vzápětí k jejím ústům, jak si s hrůzou uvědomila, co provedla. Váhavě vykročila směrem k Edwardovi, ale Alice ji nekompromisním pohledem odkázala do patřičných mezí a zpět do domu.
Belle věštkyně adresovala povzbuzující úsměv a bradou naznačila, že Edward teď ze všeho nejvíc potřebuje lidský přístup.

 


Bella před domem osaměla. Jelikož Tanyu sledovala s žárlivým zájmem od první vteřiny, kdy ji měla na dohled, hned pochopila, k čemu došlo. Teď zrudla a přešlápla.
Vpíjela se do Edwardova bezchybného profilu, tváře podobné portrétu modela na vyretušované fotografii a stejně tak nehybné.
Nestojím mu ani za pohled
, pomyslela si sebemrskačsky. Nohy jí vrostly do země a aspirovaly na roli aspiku. Jediné, čeho byla schopna, bylo zaparkování svého pozadí na schody domu Cullenových, Edwardova - a kdysi částečně i jejího - domova.
Kdo by dnes věřil, že je to sotva týden, co je opět zabydlený.
Některé věci se do starých kolejí vracejí snadněji než jiné
, letělo jí hlavou. Edwardovu lásku aby na Bellinu životní kolej vláčeli jeřábem. A nikdo nemá jistotu, že po té koleji pojede hladce jako rychlovlak po vzduchovém polštáři a neodpojí se na jinou kolej, jakmile dorazí k výhybce…
Zatímco se vykolejená Bella týrala železničními metaforami, opřela si najednou tolik těžkou hlavu o kolena a zavřela oči.
Čekala. Čekala na ortel. A byla přesvědčená, že svému podvědomí provedla něco neodpustitelného, protože ji trestalo projekcí vzpomínek na téma „Tenkrát v lese. Nejsi pro něj dost dobrá…“
Ano, cítila se znovu jako tenkrát, když se s ní rozešel… poprvé.

 


„Pojď dovnitř, ať na těch studených schodech nenastydneš,“ zašeptal měkce Edwardův zastřený hlas a to ji probralo. A pak taky jeho ruka, která zamířila k její líci, aby vzápětí rozpačitě změnila směr opět k boku svého majitele, aniž by dokončila misi.
Potřásla hlavou. Usnula? Ne, jen se ocitla na nezměřitelný čas mimo tuto realitu, mezi dvěma světy. Nalepená na výloze, ve které právě vystavovaly dvě její možné budoucnosti – jednu s magickou životní ingrediencí a druhou… bez Edwarda.
Vzpamatovala se a přehrála si znovu jeho slova. Ne, tohle neznělo jako: „Miluju tě a už tě nikdy znovu neopustím.“, nakrčila Bella sarkasticky čelo, ale statečně se usmála a protáhla se kolem Edwarda, který jí držel otevřené dveře. Neubránila se přitom zachvění a potlačila potřebu zhluboka se nadechnout jeho vůně.
„Vyřešíme tu nomádku. Nejdřív,“ dopověděl nejistě šeptem.
Bella kývla, ale stejně jako on se vyhýbala očnímu kontaktu.
Připadala si hloupě, jako naivní puberťačka, na kterou prasklo, že miluje místního školního idola, jenž se jí teď může klidně vysmát - nejlépe před partou svých kamarádů nebo ve školním rozhlase.
Rozpačitě se rozhlédla po pokoji a sedla si co nejdál od Denalijské upírky a zároveň i dost daleko od Rosalie. Alice přispěchala k dívce a vmáčkla se k ní na gauč. Její oči lačnily po horkých novinkách, ale Bella ji zklamala, protože jen zatřásla hlavou a pohled nepřítomně přesměrovala na Carlislea.

 


Pán domu pokynul Tanye, aby zopakovala zjištění, před kterými přišla varovat.
Jelikož začala „od lesa“ a zdlouhavě popisovala život jejich rodiny a situace, při kterých začali tušit, že nejsou ve svém „revíru“ sami, neudrželi někteří přítomní pozornost.
Edward a Bella se jako posluchači ve školní třídě nepřítomně věnovali úplně jiným zájmům.
Jasper povzdechl a přešel do kuchyně. V tom oblaku nemohl dýchat. Chvíli měl chuť se přiblble usmívat, chvíli trucovitě dupat nohou, nejradši by ale mlátil hlavou do zdi (kdyby mu to mohlo nějak ulevit), protože rozháranost citů těch dvou mu dávala zabrat.
I Alici pocukávaly koutky úst, když zaznamenala, jak si Edward s Bellou střídají směny v rentgenování pohledem, aby, kdykoliv zaznamenají, že se na ně obrací pozornost toho druhého, očima ucukli, jako že oni nic, že jejich protějšek pro ně neexistuje. Kdyby je teď někdo „vyvolal“ a zeptal se na téma dosavadního hovoru, dostali by oba za pět.
Chovali se jako dva malí školáci - div si nezačali posílat psaníčka.

 


Jazz se opíral o zárubně dveří, teď očima oskenoval strop a netaktně Tanyu přerušil: „A proč si myslíte, že ta zrzka míří sem?“
Edward s Bellou rozpačitě poposedli a jejich zrak konečně spočinul na mluvčích v pokoji.
„Protože obcházela v kruzích, přesně ve stopách… Edwarda,“ upřela Tanya pohled na jmenovaného.
V pokoji to zašumělo.
Carlisle zachoval klidný tón hlasu: „Podle tvého popisu se nepochybně jedná o naši starou známou.“
„Victoria,“ doplnila Bella smířeně.

 


Edward těkal pohledem po všech přítomných, kteří si již nechránili myšlenky, a on se tak ocitl na arabském tržišti. Prodejním artiklem, který byl nabízen, byly vzpomínky.
Edward měl teď už živou plastickou představu o tom, kdo je Victoria, kdo byl James…
Jeho pohled zděšeně ulpěl na Bellině paži. Tam, kde se neviděn skvěl otisk chrupu děsivého predátora. Pochopil, kdo zařídil Bellinu zpáteční jízdenku do lidského života po Jamesově „rukulíbám“.
Dlaně nevědomky zaťal do pěstí, to jak dostal o Bellu obrovský strach. Přistoupil k ní a rozkazovačným tónem pronesl: „Ani se odsud nehneš!“
Bella protočila panenky a ujelo jí: „A kde asi budu spát? Na tvém gauči?“ Vzápětí by si nejradši nafackovala, když tak nejen jemu, ale i Tanye prozradila, že je jí zařízení Edwardova pokoje důvěrně známé.
Edward se prudce nadechl, pak zatřásl hlavou: „Dobře, tak vysvětlování asi nepočká.“
Rozhlédl se po pokoji a v obraně před sebe zdvihl dlaně: „Ale tenhle ohňostroj nedávám. Teď zvládnu poslouchat jen jednoho z vás.“
Alice a Jasper se na sebe pobaveně zašklebili, oběma bylo jasné, koho si Edward vybere za „tiskového mluvčího“.
Rosalie sklonila hlavu. „Já ti všechno řeknu. A na rozdíl od nich,“ bleskla vyčítavým pohledem po Cullenových, „bez příkras.“
Edward jí položil ruku na rameno: „Rose, už jsi mi myšlenkami řekla dost.“ Jeho výraz byl napjatý a plný bolesti, ale dodal: „Díky.“
Ještě se naposledy dlouze zahleděl na Carlislea a sklonil hlavu.
„Bello, prosím?“ téměř zašeptal.

 


Dívčino srdce udělalo trojitého rittbergera, kterého ale neustálo, protože Edward dodal: „Ty jediná neumíš lhát.“
Bella se v duchu sarkasticky poplácala po rameni: Skvělý, Bells, z druhého prvního dojmu si Edward pamatuje, jak mizerná jsi herečka, že bys užila chodítko a že tvoje krev si myslí, že soutěží v American Idol. Může to být ještě horší? Těžko.

O chvíli později se přesvědčila o pravdivosti starého dobrého: „Hůř může být vždycky.“
Vykročila před ním jako na porážku směrem ke schodišti, zcela bezmyšlenkovitě automaticky k jeho pokoji. Edward ale náhle rozpačitě zastavil. Strnula a otočila se tázavě na něj.
„Totiž, nemáš třeba hlad?“ prohrábl si nervózně vlasy.
Brunetka pokrčila rameny a pípla: „Ne, díky.“
Edward přešlápl. „A nechceš aspoň kávu? Čaj? Nebo colu?“ lovil horečnatě v paměti názvy dalších lidských nápojů.
Bella rozhodila nechápavě ruce: „To je dobrý.“
Upír uhnul pohledem: „Pitný režim je důležitý, ne? Aspoň myslím, že… teda pro lidi, i když nejen… no.“
Sklopil zmučeně pohled ke špičkám svých bot: „Prosím, nezlob se, ale ten odér, vůně lidského jídla nebo pití. Ona, ona trochu potlačí tvou vlastní vůni.“
Bella překvapeně polkla: „Chápu. Promiň. Jasně, na to jsem nepomyslela.“




Edward se na ni provinile usmál, a když se Bella usazovala za snídaňovým pultem co nejdál od něj a Esmé jí chystala občerstvení, dodal: „Díky. Je to hloupý. To já jsem ten, co by se měl omlouvat. Ale pravdou je, že mi to pomáhá držet ten… hlad… na uzdě.“
Bella si skousla ret, pohled zabodla do desky stolu a nevědomky šeptla: „To se máš.“ To já z té chuti políbit tě asi brzo začnu slintat, pomyslela si.
Edward přimhouřil pobaveně oči: „Co jsi říkala?“
Dívka vykulila oči. Cože? To bylo nahlas? Která část té myšlenky?

„Já… chtěla jsem říct, omlouvám se, že ti to tak ztěžuju,“ blekotala honem.
Upír naklonil hlavu ke straně: „Ta původní věta neměla tolik slov.“
Bella zvedla provinilé oči k těm jeho zlatavým a tvář jí zahořela.
Esmé se diskrétně vytratila a zavřela za sebou dveře.
Teď bylo na Edwardovi, aby zkoumal bezchybnou strukturu masivu, ze kterého byla vyrobena pracovní deska v kuchyni, a zašeptal: „Začínám ho chápat.“
Bella si rozpačitě hodila pramen vlasů za záda, až sebou Edward trhl a zrak mu při té rozvířené vůni a výhledu na odhalený labutí krk potemněl. Ztuhla uprostřed pohybu, vlasy opět jako závoj spustila kolem tváří a ruce si spořádaně položila na stůl.
„Asi ti nerozumím,“ zachraptěla.
Pokřiveně se na ni usmál: „Začínám chápat toho Edwarda, který ti tenkrát neodolal.“
Bella se prudce nadechla pootevřenými ústy: „A-aha.“
Poposedla si: „Dobře, takže. Co bys chtěl vědět?“

 


„Sedm měsíců,“ řekl prostě a jeho pohled jako by ji zároveň prosil o odpuštění a současně ji jistil před pádem.
Potřebovala obojí, právě do ní udeřil blesk, ale Edwardova blízkost působila jako hromosvod, díky němu ustála ten nápor vzpomínek. Před Belliným vnitřním zrakem se objevilo období jejího soukromého pekla, zatmění světa, tak jak ho znala dřív. Zalapala po dechu a oči se jí nekontrolovatelně zalily slzami.
Pak se zhluboka nadechla, sklonila hlavu a začala tiše povídat: „Nemyslím, že je nutné ti o tom vyprávět. Nic po tobě nechci. Prostě jsme si byli kdysi blízcí, rozešli jsme se a teď se – v dobrém – opět setkáváme. Vím o vašem světě, ale vaše tajemství je u mě v bezpečí. Zbavíme se společnými silami – i za pomoci Quiletů – Victorie. Protože poslední, co bych chtěla, je, aby se někomu z vás něco stalo. Kvůli mně. To já jsem to, co tu Victorie hledá. Protože už jednou hledala. A pak, no… budeme zase normálně chodit do školy. Odmaturujeme. Pro některé to nebude premiéra jako pro jiné,“ zvedla konečně oči, aby se na něj usmála v souvislosti s vtipem, o který se pokusila.
A umlkla. Shlížely na ni dva temné oceány, na kterých zuřila bouře, a ona v nich beznadějně utonula.

 


Edward si podepřel čelo dlaní, nepouštěl Bellu ze zajetí svého pohledu a vzal si slovo: „Tuším, co se stalo. Aro z mé hlavy něco vytáhl, než… a něco z toho sdělil Carlisleovi. Nedokážu ty útržky vzpomínek, kterými mě teď zasypala moje rodina, ještě poskládat dobře dohromady. Když si skrývali myšlenky, věřil jsem, že je to proto, aby mě uchránili před svou bolestí z období, kdy jsem byl v kómatu. Moc hezká historka, vážně.“ Potřásl nad sebou pohrdavě hlavou a pokračoval: „Ublížil jsem ti. A sám si svou bolest nechal zbaběle vymazat - nebo možná spíš svou vinu.“
„Mlč!“ neudržela se Bella a zvýšila hlas. „Nemůžeš se ze všeho vinit. Nevyřešíš všechny globální problémy lidstva! Nespasíš svět! Nespasíš mě! Ale mně úplně postačí, když si přestaneš šlapat po vlastním sebevědomí a kazit si svůj život.“
Edward se nadechl, ale Bella ho gestem dlaně zadržela a útočila na něj dál svou litanií: „Ublížil jsi mi, nechal jsi mě tu zraněnou, ale asi – to bylo pro dobrou věc. Já… já… A i když si to nepamatuješ, to neznamená, že i ty sis každičký den těch sedmi měsíců nevytrpěl stejně jako já. Aspoň… tak mi to vyprávěl Carlisle, aspoň to se prý z tvých vzpomínek dozvěděl Aro. Já, no, pořád si nemyslím, že já… Prostě nic se nezměnilo. Já jsem se nezměnila, já nejsem ta… Nejsem ta správná, ta pravá, nedává to smysl. To… Chci říct, mně nic nedlužíš.“
Tváře jí plály, hlas a ruce se třásly.
Snažila se říct všechno správně, udělat všechno dobře, to nejlepší pro něj…A tváří v tvář jemu dokázala být nesobecká, i když to o samotě obrečí a sebelítostivě poopraví, že pohledávku u Edwarda má. V návalu vzteku možná i udělá účetnictví, sepíše seznam „Má dáti – dal“, protože po něm tak zoufale touží, i když není správné ho chtít… Je pro něj cizí, lidská, ne dost dobrá - a ani neví, který bod z tohoto výčtu jejích nectností je ten nejhorší.

 


„Byl to vůl,“ reagoval Edward suše.
Bella zamrkala: „Cože? Kdo?“
„Ten, kdo tě opustil,“ stiskl Edward rty do jedné linky.
Dívce zacukaly koutky úst a sklopila zrak: „Kolosální. Ale… to už je minulost.“
Usmála se do Edwardovy tváře a napřáhla k němu dlaň: „Mír? Přátelé?“
Edward použil jeden svůj hříšný úsměv z letošní omamující kolekce, když odpověděl: „Pro začátek.“ Pak opatrně schoval její horkou dlaň v obou svých.


Někdo zaťukal na dveře kuchyně, pak si odkašlal a pro jistotu ještě zavolal: „Můžu dovnitř?“
Edward protočil oči: „Aspoň chvilku nebuď sám sebou, šašku!“
Emmett pomalinku otevíral dveře a poslepu vcházel dovnitř se slovy: „Deset, dvacet, už jdu!“
Bella se zasmála.
Emm otevřel jedno oko a začal zpívat song od Modern Talking „Ready for the victory“, ale místo „victory“ (vítězství) pěl, že je připraven na Victorii. „Žádný prostoje, hrrr na Viktorku!“ halekal.
Tanya, která postávala za jeho zády, si skoro odplivla: „Běž jí naproti, jestli chceš! Můžeš jí i házet kůrky, aby trefila.“
Emmett se zašklebil: „Klid, příbuzná!“, a pak se jeho rošťácký pohled upřel na Edwarda: „Tak co, můžeme si Bellu nechat?“
Edward potřásl pobaveně hlavou a konečně pustil její ruku.
Dívka zčervenala a seskočila z barové stoličky. Jídlo i pití, které jí Esmé připravila, mezitím úplně vystydlo, provinile honem vypila alespoň čaj a usmála se: „Už bych měla jít domů. Určitě budete potřebovat jít na lov. A pak taky… máte tu návštěvu.“
Doufala, že její úsměv nebude působit, jako by ji postihla mrtvice, jež stáhla tvář do křeče, když v ústech převalovala slůvko „návštěva“.



Belle zazvonil telefon, překvapeně hovor přijala: „Jakeu!“
Edwardovy ztuhly rysy, ale okamžitě jí nechal soukromí a vrátil se i s Emmettem k ostatním do obývacího pokoje.
„Tak co, stíhá pijav… Cullen limit?“ pochechtával se ve sluchátku Jacob.
Bella zrudla a do telefonu šeptala: „Jacobe, prosím tě! Jsem teď u Cullenových doma. Prý sem míří Victoria.“
„Jo, víme o tom, posílili jsme hlídky,“ zvážněl najednou Jake, „proto taky volám, nechcete se s Charliem na pár dní přestěhovat k nám do La Push?“
Edward se najednou objevil zpátky v kuchyni a provinile gestikuloval, že si jen zapomněl na židli mikinu.
Bella stiskla rty ve snaze potlačit úsměv a do telefonu odpověděla: „No, pokud by Billy přemluvil Charlieho na sledování nějakého zápasu, byla bych vděčná. Já… já budu v pohodě. Už mi azyl nabídli Cullenovi.“
Edward se zády k Belle, zatímco v rychlosti uklízel nádobí z její svačiny do dřezu, spokojeně a trochu samolibě pousmál.


Povídky od Carlie

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

20)  Jalle (17.04.2013 21:31)

táto poviedka je nenormálne dobrá
blbá škola, najradšej by som ju čítala celú noc:(
Jake je skvelý, Bellina reč je skvelá so zasekávaním, Edward je roztomilý, ale to on vždy

kytka

19)  kytka (15.09.2011 22:37)

Tvoje slovní obraty, lehká ironie, vtip a cit. To je vražedná kombinace, ale naproto skvělá.

Bye

18)  Bye (24.07.2011 02:00)

Ááááááááááááá, tak přeci jen mi něco proklouzlo, zatímco jsem byla na dovolený... Kaju se a hned spouštím nápravu!
Jako ten celek je bobmastickej, Carlie, ten příběh má ohromnou sílu!!!
Ale mě prostě zas a znovu umrtvujou i ty jednotlivosti... Tady už jsem to (asi po padesáti podobnejch perlách) nevydržela, to prostě nejde...
"Pochopil, kdo zařídil Bellinu zpáteční jízdenku do lidského života po Jamesově „rukulíbám“. "
Já nevím, kam se na tuhle vtipnou kaši chodí, ale tys tam očividně stálým hostem!!!
Ježiši a "pitný ržim", Carlie, ty vrahu
Vidíš, teď to vypadá, že je to bůhvíjak k popukání. Není. Je mi jich taky dost líto, chudáčků ztrápených. To by ti taky šlo...
A co ta Viktorka... u splavu... Bude to drámo?

Twilly

17)  Twilly (23.07.2011 22:26)

promiň, že čtu až teď, ale ... no prostě ale. Nehodlám se vyvlíkat. Ale je to úžasné... strašně hodně a strašně moc

Carlie

16)  Carlie (23.07.2011 21:46)

Milé moje čtenářky , s velkým zpožděním opět zde a moc děkuji za vaše ohlasy
Bosi: díky, tos mě uklidnila
Marci: díky,
Hanetko: Moc si vážím Tvých slov
Leni: Je to boj, celá ta myšlenka s amnézií je tolik telenovelová :D, že mám celou dobu psaní pocit, že chodím po cirkusovém laně a hrozí mi, že spadnu do klišé upatlaného medem :D ;-) Díky
Ree: Díky a díky za pobízení k dalšímu psaní ;-)
Moni: Díky, že ses přidala
Ambruško: No jo, kyblíček, lopatička, formičky, to je můj píseček :D, snad ten hrad z písku dostavím, je to boj ;-) Díky
Evelyn: Díky za miminko, sudičko :D
Babčo: Oh, díky
Mili: Díky Uf, to se mi ulevilo ;-)
Viki: Díky
Šári: Zvukový doprovod? :D Tak já příště už ty písničky nedám, ať Tě neruším ;-) Díky
Ann: DNESKA! Na véču! Lasagne jsem měla! :D Ale ehm... k tématu... díííky
HMR: Zkusím mu to navrhnout :D Díky
Marvi: Snad jo... , we will see ;-) Díky

Marvi

15)  Marvi (19.07.2011 14:06)

Nějak opožděně jsem narazila na tuto kapitolku. Ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla.
Oni se trápí oba dva, pro dobro toho druhého, ale nejlepší je pro ně být spolu. Snad už to pochopili a já se těším na pokračování.

HMR

14)  HMR (10.07.2011 23:12)

Když to člověk čeká nejméně, objeví se vlkodlak. Nemohl by se Jake otisknout do Tanyi?:) :) :)

Anna43474

13)  Anna43474 (08.07.2011 22:34)

V první chvíli jsem pochybovala, že s ní zůstane
Každopádně jeho volování na "toho druhého" mě dostalo
Tvůj humor se prostě nezapře, víš, ani když se schováváš za bohorovná nadsazování (čti originální přirovnání )
A jeho úsměv na konci byl skoro VIDĚT
To by bylo asi všechno. Ale... hmm... ještě něco
Jo, už vím! Jinak to byly prostě... lasagne
TKSATVO

SarkaS

12)  SarkaS (07.07.2011 02:35)

Ííííííí... Takže asi tak bych to viděla. Zase jsem při čtení vydávala prazáhadné zvuky, které vyjadřovaly moje naprosté nadšení. Tohle byl tak úžasný díl

11)  viki (07.07.2011 01:25)

Jsi skvělá ! Úžasné, úžasné, úžasné ! Píšeš opravdu moc hezky ! Děkuji §

milica

10)  milica (06.07.2011 21:46)

"tvoje krev si myslí, že soutěží v American Idol." Tak to mě dostalo A Edwardovo "byl to vůl" Nádherný dílek, a mimochodem miminko je krásné, sladké, ale zase ne moc. No a fuj! Telenovela? Co to je? ;) ;)

9)  babča S. (06.07.2011 21:24)

nádhera,jako vždy

Evelyn

8)  Evelyn (06.07.2011 19:19)

Byl to vůl Carlie, ani nevíš, jak je perfektní a milé, když jednou Edward tak nějak lidsky ví, jak se choval blbě... Je to skvělé a miminko je rozhodně velmi životaschopné

ambra

7)  ambra (06.07.2011 15:00)

Teda Carloušku Oloušku, to zase byl pořádný kyblíček romantiky, bolesti a tvých dokonalých slovních hříček . Tohle je opravdu povídka, která by mohla mít rozsah Stepheniiny předlohy a já bych to hltala pořád stejně nadšeně . Vyvolává to ve mně totiž přesně ty pocity, kterými si mě Twilight získal. Jen je to zajímavější a samozřejmě napsané tebou - takže nepřekonatelné Děkuju a moc se těším na další .

monikola

6)  monikola (06.07.2011 14:25)

no mne akosi táto poviedka unikla pozornosti ale dnes som to napravila...všetky časti teda 1-5 som zhltla a som nadšená...naozaj úplne pohltená skvelým nápadom, úžasným dejom, akurátnou kombináciou srdcelámajúcich sladkostí s trpkými reáliami života...aaaaaaach...aaach...spravila si zo mňa achkajúcu kozu
pokračovanie si už ujsť nenechám

Ree

5)  Ree (06.07.2011 14:14)

Ňuf! To bylo krásné. Ještě pořád mě překvapuje, jak dokážeš smíchat vtip s beznadějí a láskou. Rozhodně se mi to nezdálo nijak přeslazené. Je dobré vědět, že s ní Edward pořád počítá. Strašně se mi líbilo právě to, že si s ní hned nezačal, ale zároveň ji ani neodhodil. Tak, a teď se těším na další, tak šup ;)

Lenka326

4)  Lenka326 (06.07.2011 13:24)

Carlie, nejdřív se omlouvám, že já ostuda ostudná jsem nekomentovala předchozí kapitolku, ani vlastně nevím proč. A přitom byla tak skvělá.
Normálně jsem se lekla u perexu, žes to vyřešila nečekaným prozřením Edwarda, který si na všechno vzpomněl a abraka dabra, jsou spolu a skoro není co řešit. Díkybohu, teda díky TOBĚ, ne! Asi to vyznělo blbě, moc je chci spolu, ale za čas, pomaličku, polehoučku...
Skvělý dílek, skvělé Belliny myšlenkové pochody, ta železniční metafora byla dokonalá. Je úžasná, že se mu nevnucuje, nechává ho, aby se rozhodl sám a on se, jak se zdá, už rozhodl... Moc jsem si to užila, díky a těším se na další opatrné sbližování a samolibé pousmání...

Hanetka

3)  Hanetka (06.07.2011 13:19)

Carloušku, to bylo... něco! A pořád tím prosakuje tvůj neodmyslitelný humor a tím je to celé takové uvěřitelnější, lehčí a přitom plné citu. Například "...vykolejená Bella se týrala železničními metaforami..." , nebo „Pitný režim je důležitý, ne? Aspoň myslím, že… teda pro lidi, i když nejen… no."
Senzační koktejl dojetí, lásky, humoru i naděje v jednom. Jsem unešená.

2)  marcela (06.07.2011 13:08)

Je to prostě a jednoduše SKVĚLÝ !!!!!

Bosorka

1)  Bosorka (06.07.2011 12:53)

Samolibý ničema Eduardoooo zjišťuje pravdu o svém vztahu s Bellisimou. Mezitím jeho věčná ctitelka Tanya opět kuje své plány na jeho svedení. Podaří se Victorii její ďábelský plán? To a více se dozvíte v dalším díle!
Bylo to úžasné!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse promo