Sekce

Galerie

/gallery/thumbs/DSC00068.jpg

 

 

 

 

V dálce se skví bílý květ

to milosti růže bílá.

Ta jež vysvobodit má svět,

jen strnule v před se dívá.

 

V upířích očích proudí krev,

jenž obětem je brána.

To Anna nemá potuchu,

jak krutá jsou rána.

 

Svět vysvobodit nejde,

snad jednu bludnou duši.

To alespoň Bella dojde,

k tomu co jí přísluší.

 

 

PS: Milá Ambro gramatika je u mě chronický problém. Tak se vám všem chci omluvit předem, pokud tam nějaká chybka zůstala. A Gassie děkuji ještě jednou.

Vaše Yasmini

Bílé milosrdenství- 5. kapitola

 

Stála zkamenělá uprostřed knihovny. Kolem panoval ruch. Někteří lidé stáli ve frontách na vrácení knih, jiní pobíhali sem a tam, nebo dávali věci do šatny. Vysokým stropem do budovy proudilo světlo červnového dne. Prosklené výtahy jezdily nahoru a dolů. Od jejich konstrukcí se odrážely zlatavé jiskry. Průhlednost zvoleného materiálu vkusně doplňovala jinak historickou budovu.

Bella procházela širokým schodištěm do prvního patra. Otevřela namátkou první dveře. Knihy byly všude. Regály plnily prostor místnosti od stropu až k zemi. Vše doplňovalo ticho. Všude venku jste slyšeli bzukot hovoru, ale tady byli lidé jako vyměnění. Stejná nepřítomnost zvuku jako v chrámu.

Proplouvala jednotlivými místnostmi a přemýšlela, jak tu někdo může něco najít.

„Co hledáte?“ zaznělo Belle přímo za zády, ta úlekem nadskočila. Už na ni nepromluvil nikdo dobrých čtyřicet let.

„Knihu Anatomie od Radomíra Čiháka, první díl,“ zazněla odpověď z druhé strany. Bela se ocitla uprostřed rozhovoru. Jedna osůbka stála zleva, druhá zprava a hovořily skrz ni. Jsem jako síť na tenise. Hořce si pomyslela.

Zprava hrála starší paní v pleteném ošoupaném svetýrku s nápisem „Mohu vám pomoci?“ na zádech (že by personál knihovny?) a zleva mladá tak devatenáctiletá brunetka. Paní knihovnice s vervou generála vyhodila dva puberťáky od barevné obrazovky, kde se soustředěně snažili nevyjet autíčkem z dráhy. Zmáčkla velký knoflík umístěný na krabici pod stolem a obrazovka zčernala. No to do konce asi nedojedou. Obrazovku začalo plnit písmo a nakonec se objevilo logo s oknem. No kdo si může vybrat takovou hloupou značku, to tam mohli dát rovnou tučňáka.

Tady ten program máte, slečinko,“ promluvila jemně na mladou dívku. Anna se jmenovala.

„Sem zadáte název nebo jméno autora a hned víte, jestli je na skladě nebo v regále. Můžete si to přes vaši kartičku po internetu i zabukovat.“

Dívala jsem se, jak s „televizí“ zacházejí. Co napsali na černou desku plnou písmenek před sebou, se objevilo na obrazovce. Doprovázel je cvakavý zvuk dopadajících nehtů na jednotlivé klávesy.

Ještě hýbali s čímsi, co vypadalo jako oválný kámen na šňůrce a cvakavý zvuk se ozýval i odtud. Kámen se pohyboval po podložce s manga obrázkem. Slečně někdo zapomněl domalovat část sukně a ve výstřihu jí viditelně chyběl knoflík. Podle postávajících (ještě před chvílí hrajících) puberťáků se dalo poznat vlastníky.

Když to zvládnou oni, tak já taky. Po vyklizení bojiště zasedla Bella k „televizi“. Jemným pohybem prstů zmáčkla prvních pár kláves. Po pár vteřinách jí došlo, co je jinak. Místo lehkého cvakání nehtů o černý podklad se ozval křup, křup, křup. Podívala se na své ruce, které se propsaly skrz klávesnici na stůl. Písmenko „A“ jí zůstalo na ukazováčku jako prstýnek. Pěkně na prd, když je hranatý. S vervou sobě vlastní sundala nechtěnou ozdobu z prstu. Ta se s grácií přenesla přes celou místnost, jen zázrakem nikoho nezranila a vysklila nejspodnější tabulku okna. Sakra.

Na „kámen“ již raději nesahala, ale stejně ji přišlo, že nebyl promáčklý dovnitř. Musí to jít i jinak.

 

***

 

Šla se uklidnit krmením. Pravidelně se zatoulala do nejhorších čtvrtí. Netušila, kde se tam ten známý pach mohl objevit. Dokonce si nebyla jistá, komu patří. Silný podtext strachu ji nutil ke spěchu. Ta známá vůně spěchala směrem do nejnebezpečnější části Wichity. Anna, ta dívka z knihovny. Podle jména milostiplná, to asi jo když se chce nechat dobrovolně zabít. Jak spěchala, z kapsy jí vypadla peněženka. Tichý pronásledovatel si takové drobnosti nevšiml a pokračoval v honu dál.

Bella sebrala peněženku a neslyšně dohonila večeři.

 

V ušmudlaném okně zkontrolovala svůj zevnějšek. Žádné krvavé šmouhy na obličeji ani oblečení. Přišla k domu a sundala svůj kryt. Kapuci si stáhla více do obličeje a zazvonila u dveří. Hiram street č. 5. Tak to stálo v jejím řidičském průkaze. To by, díky koncentraci vůně v místě, vůbec nepotřebovala. Řadový dům ve stylu, „co nejmenší zastavěná plocha pod jedním domem a zahrádka je přežitek“. Sousedé si tu viděli až do talíře. Ve vedlejším domě se pohnul závěs. První zvědavý nos. Aby přes něj někdo nedostal.

Ke dveřím se někdo rádoby potichu přibližoval. V kukátku se objevilo nedůvěřivé oko.

„Dobrý den.“ ozvala se Bella. Rána zpoza dveří jí ujistila, že skrz kukátko by vidět zvenku neměla.

„Slečno Whiteová, našla jsem vaši peněženku, ležela jen pár bloků odtud.“ pokračovala Bella dál.

Dveře se pomalu otevřely, jen řetízek zůstal jako překážka proti zlodějům. Průvan, který se protáhl vzniklou mezerou, přinesl tu sladkou vůni až k Belle.

 

Ještě že jsem po jídle, blesklo jí hlavou.

Poznala její obličej, i když jej viděla jen částečně. Vložila peněženku do mezery a chystala se odejít.

Dveře se otevřely zcela, doprovázel je zvonivý zvuk řetízku.

 

„Děkuji, nechcete jít dál, alespoň na čaj.“ Pronesl trochu roztřesený hlas. A do okolí vyvanula koncentrovanější vůně.

Neopatrná, sakra to tě nikdo neučil, že se cizí lidé dovnitř nepouštějí?

Ráda.“ vlastní odpověď mě překvapila.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Anna43474

9)  Anna43474 (09.09.2011 23:06)

Anna... ta se asi ještě objeví
Sakra, pořád vyhlížím toho Éďouše
TKSATVO

Yasmini

8)  Yasmini (14.10.2010 18:50)

Evelyn: Původně Anna měla umřít, ale nikoli Bellinou rukou. Nějak jsem si ji oblíbila, tak jsem ji vzala na milost :D:D:D
Hanetko: Děkuji :)
Y.

Evelyn

7)  Evelyn (14.10.2010 17:48)

Anatomie od Čiháka Moje oblíbená kniha, zvláště třetí díl s popisem průběhu mozkových drah vřele doporučuji jako odpočinkové čtení před spaním.

Kdo je Anna? Nezvrtne se Bellin způsob stravy?
Jsem ráda, že mám ještě nějaký ten díl do zásoby.

Hanetka

6)  Hanetka (06.10.2010 21:09)

To jsem zvědavá, jak se tohle vyvine... Znovu se divím, jak to, že mi tahle povídka utekla. Měla jsem zatmění mozku, nebo co? tak honem dál číst, dokud mám co.

Gassie

5)  Gassie (20.09.2010 21:47)

Yasmini, brouku, to mi nedělej. Vím, kde bydlíš

Yasmini

4)  Yasmini (20.09.2010 21:45)

Ambra: Za nepředvídatelnost jsem ráda. I když jsem si nemyslela, že mě tak někdy někdo otituluje. Děkuji za kompliment.
Gassie: ještě jednou díky za korektury. Bylo jich třeba.
Milica: děkuji
Pokračování jsem slíbila sama sobě na dnešek, ale nejspíš se to z časových důvodů přesune (o jaké překvapení a zrovna u mě :) )
Vaše Y.

milica

3)  milica (20.09.2010 12:43)

Pěkné, opravdu. Těším se na pokráčko

ambra

2)  ambra (19.09.2010 20:28)

Aj, jsem chycená, neodvolatelně, nezvratně a přece s chutí!!! Je to výborné, Yasminko, píšeš velmi neotřele, bere mě to sebou jako říční voda hlínu ze břehu... JO!!! Miluju příběhy, kde vůbec, ale VŮBEC netuším, jak se to nakonec vyvine!!! :)

Gassie

1)  Gassie (19.09.2010 20:18)

Yasmini, je to napínavé a dobré. To ty ale víš.
Těším se, co je Anna zač a kdy se objeví Cullenovi?

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek