Sekce

Galerie

/gallery/thumbs/DSC00068.jpg

Bílé ruce tvář pohladí,

kapka krve toho mládí.

Stéká dolů ze zápěstí,

nic dobrého to nevěstí.

 

Jak je vidět nahoře, velmi pozitivně laděná povídka. Ostatně jako vždy. Ironie je opravdu hluboká. A slab/dší povahy varuji předem.

Děkuji všem za podporu a komenty.

Vaše Yasmini

Anna White – 6. kapitola

 

Vstoupila jsem do jejího království. Domeček byl zařízen staře ale prakticky. Na květinových tapetách se kolem obrázků dělal tmavý obrys, spousta černobílých fotek pokrývala zbytek místa na stěnách. Pro mne neznámé tváře, některé kolorované, zasklené a zasazené do obrazových rámů.

Zelenkavý koberec s dlouhým vlasem mě donutil zout boty a přijmout papuče. Jak za námi zapadly dveře, zamkla je na několik zámků a zastrčila železný řetízek na své místo.

Třeba mi chce ublížit.“ Přejel mi mráz po zádech, ale bylo to příjemné. Nejlepší vtip co jsem po dlouhé době „slyšela“.

„Pojď dál. Druhé dveře vpravo.“ Mile mě postrkovala hlouběji do domu.

Stále mi bylo divné, že nekřičí. Čekala jsem paniku ve stylu rudé oči na scéně.

Usadila jsem se do obývacího pokoje. A došlo mi to, žádná panika nebude.

„Jmenuji se Bella.“ Můj hlas mi zněl cize. Možná to bude tím, že jsem pořádně nemluvila už pěkných pár let.

„Já jsem Anna.“ Natáhla ke mně ruku, kterou mi s mírným stiskem potřásla. „Ale to ty už vlastně víš.“ Praštila se výmluvně rukou do čela. Mírně se jí třásl hlas. Jako by chtěla říct něco důležitého. „Víš,“ z úst vyšlo s letmým zaváháním, možná nechtěným zadrhnutím hlasu, když se jazyk přilepí na patro nervozitou. Vysvětlení proč mne zvala dál?

„Já tě taky znám.“ Tahle jediná krátká věta mi vyrazila dech. „Tedy ne jménem. Viděla jsem tě dnes odpoledne.“ Zrychlil se jí tep, jako by finišovala maraton. Začala jsem se bát, že dostane infarkt. Já a první pomoc, jen to ne. A co vlastně ví?

Seděla jsem bez hnutí, mramorová socha, která se nepotřebuje hýbat, dýchat ani mrkat. Prostě jsem se zamyslela a přestala se chovat lidsky. Vyvalila na mě oči. „Jsi v pořádku. Není ti nic?“

Samé otázky a žádné odpovědi, zhluboka jsem se nadechla. „Jak jsi to myslela, že jsi mě viděla?“

„Šla jsem domů z práce a..“ zlomil se jí hlas. „Znala jsem toho chlapa, co mě sledoval, několikrát si na mě dovoloval a najednou tam nebyl. Zlomek vteřiny a zmizel. To přeci nebylo možné. Tak jsem se vrátila a za rohem...“ Poslední slova jako by šeptala. Možná je ani nechtěl a říci nahlas. Bála se mé rekce. Dovedu si představit tuhle drobnou dívčinu, jak vidí mne hrát si s tím pobudou jako kočka s myší. Stvůru pijící krev z něčí tepny. Celé tělo se jí roztřáslo, doufala jsem, že zimou, ale marně.

Mé reakční schopnosti oproti lidským byli několikanásobně rychlejší. Přesto jsem stále seděla jak vyřezaná pana Maria. A zase jsem zapomněla dýchat. Začala jsem se vnitřně třást, co kdybych se otočila, uvědomila si její přítomnost. Stačil vánek její vůně do mého chřípí. A pak bych ji zabila. Celá ta situace nastala, z ničeho nic. To sis mě pozvala domů, abych si mohla dát dezert? Voněla sladce, tak že by jahodový?

„A co s tím budeme dělat?“ Bylo v tom víc ironie než, bylo třeba, ale nestačila jsem se uklidnit.

„Můžeš mě zabít?“ Vyslovila to tak pevně, bez jakéhokoli zaváhání. Takový zvrat jsem nečekala. Předpažila ruce a na nich bylo několik hlubokých řezných ran. Některé jizvy byly čerstvější než jiné, vedly od zápěstí směrem k lokti. No a určitě nezapomněla, že nejprve musí řezat levou rukou pravou a pak obráceně. Myslela to smrtelně vážně. Dělala to aspoň ve vaně?

Na druhou stranu pokud si myslíte, že upír nemůže zesinat, tak opak je pravdou, hlavně když je po večeři. Nevím, jak se to stalo, držela jsem ji v náručí a broukala ukolébavku. Tu jemnou melodii co jsem znala z dětství. Zabořila jsem hlavu do jejích vlasů a vdechovala tu sladkou vůni, kterou mi beztrestně nabízela.

„Pověz mi, jaký máš důvod. A já si to rozmyslím.“ Řekla jsem to s vážnou tváří. Přesto nám oběma bylo jasné, že to neudělám. Voněla krásně, její krev byla čistá. I kdybych chtěla, tak na mě všechno křičelo, tuhle ne! Jako by tam byla neviditelná palička, co mi vtloukala do hlavy: „Jsi po večeři, tak se nepřežírej!“ A to velice důkladně a bolestivě mezi oči.

„Rodiče mi zemřeli, když jsem byla malá. V posledních pěti letech mě vychovávala babička.“ Mluvila odhodlaně, přesto se jí v některých místech jemně třásl hlas. „Byla pro mě vším. Zemřela před měsícem na tuberkulózu. Infekce se rychle šířila a babičce vypovědělo službu srdce v průběhu léčby. Už to vypadalo, že se uzdraví.“ Hlas jí přešel do chrapotu a v oku přeplněná hráz plná slz přetekla. Nemohla se zastavit, slané krůpěje jí stékaly po tváři. Vzlyky jí nedovolily mluvit. Jednotlivá slova ze sebe vyrážela, ale jejich smyslu nebylo rozumět. Houpala jsem její křehké tělo ve svém náručí a cítila tu pulzující bolest, co z ní vyvěrala jako pramen.

Na pozadí téhle scenérie hrála mexická telenovela v originále. Připadala jsem si jako její součást. Vzlyky ustávaly spolu se stupňující se hádkou v televizi. Nerozuměla jsem jim, ale asi to bylo pro děj důležité, jinak by tak neřvali.

Zajímavé bylo, že to Annu spíš uklidňovalo, její dech se dostával do normálu a srdce přestávalo bít jako na poplach. Usnula mi v náručí. Španělština je lepší než ukolébavka, to si musím napsat do deníčku.

Odnesla jsem ji o patro výš, tam přeci bývají ložnice. Z prvních dveří, co jsem otevřela, se vyvalila vlna sladkého parfému a drobná smítka prachu. Nejzajímavější dekorativní prvek v místnosti byla babička. Lépe řečeno umě vyřezaná urna. Nejspíš byla plná. Dveře jsem potichu zavřela a doufala, že v domě nestraší.

Druhé dveře byly tou správnou volbou. Uložila jsem Annu do postele, přikryla ji dekou a zavřela otevřené okno. Kdybych byla člověk, šla bych si dát panáka.

Znala jsem jí pár hodin, přesto mě její přítomnost zasáhla víc, než jsem si ze začátku připouštěla. Anna se stala mým sluncem. Jednotlivé paprsky prosvětlovaly, co zbylo po mé duši. To bolavé místo zející prázdnotou. Má nikdy nenarozená dcera.

 

Povídky od Yasmini

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Anna43474

10)  Anna43474 (09.09.2011 23:13)

Tady se ukazuje, jak je u upírů všechno "rychlé"
Kde je ten Edward???
TKSATVO

Yasmini

9)  Yasmini (14.10.2010 18:49)

Děkuji Evelyn. Nějak stávkuji (nebo spíš není čas).
Lidé po mě chtějí příliš pracovních věcí... :):)
Ale víkend to jistí.

Evelyn

8)  Evelyn (14.10.2010 17:56)

Dál to není? Vážně ne?

Očekávala jsem všechno možné, ale tohle ne... Krása.
Těším se na další díl

Yasmini

7)  Yasmini (06.10.2010 21:34)

Děkuji .
S Y.

julie

6)  julie (06.10.2010 21:29)

díky, díky díky,

Hanetka

5)  Hanetka (06.10.2010 21:20)

Jejda, ono to není dál? Jak? Proč? Škoda, no, tak holt musím čekat, no... A těšit se. Zabruslila jsem na tvé shrnutí, když jsem zjistila, že jakási Jasmínová osůbka si rozečetla Andílky a nechává tam milé komentíky. Tak jsem se koukla, co je zač, a dobře jsem udělala!

Yasmini

4)  Yasmini (06.10.2010 20:17)

Znáš mě telenovely zbožňuju hlavně Ordinaci, to je moje. (kdybych ti jí nepřepínala, asi i uvěříš že )
Děkuji za pochvalu cením si jí.
S Y

Gassie

3)  Gassie (06.10.2010 17:46)

Yasmini, Tvoje povídky mám ráda. Úžasné poznámky, které dokáží odlehčit i vypjatou situaci.
Originální popisy.
Mexická telenovela mě prostě dostala
Tak pokračuj

Yasmini

2)  Yasmini (03.10.2010 23:21)

Děkuji za konetář už bije hurááá.
Jsem nemožná. Ale stává se to i v lepších rodinách.
A příště se budu snažit dodat další díl rychleji . Ale znáš to...
Děkuji s Y.

ambra

1)  ambra (03.10.2010 22:41)

Yasmínko, Tvoje povídky jsou první "záležitost", kde mám FAKT problém najít vhodná slova... A to je pro upachtěného pisálka pěkně studená sprška . Nicméně mě to zároveň nanplňuje neskutečnou euforií, protože já miluju originální autorky!!! Tahle neskutečně teskná povídka se spoustou úžasných ironických šlehů a dokonalých atmosférotvorných popisů mě totálně polapila. Skvělý příběh, fascinující zpracování!!!
Jen dvě věci:
Já chci víc slov!!!
A srdce přeci bije, človíčku...
Prosím, ať je další kapitola dřív, tenhle tajuplno smutno mrazivý pocit je silně návykový!!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek