Sekce

Galerie

/gallery/Prsty po klaviatuře.jpg

Bella se potřebuje na svatbu mámy naučit hrát na klavír. Má na to půl roku. A protože je to krátká doba, potřebuje dobrého učitele. Ujme se jí Rosalie Hale a dvakrát týdně ji bude v Cullenovic vile učit různé skladby. Dvakrát týdně bude vyhazovat svou rodinu, aby měly klid. Jenže ani Rose nemá pořád čas. A protože je jí líto Bellu připravit o hodinu, požádá svého bratra o pomoc.

„Tati, neviděl jsi klíčky od auta? Nemůžu je nikde najít,“ řvala jsem na něho z patra a běhala po pokoji. Zase jsem nestíhala. Tohle byla prostě rutina.

„Myslíš ty, které jsi mi ráno dala, abych nakláďáček odvezl k mechanikovi?“ ozval se zespod pobavený hlas.

Sakra!

„Nakláďáček je u mechanika?“ Tak to nemám šanci stihnout. Do háje! Rosalie mě přetrhne.

„Ne, nestihnul jsem se tam stavit.“

Ach tak. Tak to je povzbuzující… myslím.

Seběhla jsem schody a vyrvala mu z ruky klíčky. Vlepila jsem mu pusu na tvář a běžela si pro bundu a boty.

„Kdybys nemohla nastartovat, zavolej,“ zasmál se a šel si sednout zpátky k televizi. Měla jsem chuť mu něco odseknout, ale za dvě minuty jsem měla být u Rose a to jsem rozhodně neměla šanci stíhat.

Rosalie Hale byla dcerou doktora Cullena. Nejváženějšího a nejlepšího lékaře, který se v tomhle zapadákově kdy objevil. Byla to skvělá holka a jedna z těch nadpozemsky krásných lidí, kteří v jejich domě bydleli.

A byla mou učitelkou klavíru.

Když mi máma oznámila, že se bude znovu vdávat, v té samé větě mě poprosila, jestli bych ji na svatbě nezahrála. Nedokázala jsem ji odmítnout. A jelikož jsem ty čtyři roky klavíru naprosto zapomněla, musela jsem si zařídit nové lekce.

Respektive mi je zařídil táta, když se o tom náhodou zmínil před doktorem Cullenem. A Rosalie byla natolik ochotná, aby mě doučovala.

Ale neměla ráda, když někdo chodil pozdě. A já dneska jela moc pozdě.

Tu odbočku k jejich domu jsem opět přejela. A to jsem se tady objevovala dvakrát týdně už měsíc.

K domu jsem se dostala o patnáct minut později, než jsem měla. Přetrhne mě.

Zastavila jsem na mýtince před domem a i když moje autíčko zajisté musela slyšet, zaklepala jsem. Dneska jí to trvalo déle než obvykle, takže jsem se začínala rozhlížet kolem, jestli ji neuvidím na zahradě. Slyšela jsem klapnutí dveří a byla připravená na křik, ale místo toho se ozval úplně jiný hlas.

„Isabella Swanová?“ Překvapeně jsem otočila hlavu a ještě překvapeněji zamrkala. Chvíli mi trvalo, než jsem dokázala zavřít pusu a přikývnout.

„Jsem Rosaliin bratr, Edward,“ představil se a s úsměvem mi podal ruku. Přijala jsem ji trochu roztřeseně a snažila se nemyslet na to, že tenhle člověk je nadpozemsky krásný i na zbytek jeho rodiny. „Pojďte dál.“ Uhnul stranou a podržel mi dveře.

Připadala jsem si, jako bych tady byla poprvé. Jeho přítomnost mě značně znervózňovala. Možná jsem se dokonce těšila, až přijde Rosalie a začne po mně řvát. Rozhodně by mi pomohla k lepšímu dýchání.

Jenže Rosalie nepřicházela.

„Rose musela naléhavě odjet. Původně vám chtěla volat a zrušit následující čtyři lekce, ale věděla, že by vám toho moc uteklo, takže nakonec poprosila mě, jestli bych to nevzal za ní. Sice nevím, co všechno jste se spolu učily, ale nechala mi tady nějaké noty.“ Odešel ke klavíru a prohraboval se několika papíry. „Učíte se na matčinu svatbu?“ ujistil se.

Odkašlala jsem si a otočila hlavu k němu. Pořád ke mně stál zády, ale jeho zátylek byl taky krásný.

Sakra!

„Ehm, ano. A prosím, mohli bychom si tykat?“ zeptala jsem se nesměle. Co jsem si pamatovala z hodin slušného chování, tykání nabízela žena. Takže pokud jsou všichni tak vychovaní, jak se o nich mluví, sám by to nenabídl.

Teď se ke mně s úsměvem otočil a přikývl.

„Dobře. Můžu ti říkat Bello?“ Tentokrát jsem přikývla já. „Fajn. Takže bychom mohli začít.“ Když jsem stála na místě, posunkem ruky mi ukázal, abych si sedla za klavír.

Teprve teď jsem si uvědomila, že mám ještě bundu, ale než jsem si ji stihla sundat a pověsit, byl u mě a už mi ji bral z rukou.

Už jsem věděla, proč byl dům vždycky prázdný, když jsem tady měla lekce. Zřejmě věděla, že bych se nebyla schopná soustředit na nic jiného, než na jejich krásu. Takže jsem prakticky netušila, kolik z té hodiny pochytím.

Sedla jsem si na židličku a přisunula si ji trochu blíž. Otočila jsem se za sebe, ale nebyl tam. Nakrčila jsem čelo, ale už při tom pohybu vyšel z kuchyně se skleničkou vody. Položil ji vedle na stůl a stoupl si za mě.

„Zahraj mi, co jste se učily minule,“ pokynul mi zvědavě. Zhluboka jsem se nadechla a položila prsty na klaviaturu.

První tři tóny… a čtvrtý špatně.

„Sakra!“ zaklela jsem potichu.

„Nic se nestalo, začni od začátku.“

Zavřela jsem oči, abych se lépe soustředila, ale nepomohlo mi to. Spíše jsem před sebou viděla jeho úžasnou tvář a zkazila dalších pár tónů.

„Omlouvám se, dneska mi to vůbec nejde.“ Připadala jsem si jako poblázněná puberťačka a cítila jsem se vážně blbě… Krom toho, vypadal, že je o něco mladší než já.

„Vnímáš mě?“ ozval se jeho hlas najednou o trochu blíže. Trochu jsem nadskočila a otočila se za jeho hlasem. Seděl vedle mě a s nadzvednutým obočím mě pozoroval. Zavřela jsem oči a zatřepala hlavou. „Jestli ti není dobře, tak jdi klidně domů, tu hodinu si můžeš vynahradit jindy.“

„Ne, to je dobrý. Omlouvám se. Už budu v pořádku.“

„Jak myslíš,“ usmál se na mě a otočil se ke klavíru. „Tak začneme od začátku. Budeš hrát levou ruku, já pravou, ano?“

„Dobře,“ špitla jsem a zhluboka se nadechla. Začala jsem hrát první tóny a on se ke mně po chvíli připojil. Šlo nám to. A já konečně nechybovala.

„Tohle by ti šlo,“ usmál se potěšeně, když jsem dohrála poslední tón. „Teď zkus přidat i druhou ruku.“ Vstal a postavil se za mě. A sotva jsem začala hrát, zase jsem udělala chybu. Byla jsem z něho prostě nervózní.

Jenže místo toho, aby někam odstoupil, naklonil se ke mně a svoje ruce položil na moje. Byly ledové a dokonale jemné.

„Zavři oči,“ nakázal mi šeptem. Poslechla jsem ho. Zhluboka jsem se nadechla a v nose mě zašimrala příjemná mužská vůně. Nebylo to z žádného parfému nebo kolínské. Tohle byla prostě jeho vůně. Jako by nestačilo, že vypadá jako bůh.

„Zapomeň na to, že hraješ. Zkus tu hudbu prožívat. Je to romantická melodie. Zkus si představit, že přijdeš domů a přítel tě uvítá romantickou večeří. Vžij se do toho. Nech ji sebou prostupovat,“ šeptal a pomalu mi pohyboval prsty po klaviatuře.

Dělala jsem, co po mně chtěl. Představovala jsem si, jak po škole dorazím do bytu a konečně odhodím ty pitomé podpatky. Jak rozsvítím na chodbě, abych odložila kabát a trochu si pročísla vlasy před zrcadlem. Představovala jsem si, jak zaslechnu tichou hudbu a sama sobě se usměju. Potichu dojdu až do obýváku, odkud jsem tuhle melodii slyšela. Přes huňatý koberec se vydám do kuchyně, která je osvětlená jen září svíček. Stůl je přichystán k romantické večeři, uprostřed váza a v ní růže. A pak si všimnu jeho.

Jeho!

Prudce jsem otevřela oči a dech se mi zachytil v krku. Sakra! To jsem do toho vlítla pěkně rychle.

„Myslím, že ještě tak dvě hodiny a už tě nebudeme mít co učit,“ usmál se a odtáhl se ode mě.

„Možná bys mě mohl učit jiné věci,“ vylítlo ze mě tak rychle, že jsem to nedokázala zadržet. Překvapeně, ale možná trochu potěšeně nadzvedl obočí a usmál se.

„Jiné věci?“

„Jiné písničky,“ snažila jsem se zachránit situaci, ale byla jsem si jistá, že jsem stejně rudá, jako jeho košile, která mu mimochodem hrozně slušela. „Kdysi jsem klavíru nechala, protože mě nebavil, ale teď toho lituju.“

„Jasně. Jsem si jistý, že pokud budeš chtít, Rose ti ráda pomůže.“

Jasně, Rose! Proč mě to nenapadlo? Proč jsem si myslela, že by mě mohl učit zrovna on?

Zklamaně jsem se otočila ke klavíru a položila na něj ruce.

„Zkusíme to znovu?“ zeptala jsem se. Možná trochu odměřeněji. Neodpověděl. Jen si za mě opět stoupl a své ruce položil na mé. Znovu jsem zavřela oči a užívala si jeho dech na krku. Věděla jsem, že to je jediná intimnost, která mezi námi kdy bude.

Hodina skončila o něco později, než měla. Věděla jsem to. Když jsme se blížili ke konci, pozorovala jsem každou chvíli hodiny a přála si umět zastavit čas. Jenže on si toho času všimnul.

„Trochu jsme to protáhli,“ řekl omluvně.

„To nevadí,“ zavrtěla jsem hlavou a lehce se usmála. „Díky za hodinu.“ Vstala jsem a došla jsem si pro bundu. Spěšně ke mně došel a pomohl mi se do ní obléct.

„Uvidíme se v pátek,“ zamával mi ode dveří, když jsem nastupovala do náklaďáčku.

„V pátek,“ přikývla jsem.

Teprve až jsem si sedla za volant, oddechla jsem si. Bohužel moc brzo.

Ač jsem se snažila sebevíc, zase stávkoval. Poslední dobou to dělal moc často. Bála jsem se, že mi dosluhuje, a přestože mi chtěl táta koupit nějaké novější, odmítla jsem. Ale teď se mi to rozhodně nehodilo.

„No tak, zlatíčko, teď ne. Prosím, snaž se.“ Doufala jsem, že pokud na něho budu hodná, nastartuje. Ale on se nedal.

Naštvaně jsem se opřela o opěrku a zavřela oči.

Vyrušilo mě otevření dveří. Překvapeně jsem se dívala do očí Edwarda a na chvíli se v nich ztratila.

„Nestartuje?“ zeptal se s úsměvem.

„Poslední dobou to občas dělá. Táta ho měl odvést k mechanikovi, ale nějak to nevyšlo. A já potřebuju jezdit,“ povzdechla jsem si a na náklaďáček se zamračila.

„Podívám se na to.“

Otevřela jsem kapotu a čekala, na co přijde. Chvíli se v tom přehraboval a potom mi nakázal, abych nastartovala. Naskočil na první pokus.

„Máš problémy s motorem. Do toho servisu bys měla zajet co nejdříve.“

„Děkuju. Bohužel bych se tady neměla jak dostávat, takže to bude muset počkat.“

„Může se stát, že příště už vůbec nenastartuješ,“ upozornil mě. „Zajeď si tam hned zítra. V pátek se pro tebe stavím. Nebo Rose, pokud už bude doma.“

Chtěla jsem protestovat, ale rázným zakroucením hlavy mi všechny protesty zhatil. Tak jsem mu na kousek papíru napsala adresu a odjela domů.

 

Ty dva dny se zdály neskutečné. Sotva jsem měla trochu volno, zaplavil mé myšlenky Edward. Ne že by se mi to nelíbilo, ale už mi z toho začínalo hrabat.

V pátek jsem z práce vybíhala nadšeněji než jindy. Musela jsem stihnout hodně věcí na to, že pro mě měl za dvě hodiny Edward přijet. Tedy, snad přijede on.

Ze skříně jsem vyházela všechno oblečení, co bych mohla použít, a nakonec si vybrala úzké džíny a nátělník, protože doma měli dost teplo. Po roce jsem na sebe zase napatlala trochu řasenky a uznala, že to musí stačit. Nevěděla jsem, jestli nemá nějakou přítelkyni, což by mě rozhodně nepřekvapilo, ale rozhodla jsem se to alespoň zkusit. I když jsem v balení kluků nikdy nevynikala.

A když jsem si obouvala tenisky, ozvalo se zaklepání na dveře.

Stál za nimi. Přijel on. Pocítila jsem vlnu neskonalého štěstí a byla si jistá, že musí slyšet, jak zběsile mi bije srdce, což mi vhrnulo horkou krev do tváří, a to se rozhodně přehlédnout nedalo.

„Půjdeme?“ zeptal se s úsměvem a udělal krok dozadu, abych mohla zavřít a zamknout.

Tu cestu jsme měli za sebou hrozně rychle. A rozhodně to nebylo tím, že by mi čas s ním tak rychle ubíhal. Tedy… nebylo to jenom tím.

Odemknul dveře a nechal mě vejít jako první. Vzápětí mi opět pomohl sundat bundu a poslal mě ke klavíru.

„Tak začni,“ kývl hlavou a odešel do kuchyně.

Kazila jsem to. Tentokrát to ale nebylo jeho přítomností. Tentokrát jsem to udělala schválně. Když minule řekl, že by po dnešní hodině už nemusel být smysl v dalších lekcích, chtěla jsem mu ukázat, že já tam ten smysl vidím.

A  další dvě hodiny jsem hrála ještě hůře.

„Příští hodinu už by tady Rose měla být,“ zmínil se, když jsem hrála.

„Hmm…“ odvětila jsem smutně. I když jsem se snažila, jak to šlo, rozhodně neprojevil nějaké jiné emoce než jako ke studentce.

„Doufám, že u Rose už naschvál chybovat nebudeš,“ uchechtl se a já tím šokem další notu zkazila.

„Cože?“ zeptala jsem se zmateně a přestala hrát. Sedl si na šířku židličky. Tak, aby ke mně seděl čelem.

„Nejsi špatná herečka, ale věř mi, v tomhle mám zkušenosti, takže poznám, kdy něco hraješ a kdy ne,“ usmál se na mě a byl blízko. Moc blízko.

„Takže nejsem první, která to na tebe zkouší přes lekce klavíru?“ vylítlo ze mě. Okamžitě jsem se chytla za pusu a pevně stiskla víčka. Někdy mě vážně štvalo, že hned řeknu to, co si myslím.

Pobavila jsem ho. Srdečně se rozesmál.

Jsem idiot!

„Ne. Chtěl jsem říct, že se ve lžích pohybuju každý den, takže poznám, kdy někdo hraje.“

I když jsem si myslela, že to nejde, určitě jsem zčervenala ještě víc.

Jsem hrozný idiot!

„Promiň,“ špitla jsem. „Už půjdu.“ Kvapně jsem se zvedla a šla si pro bundu.

„Bello, počkej,“ zavolal na mě stále pobaveným hlasem.

„Stejně jsme zase přetáhli,“ řekla jsem, aniž bych se na něj otočila.

Chytil mě za ruku a přetočil si mě tak, že jsem mu nakonec skončila v náručí.

„Já vím, že jsme přetáhli. Ostatně jako vždycky. A ani dneska to nebylo náhodou,“ zašeptal a ty jeho oči mě naprosto propalovaly. Nikdy jsem takovou barvu neviděla. Byla zvláštní a nádherná. „A zítra budeš mít konečně svoje auto.“ Zamračila jsem se.

Proč to tady teď tahá? Zrovna teď, když jsme si tak blízko, začne mluvit o autě?

„Jak to víš?“ zeptala jsem se a nedokázala se nijak odpoutat od toho pohledu.

„Protože jsem tam byl, aby tu opravu trochu pozdrželi.“ Rošťácky se usmál a sledoval moje reakce. Chvíli mi trvalo, než mi to všechno seplo, a teprve potom jsem sklonila hlavu.

„Proč?“ zašeptala jsem, ale slyšel mě. Ještě víc si mě k sobě přitisknul, i když jsem si myslela, že už to víc nepůjde.

„Protože se mi líbilo být s tebou o trochu déle, než jsme původně být měli.“ S nesmělým úsměvem jsem zvedla hlavu.

„Ale vždyť jsi se ke mně celou tu dobu choval jako k cizí.“

„Vztah učitele se studentkou je přece zakázaný,“ zasmál se.

„Ale-“ Opřel si svoje čelo o mé a zašeptal:

„Promiň.“ Otřel se nosem o můj a zavřel oči. Napodobila jsem ho. Trochu se otřel o mé rty a donutil mě trochu zaklonit hlavu. Znovu mi po rtech jenom přejel tam a zpátky a já mohla zešílet. A potom mě konečně políbil a všechny moje fantazie se zbořily, protože takhle nelíbal ani v mých představách.

„Hmm…“ zakňučel spokojeně, když se odtáhl. „Co bys řekla na ještě soukromější hodiny klavíru? Tak… sedmkrát týdně?“ usmál se.

„To by šlo,“ zašeptala jsem spokojeně a rozhodně se nebránila, když mě znovu políbil.

Ree

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Jalle

29)  Jalle (06.08.2013 22:22)

Kráásny príbeh.

kajka

28)  kajka (28.03.2012 08:33)

Ree, krásná romantická jednorázovka! "A potom mě konečně políbil a všechny moje fantazie se zbořily, protože takhle nelíbal ani v mých představách." Taju jako nakuk v srpnu! Je úžasný, jak dokážeš udržet to jemné elektrizující napětí mezi nimi. Tleskám, plesám, děkuji.

Sky

27)  Sky (14.08.2011 23:24)

To bolo táák sladké! Zrejme si pôjdem znova vypláchnuť ústa ústnou vodou!
Krásne plynule sa to čítalo a dokonca aj samo!

LadyLilianne

26)  LadyLilianne (28.11.2010 20:51)

nádhera......

25)  Ashley (16.11.2010 16:41)

super! hezky oddechové!

Eleanor

24)  Eleanor (16.11.2010 09:38)

Tak hezky romantické. Něco takového jsem potřebovala.

plyshovymedvidek

23)  plyshovymedvidek (15.11.2010 20:07)

to bylo úžasné

Ree

22)  Ree (15.11.2010 17:36)

Moc děkuju, holky Jste fakt zlaté

21)  Tru (15.11.2010 12:17)

Souhlasím s Ambrou v tom vzrušení:) Super:)

ambra

20)  ambra (14.11.2010 22:30)

Džízes!!!! Já myslela, že na domácí elektrárnu má patent Ajjinka!:D
Ree, jsem ráda, že se tu objevuju mezi posledníma a tak už si moc lidí nepřečte o mé infantilní posedlosi přesně tímhle druhem lechtivého vzrušení. Je tam prostě všechno a nic. Žádné dotyky někde a tak . Promiň. Ale asi chápeš, co tím chci říct. Tohle PŘESNĚ je důvod mojí posedlosti TW. Jen je to koncentrovanější, voňavější, promyšlenější a električtější! Děkuju!!!! Rozhodně nečtu naposledy:D

19)   (14.11.2010 22:07)

Ne že by se mi to nelíbilo, ale už mi z toho začínalo hrabat.
Tak toto si pekne napísala Chápem to lepšie, než by som chcela
Vtipné dielko. Veľmi si ma pobavila tým, ako Ed odhalil,ž e chybuje schválne
Super oddychovka

18)  Iwka (14.11.2010 18:26)

Jůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů!
Usmívám se jako idiot. Ale to už tak u mě bývá...

Mělo to neskutečně nádhernou atmosféru a bylo to takové něžné a čisté a krásné... A i když to bylo roztomilé, celé to jejich počínání, nebylo to přeslazené; jen tak, aby se na mě pomyslný poprašek sladkého cukru snesl jako první sníh.
Rozpoeštím se spolu s tím sněhem, tak ti teda pěkně děkuju, Ree;)

P.S.: Nevím, jak specifikovat, ale možná pochopíš, když napíču, že je to ten styl povídky u které mám chuť dělat pazvuky:D Fakt nemám jinou definici

17)  Lucie (14.11.2010 17:40)

Baruu

16)  Baruu (14.11.2010 17:23)

Jůůů, tak to byla krása Tak roztomilý, romantický, až mě to doslova vtáhlo k nim do domu :D Dokonalý, dokonalý a ještě stokrát DOKONALÝ Už nemám co bych dodala, protože mi došli vhodná slova pro tu nádheru, co jsi tu stvořila

Lioness

15)  Lioness (14.11.2010 16:00)

Tak tohle byla bomba! To elektrizující vzrušení a přitažlivost mezi nimi mi dali pěknou ránu.
Je úžasné, jak nádherně a silně jsi popsala jejich přitažlivost. Bylo to přesně to, co jsem potřebovala - sladký bonbónek.
Kvůli takovému lektorovi, bych se určitě začala učit hrát na klavír .

Patt

14)  Patt (14.11.2010 15:41)

(slintá)

Naprosto dokonalé. Zapadalo mi to, jako kousky skládačky. Poblázněná Bella, přívětivý Edward a k tomu ten klavír... Musím se přiznat, že Edwarda moc nemusím, ale tenhle, tenhle byl dokonalý. Umíš ho vytvořit tak, že je vážně dokonalý.

Já nevím, co vytknout. Nejde to... Perfektní povídka.

Yasmini

13)  Yasmini (14.11.2010 14:10)

A kůli takovým učitelům bych vyhrabala svůj, již pár let pohřbený, hudební sluch. A začala hrát na klavír. Ale jen a jen s ním.
Díky. Y.

bubble

12)  bubble (14.11.2010 13:43)

Jééé... To je sladký! Takové hodiny klavíru bych chtěla taky. Ale ostatně, kdo by ne. Mám ráda klavír, proto jsem nempohla odolat a přačetla jsem si to... Nelituju! Krásný!

11)  Kaylinka (14.11.2010 10:07)

Nádhera ...to bylo něco užasného..nechtěla by si třeba napsat ještě náký pokráčko? Ale asik ne co? Už by to to kouzlo nejspíš ztratilo..

10)  dada (14.11.2010 09:45)

nádherný !!! :)

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek