Sekce

Galerie

/gallery/thumbs/DSC00068.jpg

Když po smrti zemřelí mluví,

vy kladete otázky a oni odpoví.

Krev vám tuhne v žilách,

je to ve vašich silách?

 

Další díl je na světě.  Užijte si to.

Vaše Yasmini

Kapitola 8 - Rozhovor ze záhrobí


Anna:

 

Wichitta, 2010

 

Drahoušku.

Jsem ráda, že s Tebou mohu komunikovat ještě tímto způsobem. I když komunikace je trochu zavádějící výraz. Chci Ti toho tolik říci a mám tak málo času.

Především mám tě ráda a to tak jako miluje babička vnučku. Chci pro tebe jen to nejlepší. Hlavně abys byla šťastná. Chci Ti dát něco, co já nikdy neměla. Možnost svobodné volby. Možnost se rozhodnout. A třeba i vylétnout do světa, když to bude tvůj osud.

Vím, co řekneš, že jsem Ti ji omezila. Ano, mé přání jsi nečekala. Jako bych viděla ten Tvůj překvapený obličej. Musíš se odpoutat od toho, co bylo. Rodina, které jsem byla posledním článkem, je pryč. I když je to krátká doba. Život se musí žít plnými doušky. To si my staří uvědomujeme víc než vy mladí. Máte celý život před sebou. Ty nespravedlivé hodiny času mladým odměřují pomaleji, než nám patřícím do starého železa.


Jako bych slyšela její zvonivý smích v mém uchu, objala jsem urnu. Ten intenzivní chladivý kov mě vrátil do reality. Nerovnala jsem list před sebou a četla dál.

 

Ber prosím moji žádost spíš jako vroucí prosbu. Nikdy bys mě jinak neposlechla. Na to Tě znám příliš dobře. Mám své cesty, jak dosáhnout vytouženého cíle. Budeš se vztekat a brečet. Není to ale nic platné. Jsem tvrdohlavý mezek. Prodej baráčku musí započít do měsíce, ale rychle strhnutá náplast nebolí. Popřípadě ji odmoč. Myslíš, že jsem tvrdá. Ano, asi máš pravdu.

Forks je krásné vyrůstala jsem tam. Nevěděla jsi to? Domeček byl pronajímán a udržován. Nájemní smlouva skončila před měsícem. Je připraven k nastěhování. Okouzlí Tě.

Dalším důvodem, proč se stěhujete, je Tvá nová poručnice. Má na slunce alergii svého druhu. Jistě ti to ráda vysvětlí, nerada bych jí do toho zasahovala.

Tím se dostáváme k další palčivé otázce. Proč ona dívka z ulice? Bude Tě mít ráda, respektive už má. Lepší volbu bych nikdy udělat nemohla. Její jídelní zvyky mne sice neuchvacují, ale ono se to nějak vystříbří.

Budeš mi chybět. Vím, že můj čas se blíží ke konci, nemůžu tu být na vždy. Ty jsi silná a můj odchod zvládneš s grácií sobě vlastní. Jsi tvrdá po mně. Zatlač tu slzu, co se dere do oka. S tímhle propláčeš celý život. Ty i tvoje matka jste byly mým sluncem, co mi svítilo na cestu. Bez vás by můj život byl pustinou bez stromů. Líbám tě na líčka, zlato moje.

 

S láskou navždy Tvá

Josefína (už jsi dospělá, můžeš mi tak říkat)


Vždy když jsem jí tak říkala, čertila se. Byla jsem pro ni malá Ann. Už jsem dospělá? Rozhodně se tak necítím. Možná. Určitě ještě nechci dospět. Chci tě mít u sebe...

 

PS: Tím že si podřežeš žíly, na svém osudu nic nezměníš. Vidím to jasně. A konečně pusť tu urnu!

 

Poslední písmenka už jsem skoro neviděla. Přes závoj slz. Měla pravdu, potřebuji změnu jako sůl. Rutině jsem postavila vodu na čaj a čekala, než cvakne knoflík. Ty pohyby mě uklidňovaly, tolik známé. Dát do hrnečku sáček čaje, měl její vůni. Bylinkovou. Zalila jsem šálek po okraj vodou a vůně zintenzívněla. Zavřela jsem oči a bylo to jako okno do minulosti. Vrátila se.

Otevřela jsem oči a iluze se rozplynula. Z hrnečku stoupala pára. Vše bylo při starém, jen čaj byl slaný místo sladkého.

Sesunula jsem se do polstrovaného ušáku. Dýchala tu vůni a vzpomínala. Před sebou jsem rozložila krabici fotek. Brala jsem do ruky jeden černobílý zázrak za druhým. Ty střípky času co se snažíme v životě posbírat. Fotky z mládí s krásným černovlasým chlapcem. Na rubu bylo napsáno Forks 1950. Byl na spoustě fotek, nikdy předtím jsem ho neviděla. Nebo jsem je neměla vidět. Černobílé přecházely na barevné a ten krásný chlapec - indián zmizel. Objevil se dědeček. To už nebylo Forks, ale větší město. Měla takový ublížený výraz, alespoň ze začátku. Smála se, ale jinak než jak jsem si to pamatovala. Malé niance, ale přesto. Nakonec se zdála být šťastná. Když přišla na svět máma. Fotky mých rodičů a nakonec i moje. Jak postupoval čas, babiččina tvář se měnila. Přibývaly vrásky a časem i šedý vlas. Nakonec se zdála smířená. Často mluvila o osudu, jako by ho znala.

Byla jsem ráda, že jsem sama. Chtěla jsem to tak a Bella to vycítila. Nebo měla stejné potřeby jako já.

 

 

Bella:

 

Wichitta, 2010

 

Drahá Bells.

 

Můžu Ti tak říkat? No už na tom stejně nic nezměníš. Na začátek odpusť, že Ti tak nestoudně tykám, ale jako osmdesátiletá žena mám své roupy.

Ještě mě napadá, omlouvám se za tvé druhé jméno. Chtěla jsem, aby právník příliš nevyzvídal. Muriel byla má sestra. Je mrtvá jako já. Jsi podle nových dokladů její dcera, nejspíš tě měla chuděra hodně pozdě. Kolik ti je dvacet? Asi jsem měla říci, že vnučka. Matika mi dělala vždy trochu problémy. Teď už to nespravím. Muriel byla také znamením pro Annu, aby nejančila. Umí to jako každé patnáctileté děvče. Já nebyla jiná.

Nové doklady, pochybuji, že máš nějaké staré, jsou součástí obálky. Jsou výtečná práce, nikdo nepozná falzifikát. Pár kapitol z mého života zůstane před Annou uzamčených. Tak dávám kontakt pouze tobě, je na kartičce vložené do dokladů. Po přečtení si jej zapamatuj a spal. Jako správný agent (upír).

 

Naprosto jasně jsem viděla, jak se kartička po přečtení sama vznítí. Odnikud se přižene vítr, který doličný předmět rozfouká po pokoji. Úplná bondovka... s upírem v hlavní roli.

 

Teď k podstatnějším věcem. Tvému stravování. Nezdá se mi vhodné stravovat se lidskou krví a zároveň s potravou žít pod jednou střechou. Byl by to zbytečný risk. Už jsi viděla hada a myš žít společně v jenom teráriu? Ne? Má to vždy stejný konec. (Ano jistě, jsi chytřejší predátor než had.) Zvaž alternativy. Víc ti prozradit nemohu, víc nevím. Ber to jako mou poslední vůli. Mé přání.

K tvé poslední otázce. K mým znalostem. Vždy jsem dokázala najít správnou alternativu. Jen jednou jsem svou vůli nedokázala prosadit. A je to již drahně let. Mé vize, sny můžeš to nazývat jakkoli přicházejí pouze, když chci. Taková má esoterie můj mozek jsou výkladové karty, které umí jen jednu verzi příběhu. Tu nejvýhodnější pro mne a mé svědomí. Tvé jméno bylo vytesáno na náhrobku. Vím, kdy ses zrodila. Viděla jsem hodně, možná víc, než jsem měla.

Mrzí mě, že jsme se za živa nepotkaly. Vím, že bychom si rozuměly. Dobře se o ni starej. Nemusím ti to připomínat, vím, ale jam stará vyrtošivá dámy. Tedy byla jsem.

 

S láskou tvá nikdy nepoznaná

Josefína


Držela jsem dopis nehnutě ve svých rukách. Seděla jsem na křesle vedle Anny. Dívala se skrz mě. Vařila čaj, prohlížela fotografie. Obě jsme měly nad čím přemýšlet, potřebovaly jsme klid. Samotu uprostřed davu. V mém případě. Vstřebat ten šok, co se rozléval do žil. Zjistit odpovědi na otázky od někoho, kdo vám už neodpoví. Začala jsem číst od začátku, znovu a znovu. Číst mezi řádky. Ale i s mým upířím zrakem jsem tam nic neviděla. Prostě papír.

Nebyla jsem moudřejší než na začátku. Seděli jsme tak několik hodin. Když došly fotografie, dopil se čaj (Anna) a vyschly slzné kanálky (u mě už dávno), musela jsem začít něco dělat. Ta neaktivnost mne ubíjela. Vstala jsem a bez rozmyslu jsem sundala štít.


Místností se rozlehl strašný jekot. Lekla jsem se a zaječela jsem taky. Byly jsme na to dvě. Když jsem se otočila, viděla jsem vyděšený Annin obličej. Na zemi se válely střepy z rozbitého hrníčku a spousta černobílých fotek.

„Kde ses tu vzala?“ přiškrceným hlasem s příměsí nedávno skončeného pláče ze sebe vysoukala Anna.

„Vypadá to, že si musíme promluvit.“ Můj hlas byl rozhodnější než já.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

ambra

7)  ambra (02.11.2010 21:13)

Deset minut sedím a hledím skrz monitor... Ženská, Ty jsi... génius... Nemám slov... Je to naprosto strhující... Vstřebávám šok, co se mi rozlil do žil... Na tu další si jdu nalít víno

Yasmini

6)  Yasmini (28.10.2010 19:16)

Ahoj G. Díl je napsaný, ale já se rozhodla, že se mi nelíbí. A že to chci trochu jinak tak přepisuji.
Děkuji za komentář.
Ambro: Dle tvého rozkazu, jsem se dokopala a dala to tam :):):) Děkuji.
S Y

Gassie

5)  Gassie (28.10.2010 19:06)

Broučku, Ty víš, že to čtu a taky víš, že jsem děsná a nejsem schopná se dokopat ke komentování, když Ti to chválím jinak.
Ale Tvoje povídky mám ráda a uchvacují mě a kde máš další díl???

ambra

4)  ambra (27.10.2010 22:29)

Zlatíčko, nemáš to v sérii, objevila jsem pouhou náhodou!!! Komentář za chvíli...;)

Yasmini

3)  Yasmini (24.10.2010 21:43)

Ahojky děvčata, děkuji za komentáře. Uvidíme co s Josefínou dál. Někteří mrtví prostě musí pořád do něčeho kecat.
Ano jsem trochu morbidní. No co už, že.
Saatana perkele!!
S Y

Evelyn

2)  Evelyn (24.10.2010 18:46)

Tak to bylo hodně zajímavé. Tajemná Annina babička Josefína... Těším se, co bude dál

milica

1)  milica (24.10.2010 18:33)

Zajímavá kapitolka, jako to ta Josefína věděla?? Těším se na pokračování

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek