Sekce

Galerie

/gallery/thumbs/new%20moon.jpg

Ech, tak venku se nám ochladilo, tak jsem trochu přitopila nejdřív Belle, pak Edwardovi a tak nějak jsem jim to postupně zavařila... a co teď? Nějak jste se mi moc uvolnili, E a B, takhle tedy ne, zachovejte paniku a zachovejte stávající počet členů rodiny ;-)

 

 

 



Zbytek dne měla Bella později v paměti jako zastřený mlhou. Vymohla si, aby se směla podílet na jednání s delegací z La Push. K setkání s nimi mělo dojít večer toho dne. Na hranici jejich území.
Chtěla se zúčastnit jako plnohodnotný člen i bojové porady Cullenových, než přijde čas na schůzku se spojenci. Po prožitém psychickém vypětí a ze strachu o to, co jejímu srdci nejbližší lidi – a jinak o upírech ani měničích momentálně nesmýšlela – čeká, však začaly její mysl i tělo stávkovat, propadala se do stále temnějších hlubin únavy.
Bylo to i proto, že v podvědomí sváděla boj s obavou, kterou si chtěla zakázat, s úzkostí, co s sebou ponese její přeměna (svou slabost v tomto ohledu by ale před Edwardem nikdy neprojevila).
Její vědomí se snažilo naverbovat samo sebe na příliš mnoho front zároveň, ochránit všechno a všechny… a Bellin mozek a sebeovládání už jelo na rezervu.


 

Nedokázala sledovat rychle, tj. přirozenou upíří rychlostí, probíhající komunikaci. To byl částečně i záměr upíří rodiny. Usoudili, že pro Bellu bude lepší, když bude vědět o rizicích co nejméně, jen tolik, co dokáže lidská bytost unést.
Snaha zachytit celou konverzaci ji vysílila ještě víc, začala pociťovat plíživé prstíky přicházející migrény a roztřásla se horečkou.
Edward usekl větu, kterou právě pronášel, v polovině a rukou, kterou doposud objímal Bellu kolem pasu, když seděli bok po boku v obývacím pokoji Cullenových, ji, jako by byla jen peříčko, přetáhl do svého objetí. Tiše jí broukal konejšivá slůvka a nekompromisně ji odnášel do svého pokoje.
Něco na protest mumlala, ale její mysl už byla mimo přítomný čas a prostor. O to se postarala dílem zvýšená teplota a dílem virtuální sedativa, která na Edwardovu němou prosbu začal „ordinovat“ Jasper.
Za pár minut dostala i dávku pravé chemie, Carlisle ji prohlédl a, když předtím uklidnil Edwarda, že Bella je jen vyčerpaná, probudil ji a podal jí medikamenty na umravnění bolesti hlavy a snížení teploty.
Edwardovi trhalo srdce nechat Bellu v pokoji samotnou, i když zase spala a nic kolem sebe nevnímala. Ale musel pokračovat v přípravách rodiny na nadcházející dny. Snažil se co nejvíce zapojit mozek do vymýšlení detailů nejvhodnějšího plánu, přitom ale pořád monitoroval Belliny životní funkce. Když se zadrhl její dech, zatajil bezděčně i on svůj, když zhluboka vydechla v uklidňujícím snu, ulevilo se i jemu.

 


Nelibě nesl, když se krátce před setkáním se zástupci Samovy smečky probudila a trvala na tom, že jde rozhodně s nimi. Oči měla lesklé, skelné a tváře nepřirozeně teplé a zbarvené, jako by seděla dlouho u ohně.
„Bello, měla bys zůstat doma,“ zkusil to Edward a něžně ji políbil na čelo.
Otevřela oči a odhodlaně se na něj usmála: „Je mi líp… Jde o budoucnost naší rodiny, nás dvou, chci jít.“
„Nezdržíme se, a pak hned půjdeš do postele,“ mračil se a jemně, jako by se mu mohla rozsypat pod rukama, přejížděl hřbetem dlaně po její tváři.
Chladivý dotek na její rozpálené kůži odkazoval tepající bolest v její hlavě do patřičných mezí, takže automaticky vtiskla svůj obličej spánkem do Edwardovy dlaně a unaveně vydechla.
„Bello,“ počastoval ji napůl vyčítavým a napůl ustaraným zaúpěním.
Opřela se laškovně bradou o jeho rameno a usmála se na něj: „Slyším a poslechnu. Pak hned do postele. Se studeným obkladem,“ dokončila dvojsmyslně a ukradla z Edwardových rtů šokovaný povzdech.
„Jsi hrozně horká,“ zašeptal zastřeným hlasem a jeho oči získaly barvu hluboké noci.
Ustrnula zmámená komunikační dálnicí, kterou jejich pohledy postavily pro jejich srdce, a pak stydlivě zamrkala: „Jo, jsem horká hlava.“
„Všiml jsem si,“ protočil Edward rezignovaně oči, což měla být jemná výtka za to, co Bella předvedla před pár hodinami.

 


Jednání byli nakonec přítomni kromě Belly a Edwarda jen Carlisle s Jasperem. Sam na důkaz příměří vzal s sebou také pouze dva členy smečky. Paula a Jacoba.
Jen díky Belle a Jacobovi mohla porada nakonec probíhat tak, že se jí obě strany účastnily v lidské podobě. Zástupci mytických bytostí s dočasně (před několika generacemi) zakopanou válečnou sekerou a nyní nečekaní spojenci na sebe nahlíželi se zřejmou nedůvěrou a při domlouvání vhodné strategie došlo mnohokrát k projevům nesympatie.
Bylo však očividné, že mají společného nepřítele.
A že mají společný zájem - udržet klid v oblasti, křehké příměří mezi vlky a upíry-vegetariány.

 

 


Ačkoliv hlavou klanů byli na jedné straně Carlisle a na druhé Sam, do hovoru se nejvíce zapojovali Edward a Jacob. Důvod byl zřejmý.
Společným zájmem nově utvořené koalice bylo rovněž a především ochránit tu, která stála na pomezí obou skupin. Bellu.
Edward ale také získal nečekaného spojence v soukromém boji. V boji o vyhnutí se Bellině přeměně, nebo možná spíš jen jejího oddálení (což však Jacobovi neřekl), protože s pocitem viny zjistil, že jeho fantazijní obraz Belly jako upírky se mu líbí a skoro ho začíná bolet pomyšlení, že by se této vize měl vzdát.
Šokovalo ho jeho vlastní sobectví, ale přesvědčoval sám sebe, že v tom je víc… představa Belly, kterou už neohrožuje žádná nemoc, žádné zranění a jejíž čerstvá, mladistvá krása by nikdy nemusela ztratit na svém lesku, zvadnout, byla uklidňující.
Chtěl ji ochránit, svíralo mu srdce pomyšlení, že lidský život je tak zoufale křehký a že by ta dokonalá bytost mohla nebýt… Rozhodl se ji chránit za každou cenu a teď zjistil, že je ochoten zachránit jí život i tak, že jí ho nejdříve vezme. Totálně se mu převrátil žebříček hodnot, jen na jeho špici pořád byla Bella.

 


„Nemůžete Bellu proměnit, porušíte tím smlouvu,“ zašeptal zlověstně a lakonicky Sam.
„Nesouhlasím,“ pronesla vážným hlasem Bella, „špatně ji vykládáte. Já si to vybrala, je to svobodné rozhodnutí, ne jejich svévůle.“
Paul se ušklíbl: „Smlouva mluví jasně. Pijavice nesmějí nikoho kousnout. Není tu žádná soudní porota, žádné srdceryvné polehčující okolnosti...“
Bella oněměla a pohledem prosila Paula, aby se na věc dokázal podívat jejíma očima, aby ji pochopil.
Skousl si ret a svůj zrak odvrátil.
Jacob věděl, že na Bellu platí spíš racionální argumentace, a tak když se jedním rozhodným krokem ocitl vedle svého alfy, dodal: „Stejně už na takové rozhodnutí není čas.“ Oddechl si. Bella, ta o život bojující, i když úplně ztracená dívka, mladá žena, která dávala smysl jeho životu v předchozích měsících, se nestane jednou z nich. Protože pak by to bylo, jako by umřela. Ne, bylo by to ještě horší. Pak už by do jejího života nepatřil a ona by nepatřila do toho jeho, protože jejich světy by už byly odlišné, musel by ji považovat za nepřítele…

 

 

Jasper kývl: „Jsme si toho vědomi. Bylo by velkým rizikem, kdyby Bella…“ Odkašlal si a rychle svá slova přehodnotil: „Novorozený upír jedná impulzivně, pudově, navíc disponuje větší silou. Jednání s Arem a jeho gardou musí proběhnout v klidné rovině, diplomaticky. Novorozený upír by v tomto směru představoval příliš velké riziko pro všechny. Pořád existuje naděje, kterou nám poskytuje Alicina vize. A sice, že Aro se spokojí s příslibem Belliny přeměny někdy v budoucnosti.“
Sam zavrčel, už prosté zavázání se k takovému činu považoval za hrdelní zločin.
Edward předjímal chování všech vlků tím, že neustále kontroloval jejich myšlenky, takže Samovu výbuchu nesouhlasu předešel slovy: „Aro umí pouhým dotykem své ruky přečíst každou myšlenku, kterou kdy daný člověk nebo upír měl. Proto ten, kdo bude tvrdit, že Bellu přemění, musí být o tom, že to provede, alespoň pro tu chvíli skutečně přesvědčen.“
Bella zvedla překvapený pohled k Edwardově tváři. Mohla doufat, že tím, kdo slib pronese, bude Edward? Upír se pohledu do jejích očí záměrně vyhýbal. Byl rozerván dvěma stránkami své osobnosti, tak protichůdnými potřebami, tak protichůdnými pocity, co je pro Bellu nejlepší… a co je nejlepší pro něj.
Věděl ale, že ať už bude soudcem a katem lidské Belly, převozníkem do světa nemrtvých, kdokoliv, jeho přesvědčení musí být neochvějné. Pouze tak bude moci Aro v Aliciných myšlenkách sledovat vizi, ve které Bella upírkou je…

 


Samovi naběhly svaly na pažích, když nesouhlasně zaťal pěsti. Zachoval si však diplomatický tón hlasu: „Chápu. Smečka bude tenhle plán akceptovat.“
Carlisle mu poděkoval lehkým kývnutím hlavy: „Toho si vážíme. Kdyby se ale situace přeci jen zvrtla, budeme potřebovat, aby někdo dostal Bellu do bezpečí.“
Jacob okamžitě vystoupil z řady a obě strany jeho roli v případném plánu B mlčky (Edward až po varovném pohledu svého otce a Bellině konejšivém stisknutí paže) přijaly.
„Díky,“ šeptla Bella s vděčným úsměvem směrem k Jacobovi, který pokrčil rameny. V jeho očích se zračilo zoufalství nad tím, že to byl on, kdo Bellu přemluvil, aby neodjížděla z Forks po Edwardově návratu. Byl to tedy částečně i on, kdo ji vrhl do téhle uličky osudu a kdo teď posílal mlčenlivou modlitbu, aby to nebyla ulička slepá.
Edwardův výraz tváře se změnil na bolestný a jeho oči zakotvily v Jacobových. Pak přesměroval pohled násilím na Bellu. Dívku bolest, která se v jeho očích zrcadlila, hluboce zasáhla. Pochopila, že Jacob právě Edwardovi doplnil mezery ve vzdělání, dal mu doučování z dějepisu… z Belliny historie. Z období př. E. a po E., před Edwardem, za jeho přítomnosti a po jeho odchodu…
Sevřela Edwardovu dlaň ve své a spoutala jeho oči ve svém pohledu, aby ho uklidnila. „Je to minulost. Miluju tě,“ němě artikulovala.
Edward svěsil hlavu, ale Bellu přitiskl ke svému boku.

 


Porada se pomalu chýlila ke konci.
„Ještě jedna věc,“ požádal Sam, „chci vaše slovo, že pokud se celá ta šaráda zvrhne v boj na život a na smrt, budeme mít proti sobě jen ty krvelačné šašky z Makaronie a tvůj klan bude na naší straně fronty.“
„Samozřejmě,“ odvětil s vážnou tváří Carlisle.
„A nebudete za žádnou z těch bestií orodovat,“ zasyčel Paul.
Carlisle kývl.

 


„A co bude se smečkou? Co když je bude chtít Aro…“ zachraptěla Bella.
„Zkoumat,“ vyslovil tu mírnější z obou možností Edward a zároveň si škodolibě užíval, co taková představa provedla s vlky.
Pak ale nasadil opět soucitný výraz a pohladil Bellu něžně po ramenou: „Samova smečka přišla s nápadem sama, už když Carlisle domlouval tuhle schůzku. Pokusí se po dobu Arova pobytu u nás nepřeměňovat. Victoria snad nebyla nikdy svědkem přeměny samotné, a my si necháme v tomto ohledu lehce poopravit vzpomínky. Derek...

Bella zesinala, začínala být na to jméno a talent jeho nositele alergická.
Edward konejšivě dokončil:
Věříme, že se nám tak podaří přesvědčit Volterrské, že do La Push se k lidským obydlím v sezóně prostě jen stahovali hladoví, přerostlí vlci.“
V reakci na hrdé myšlenky smečky pak Edward polohlasně dodal: „S přerostlým sebevědomím.“
Carlisle ho pokáral pohledem a Edward pokorně sklonil hlavu: „Omlouvám se.“
„V pohodě,“ zavrčel na něj Paul, „nemusíš se přetvařovat. Kámoši z nás stejně nebudou. Asi si spolu nikdy nevyjdeme na ryby.“
Jacobovi zacukaly koutky úst v představě ryb, které vyhlásily hromadnou evakuaci, když u břehu zasedl upír a navíc vegetarián.
Edward protočil oči.
A stejně jako prve Carlisle umravnil teď členy své smečky jediným zavrčením Sam.
Rozloučili se bez dlouhých slov a bez jakéhokoliv fyzického kontaktu. S výjimkou Belly a Jacoba, kteří k Edwardově nechuti poodešli stranou a něco si potichu šeptali. Pak Jacob Bellu schoval ve své mohutné náruči a za jejími zády si vážným zrakem měřil Edwarda a v myšlenkách ho zapřísahal, aby na ni dal pozor.
I přes osten žárlivosti, kterou upír pocítil, poznal v Jacobově postoji i  něco jako sourozeneckou starost a za tu byl vděčný, i když měl pořád chuť skřípat zuby a obrázek dvojice před ním se mu nezamlouval. Musí stát tak blízko ní? Hele, mladej, ty pracky vejš, jestli nechceš nosit na šňůrce kolem krku zuby vlastní. Litoval, že co do přenosu myšlenek, dokáže fungovat jenom jako přijímač, nikoliv vysílač.

 


Bella přešlápla z nohy na nohu a zbledla. Bylo jí na omdlení. Edward k ní okamžitě přiskočil a vyprostil ji z náruče překvapeného Jacoba. Sáhl dívce na čelo a z úst mu unikl zhrozený povzdech.
Jacob nasucho polkl a Edward s Bellou v náručí se k němu nevěřícně otočil, zasyčel: „Jsi normální? Ne, buď si jistý, že přeměnu bys poznal. Tohle je normální horečka. Nějaká viróza, nachlazení.“
Jacob se nadechl, ale než stihl pronést jediné slůvko, Edward už odpovídal na jeho myšlenky: „Jo, moc vtipný, jasně, budu se od ní držet dál, nastydla ode mě…“
Indián si ho pobaveně měřil, tohle kolo vyhrál.
Upír se ušklíbl a směrem k Jacobovi ucedil: „Hm, ale něco mi říká, že teď to bude právě ledový zábal, který Bella uvítá.“
Jacob zamrzl na místě a Edward se samolibě usmál.
„Jak malí,“ zaúpěla tichounce Bella a se zavřenýma očima se usmála. „Nechcete se jít na písek mlátit lopatičkama a formičkama?“

 


Edwardova pozornost se už zase soustředila výhradně na Bellu. Spěchal s ní k domovu, byl šílený strachem o ni. Horečka dosahovala nebezpečných výšin. Z jejího mobilu napsal jejím jménem SMS Charliemu, že dnes spí u kamarádky Alice, zatímco s ní stoupal do schodů ke svému pokoji. Carlisle přispěchal se sirupem na sražení horečky, protože nic jiného by Bella momentálně v žaludku neudržela, a Edward už nesl v ledové vodě namočené prostěradlo.
Na mlčenlivý dotaz Carlislových očí přikývl a vzápětí už s Bellou osaměl. Jemně, aby s ní co nejméně hýbal, ji svlékl do spodního prádla a bleskově ji zabalil do prostěradla. Vzlykla a omotala své ruce kolem jeho krku. Byla to drsná procedura, ale horečka už byla život ohrožující. Za chvíli zopakoval postup ještě jednou a teplota konečně kapitulovala a snížila se o pár drobných příček.
Bella se napůl probrala a začala se nemotorně vymotávat z prostěradla.
„Ne, vydrž to ještě chvíli,“ prosil ji Edward a přitiskl své rty na její čelo.
„Ne, já chci… já potře…potřebuju tebe,“ dostala ze sebe přerývaně.
„Já jsem tady, budu u tebe, jsi můj svět,“ konejšil ji šeptem s hlavou skloněnou u jejího ucha. Přiměl ji napít se trochy vody a zmámeně vydechl, když poslepu vyhledala svými rty ty jeho. Polibek jí opatrně opětoval, a pak ji za použití mírné síly zase uložil hlavu na polštář. Usmála se a upadla do horečnatého spánku.

 

 

Pomalu ji zbavil mokrého prostěradla a zmučeně polkl, když její dokonale alabastrovou pokožku vymotal z toho kusu plátna. Měl pocit, jako by si vybalil vánoční dárek. V duchu se počastoval nevybíravými přezdívkami, zhluboka se prodýchal a přikryl Bellu až po krk peřinou.
Seděl u ní a chladil jí čelo svou dlaní, svými rty. Tiskl svou tvář k její a úlevně si oddechl, když se její dech prohloubil a zklidnil. Noční můra způsobená horečkou snad byla zažehnána.
Bella spala krátce, po půl hodině kolem sebe zmateně zamžourala a i přes jeho protesty doklopýtala do koupelny a opláchla si obličej. V momentě vkročila do pokoje Alice a s úsměvem věnovaným Edwardovi podala Belle do koupelny pyžamo. Bella jí šeptem poděkovala.
Mátožně si dopřála sprchu, jako by tím ze sebe mohla smýt nepříjemné okamžiky a pocity z dnešního dne, vyčistila zuby a napůl ve snách se vpasovala do nočního úboru.
Bellu bolel každý pohyb, cítila každou plošku své kůže, s povděkem se opět položila na Edwardovu pohovku a stočila se do klubíčka. Edward ji sledoval smutným pohledem a mlčky ji přikryl nejdřív dekou a pak peřinou.
Znovu usnula. Zhasl, sedl si na zem vedle postele, svou bradu opřel do dlaní a sledoval její tvář.

 


Později v noci odešel Edward do kuchyně na krátký rozhovor s Esmé. Jenže po pár minutách ho zvuk Bellina sprintujícího srdce zalarmoval a on bral schody po dvou, aby byl opět u ní.
Jako by její podvědomí vycítilo, že se od ní vzdálil. Jak se zmítala mezi vědomím a nevědomím, když její mysl zastřela horečka, ztratila pojem o čase… Najednou nevěděla, jestli to, že se Edward vrátil do jejího života, není jen výplodem její fantazie. Zda Edward sám skutečně existuje. Zda si ho nevysnila celého.
Iluze propasti v hrudi se opět přihlásila o slovo  a dopadla na ni ještě drtivější silou.
Probrala se s očima rozšířenýma hrůzou, vystřelila do sedu a lapala po dechu, jako by se právě vynořila z vody po skoku z útesu.

„Edwarde,“ snažila se prohlédnout tmu v místnosti i temnotu ve svém srdci.
„Byl to jen sen, Bello, lásko,“ zašeptal hlas, který jako by ani nebyl z tohohle světa.
Dívka nevěděla, co je sen a co je skutečnost, ale přesto zaprosila… Boha, osud, prozřetelnost.
„Prosím… ne… neodcházej…“
Edward zesinal, rozsvítil lampičku na nočním stolku, sevřel Bellinu tvář ve svých dlaních a donutil ji otevřít oči a podívat se do těch jeho: „Bello, miláčku, já jsem tady. Už vždycky budeme jen my.“
Dívala se na něj a její oči jen pozvolna zakotvovaly v přítomnosti, v realitě a jen pomalu začaly důvěřovat jeho slovům.
„Obejmi mě, prosím,“ zašeptala a po kolenou se k němu naklonila.
„Nevysiluj se, lásko, odpočívej,“ vrtěl hlavou Edward a zase ji uložil.
„Potřebuju cítit, že jsi tu se mnou, žes neodešel, prosím,“ zkusila to znovu zastřeným hlasem a prosila ho i pohledem.
Edward už neváhal, zabalil Bellu do přikrývky a celou takto vzniklou kuklu s dívkou, ze které se vyklubal nádherný motýl, přitiskl ke své hrudi. Ležel na zádech, Bellu ve své náruči a jeho prsty klouzaly po Belliných pažích v láskyplné klavírní symfonii. Dívka vydechla úlevou.
Kdyby ji Edward nedržel, padla by střemhlav do temných hlubin svého zoufalství, ale teď už věděla, že polární noc nechala definitivně za sebou a na horizontu už na ni čekal příslib úsvitu nového dne, nového života.

Usnula spánkem beze snů, spánkem ozdravným, ve kterém načerpá síly.

 


Krátce po půlnoci se probrala a cítila se dobře, horečka mezitím téměř odezněla a protože Bella ulehla brzy večer, měla pocit, že je už vyspaná.
Nevědomky zavrněla spokojeností, že její tvář stále spočívá na Edwardově hrudi, což její živou podložku rozvibrovalo tichým smíchem.
„Ty ses ode mě nakazila? Začínáš vrnět, co to bude příště?“ hladil ji spokojeně po paži, která konečně získala opět lidskou teplotu.
„Nevím,“ opřela si bradu o jeho hrudník a dívala se mu z bezprostřední blízkosti do tváře, jejíž kontury však v noční tmě spíše tušila, než opravdu viděla.„Asi vrčení, každopádně vymyslím nějakou pomstu za to, jak jsi mě mučil těmi zábaly,“ brblala na oko uraženě.
„Promiň,“ políbil ji na špičku nosu, „ale ta teplota byla vážně moc.“ Potichu se rozesmál, úlevou, že už je Bella mimo ohrožení života a laškovně broukl: „Na mě byla moc.“
„Hej, já chci ten vtip taky slyšet,“ našla ve tmě jeho ruku a vpletla do ní své prsty.
Zaváhal, ale pak pobaveně zašeptal: „Já jen… ta teplota byla vážně moc a já nepotřeboval jít do postele s Jacobem.“ Narážel na skutečnost, že teplota, která pro Bellu znamenala horečku, byla normálním tělesným stavem měničů.
Bella se zachichotala.
Odmlčeli se.
Pak dívka tichounce zašeptala: „A s kým byste potřeboval být v posteli, pane Cullene?“
Cítila, jak Edward přestal dýchat a jeho ruka, která ji doposud něžně vískala ve vlasech, ustrnula v půlce cesty.
Posunula svou tvář na Edwardovu hruď a začala ji svými rty laskat, krouživými pohyby jej dlaněmi hladila přes látku trička a polibky se seznamovala s jeho svaly systematicky a poctivě jako medička při studiu anatomického atlasu.
Jeho dech se zkrátil a hlas zhrubl: „Bello, co to děláš?“
„Myslím, že víš, co dělám,“ pohladila ho znovu dlaněmi po hrudi. Tentokrát však jejím hladovým prstům nestála v cestě látka jeho trička.

Zcela přirozeně ji přetočil pod sebe a sevřel její hlavu ve svých rukou: „Bello…“ vydechl okouzleně.


Povídky od Carlie


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Bosorka

17)  Bosorka (19.10.2011 20:28)

Má, rozhodně má!

Carlie

16)  Carlie (19.10.2011 18:41)

Díky všem za přízeň, účast, i když zatím nevím, co bude dál a nemám ani písmenko, brzy k tomu snad zase zasednu
Ree: Nebude? Jej, Belle to neříkej ale... A kdo ví, kdo ví, no fakt, kdo? Já teda ne
Šári: Jsem ráda, že jsi spokojená Díky.
Bosi: we will see :D
Marci: díky moooc
Evelyn: Další nevěřící, teda, teda, nikdy neříkej :D Díky
Twilluš: To postavy, to ony, to samo :D Díky Jsem ráda, že tu jsi
Babčo S.: Díky
ambruško: Jsem taak happy, že Tě tu mám Díky
Marvi: oops, až tak? Díky
Květuš: Díky, jsem ráda
Viki: Díky moc
Bájuš: Díky za krásnou analýzu a Tvou přítomnost
Lenči: Díky moc, jsem ráda, že Tě to baví
Bos: Já taky, nutně... kde mám ty Zlaté stránky, vyhledám si externího poradce... má, nemá, má, nemá...

Carlie

15)  Carlie (19.10.2011 18:33)

teda, Bos
Když já nevím, fakt nevím... já to vymýšlím kapitolu od kapitoly

Bosorka

14)  Bosorka (19.10.2011 17:57)

Já potřebuji nutně vědět, co bude dál...už se tam po sobě válí strašně dlouho, to by ani sv. Edward nemusel "ustát"

Lenka326

13)  Lenka326 (16.10.2011 14:16)

To bylo krásné! I přes tu hrůzu, která je čeká jsi jim dopřála trochu romantiky a svého vtipu. Naštěstí Bella měla "jen" virózu, přeměna se nekoná a Edward ji mohl ošetřovat. Myslím, že některé chvilky si i přes strach o ni, docela užíval.
Jacob a Edward, dva věční rivalové na malém písečku. Ale kvůli Belle stojí při sobě, jako vždycky. Snad to bude na Volturiovy stačit. Těším se.

Bye

12)  Bye (15.10.2011 22:36)

"období př. E. a po E." Kam Ty na ty vejšplechty originální chodíš???
"Jacobovi zacukaly koutky úst v představě ryb, které vyhlásily hromadnou evakuaci, když u břehu zasedl upír a navíc vegetarián."
Scénka Bella, Jacob, Edward a horečka
Carlie, velmi čtivá záležitost. Kapitola má velmi poctivou délku, přesto jsem se pýistihla u toho, jak ji hltám v rekordním čase a na konci FAKT hledám písmenka! Ono taky... takový konec, že?
Uf, tak co bude??? V tý ložnici, a taky s Bellou celkově? Čekala jsem, že snad bude tak nemocná, že ji bude muset přeměnit hned. Takhle ale jenom Edward dostal lekci její smrtelnosti, že?

11)  viki (14.10.2011 23:31)

To bylo hezký ! Děkuji

kytka

10)  kytka (14.10.2011 15:09)

Já už se bála nějakého horšího onemocnění.
Carloušku, krásná kapitola. Všechno, co si můžu přát. Romantika, napětí, Tvůj humor. Díky moc. Užila jsem si to.

Marvi

9)  Marvi (14.10.2011 14:49)

Skvělá kapitolka, já opět nemám slov... Nic mi tam nechybí, je to Carlievsky dokonalé

ambra

8)  ambra (14.10.2011 12:58)

Tak sice mám z nadcházejícího střetu stáhlej žaludek, ale dopřála jsi mi takvou dávku romantiky Made by Carlie, že ti to dusno odpouštím .
Normálně jsem se bála, že Bella onemocní nějak vážně a budou ji muset přeměnit hned .
Tak jednání tripartity dopadlo celkem ok, i když Jacob se zlomeným srdcem mi dá vždycky zabrat .
A ten konec... Takovéhle léčení bych si dala říct...
Carlie, skvělé a chválím délku kapitoly!

7)  Babča S. (14.10.2011 10:52)

Twilly

6)  Twilly (14.10.2011 10:07)

Carloušku, musím uznat, žes mě moc překvapila. Neuvěřitelně. To, že tvůj humor je nadevše, to je známé. Ale teď své umění překonáváš - dalece překonáváš na poli dramatu a lásky. Vyvážené libelou a plné emocí, které mají do falešnosti a cukrkandlovství hoooooooooooodně daleko. Tleskám ... a kecám, a kecám :D

Evelyn

5)  Evelyn (14.10.2011 09:54)

...ať už bude soudcem a katem lidské Belly, převozníkem do světa nemrtvých... Krásná formulace
A ten konec... Sice ti moc nevěřím, že to dopadne, ale doufám

4)  marcela (14.10.2011 07:24)

Byla,vlastně je,to taková krása.

Bosorka

3)  Bosorka (14.10.2011 07:04)

Ha, hááá, že by? Že by Bella slavila překecávací úspěchy až tak? Není možná!

SarkaS

2)  SarkaS (13.10.2011 23:01)

ááááááááááááááách Carlie, to bylo něco. Vtipná porada, dramatická nemoc a ten navnazující konec

Ree

1)  Ree (13.10.2011 22:58)

Hm, jak tě znám, tak nic nebude, co?! Jenom navnadíš a potom skutek utek... ach jo

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek