Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/3353400.jpg

17. Kapitolka s názvem Vánoce je konečně tady. Děkuji všem věrným čtenářům - těm komentujícím i těm nekomentujícím (že, Kato?:-)) za trpělivost a vážně se pokusím polepšit a přidávat kapitoly častěji.

Není třeba říkat víc, snad jen Šťastné a veselé!

17. kapitola - Vánoce

Vánoce. Nejkrásnější čas v roce. A nakupovací maraton. S Alice. Peklo. Naštěstí s námi byla i Angela. Poslední dobou jsme trávily všechny tři hodně času společně, občas se k nám připojila i Rose. Dnes Jsme se vydaly shánět dárky pro naše drahé druhé polovičky. Edward, Jasper a Emmett mezi sebe přijali Erica naprosto samozřejmě a teď si zrovna někde užívali na Ericův popud pánskou jízdu. Pánská jízda našich upírů obvykle zahrnovala lov šelem a zdevastování jednoho hektaru lesa. Byla jsem zvědavá, jak to dopadne, protože podle Erica pánská jízda znamená jít se pobavit do baru… Doufám, že to nedopadne jako kompromis – prvně hospoda a pak zdevastovat hektar města…

Alice něco věděla a pořád se chichotala, ale nechtěla nic říct. Musím to z ní ve vhodné chvíli dostat…

„Alice, jaktože máš pořád tak ledové ruce?“ vytrhl mě z přemýšlení hlas Angely.

„Nedokrvují se mi končetiny,“ usmála se Alice. Angela to nijak nekomentovala a dál se prohrabávala stojanem s oblečením.

Já už dávno věděla, že nákup jedné konkrétní věci s Alice neznamená vejít do obchodu, koupit věc, vyjít z obchodu, ale vejít do prvního obchodu, prohrabat vše, co tam mají, vyjít z prvního obchodu, vejít do druhého obchodu, prohrabat vše, co tam mají, vyjít z druhého obchodu. Jako poslední vám nějakým záhadným způsobem zůstane obchod, ve kterém mají věc až na konec… Angela to ještě nevěděla, a tak byla překvapená, že procházíme už třetím obchodem s oblečením, když ani jedna pro kluky nechceme oblečení…

Alice se jen smála a dál prohrabovala stojan s košilemi. Každou vytáhla, zvedla, zavrtěla hlavou, pověsila. Angela protočila oči a já se společně s ní rozesmála.

Vymyslet dárek pro upíra, který je na světě skoro sto let, který má na účtě desetitisíce (pravděpodobněji statisíce), a který si může dovolit cokoliv, se mu zamane, byl doslova a do písmene nadlidský úkol.

Ale nakonec jsem vymyslela pěknou sadu dárků – Megaminx – Rubikovu kostku pro pokročilé, abych mu ukázala, že ani jeho mozek není dokonalý; Recepty, aby mi mohl uvařit i něco jiného než míchaná vajíčka (já vím, bylo to sobecké, ale nemohla jsem si pomoct a Edward nepostrádá smysl pro humor); stříbrný křížek na krk jako připomenutí, že věřím v jeho duši, ačkoliv ji on sám zatracuje a na konec jsem nechala zarámovat mou vlastní perokresbu podle fotky, co vyfotila Alice v Čechách. Jsem na ní já v Edwardově náručí a Edward sedí skoro na špici vysokého smrku. Alice fotila z protějšího stromu, takže je za námi vidět krásná krajina. Alice se nad obrázkem rozměru A1 rozplývala a potutelně usmívala. Ty její vize mě jednou přivedou do hrobu…

Když jsme po několika hodinách nakupování měly všechny dárky a hromadu oblečení, mohly jsme se konečně vydat směrem domů. Alice nás nehodlala propustit ze svých spárů, a tak Angela musela zavolat domů, že přespí u Cullenových. Pak chtěla volat ještě Ericovi, ale Alice ji zadržela s tím, že kluci ho určitě domů jít nenechají a mrkla přitom na mě. Začínala jsem tušit, jak to s Ericem dopadne… A moc jsem se nemýlila.

Když jsme dorazily ke Cullenům Esmé se na mě a Angelu doslova vrhla s večeří a my ji vděčně zblajzly. Potom jsme se přesunuly k Alice do pokoje, nejsme si jen tak povídaly. Asi po hodině se zdola ozval hurónský smích, který nemohl patřit nikomu jinému, než Emmettovi.

Seběhly jsme dolů a nevěřily vlastním očím. Před námi stál Emmet, chlámající se s jednou rukou na břiše a s druhou napřaženou někam před sebe, podívala jsem se směrem, kterým ukazoval a viděla dva upíry mezi kterými doslova a do písmene visel Eric a snažil se jim vysvětlit, proč měsíc nesvítí. Jazyk se mu nejspíš zauzloval, protože mu nebylo rozumět jediné slovo.

„A…“ Záchvat smíchu.

„A… Proto… proto“ Záchvat smíchu.

„A pro-to! Nemuče přšece svitit! Blik! Blik! Prostě nemuřže!“ Záchvat smíchu. Neutichající záchvat smíchu.

„Kdo to proboha je?“ zapištěla Angela.

„Trošku se opil,“ pokrčil rameny Jasper a povytáhl Erica sesouvajícího se k zemi. S Edwardem na sebe kývli a s nádechem zamířili ke schodům. Emmett se dál chlámal a Angela třeštila oči. Já nevěděla, jestli se mám smát nebo uklidňovat Angelu, že se z toho dostane. Nakonec zvítězil smích a Angela se rozesmála společně se mnou, pak jsme následovaly Alice, která už byla na schodech a šla za klukama.

„Ang, zvládnete společný pokoj? On se za chvíli zklidní a bude spát jako špalek, uvidíš,“ mrkla na ní Alice.

„No, snad nebude moc chrápat,“ zasmála se Angela a pak kývla, „myslím, že to s ním zvládnu,“ oplatila Alice mrknutí.

Eric se opravdu najednou jako mávnutím kouzelné hůlky začal dostávat z opice a zmateně se rozhlížel kolem.

Všichni jsme se radši spakovali a nechali je o samotě. Byla jsem si jistá, že už to zvládnou.

„Ahoj, Lásko,“ přivítal mě dodatečně Edward, když už jsme taky byli sami v Edwardově pokoji.

„Ahoj, proč jste ho tak zřídili?“

„Ale houbelec. Měl jen jedno pivo. Jasper si trošku pohrál s jeho emocemi, aby nevnímal, že nepijeme. Byl ve stavu, kdy mu to bylo jedno,“ mrkl na mě Edward a koutky mu cukaly.

„Vy jste ale…!“

„Pšššš… byla sranda. A je to lepší, než kdyby se vážně opil, tak se nečerti,“ usmál se a políbil mě na nos. Kdo by mu odolal? Hm? Já teda rozhodně ne. Za celou dobu našeho vztahu se Edward nikdy nepokusil o nějaké intimnosti. Naopak, když jsem se o něco pokusila já, vždycky to nějak utnul s omluvným pohledem.

„Víš, že bych ti mohl ublížit,“ říkával vždycky. Občas jsem to na něj zkusila, ale můj záměr samozřejmě vždycky odhalil a já na něj nijak netlačila. Zůstali jsme tedy jen u nevinního mazlení. Stejně jako ten večer. Pak jsme si povídali, jaká byla dámská jízda s Alice, a jak to vypadalo u nich. Opravdu byli v lese a prali se. Upíří část týmu z toho ale nic neměla, jen chudák Eric byl celý uřícený… Někdy mají ti upíři vážně zvrácený smysl pro humor.

„Tak zvrácený?“ reagoval hned Edward, přetočil mě z boku na záda a začal lechtat. Když už jsem pištěla tak, že Emmett vedle začal bušit na stěnu, Edward přestal. Chtěla jsem ho praštit, ale chytil mou ruku.

„Ublížíš si. Nedělej to.“

„Ach jo. Víš, jak nesnáším, když máš pravdu a stejně mi to děláš.“

Povzdechla jsem si a Edwarda to očividně pobavilo. Zase se mi smál. Usínala jsem v jeho náruči jako už tolikrát a přesto to bylo pokaždé jiné. A pokaždé krásné.

Do rána napadlo dvacet čísel čerstvého sněhu, takže jsme se šli ráno koulovat. Holky proti klukům.

Kdo myslíte, že vyhrál? Kluci! Ale až ve chvíli, kdy začali hrát nesportovně. Prohrávali, a tak nás začali fyzicky kontaktovat a válet ve sněhu. Jinak by proti nám neměli šanci.

Pak jsme ještě postavili několik sněhuláků a šli si dát dovnitř čaj. Upíří osazenstvo se elegantně vymluvilo. Angela sice pozvedla jedno obočí, ale nic neříkala. Ke smutku všech jsem musela už domů za Charliem uvařit mu něco k obědu a Angela s Ericem už taky museli domů, takže jsme se rozloučili a Edward nás všechny odvezl domů. Edward se mnou u nás zůstal až do večera, pak odešel dveřmi a jako obvykle se vrátil oknem.

„Co tě trápí?“ zeptala jsem se, když vyskočil ke mně do okna.

„Lásko…“ odmlčel se, povzdechl si a pokračoval, „já myslím, vlastně jsem si jistý, že Angela začíná něco tušit. Všímá si, že nejíme, že jsme studení, vrtá jí to hlavou a začíná se až moc dívat. Zatím jsem to nikomu neřekl, ale budu muset.“ Seděl jako hromádka neštěstí.

„A to znamená co?“

„Buď se musíme odstěhovat, nebo se od ní a Erica úplně distancovat. Je až moc chytrá na to, aby uvěřila, že celá rodina má speciální dietu a nedokrvené končetiny… A všimla si i našich očí. Jednou dokonce viděla, jak Jasperovi zčernaly oči, ale myslela si, že se jí to zdálo… Už je toho moc, co ví. Nevím, co mám dělat…“

„Ale to přece nejde!“ vykřikla jsem a sama jsem nevěděla, jestli reaguji na zmínku o distancování se do nich nebo o stěhování. Pro mě nepřipadala v úvahu ani jedna varianta.

„Já vím, Lásko, ale jinak to nepůjde. Nemůžu riskovat a dostat do nebezpečí nás i je samotné.“

Měl pravdu. Proto mě to tak štvalo.

„Ale co jim řekneme?“ Angelu by jistě ještě víc přitáhlo, když bychom si jich z ničeho nic přestali všímat. Pátrala by po příčině.

„To máš bohužel pravdu. Musíme vymyslet něco moc rafinovaného, jinak se budu muset s rodinou vážně odstěhovat.“

Bylo to vážnější, než jsem si byla ochotná připustit a píchlo mě u srdce, když Edward řekl s rodinou. Očividně se mnou jako s rodinou nepočítá. To mi z toho aspoň vyplynulo.

„Ty můj blázínku. Samozřejmě, že tě beru jako svou rodinu, ale nemůžu po tobě chtít, aby ses tady všeho vzdala a odešla se mnou. To nejde.“

To se mi vůbec nelíbilo a taky jsem mu to řeklo. Tam, kde je on, chci být i já.

„A uvědomuješ si, že to tak nepůjde navěky?“

„Co?“ nechápala jsem.

„Být se mnou…“ posmutněl ještě víc…

Poprvé jsme se během našeho vztahu dostali k otázce delší budoucnosti. Jak to s námi vlastně bude dál? Svatba? A co pak? Já zestárnu, umřu a Edward si najde někoho dalšího? Nevím, jestli mě víc děsil fakt, že zemřu, nebo že by Edward žil po boku někoho jiného.

„Promiň, neměl jsem s tím začínat. Na to, že jsou Vánoce, řešíme trochu moc vážná témata. Necháme to být a po Vánocích se k tomu vrátíme, ano?“

Přikývla jsem a vděčně ho objala, i když mi hlavou pořád vířily nepříjemné myšlenky. Edward ale věděl, jak mě zaměstnat…

„Krásný Štědrý den, Lásko,“ popřál mi ráno a věnoval mi zářivý úsměv.               Pak se omluvil, že bude muset zmizet, aby ho tu nenačapal Charlie, a ještě pěkně dlouho jsme se loučili. Pak vyskočil z okna a byl pryč.

Štědrý den a hlavně večer jsem strávila samozřejmě s Charliem. Společně jsme upekli čtvrtku krocana s nádivkou, Charlie se pokoušel o puding a no… puding to teda vážně nebyl. Společnými silami jsme na druhý pokus zvládli i ten puding. Během dne se u nás zastavili postupně skoro všichni z La Push, Sue dovezla hromadu cukroví a Charlie se na ní tak potutelně usmíval… Jacob mi dokonce donesl malý dárek, ale dal ho Charliemu, a že si ho musím rozbalit až pod stromečkem. Ukázali se taky Charlieho kolegové z práce, a dokonce se tu zastavili i Carlisle s Esmé popřát mně i Charliemu pěkné svátky. Charlie byl mile překvapený a pozval je, stejně jako všechny předchozí návštěvy, na punč. Carlisle se opatrně podíval na svou ženu a po jejím sotva znatelném přikývnutí vešli za Charliem do obýváku a já se jala nalévání. Když jsem se ale podívala na sporák, uviděla jsem něco, co tam rozhodně nepatřilo a ještě před chvílí nebylo. Podivně vypadající termoska, na které byl připíchnutý lístek:

Srnčí punčJ

Zasmála jsem se a nalila z termosky do dvou neprůhledných hrnků. Když jsem nesla hrnky do obýváku, Esmé se na mě šokovaně podívala a rychle sklopila tmavé oči k zemi. Na Carlislovi nebylo vůbec nic znát. Jeho ovládání mě nikdy nepřestane fascinovat. Mrkla jsem na něj, on se usmál a s chutí se napil z hrnku. Sobě a Charliemu jsem donesla obyčejný punč a ještě chvíli jsme si povídali. Pak se omluvili, že už musí domů chystat večeři a byli pryč. Tu jejich večeři jsem si uměla docela živě představit.

S Charliem jsme si po dlouhé době pořádně popovídali, dívali jsme se na pohádkové filmy v televizi a celkem brzo šli spát. Když Charlie zalezl do koupelny, dala jsem pod stromek své dárky pro něj a šla spát.

Ráno jsem se probudila celkem brzo a jako malé děcko jsem seběhla dolů. Charlie se ukázal chvilku po mně, šoural se ze schodů v županu, vlasy měl a lá Edward, zíval a místo klasického „Dobré ráno“ prohodil jen:

„Musíš po těch schodech tak dupat?“

„Taky přeju krásné Vánoce,“ usmála jsem se vesele a už seděla pod stromkem.

„No, jo, promiň,“ pokusil se o rozespalý úsměv Charlie a sedl si na gauč.

Rozdala jsem skromnou hromádku dárků, Charlie tam měl dva dárky ode mě a já čtyři dárky – dva od Charlieho, jeden od René a Phila a jeden od Jakea. Na ten jsem se vrhla ze zvědavosti jako na první.

Byl to malý balíček a byl v něm náramek s malým vyřezaným vlčkem. Poprosila jsem Charlieho, aby mi ho připnul, a vesele jsem se usmála. Určitě ho vyráběl sám. Moc milé…

Od mámy a Phila jsem dostala několik dévédéček a malý DVD přehrávač. To se bude hodit pro naše filmové večery. Musím pak mamce zavolat, pomyslela jsem si.

Viděla jsem, jak si Charlie rozbalil dárek ode mě a rozesmál se.

Dala jsem mu kuchařku pro začátečníky a zástěru na vaření. Nakonec jsem si nechala dárky od Charlieho. Dostala jsem od něj dvě celkem velké krabice. Rozbalila jsem první a byla unešená. Bylo v ní třináct nových knížek současných i klasických autorů. Byla jsem štěstím bez sebe a Charlie jen poznamenal, že si všiml, že zase ráda čtu. Druhý balík mě ale dostal do kolen. Když jsem krabici vybalila z balicího papíru, vypadala dost staře, použitě, ale když jsem ji otevřela, srdce se mi zastavilo. Byly to všechny mé knížky z dětství. Klasika, pohádkové knížky i mé nejoblíbenější kousky. Byla jsem dojatá a Charliemu pořád dokola děkovala.

Po desáté hodině si mě vyzvedl Edward a jeli jsme k nim. Po cestě se mi pokoušel taktně naznačit, ať se doma ničemu nedivím, nelekám se a hlavně ve svém vlastním zájmu nekazím Alice radost. Celkem vyděšeně jsem mu všechno odkývala a děsila se toho, co mě tam čeká. Když Edward zajížděl na příjezdovou cestu a já spatřila dům, neubránila jsem se hlasitému vzdychnutí. Alice samozřejmě dům vánočně vyzdobila již na začátku prosince, ale očividně se jí to na svátky zdálo málo a tak před námi stála kouzelně osvětlená vila se světelným rámem kolem každého okna i dveří. Nevypadalo to kýčovitě ani přeplácaně, bylo to prostě kouzelné a střídmé.

Uvnitř mě všichni vřele přivítali a Emmett mě popoháněl ke stromku. Byla jsem překvapená, že ještě nemají rozbalené žádné dárky, ale prý chtěli počkat na mě a já byla zase naměkko. Edward mě povzbudivě pohladil po zádech a posadil si mě na klín. Emmett začal rozdávat dárky. Už v polovině jsem byla rudá a styděla se, protože jsem měla jednoznačně největší hromadu. Po chvilce jsme se vrhli na rozbalování. Nejdřív jsem čekala, až si ostatní rozbalí své dárky. Chtěla jsem vědět, co na to budou říkat. S Edwardem jsme dárky vymýšleli celý měsíc a Edward je pak všechny nakoupil. Nenechal mě zaplatit ani jeden dárek, že prý si nejvíc cení toho, že jsem je vymyslela, protože to pro něj byl vždycky největší problém.

Alice jsme dali pozvánku a vstupenku na dámskou jízdu, jejíž součástí byla přehlídka Aliciny oblíbené svatební návrhářky, Jasperovi Edward nechal na zakázku vyrobit odlehčenou helmu na motorku, protože helma byla povinná, pro upíra zbytečná a pro Jaspera absolutně nepohodlná. Oba byli nadšení, Alice asi o něco víc, ale to v případě oblečení nebyla žádná novinka.

Pro Emmetta jsme měli Wii se sadou her, pro Rosalie předplatné časopisu o autech na příštích deset let, čemuž se na lince pro předplatné značně divili, pro Esmé jsme vybrali sadu dekorativních váz, misek a dalších nádob, které se v různých barvách, ale podobných motivech různě obměňovaly, pro Carlislea jsem chtěla obrazový atlas lidského těla, ale Edward to asi nějak špatně pochopil a no… prostě Carlisle dostal Kámasútru. Ale ne ledajakou. Jedno z nejstarších vydání v celých USA. Chvilku na to koukal nedůvěřivě, pak se ale rozchechtal, vážně nám poděkoval a mrkl na Esmé. Ta se začervenala, Jasper zalapal po dechu a Edwardovi zčernaly oči…

Pak mě Alice začala pobízet, ať si rozbalím své dárky. Celkem se mi ulevilo, když jsem zjistila, že tři čtvrtiny té hromady dárků je oblečení. Už jsem si nepřipadala tak trapně, i když jsem měla o dost víc dárků než ostatní.

Vyskládala jsem vedle sebe všechno to oblečení a musela Alice slíbit, že se jí pak ve všem ukážu (nechápala jsem proč, když moc dobře věděla, jak to na mě bude vypadat), ale vzpomněla jsem si na Edwardovu radu nekazit jí radost.

Od Carlislea a Esmé jsem dostala iPhone. Věděli, že můj telefon už dosluhuje, a tak toho využili. Od Rosalie jsme dostala poukaz na celoživotní opravy náklaďáčku zdarma, čemuž jsme se společně zasmáli, když jsem jí pak vyjmenovala, co všechno tam nefunguje, protočila oči a smála se dál… Asi nad ním stráví hodně času…

Emmett mi dal cosi. Netušila jsem co to je, ale vypadalo to jako spoušť k dynamitu. Edward se začal řehtat a taktně mě upozornil, že v ruce držím ovládání autíčka na autodráhu…

„Ty Emmette, to si dal rádek spíš sám sobě, ne?“ škrábala jsem se na hlavě.

Emmett se na mě zmateně podíval…

„No… nikdo s tebou nechce hrát, tak si mi dal ovládání, aby si měl parťáka!“ obvinila jsem ho a Emmett se začal kát, že tak to rozhodně nemyslel, že si byl jistý, že mě to bude bavit a nám ostatním jen cukaly koutky…

Alice s Jasperem mě opět dostali do kolen. Kromě té hromady oblečení jsem ještě dostala spoustu kosmetiky a poukaz na nerušený víkend pro dva. Moc jsem nevěděla, co to znamená, ale byla rozhodnutá to co nejdříve zjistit. Edward se šibalsky usmíval.

Vzala jsem do ruky poslední dárek – od Edwarda. Byla to mrňavá krabička, ale když jsem ji rozbalila, zastavilo se mi srdce. Uvnitř ležel nádherný řetízek z bílého zlata, na něm přívěšek ve tvaru srdce se zasazeným kamínkem (nikdy jsem diamant na vlastní oči neviděla, ale takhle nějak jsem si ho vždycky představovala, a když Edward sotva znatelně přikývl, nebylo o tom pochyb). Srdce se dalo otevřít a uvnitř byl vyrytý nápis:

Navždy Tvé.

Dobrou půl hodinu jsem se nad dárkem rozplývala a pak jsem konečně Edwarda dokopala k tomu, aby si rozbalil dárky ode mě. Od ostatních dostal noty, CD, DVD, knihy, oblečení a malé nahrávací centrum, aby si mohl své skladby nahrávat v pohodlí domova.

Jako první Edward rozbalil recepty a Emmett se mohl dorvat smíchy. Hlavně u kapitoly Srnčí a jiná zvěřina. Pak vytáhl Megaminx a chvíli na něj nechápavě zíral. Pak se začal smát a špitl mi do ucha, že jsem ho dostala, že se aspoň na hodinu v noci zabaví. Protočila jsem oči, protože jsem doufala, že mu to zabere aspoň týden a ne hodinu! (později se ukázalo, že mu to skutečně týden zabralo, protože Alice sabotovala všechny jeho pokusy o získání návodu na složení a bez něj to byl tvrdší oříšek…). Pak rozbalil stříbrný křížek a lípnul mi pusu do vlasů s tichým „děkuji.“

Jako poslední si rozbalil plátno s kresbou a všichni na něj chvíli jen zírali a pak Edward, Jasper, Rosalie a Esmé řekli zaráz „To je nádherné!“ Moc mě potěšilo, že se jim to líbí a Esmé hned vybrala místo, kam obraz pověsí. S tím jsem nepočítala a byla jsem zase dojatá. Ten den už pokolikáté…

Zbytek dne probíhal v pohodovém duchu, na oběd jsme s Edwardem přijeli za Charliem. Charlie hned ve dveřích chytnul Edwarda s tím, že mu ráno zapomněl dát dárek k Vánocům a už ho táhl ke stromku do obýváku. Edward se netvářil nijak překvapeně (z čeho taky, když čte myšlenky…), jen se omluvil, že si pro něco skočí do auta a v mžiku byl zpátky.

Pod stromek taky položil ještě jeden poměrně objemný dárek. Charlie se na něj překvapeně podíval a Edward jen pokrčil rameny. Charlie tedy dárek rozbalil a štěstím se málem rozpustil, protože dostal rybářskou skládací židli. Ne stoličku. Klasickou pohodlnou, ale lehounkou židli.

„Pane jo, to se bude hned jináč rybařit,“ pochvaloval si Charlie.

Edward se potěšeně usmíval a já se nestačila divit. Netušila jsem, že si ti dva budou dávat dárky… Edward od Charlieho dostal To, o čem jsme mluvili.

Nechápala jsem a ani jeden se neměl k tomu, aby mi to vysvětlil. Jednalo se o malou podlouhlou krabičku, nebo spíš obálku, zabalenou do bílého papíru. Na krabičce byl přilepený lísteček s nápisem: To, o čem jsme mluvili.

Snažili se to zamluvit, ale mně to pořád vrtalo hlavou. Už jen proto, že jsem nepostřehla, že by Edward v poslední době mluvil s Charliem o samotě…

Po chvíli jsme to nechala plavat rozhodnutá to z Edwarda vymámit, až budeme večer sami. Byly to nejkrásnější Vánoce v mém dosavadním životě a já si je náramně užívala. Završením dokonalosti Těchto Vánoc se ale měl stát Silvestr…

 

 


 

Co se asi stane na Silvestra? Co dal Charlie Edwardovi a proč?

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Twilly

10)  Twilly (03.10.2011 14:59)

já mám snad asi vlčí tmu, když jsem si neuvědomila, že pokračuješ, že by to bylo tím, že přidáváš tak trestuhodně pomalu?????

Lampas

9)  Lampas (17.07.2011 19:51)

Terry

8)  Terry (06.07.2011 23:03)

Ty nás ale napínáš.Už, aby bylo to pokračování. :)

mima19974

7)  mima19974 (02.07.2011 14:55)

To som vážne zvedavá,čo Edward dostal! Rýýchlo ďalšiu! ;) :)

6)  Anna43474 (02.07.2011 12:45)

Ta Angela je docela potíž, co???
Krásné Vánoce
Co asi dostal Edward od Charlieho???
TKSATVO

semiska

5)  semiska (02.07.2011 12:20)

Nádherná kapitolka. Moc jsem si ji užila. NO, Angela mi malinko dělá starosti, ale myslím si, že kdyby jí to řekli, že by to asi pobrala. ;) Charlieho dárek pro Edwarda mě velice zajímá... Copak mu asi dal? Jaký bude Silvestr?
Moc se těším na další kapitolku.

4)  Aalex (02.07.2011 07:19)

Krása, romantika, i když trochu pokažená připomenutím toho, že pro sebe nemají věčnost. Jsem moc zvědavá, jak to vymyslí s Angelou a co bude ten dárek pro Edwarda. A vlastně i ten Bellin nerušený víkend... copak se asi stane?

3)  marcela (02.07.2011 05:27)

Moc hezký,ostatně jako vždy.

Abera

2)  Abera (01.07.2011 23:37)

leelee

1)  leelee (01.07.2011 23:06)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek