04.09.2010 [12:15], Yasmini, ze série Probuzení, komentováno 9×, zobrazeno 2240×

Pár důležitých momentů z minulosti, které měli velký  dopad na přítomnost. Třeba na barvu očí.

Svatba- 2. kapitola

Seděla na střeše a poslouchala dění dole. Přijela sanitka a dívku odvezli.

Taky bych jednu potřebovala, blesklo jí hlavou.

Nutila mozek, aby si vzpomněl na tolik let zakázané téma. Jako nutí psychiatr pacienta na své pohovce. Na její život, když ještě musela dýchat a srdce jí tlouklo.

Před očima jí vytanul obličej milovaného muže. Ach Liame, neslyšně vzlykla do noci. Hruď jí bolestí praskla ve dví a z očí se řinul pláč bez slz. Její milovaný muž.

Bylo babí léto. Vzduch voněl listím a polním kvítím, které ještě neumořily podzimní mrazíky. Sluneční paprsky se draly přes příkrov větví a mlha se rozpouštěla do nenávratna.

Dívala se z okna na jejich farmě v Texasu. Pláně plné dobytka prohánějícího se po pastvách. Obrazy se jí míhali před očima, ale nevnímala je. Myslí byla u Liama.

„Můj stavební den, myslela jsem, že se ho nedočkám,“ pronesla ke své mladší sestře Sarah s nadšením v hlase. V očích se jí objevil podivný lesk, možná záblesk vzpomínky. Zvonivě se rozesmála.

„Takhle se nikdy nevdáš, jestli nepostojíš.“ Vyhrožovala jí žertem Sarah a jemně ji donutila, aby si sedla zpátky na židli a pokračovala v líčení budoucí paní Stoneové.

Oblečená v bílých nabíraných šatech a již pečlivě upravená se zatočila před zrcadlem. Radost čišela z každého jejího pohybu i úsměvu. Budu se vdávat. Znělo jí v hlavě pořád dokola.

Přišel Liam, slyšela ho a z povzdálí pozorovala. Musel si ji koupit, byla to tradice.

„Přišel jsem si pro svoji ženu.“

„A která pak by to měla být?“ zeptala se vyzývavě a škádlivě její matka. „A copak za ni nabízíte?“

„Tenhle váček se zlatem jsem přinesl pro vás, matko,“ pronesl a pokorně se jí poklonil.

„Tak za zlato, to ti ji dáme. Přiveďte nevěstu,“ křikla směrem do kuchyně.

Ve splývavých šatech se závojem přes obličej se před ním objevila nevěsta. S postavou pytle brambor a s vousem zastrčeným za pásek u kalhot se nakrucoval Bellin strýc. Nadzvedával závoj i lem šatů, aby okolí předvedl ladné křivky břicha. Do kterého by se dalo i potápět.

„To není moje láska, přiveďte mi Bellu ta je mou vyvolenou.“ Na vážné tváři se objevil těžko potlačovaný smích.

„Za to, cos nabídl, si nic víc nezasloužíš.“

Teatrálně si klekl na jedno koleno. „Nabízím své srdce a lásku, kterou mám.“ Přes šaškování myslel slova vážně. Bellina matka spokojeně přikývla a zatlačila slzu deroucí se do oka.

Dveře se pomalu otevřely a vyšla Bella s odkrytým závojem. Za ruku ji vedl otec a ona hleděla do krásných zelených očí, k nimž se přibližovali.

„ Dobře se o ni starej synu, je to můj poklad,“ se zastřeným hlasem předal Charlie dceru Liamovi.

„ Nikoho mu nedávej, otče, podívej, co nám za ni dal.“ A z váčku se vysypali jen drobné zašlé mince.

Krávy v ohradách se začaly plašit, koně se stavěli na zadní. Vůdce stáda se rozběhl na druhou stranu ohrady a za ním celé stádo. Přes zvířený prach nebylo vidět, jako by se vrátila ranní mlha. Zrnka prachu pomalu usedala, aby odhalila kráčející postavy. Ve vzduchu bylo cítit napětí.

Muži měli ihned v rukou winchestrovky, v této době si nikdo nemohl být jistý. Přítel nebo nepřítel?

Slunce dopadlo na první z postav a ta se ve slunečním světle rozzářila jako skupina diamantů.

„Ženy a děti okamžitě dovnitř,“ zavelel Charlie.

Nepamatovala si, jak se dostala dovnitř, ani kdo byl s ní. Stála jako přibitá u okna, ostatní byli schovaní po různých místech farmy. Snažili se ji odvést, ale nemohla se schovávat. Její Liam a otec byli venku.

Ozval se křik a pláč. Všude okolo. Viděla to jak ve zpomaleném záběru, i když uběhla jen vteřina. Šlachovitý muž, zrůda s krvavými duhovkami rozpáral hrdlo jejímu otci. Nebyla schopna pohybu, jako přimrazená zírala na scénu před sebou. Stejně to pokračovalo i s ostatními muži venku, které zahlédla. Aby ani kapka nepřišla na zmar. Liama neviděla, tak doufala, že přežil. Musí přežít.

Modlila se, ale Bůh ji nevyslyšel. Chtěla být mrtvá jako on. Vystavili všechna těla, tak aby na ně z budovy viděli. Pak je zaházeli dřevem a zapálili. Nebudou kostry, nebude podezření, na to co spáchali.

Hranice stále doutnala pod rozpáleným sluncem. Už třetí den je tu drželi, jako potravu. Aby se jim nezkazili. Dům byl jako konzerva a oni lunchmeat. Přála si, aby už bylo po obědě.

Ostatní se modlili za život. Ale osud měl jiné plány. Zbyla mezi posledními, šílená bolestí. Slzy došly během prvních pár hodin. Nepřítomně hleděla do noci. Nejedla a nepila nic už několik dní. Jazyk se jí suchem lepil na patro. Spánek nepřicházel a její tělo bylo na pokraji vyčerpání. Viděli to na ní. Zabila by se, kdyby jí v tom nezabránili, mluvili o Bohu. Jaký Bůh, když tohle dopustil. Ponořila se do milostivé temnoty.

Celé to byla zábavná hra, mohli jsme je zabít najednou, pomyslel si upír. Nebo jsme je nemuseli zabíjet vůbec, stačil jeden, dva. Kopl do ní, aby se probudila ze mdlob. Přisedl a díval se do Belliných hnědých očí. Žádný strach v nich neviděl, jako by se těšila na jeho smrtelné objetí. Zuby zabořil do jemné pokožky a sál lahodnou tekutinu. Jak najednou začal, tak přestal. Jako by na ni zapomněl.

Jejím tělem se začal rozlévat jed. Propaloval se jejími žílami až k srdci. Ta bolest byla nesnesitelná. Spílala Bohu, že stvořil ty příšery. Nebyla schopná souvislé myšlenky. Nikdo si jí nevšímal, i když se svíjela v agonii, křičela, dokud si nevykřičela hlasivky. Sípot se ozýval místností.

Upíři po sobě uklízeli, poslední těla házeli na hranici. Procházeli kolem ní, jako by tam nebyla. Byla prostě nezajímavým inventářem, kterého si nevšímali. Stávalo se jí to často, uprostřed nepříjemného rozhovoru lidé odešli, aniž jej dokončili. Vždy si to alespoň podvědomě přála. Nebyli schopni ji vidět ani slyšet a to jí zachránilo to, co jí zbývalo ze života.

Povídky od Yasmini

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

8)  Yasmini (14.10.2010 19:55)

Tak:
Evelyn Liam musel umřít(chudáček), aby tu mohl být Edward, nebo někdo jemu podobný. A brr byl přesně ten pocit, co měla kapitola způsobit. Děkuji za poklonu.
Hanetko: ano máš jako vždy pravdu, život lehký nebyl.
Jinými slovy děkuji.
S Y

7)  Evelyn (14.10.2010 17:33)

Liam... Ne Edward, ale Liam. Svatební rituál byl úžasný, to, co následovalo po něm, už poněkud méně. Ne zpracováním, k tomu nemám jedinou výtku, ale obsahem. Brr!

6)  Hanetka (06.10.2010 20:47)

Krucišpalek! Teda... No, kdyby to nebyli upíři, mohli to být indiáni... nebo banditi, co by je ještě i znásilnili... on tehdy život lehký nebyl. Jen jsem zvědavá, když si jí nikdo nevšímal... ona má dar?

5)  Yasmini (09.09.2010 18:19)

Děkuji moc za podporu Pomáháte mi psát.
Y.

4)  Nerissa (09.09.2010 06:06)

Páni. Z tohohle dílku mi normálně přebíhal mráz po zádech. Bylo to tak živé...

3)  ambra (08.09.2010 23:36)

Tohle je... Naprosto jiné!!! Klepu se... Svatební den, ta láska, a pak to všechno... ta hrůza... Znovu použiju to slovo - popsáno strašně silně a sugestivně...

2)  Gassie (04.09.2010 17:24)

Jsem moc zvědavá, co bude dál.

1