Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/3353400.jpg

Hodně se posuneme v čase a hodně se toho stane. Překvapivá zjištění, smíření i problémy.

 

Kapitola je pro marcelu, protože mě k ní dokopala. Díky.

20. kapitola - Vlci vs. upíři

„Angela to zvládne,“ prohodil Edward přesvědčeně v autě, aniž by odlepil oči od vozovky.

„Doufám, vzala to strašně v klidu…“ oplatila jsem mu smutně.

Přitáhl si mou ruku a jemně mě hladil palcem po ruce.

„Vzpomínáš, když jsi uhodla moje tajemství?“

„Jo! Ale až zpětně mi přišlo divné, že si nepoznal, že mě to napadlo,“ smála jsem se.

„No jo,“ začal se ošívat, „nějak jsem se asi nesoustředil…“

„Nemohla jsem tomu uvěřit! Tak neskutečné… Ale má to svoje výhody,“ smála jsem se zase. Edward se mě pořád snažil přesvědčit o tom, že umět číst myšlenky není žádné terno, ale mně to přišlo naprosto úžasné.

Dojeli jsme k nám, kde jsme Charlieho nezastihli, hodně času teď trávil v La Push, a tak jsme se věnovali učení a večer si pustili film. Charlie se ukázal po deváté večer a šel rovnou do postele.

Začala jsem Edwardovi přejíždět prsty po hrudi, břiše a zpátky ke krku a zpátky k břichu až jsem mu vyhrnula lem košile a zajela rukou pod ni. Lehce jsem se dotýkala i lemu jeho kalhot, to už nevydržel a zavrčel:

„Zlobíš.“

„Já vím,“ usmála jsem se uličnicky a už ležela pod Edwardem.

„Tak nevím, jestli tě mám zlechtat nebo sníst…“ olizoval se mlsně a mě to rozesmálo.

„Promiňte, pane upíre, neuvědomila jsem si, že jsem dnes večer vaší večeří,“ hihňala jsem se, ale Edward mi uvěznil ruce nad mou hlavou a mnou projelo vzrušení jako blesk z čistého nebe. Začal mě vášnivě líbat a něžně kousat do krku i ušního lalůčku. Jednu ruku přesunul níž, vyhrnul mi triko a začal se věnovat mým bradavkám. To už jsem ho skoro prosila o milost, snažila se vyprostit z jeho sevření, ale bylo to marné. Ještě dlouhou dobu jsem se z jeho sevření nedostala. A vlastně mi to vůbec nevadilo. Bylo to tak vzrušující, jakoby přesně věděl, po čem toužím.

V tu chvíli mi to došlo. On přece ví, po čem toužím!

Edwarda mé opožděné zjištění zjevně pobavilo.

„Hej! To není fér!“

„Výjimečně s tebou musím souhlasit. Čtení myšlenek má nesporné výhody,“ usmíval se přiblble.

„Hned po svatbě ti to zatrhnu! A nesměj se!“ pak jsem se zase zamyslela…

„Jak se vůbec můžeš oficiálně oženit, když je ti navždy sedmnáct?“

Chvilku se ošíval a pak spustil:

„No řekněme, že moje oficiální doklady už pár let neplatí, takže máme každých několik let nové…“

„Ach,“ vydechla jsem, „že mě to nenapadlo dřív… A to nikomu není divné, že se vám vydávají doklady každých pět let na stejné jméno bez změny věku? Aha,“ pochopila jsem po jeho nechápavém výrazu, „to asi nebude oficiální cestou, že?“

Zavrtěl hlavou? „To teda rozhodně ne…“

„Koho bys chtěl pozvat na svatbu?“ napadlo mě, že je nejvyšší čas začít to řešit.

„Rodinu, Denalijské, tvou rodinu a pár spolužáků…?“ nechal větu vyznít do otázky.

„To by bylo super… A co La Push?“ zeptala jsem se opatrně.

„No, tak samozřejmě Sue a Jacoba hádám taky, že?“ Edward věděl, že po dobu jeho nepřítomnosti jsem trávila dost času s Jakem. Moc nadšený teda nebyl, ale byl rád, že jsem byla v rámci možností šťastná.

„Ještě někoho máš na mysli?“ pokračoval a já se hluboce zamyslela, až se Edward nad mým výrazem rozesmál.

„Asi Billyho… Pokud ti to nevadí…“

„Tvé přání je mi rozkazem!“ vykřikl a začal mě lechtat.

Se svatbou jsme rozhodně nespěchali. Přece jenom nás čekal ještě celý rok na střední a teprve po ní jsme mohli nějak vážněji uvažovat o svatbě. Sem tam jsme na to téma narazili a naplánovali určitou část svatby. Jednou mě Edward přiváděl k šílenství, když za každou cenu prosazoval ořechový dort a já čokoládový. Fakt, že ho stejně jíst nebude, a když, tak jenom velmi malý kousíček, mu vůbec nepřipadal jako pádný argument. Ale stejně jsem měla pocit, že to na mě jen hraje a schválně mě škádlí, než že by mu šlo o skutečný výsledek dortu. Jindy jsme zase přemýšleli o tom, jestli družičky necháme sladit do stejných barev, nebo zkrátka necháme na každém, co si obleče. Alice v tom měla jasno a každých pět minut nám to dávala dost hlasitě najevo, ať už do telefonu, nebo osobně. Angela samozřejmě o svatbě věděla, a když jsme měly chvilku pro sebe, většinou, když svítilo sluníčko a Cullenovi „kempovali“, pomáhala mi vymýšlet a plánovat a byla z toho snad ještě nadšenější než já. Jindy se zase vyptávala na podrobnosti o upírství a já jí ochotně odpovídala. Fakt, že Cullenovi jsou upíři přešla mávnutím ruky a až později mi vysvětlila, že jí stačilo vzpomenout si na všechno, co pro ni udělali. Fakt, že se já chci stát upírkou, přešla tím svým chápavým pokyvováním a vůbec celkově to brala strašně v klidu a já ji za to obdivovala. Obzvlášť, když jsem si vzpomněla, jak jsem vyváděla, když to na mě Edward vyklopil. V takových chvílích jsem se za své chování vůči Edwardovi styděla a klepala si na čelo nad vlastní blbostí.

„Takže chceš říct,“ šeptala v hodině angličtiny a chichotala se, „že Eric se tenkrát neopil, ale že mu Jasper ‚řekl‘, že se má chovat jako opilý? No to je teda gól.“ Angela objevovala kouzla upírství stejně jako já před půl rokem. Už dávno věděla, že slunce je nespálí, ale že se na něm třpytí, a dokonce si u Alice vyžebrala, že jí to musí někdy ukázat. Já byla šťastná, že to Angela ví a ještě víc nás to sblížilo, a Edward byl šťastný prostě proto, že jsem měla takovou radost, že minimálně jedna kamarádka mi zůstane i po přeměně. Často mě také upozorňoval, že o to těžší bude dívat se, jak Angela stárne a později dokonce, jak umírá. Rozhodla jsem se, že to budu řešit, až to přijde, ale věděla jsem, že už bych ji nemohla nikdy opustit.

Všechno bylo perfektní. Až mi to přišlo neskutečné a jen jsem čekala, kdy se něco pokazí. Ale pořád se nic nedělo… Třeťák utekl jako voda, prázdniny byly nejlepší v mém životě a maturita tu najednou byla, než bych řekla švec. Charlie občas naznačil něco, co se týkalo svatby, ale ujištění, že se vážně vezmeme až po škole, ho většinou uklidnilo. A za pár týdnů to zkusil zase. Nějaké otcovské pudy mu nejspíš našeptávali, že se má snažit tu svatbu co nejvíc oddálit, ale bylo to stejně marné. Já už byla rozhodnutá. Nejdřív svatba, potom líbánky a přeměna.

Edward by to nejraději viděl trochu jinak a přeměnu vypustil úplně, ale podle mě se s tím postupně smiřoval a vyváděl už jen ze setrvačnosti. Obvykle jsem se na něj blahosklonně usmála, což ho neskutečně vytáčelo a mě neskutečně bavilo. Společné chvíle jsme teď trávili stále u něj doma nebo u nás, ale víc jsme se věnovali učení. Edward to nepotřeboval a trpěl jen kvůli mně. Statečně mi vysvětloval množiny znovu a znovu, zkoušeel mě z politologie a z mnoha dalších podle mě naprosto zbytečných věcí. Jeho pohled na věc mě obvykle nutil podívat se na problém trochu jinak a víc mě to bavilo. Jeho vyprávění bylo poutavé a občas mi dělal přednášky i Jasper nebo Carlisle. A někdy taky všichni tři dohromady, když se nemohli dohodnout, jak se daná věc doopravdy stala. Obvykle do toho vstoupila Esmé s tím, že mi akorát pletou hlavu nesmysly, ale mě to bavilo. Byli do toho tak zapálení, nikomu jinému to takto bez zábran vykládat nemohli. Nakonec jsem odmaturovala sice úspěšně, ale ne tak jako Cullenovi, kteří měli všichni vyznamenání. Učitelé nám blahopřáli a mnozí mi ekli, že na mě má Edward dobrý vliv, samozřejmě že si všimli, co mezi námi je a někteří z toho měli upřímnou radost, což mě dojalo. Byla jsem hrozně nervózní před každou závěrečnou zkouškou, pak jsem si ale vzpomněla na některé zajímavosti, co mi Edward vyprávěl a hned mi to šlo líp. Některé vhodné věci jsem i u zkoušení použila a učitelé byli příjemně překvapení.

Začali prázdniny a s nimi plánování svatby. Všeho se ujala Alice, ale i tak mě potřebovala vlastně ke všemu. Chtěla jsem mít o všem přehled a nechtěla jsem svou svatbu nechávat jen na jejím uvážení. Sice protestovala, ale po Edwardově zásahu to pochopila a spolupracovala tak, jak jsem si představovala. Mnohdy to bylo náročné a Charlieho by ještě před několika lety trefil šlak, kdyby po něm někdo chtěl ať si každý týden zkouší oblek nebo jeho různé části. Ale stále byl šťastně zamilovaný a snášel tak vše, co mu Alice nakázala. Sue se mi stala báječnou kamarádkou. Běžně jsme spolu u kafe probíraly ty naše chlapy a moc jsme se nasmály. Občas jsme se spikly, když jedna z nás něco potřebovala a Charlie se netvářil moc ochotně. Byly jsme na něj v přesile a ohromně nám to vyhovovalo. Všechno bylo parádní, jen Anghela mi trochu ležela v žaludku. Dala se dohromady s Benem,a le ani s ním jí to nevyšlo. Byla zklamaná, hledala něco víc, osudovou lásku a věřila v ni a často mi říkala, že já jsem ji našla v Edwardovi. Samozřejmě, že věděla, že upíři to mají s láskou trochu jinak, i tak nepřestávala věřit, že někoho takového taky pozná. A měla pravdu a stát se to mělo už brzo. Ale mnohem dřív se objevily problémy, které jsem vlastně trochu očekávala. Idylka nemohla trvat navěky. Aspoň ne zatím.

Jednou, když jsme zrovna vybíraly svatební kytici, přišel Edward z lovu s oběma svými bratry.

„Nejspíš máme problém,“ vypadlo z Edwarda.

„Co se děje?“ všichni jsme ho se zájmem poslouchali.

„Vlci. Nějakým, a já absolutně nechápu jakým, způsobem se dozvěděli, že se chystáme Bellu přeměnit. A ani za mák se jim to nelíbí. Hlídají hranice jako ostříži, a hlavy mají plné nenávisti. Berou to jako porušení smlouvy. Ale myslím, že budou ochotni se sejít a jednat, respektive bychom jim to mohli vyjasnit.

Jako první se vzpamatoval Carlisle.

„Dobře. Kolik jich je?“

„Dvanáct.“

Carlisle se na něj podíval značně překvapeně, ale nijak to nekomentoval.

„Dobře, to znamená, že jsme v menšině. Budou se cítit v bezpečí. Předpokládám, že jim rozumíš,“ počkal na Edwardovo kývnutí a pokračoval, „domluvíš s nimi schůzku, kde budou chtít. Nepřekračuj hranici, nedávej jim žádnou záminku, Emmett půjde s tebou, jen pro jistotu. Kdyby zaútočili, neberte si servítky.“ Teprve teď Bella poznala Carlisleovu taktickou a rozumnou stránku. Vždy zachovával chladnou hlavu a ostatní ho bezvýhradně respektovali a řídili se jeho názorem.

„Je to bezpečné?“ zeptala se opatrně Esmé.

„Věřím jim. Nebudou dělat problémy, dokud nebudou mít skutečný důvod,“ řekl přesvědčeně a krátce, sotva postřehnutelně, se podíval na Bellu. Všichni nervózně přikývli a rozešli se zase po svém.

„Vážně tam musíš jít?“ zeptala jsem se ho, ač jsem odpověď dobře znala. Musel. Ale já nechtěla, aby byl v nebezpečí.

„Neboj se, nic se mi nestane,“ hladil mě po zádech.

„Já vím, ale… Prostě mám strach,“ špitala jsem úzkostně.

„Uvidíš, že všechno bude v pořádku.“

Přikývla jsem a objala ho ještě křečovitěji.

„Nemám jít s tebou? Neublíží ti, když tam budu.“

„Bello, na to ani nemysli. Je to moc nebezpečné. Nevíme, nakolik se dokážou ovládat, když se rozzuří!“

Přikývla jsem, ale v duchu jsem si myslela své, což mému drahému čtenáři myšlenek neuteklo. Blahosklonně to přešel mlčením a navázal jiné téma.

Ráno, když jsem se probudila, už byl pryč. Bylo mi jasné, že musel odejít už v noci, protože vlci drží hlídky hlavně v noci. Byla jsem dost nervózní na to, abych cokoliv dělala, a tak jsem byla vděčná za Alice, která se mě snažila rozptýlit, i když by sama nejspíš potřebovala dávku uklidňujících léku – co se týče vlků, byla slepá. A tak jsme v podstatě společně trnuly, co se děje a Rose nervózně chodila po obýváku sem a tam a obavami si málem kousala nehty. Carlisle s Esmé a Jasper se nakonec rozhodli vyrazit ven, do lesa, v dostatečné vzdálenosti od hranice, aby je vlci neucítili, ale aby slyšeli, kdyby se něco dělo. Bella se divila, proč nešly i Rose s Alice, ale obě to přešly pokrčením rameny, z toho Bella usoudila, že ji mají hlídat. Carlisle říkal, že sice vlkům věří, ale jistota je jistota…

K úlevě všech se Edward s Emmettem konečně vrátili.

„Souhlasili. Sejdeme se zítra v noci kousek od hranice u Forks. A…“ zaváhal a přejel pohledem všechny přítomné, „chtějí, aby přišla i Bella,“ zavrčel.

Strhla se hádka o to, jestli s nimi půjdu, nebo ne. Po pár minutách toho jejich zrychleného štěbetání, ze kterého už jsem dokázala po těch dvou letech i něco pochytit, jsem toho měla dost.

„A dost! Bavíte se o mně, beze mě. Půjdu tam a nechci slyšet jediné slovo!“

„Ale…“

„Edwarde,“ oslovila jsem ho výhružně, „ani slovo. Tohle mám právo si rozhodnout sama a víš stejně dobře jako já, že mi tam nikdo neublíží. Aspoň ne, dokud jsem člověk,“ připustila jsem neochotně. Edward se na mě mračil jako tisíc čertů, ale nic už na to neřekl. Nejspíš slyšel odhodlání v mém hlase i v mé hlavě. V takových případech většinou neprotestoval. Odpoledne jsme chtěli jet za Charliem.

Jakoby těch problémů nebylo málo, přibyl další. Vážně se to sešlo všechno v nejméně vhodnou chvíli, ale takový podraz jsem od Jacoba nečekala. Co se stalo, jsme měli zjistit v zápětí. Jen co jsme dojeli k Charlieho domu, Edward zkameněl.

„Tohle není dobré, tohle není dobré,“ kroutil hlavou jako o život a usilovně přemýšlel.

„Co? Co se stalo?“

„Charlie to ví.“ Nemusel říkat víc, a přesto to bylo hrozivé. Se srdcem až v kalhotách jsme vešli do domu. Neovládla jsem se, když jsem ho tam viděla sedět jako hromádku neštěstí.

„Tati,“ oslovila jsem ho tiše. Jediné, co vnímal, byl ale Edward.

„Ty…! Ty…“ rozzuřil se a celý se klepal. „Jak se vůbec opovažuješ…“ hledal slova. Takový vztek jsem u něj ještě nezažila. Nevěděla jsem, co mám dělat. Napadlo mě jediné.

„Tati, jestli ho teď vyženeš, odejdu taky a už mě nikdy neuvidíš. Tak měj rozum a nech nás to vysvětlit.“

„Vysvětlit?!“ rozesmál se křečovitě. „Bello, co chceš vysvětlovat? Není co! Já, nechápu…“

„Proto mě poslouchej,“ řekla jsem důrazněji, než jsem chtěla, ale účel to splnilo. Zmlkl a díval se na mě. V očích měl nepopsatelnou bolest.

„Chci, aby si věděl několik věcí. Zaprvé – Edwarda miluju a nechci bez něj být,“ kladla jsem přehnaný důraz na každé slovo. „Zadruhé – ano, chci po jeho boku strávit věčnost. Zatřetí – pokud se s tím nesmíříš, po svatbě mě už nikdy neuvidíš. A nevím, co všechno ti vlci řekli, ale nemůžeš jim věřit ve všem.“

„Já… Já potřebuji čas. Nezlob se na mne, prosím. Jen… já… chci o nich,“ kývl hlavou k Edwardovi, „vědět všechno.“

Podívala jsem se opatrně na Edwarda, Myslí opravdu všechno? zeptala jsem se ho v myšlenkách a po jeho kývnutí jsem tedy spustila příběh, který vyprávěl Edward Angele.

„Edward a jeho rodina jsou upíři – vegetariáni,“ snažila jsem se mluvit plynule bez zbytečných změn v hlase, „to znamená, že se živí pouze zvířecí krví. Jsou nesmrtelní, nestárnou, mají omezené některé životní funkce, nikdy nespí, mají mnohem lepší smysly a někteří mají dary.“

„Jaké dary?“ Charlie byl odhodlaný si to poslechnout celé, se vším všudy. Povzdechla jsem si a opět se opatrně zeptala Edwarda, zda můžu. Ten mne vybídl k pokračování.

„Jasper umí ovládat emoce, Alice, ta vidí do budoucnosti, ale pouze při určitém rozhodnutí. A Edward,“ povzdechla jsem si, „Edward čte myšlenky.“ Udělala jsem krátkou pauzu a čekala, jak zareaguje.

Zděšení v jeho obličeji bylo obrovské. A nejspíš to testoval, protože Edward němě přikyvoval.

Zvládne to? Zeptala jsem se ho taky v myšlenkách a Edward se na mne podíval a sotva viditelně přikývl. Zažehl tak ve mně malinký plamínek naděje.

„Jsi si jistá?“ zeptal se mě po dlouhé době mlčení.

„Ano,“ řekla jsem tak pevným hlasem, jak jsem jen dokázala.

„A ty?“ podíval se na Edwarda, „postaráš se o ni?“ zeptal se tvrdě a myslím, že to nahlas neřekl vše, na co se ptal.

„Na ničem mi nezáleží víc, než na Belle a jejím štěstí.“

Charlie přikývl. „Myslím, že máš velké štěstí, že tě znám tak dlouho,“ povzdechl si.

„Jak dlouho to víš ty?“ zeptal se mě.

„Skoro od začátku,“ povzdechla jsem si a neubránila se samovolnému úsměvu.

„Proč se chceš stát tímhle?“ ukázal prstem na Edwarda. Chtěla jsem se proti tomu ohradit, ale Edward mne varovným pohledem zadržel.

„Miluju Edwarda celým svým srdcem a nechci a ani nemůžu bez něj být. Pochop to, prosím.“ Nevěděla jsem, jak jinak mu dokázat, že pro mne Edward znamená úplně všechno.

„To nejspíš nepochopím. Nemůžu ti mluvit do tvých rozhodnutí, a pokud to znamená, že tě budu moc i nadále vidět, dokážu to nějak,“ zamračil se, „zkousnout. Aspoň myslím.“ Nebyl si vůbec jistý.

„Opustíš ji a najdu způsob, jak tě zabít.“ Zavrčel ještě na Edwarda, ten raději nereagoval.

„Pokud ji opustím, budu vás prosit, abyste mě zabil,“ vrátil mu Edward stejným tónem.

„Můžete mě teď, prosím, nechat? Bylo toho na mě dnes moc. Nejdřív ti vlci, pak ty zprávy o tobě a o… nich…“ Zdálo se, že mu upíři leží v žaludku mnohem víc než vlkodlaci, ale jeho láska ke mně byla nejsilnější. Byl kvůli mně ochotný obětovat mnoho. Přikývla jsem a připomněla mu, že ho mám ráda. Pak už jsme se s Edwardem vypařili a u Cullenů se začali připravovat na noční setkání. Jasper s Carlislem promýšleli krizový plán, aneb Coby, kdyby. Musela jsem uznat, že mysleli skutečně na všechno. Promýšleli veškeré možnosti, různé výsledky setkání i taktiku, jakou při vyjednávání s vlky zvolit. Samozřejmě, že by pro nás nebyl problém se odstěhovat a přeměnit mě jinde, takový byl i původní plán, ale podle Edwarda tomu chtěli zabránit dřív, než se přestěhujeme. Navíc teď, když to Charlie ví, jsem s ním chtěla zůstat co možná nejdéle. Počítala jsem s tím, že ho nebudu moct nějaký čas vídat, ale pořád jsem tak nějak doufala, že to půjde urychlit, i když v tomhle byli všichni moji upíři zajedno.

Večer přišel až moc rychle.

 

 


 

 

Múza se vrátila z dovolené, a tak řádí. Doufám, že i po takto dlouhé době se ještě najdou nějací čtenáři téhle povídky, kterým se tímto omlouvám za tak dlouhé prodlevy a doufám, že Vás kapitola nezklamala. Budu ráda za každý komentář, protože mě strašně moc povzbuzují.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

KalamityJane

8)  KalamityJane (28.11.2011 20:49)

Tery, děkuju za povzbuzující komentář, určitě mě donutí pohnout. Kapitolu mám skoro dopsanou, jen mi tam něco ještě schází. Mám toho teď vě škole strašně moc, takže se mi všechny povídky protahují:( Zkusím si dát předsevzetí a do pátku přidat další kapitolu ;-) Tak mi drž palce a klidně mě popoháněj

7)  Tery (28.11.2011 15:14)

TÁÁÁÁKŽE moc děkuju že se múza vrátila a moc děkuju za tenhle díl,moc se mi takle FFka líbí a už se nemužu dočkat jak dopadne rozmluva vlku ,jak přišli na to že chtějí Bellu změnit adt...projsem jsem šíleně zvědavá a doufám že nebudu muset čekat tak dlouho

6)  hanca (19.10.2011 19:14)

Twilly

5)  Twilly (03.10.2011 15:58)

no.. koukám, že tady ses tak trochu odstephila ... ale joooooooo, jasně, že se najde "někdo", kdo bude tvou povídku číst :D

Nosska

4)  Nosska (02.10.2011 22:21)

Tý jo, jestli to půjde takovým tempem, tak o upírech bude za chvilku vědět celý Forks:D :D :D :D :D :D

mima19974

3)  mima19974 (02.10.2011 16:50)

2)  marcela (02.10.2011 09:20)

Díky,díky,díky.Je to krásné.

semiska

1)  semiska (01.10.2011 22:53)

Jsem ráda, že múza řádí. ;) Moje si dala teďka nějak dovču, tkaže to je bledé ;)
Jinak kapitolka pěkná, trošku napínavá a já si ji moc užila. Je zajímavé, když jí může číst myšlenky.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek