Sekce

Galerie

/gallery/003htbye.jpg

Bella s Edwardem spolu prožívají běžný spokojený den ve Forks. Na víkend však mají každý plány jiné...

Zatím taková klidná rozehřívačka :)

K přečtení je také Prolog.

1. kapitola

Zabouchla jsem za sebou dveře a podívala se do chladného rána. Nad lesem klesala mlha a všude byl naprostý klid. Zhluboka jsem se nadechla a užívala si přívan čerstvého vzduchu do plic. Milovala jsem tohle nehostinné počasí. Zavřela jsem oči a chvilku byla myšlenkami někde jinde.

Letěla jsem jako pták nad vysokými horami a divokou přírodou. Přesně tohle ve mně vzbuzovalo každé ráno tady.

Ten neuvěřitelný klid přerušilo melodické zatroubení. Usmála jsem se, aniž bych otevřela oči.

Přesný. Jako vždycky.

Konečně jsem je otevřela. Pohled na jeho nablýskané auto, které nikterak nezapadalo do nedotčené krajiny kolem, mi vždy prosvětlil den. Znamenalo totiž, že je tu. A to pro mě bylo poslední dobou to nejdůležitější.

Volně visící cíp šály jsem si přehodila přes rameno a čepici si narazila víc na uši. Dnešní ráno bylo obzvlášť mrazivé. Rytmicky jsem zdupkala schody a energicky se rozeběhla k němu.

Už stál před autem. Byl to takový náš malý naprosto dětinský zvyk. Přesně jsem si odpočítala vzdálenost a rozeběhla se. Taška na rameni se mi pohupovala a cinkala, jak věci v ní narážely do sebe. A pak jsem vyskočila.

Jeho pevné sevření bylo přesně takové, jaké jsem ho měla zafixované v paměti. Ledově chladné, pevné a pokaždé ve mně vyvolalo pocit naprostého bezpečí. Objala jsem ho kolem krku, jak jen mi to poměrně silná bunda dovolovala, a vdechovala jeho vůni.

„Chyběla jsi mi,“ vydechl a jeho mrazivý dech mě pošimral po tváři, i tak mi tím vykouzlil na rtech potěšený úsměv.

„Blázínku,“ zamumlala jsem. Byla to ani ne hodina, co jsme se viděli naposledy. Odešel přesně potom, co mě pořádně zachumlal do deky, políbil na tvář a nařídil budíka, abych za půl hodiny vstala.

„Možná jsem blázen. Ale do tebe,“ přiznal a postavil mě na nohy. Pořád jsem se usmívala. S ním se to zdálo prostě přirozené. Navíc… když jsem se usmívala já, on musel taky.

„Lháři,“ rýpla jsem si a on se zašklebil.

„Raději mlč,“ řekl ještě těsně předtím, než mě políbil... A já se zase vznášela. Chtěla jsem se k němu přitisknout blíž, ale jeho paže mi to nedovolily. Nesouhlasně jsem zamručela a jeho to pobavilo. Zatahal mi za šálu a cvrnkl mě do nosu. Věděl, že nesnáším, když mě provokuje. Naštěstí si to hned nato vyžehlil další rychlou pusou. Na můj vkus až příliš rychlou.

Galantně mi otevřel dveře spolujezdce a já jako správně vychovaná nastoupila. Auto bylo už příjemně vyhřáté a krásně vonělo. Bylo to jako nacpat tu nejkrásnější vůni na světě do stísněného prostoru. Ta koncentrace mi zamotávala hlavu.

V tu samou chvíli seděl vedle mě a startoval. Ještě předtím, než vyjel, se na mě usmál.

Cesta do školy nebyla dlouhá, v jeho společnosti byla naopak příliš krátká. Byl pátek, což znamenalo, že jsme hned první hodinu měli odděleně. To se ani jednomu z nás nelíbilo.

Obratně zaparkoval na našem obvyklém místě. Vedle Emmettova džípu. Vypnul motor a ztrápeně se podíval ke škole. Měla jsem neskutečně silnou potřebu si otráveně povzdechnout, vymluvit se na škrábání v krku, nebo něco takového, a prostě utéct. Když v tom se vedle mého okýnka objevila střapatá hlava Alice. Kdybych nebyla na jejich bafací techniky zvyklá, lekla bych se.

Její výraz říkal jediné „Ať tě to ani nenapadne!“ Poraženě jsem se svezla níž do sedačky a Edward se vedle mě rozesmál. Jasně, všechno viděl u Alice v hlavě. Někdy bych nejradši ty jejich schopnosti poslala někam na dovolenou.

„Někdy příště, lásko,“ broukl, než si odepl bezpečnostní pás a vystoupil z auta. S dost hlasitým zakletím jsem se z auta vyšourala i já.

Fajn, když nemůžu jít domů, budu se celý den na všechny mračit… Tohle předsevzetí mi vydrželo přesně pět vteřin, než mě Edward povzbudivě objal kolem pasu a přitáhl si mě blíž k sobě.

V platnost se znovu dostalo hned pár vteřin nato, když k mé druhé straně přihopkala nadšená Alice.

„Co dneska podnikneme, Bello?“ Radši nic, Alice. Zamračila se. „Nechceš využít toho, že jsou chlapi pryč? Doma bude božský klid,“ rozplývala se a hravě šťouchla Edwarda do ramene. Teď se smál, ale až mě Alice bude mučit, postarám se o to, aby ho to přešlo.

„Chtěla jsem se zítra pořádně vyspat,“ vymlouvala jsem se. Hodlala jsem se chytit jakéhokoliv záchytného bodu. Rozhodně jsem nechtěla strávit víkend s hyperaktivní upírkou, která nemusí spát.

Vyšli jsme ke škole, ale Alice to nevzdávala. Vesele hopkala vedle mě a vypadala podezřele nadšeně. Edward se mým nezúčastněným chováním bavil. Moc dobře věděl, že v ignorování jsem dobrá. Párkrát to zažil na vlastní kůži, když mě zlobil.

„Bello, no tak! Bude to prima, uděláme si výlet, koukneme na nějaký film. Bude zábava!“ štěbetala. Nevěnovala jsem jí žádnou pozornost. To ji nejspíš dopálilo. Skočila přímo přede mě - byl to tak rychlý pohyb, že se několik lidí procházejících kolem nás otočilo. Edward slabě zavrčel.

„Prosím!“ žadonila a upírala na mě své zlaté oči. Paličatě jsem zavrtěla hlavou.

„Nenuť ji, Alice. Jestli nechce, tak nechce.“ Klidnil svou sestru Edward a já se k němu děkovně přimáčkla. Rukou mě chlácholivě pohladil po boku. Alice se zamračila, ale pak se znovu rozzářila. „Tak jindy!“ Tón jakým to řekla, se mi vůbec nelíbil. Zněl moc definitivně. Povzdychla jsem si a Edward si mě natočil k sobě.

„Bude hodná, slibuju,“ lehce mě políbil. „Po hodině tě vyzvednu,“ řekl a rozešel se směrem k jeho učebně. Chvíli jsem ho ještě pozorovala, než zašel za roh. Hloupě jsem se ale nechala nachytat, když se na mě najednou jeho hlava zpoza rohu usmívala. Měl mě přečtenou. Začervenala jsem se a sklopila pohled. Teď už byl opravdu čas jít.


Hodiny se neskutečně vlekly. Nic nezměnil ani fakt, že jsme měli některé s Edwardem společně. Když jsem pak naprosto vyšťavená vycházela z budovy školy, skoro jsem si zpívala. Přede mnou byl víkend plný lenošení.

Edward měl s bratry naplánovaný lovící výlet, a tak jsem nemusela mít žádné výčitky svědomí, že proležím celý den. Charlie poslední dobou pracoval dlouho do noci. Musel přistoupit na delší směny, protože jeden z jeho kolegů byl dlouhodobě nemocný a na stanici nestíhali. Nevadilo mu to, miloval svou práci. Zpočátku měl obavy, že mě bude zanedbávat, ale po několika trochu rozpačitých rozhovorech jsem ho přesvědčila, že to tak rozhodně neberu.

Edward mi vzal gentlemansky batoh a loudavým krokem jsme vyšli směrem k autu. Pomalu už na mě začal padat smutek z toho, že ho tak dlouho neuvidím. Chytla jsem ho za ruku a stiskla ji. Nesmím si to tak brát, brzy se vrátí a zase budeme spolu. Zase mě bude škádlit a já se na něj budu zlobit. Všechno bude jako normálně.

Před domem jsme parkovali skoro v rekordním čase. Edwardovi se totiž vůbec nelíbilo, že je v autě taková zima. Mně bylo příjemně, ale nenechal si to vymluvit, proto nejspíš nesundal nohu z plynu.

Ani jsem si nestihla odepnout pás a už mi s ustaraným výrazem otvíral dveře. Měla jsem co dělat, abych neprotočila oči. Někdy to vážně přeháněl, i když u toho vypadal tak sladce.

„Nejsem z cukru,“ zamumlala jsem a vylezla z auta. Už tam nestál a otvíral domovní dveře. Povzdechla jsem si a plouživým krokem se vydala za ním.

„Občas by nevadilo, kdyby Charlie poklidil kolem krbu, těžko by tam někdo něco našel,“ lamentoval Edward, když stavěl vodu do konve. Přišla jsem k němu a zezadu ho objala. Než jsem se nadála, už mě od sebe odstrkoval, kupodivu s úsměvem. „Já zrovna nehřeju, lásko.“

To byla věc, s kterou jsem musela souhlasit, i kdybych nechtěla. Posadila jsem se do křesla, stáhla ze sebe bundu, šálu i čepici a sledovala praskající oheň v krbu. Po chvilce ke mně dovanula vůně teplého čaje. Otočila jsem se a už jen viděla Edwarda, jak si to s kouřícím hrnkem jde ke mně. Podal mi ho do rukou, ani nepálil. Děkovně jsem se na něj usmála.

Posadil se do křesla naproti mně a naprosto okatě mě pozoroval. Už jsem byla na jeho věčný pohled zvyklá. Byl už prostě takový.

„Je ti teplo?“ zeptal se po chvilce a očima střelil k plamenům v krbu.

„Je mi příjemně,“ odpověděla jsem mu a usrkla si čaje. Byl výborný. Jak jinak.

Popravdě už mi začínalo být dost horko. Oheň pekelně sálal a já od něj neseděla až tak daleko. Sundala jsem si svetr a protáhla se. Bylo teprve kolem čtvrté odpoledne a mně se zavírala víčka. Byla jsem z frmolu posledního týdne unavená a tohle škaredé počasí tomu akorát přidávalo.

Jen na chvilinku jsem zavřela oči a už jsem cítila houpavý pohyb, jak mě Edward nesl nahoru po schodech do mého pokoje. Položil mě na postel a přehodil přese mě deku. I tak bylo v pokoji příjemně teplo. Cítila jsem, jak si opatrně lehá vedle mě. Automaticky jsem se naklonila a opřela se hlavou o něj. Rukou mi vískal ve vlasech, hladil mě po spáncích a já byla v nebi.

„Spinkej,“ zašeptal tichounce a přehodil mi jeden pramínek vlasů zpátky dozadu.

„Nechci spát…“

Zasmál se. „Nevypadáš tak. Klidně spinkej, lásko,“ broukl a něžně mě políbil. Jeho studené rty mě trochu probudily a já se zapojila. Chvíli mě něžně líbal a pak se jako vždy odtáhl. Dnes měl štěstí. Byla jsem příliš unavená na to, abych protestovala.

Víc jsem se k němu schoulila a užívala si jeho blízkosti. Musela jsem si ho užít na dva dny dopředu, což v mém poněkud otupělém stavu nebylo jednoduché.

„Miluju tě,“ slyšela jsem těsně předtím, než jsem se vydala do říše snů. Mám pocit, že jsem se ještě blaženě usmála…

 

Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Alicullen

8)  Alicullen (21.07.2010 20:26)

Moc krásný!!! Málem jsem se u toho rozbrečela a ani pořádně nevím proč.Ale je to hezké

7)  hellokitty (11.07.2010 10:02)

krásna kapitola

Amisha

6)  Amisha (10.07.2010 10:06)

Ty snad nikdy nezklameš. To bylo krásné, jenom se bojím kdy přijde nějaké ale.

Ewik

5)  Ewik (10.07.2010 07:15)

Moc krásné
Těším se na pokračování.

Nebraska

4)  Nebraska (10.07.2010 07:06)

Hééé
To zas byl nvrat ke kořenům - všechno je tak, jak má být
I když ten prolog mi v hlavě furt problikává a děsí mě - takže bych potřebovala, abys honem psala dál

ambra

3)  ambra (10.07.2010 00:11)

Ííííííááááá JO!!! Je to tam!!! Miluju je, jsou opět dokonalí a mí motýlci, kteři po BE tak nějak pospávali, mají zase spartakiádu!

sfinga

2)  sfinga (09.07.2010 23:08)

Ajjí, já chci ještě. Po tomhle zaručeně neusnu. To se dělá, takhle člověka navnadit?
Prosím, prosím nenech nás dlouho čekat.

Ree

1)  Ree (09.07.2010 23:03)

Ach jo... Co mám dělat? Slintat? Klidně... Tleskat? Klidně... Klanět se ti? S radostí A klidně budu i skandovat!
P R O K L E T Á L Á S K A
Děkuju za tenhle dílek. Vážně mi zlepšil náladu

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still