Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/sr016.jpg

Ledové tajemství...

Stáli tak sotva vteřinu a náhle byl každý jeden z nich rozmístěný po místnosti s rukama za zády. Jejich paže byly jako vrostlé do ledu, neměli šanci pouta udolat.
Na Meredith bylo vidět, jak se baví, hodlala je zabít jednoho po druhém pomalu. Nejlíp vždy jednoho z páru, aby se ten druhý mohl dívat. V jednom měla ale jasno Carlisle zůstane žít, ona ho milovala a nechtěla být bez něj. Věděla, že ji bude nenávidět, ale on to pochopí za pár století, možná tisíci letí, ale ona počká.

 

Kým začít? Prohlížela si jejich tváře. Zastavila se pohledem u Edwarda, líbezného muže. Měl zvláštní barvu vlasů, takovou měděnou, velké oči, které se určitě dokázaly dívat tím nejlaskavějším způsobem, ovšem ji si měřily zuřivě. Jeho plné rty byly zkroucené, zuby vyceněné. Hm, určitě je i vášnivý. Usmála se pro sebe. Škoda, že to nebude mít možnost zjistit. Už se rozhodla, začne s ním. Došla k němu a pohladila ho po líci a tak tak stihla uhnout, aby ji nekousl.


„Jedeš, potvoro,“ neodpustila si poznámku a zase se jí zasmála, sama. Byla to ošemetná situace a nikdo netušil, jak z toho ven. Bella bezradně a neuvěřitelně vztekle sledovala, jak chce ublížit jejímu muži.


„Zabij mě, zabij mě, zabij!“ křičela na ni ve snaze zachránit to, co jí bylo nejcennější. Meredith se po ní ohlédla, nechápala, jak to myslela. Copak nechtěla žít? Co to s nimi je? Viděla, že kdokoli z nich je schopen položit život za toho druhého. Tohle u upírů nebylo normální, i když oni nebyli obyčejní. Ale pravidla vymítačů pravila jasně všechny upíry zabít. Ona chtěla ochránit jenom svou lásku, to by zvládla, nějak by si to prosadila a kdo ví, třeba by se k nim přidal. Ale osm upírů stejně nemůže zachránit. Zatřepala hlavou a snažila se dostat zpět ke svému chladnému já, které bylo bez slitování. Vlastně na sobě nesnášela tyhle záchvaty sentimentality. Byl to ještě pozůstatek z doby, kdy byla normální vegetariánský upír.


„Mlč ty... Já se hned vrátím, takhle by jste to měli moc jednoduché,“ nesrozumitelně zamumlala a zmizela. Zůstali přimrazení hrůzou, hleděli na místo, kam odešla, a přemítali, jakou horší věc si pro ně chce přichystat.

 

Co ale nevěděli bylo, že ona potřebovala jenom zmizet, protože jí jich bylo líto, zvažovala jestli jejich případ nedat někomu jinému. Ona na to neměla, je zabít. Uvědomovala si, ale že nezachrání svojí lásku, pokud to udělá někdo jiný. Byla to těžká volba. Šla do knihovny a hledala, jak z toho ven. Bylo pár případů, kdy byli upíři osvobození, ovšem vždy za to byla velká cena. Nic ale nesedělo na jejich případ. Nikdy by nevyvázli všichni, pořád by to bylo buď a nebo. Nevzdávala naději, že něco objeví. Přestože jako vymítač nenáviděla upíry celým svým srdcem, tušila, že vraždění vegetariánských upírů je špatné. Uvědomovala si, jak oni změnili společnost a díky nim zanikla Volterra jak byla, kde mizelo tolik nevinných lidí, kteří už nikdy více nespatřili slunce a děti, které už nikdy neobejmou své blízké a nedožijí se svých vlastních potomků. Cullenovi nebyli zlí a to bylo to, co ji přimělo přemýšlet, jestli je jejich likvidace správná. Sakra. Měkne. Hodně. Krucinál.

 

Měla obrovskou chuť mlátit hlavou do police, na které byly knihy. Usilovně přemýšlela. Nakonec, když už po páté přejížděla police, všimla si staré zaprášené knihy vzadu. Byla schovaná za ostatními a vykukoval jenom kousek hřbetu, neváhala a natáhla se pro ni. Sfoukla prach, být člověk kašle. Ale ona nebyla. Pravidla vymítačů zla. Hm, tak jestli to nebude tady, tak už nevěděla. Otevřela ji a dychtivě otáčela stránky ve snaze najít cokoli, co by ulehčilo jejímu svědomí. Strnula v půlce pohybu, našla, co hledala, i když ne tak úplně. Oni odsud mohou odejít se zdravou kůží. Oni ano.


Vymítač milující upíra chyceného a odsouzeného, může jeho život zachrániti.
Životem svým však musí propadnouti.


Dále tam byl popis, jak toho dosáhnout. Hrdlo se jí stáhlo. V hlavě měla prchavý okamžik prázdno, pak její srdce naplnil pokoj. Udělá to. Miluje ho a on miluje svou rodinu, nikdy by nebyl šťastný, ne bez nich. Ano pro lásku svou to udělá. Odhodlaně strčila knihu do podpaží a vyrazila zpět do sálu udělat, co musí, zemřít.


Mezitím co hledala Meredith v knihovně:

Cullenovi po jejím odchodu zuřivě šeptali a snažili se přijít na to, jak z té šlamastiky ven. Ani Emmett nebyl schopný svá pouta uvolnit, ani kdyby si ruku utrhl, nějaké kouzlo tomu bránilo. Věděli, že jsou bezbranní, ale odmítali si to připustit.


„Je to moje vina, kdybych ji nepřivedl domů, nic by se nestalo,“ prohlásil zoufalý Carlisle.
„Esmé unesla ale dřív, než přišla za tebou,“ podotkl suše Edward. Carlisle na něj hleděl, přemýšlel, po chvilce uznal, že má pravdu, navíc, sebeobviňování jim nepomůže. Všichni naráz strnuli, když uslyšeli chodbou se rozléhat rychlé kroky.

 

Meredith se vracela a nebyla sama. Bylo jich minimálně deset. Zkoprnělí Cullenovi čekali na svůj konec, nevěděli, že Meredith se rozhodla ke krajnímu řešení. Hodně jim připomínali Volturiovi, šli v šiku dokonalé formace. Vepředu byli starší od pohledu autorita. Za nimi byli hromotluci kteří je vzrůstem převyšovali o hlavu. Byla to děsivá podívaná. Cullenovi nedýchali, neměli jak se bránit. Byli v pasti a vydáni na milost či nemilost těchto bytostí. Čekali a báli se o životy svých blízkých, ani jeden nemyslel na sebe.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Linfe

3)  Linfe (10.10.2010 17:16)

Ty kráso trošku zvrat v tom jejím myšlení ale ještě že tak...

sakraprace

2)  sakraprace (04.06.2010 18:09)

Tak najednou se chce obětovat. Tak doufám, že s tím kapku pohne, jsem nervní jak sáňky v létě:D

krista81

1)  krista81 (03.06.2010 22:09)

Njn, tak to bych od ní vážně nečekala, že by se obětovala??
Tak to mě opravdu dostalo.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek