Sekce

Galerie

/gallery/pb.jpg

Když přišel Thomas za Edwardem a vyšel s ním před dům, aby si v klidu promluvili, Bella vše sledovala z okna (Dvacátá devátá Překážka). Později se od Edwarda dozvěděla, o čem hovor byl, ale já nebyla schopná jí to převyprávět, dokud jsem nenechala Toma promluvit do vedlejšího wordového documentu. A najednou se  mi rozpovídal až tak, že jsem se s vámi o to rozhodla podělit.

Skvělé, můžu z kanceláře vypadnout dřív. Vyzvednu Donu a... Zatraceně, co bych si nalhával. Musím si promluvit s Edwardem. Ani trochu se mi do toho nechce, ale viděl jsem to divný napětí mezi ním a Bellou a vůbec se mi to nelíbilo. Špatný svědomí je hnus. Buď jsem paranoidní, a nebo jsem za to mohl.

Sotva jsem sedl do auta, vylovil jsem mobil ze saka. Zvonilo to dlouho. Už jsem čekal, že se dovolám do hlasovky, když to konečně zvedla.

„Jo?“ ozval se ženský otrávený hlas.

„Keren, vyzvednu Donu,“ šel jsem rovnou k věci.

„Tos mi nemohl dát vědět dřív? Mohla jsme si prodloužit kůru u Jill.“

„Tak ji chceš raději vyzvednout sama?“ Byl to kec. Věděl jsem, že pro ni nepojede, protože bude ráda, když naši dceru přivedu domů najedenou, spokojenou a těsně před spaním. Jenže ona nikdy nemohla projevit nadšení, když šlo o mě.

„Dobře, tak ji vyzvedni. Ale přiveď ji brzy. Zítra má školu.“ Zavěsila a já se musel ušklíbnout té její permanentní snaze mít za jakékoli situace navrch.

Mobil jsem strčil zpátky do kapsy a to už jsem byl téměř u Cullenova domu. Když jsem zastavil, podíval jsem se do zpětného zrcátka a prohrábnul si vlasy, jako by šlo zamaskovat stále výraznější kouty.

Znechuceně jsem si odfrkl a raději rychle vystoupil. Blbosti. Nikdy se nemůžu měřit s někým, jako je Edward, a nejde ani o to, jak vypadám. Bella by se na něj totiž dívala stejně oddaně, i kdyby měl sto padesát kilo, na hlavě pleš a kulhal. Ještě jsem nepřišel natolik o rozum, aby mi nebylo jasný, že Bella není žádná povrchní ženská tak jako ta moje bývalá. Ona je inteligentní a sečtělá, oddaná matka, která by pro svého syna dýchala. Pohledná ženská. Jo, to jsme si myslel hned po prvním zkouknutí. A když pak děcka trvala na tom, že půjdeme společně do zoo, zjistil jsem, že má i něco v hlavě.

Bylo fajn vědět, že je Dona v dobré péči, když už její matka na ni kašle a já musím být pořád pryč kvůli práci. Bella i Edward vypadali, že jsou spokojení s kamarádstvím našich dětí, a postupně jsme si i my našli k sobě cestu. Byl jsem za to vděčný, protože Donin pobyt v nemocnici by pro mě byl hrozný, kdybych se jim nemohl ozvat. Bella mě tenkrát objala. Zaskočilo mě to, protože jsem si od ní snažil držet odstup. Bylo mi jasný, že přitažlivost je svině, ale pořád jsem se snažil držet zpátky. Tenkrát to ještě šlo. Ale když se pak o několik měsíců později ti dva prckové ztratili, byl jsem mimo.

Keren byla vždycky nad věcí nebo se o to alespoň snažila, ale Bella to nesla ještě hůř než já. Ona byla tak citlivá a vždycky upřímná a... Jenže pak jsme se viděli na tom večírku a já pochopil, že její upřímnost je občas nebezpečná.

Došel jsem k domu Cullenových a zazvonil. Doufal jsem, že třeba budu mít štěstí a potkám se rovnou s Edwardem.

Opravdu jsem se snažil, abych se k té rodině choval stejně dobře jako oni k Doně a vlastně i ke mně. Jenže, díky tomu líbání jsme nebyl schopný myslet na nic jiného než na ni. Na to, jaké to mohlo být, kdyby se neprobrala a já bych ji položil na postel. Co by se stalo, kdyby cítila to co já a strávili jsme spolu noc jinak než strachováním se o děti. A co by mohlo být potom. Zamilovala by se do mě a opustila Edwarda?

„Keren, pojď dál. Je otevřeno.“ Její hlas mě vytrhl ze stále se opakujících myšlenek, které mi v posledních dnech nedopřály klidu.  Blbosti! „Děti se nahoře učí. Hned dojdu pro Donu.“

„Ahoj Bello,“ pozdravil jsem při vstupu do domu a pomazlil se alespoň s jejím jménem. „Omlouvám se, že jdu místo Keren, ale potřeboval bych mluvit s Edwardem. Je doma?“ Bylo mi z toho všelijak. Fakt netuším, co bych dělal na Edwardově místě, ale asi bych tomu hajzlovi, co by toužil po mojí ženě, rozbil hubu. Přesto jsem se při pohledu na ni neubránil úsměvu.

„Ahoj Tome, jak se daří?“ pozdravil mě Edward scházející ze schodů a dobrá nálada mě hned přešla. Ksakru, tenhle chlap se ke mně vždycky choval fér a já se k němu chovám jako naprostej kretén.

„Edwarde, šel bys se mnou na chvíli ven?“ pronesl jsem nervózně.

„Proč s ním potřebuješ mluvit? Stalo se snad něco?“ ptala se Bella vyplašeně. Musel jsem ji uklidnit, jinak bych si neodpustil, že jí dělám vrásky. Už takhle jsem jí nejspíš dostatečně zkomplikoval život.

„Nemusíš si dělat starosti, jen jsem přišel něco vysvětlit. Vše je v pořádku,“ dovolil jsem si na ni krátký pohled a pak se rychle zaměřil na důvod svého příchodu: „Je tam zima, asi by sis měl vzít kabát.“

Ani jsem se neohlédl a vyšel ven. Slyšel jsem, jak se za mě následují jeho kroky a bouchnutí dveří.

S obavami jsem se otočil.

Edward stál přede mnou jenom v košili a vůbec nevypadal, že by mu vadil mráz nebo padající sníh.

„To je marast. Měl bys si přeci jen dojít pro bundu,“ nabádal jsem ho a mimoděk se tak podíval na dům. V okně jsem uviděl její utrápený, přesto tolik krásný obličej. Bezděky jsem se na ni usmál.

„To nebude potřeba. Myslím, že můžeme rovnou přejít k věci,“ řekl můj společník ostře.

Pomalu jsem se nadechl, abych tu trapnou chvíli ještě o pár vteřin odsunul, ale i plíce mají omezenou kapacitu a obzvlášť, když je pod nulou. Vůbec jsem nechápal, jak tu může takhle stát a vůbec se neklepat zimou. No, možná bych se měl taky začít otužovat, ale teď už musím konečně říct, proč jsem ho vytáhl ven v tomhle nečase.

„Předně, bych se měl omluvit. Nikdy jsem nechtěl být překážkou mezi tebou a Bellou,“ začal jsem dost neohrabaně. Vůbec jsem netušil, jak mám začít.

„Překážkou?“ procedil Edward mezi zuby a zamračil se. Zvláštní, jak z jindy sympatického kluka může jít najednou strach. Naprázdno jsem polkl a začal přemýšlet, jestli bych raději neměl zavolat Donu a spěchat s ní odtud pryč. Jako lusknutím prstů se jeho výraz změnil na neutrální a mně se podivně ulevilo.

Tak, jak dál?

„Viděli jsme se naposledy na večírku a to vypadalo, že je vše v pořádku,“ pronesl udiveně a mně tak nahrál.

„To ano, ale nemohl jsem si nevšimnout... To, co je mezi vámi, je pochopitelně vaše věc. Mně je jasný, že ti Bella řekla o té noci, kdy jsem u vás přespal, a při její povaze ti určitě řekla všechno. Chtěl jsem ti jen říct, že se na ni nesmíš zlobit. Ona měla dost upito. Se Sethem jsme se báli, že snad omdlí, tak jsme jí nalili trochu whisky. Asi to nebyl nejlepší nápad. Co už, stalo se. Ona pak začala usínat v křesle. Nechtěl jsem, aby tam spala a ráno ji bolela záda. Vynesl jsem ji nahoru a ona si mě s tebou spletla a začala mě líbat. Překvapilo mě to, ale nebylo to nepříjemné.“ Ještě že mi nevidí do hlavy, protože to, co ve mně ta vzpomínka vyvolala, by se mu rozhodně nelíbilo.

Když Bella téměř nesrozumitelně zamumlala Edwardovo jméno a pak mě zlehka políbila, chtěl jsem se hned odtáhnou. Jenže její rty, když se dotkly těch mých... Dávno jsem po žádné ženě tolik netoužil.

„Ušetři mě detailů,“ vyštěkl. „To už jsem slyšel od ní.“

„Myslel jsem si to,“ dodal jsem spíš pro sebe. „Já... Víš, k ničemu dalšímu nedošlo. To jí můžeš věřit.“

Edward překvapeně zamrkal, ale jeho výraz se nezměnil: „Proč mi to vlastně vykládáš?“

„Vím, jak je důvěra v manželství důležitá, a vy dva... Jste tak spokojená rodina. Nerad bych vám to zkazil. Asi bys měl vědět, že kdyby bylo jen na mně...“ Zarazil jsem se. Copak mu můžu říct, že bych se s jeho ženou nejraději pomiloval? Musím na to jinak. „Miluji tvoji ženu. Netuším, kdy se to stalo, ale nechci být důvodem jakéhokoli nedorozumění.“ Zatraceně, co mu to povídám? „Být na tvém místě, nejspíš bych si jednu vrazil a vůbec se nebudu zlobit, když to uděláš.“

Nikdy jsem nebyl žádný rváč. Naposledy jsem se popral v dospívání a nevedl si zrovna nejhůř. Pravý hák od Edwarda bude dost bolet. Pod náporem očekávání jsem zavřel oči.

Zbytečně. Nic se nestalo, tak jsem je zase otevřel a překvapeně se na něj podíval.

„Za co tě mám vlastně uhodit? Za to, že miluješ stejnou ženu jako já, a proto nechceš, aby byla nešťastná? Měl jsi pravdu. Chtěl jsem jí věřit, ale žárlivost mi našeptávala, že je tu nějaká možnost, že jste zašli mnohem dál.“

„Nezlobíš se?“ vyhrkl jsem nevěřícně.

„Ale ano, zlobím. Zlobím se na sebe, že jsem jí nevěřil, a na tebe, že jsi ji políbil a určitě na ni myslíš víc, než by se mi mohlo líbit. Jenže je mi jasné, že s tím ty ani já nic neuděláme. Teď je jen otázkou, co s tím budeme dělat dál. Hodláš sem chodit pro Donu a tvářit se, jako by se nic nestalo?“

„To nemůžu. Chci, aby Bella s tebou byla šťastná jako dosud, ale nevydržím se na to dívat donekonečna. Už jsem podnikl jisté kroky.“

„Ano?“ Čekal, až se rozpovídám, ale já si nebyl jistý, jestli je na to zrovna ta nejvhodnější chvíle. „Thomasi, jsem také tvůj zaměstnavatel. Musím vědět, co máš v plánu.“

„Svou výpověď bych podal včas a vydržel odpovídající dobu, dokud bys za mě nesehnal náhradu.“

„Chceš odejít? Kam?“

„Požádal jsem o svěření Dony do péče. Chci se s ní přestěhovat za rodiči do Bostonu. Matka mi to už navrhovala v létě, ale já nechtěl kvůli Keren. Pořád jsem měl za to, že by Dona neměla být od své matky tak daleko. Ale po tom, jak děti zmizely a Keren to bylo naprosto jedno, není už důvod, aby u ní zůstávala.“

Edward pokýval hlavou: „Pro Donu to určitě bude lepší a pro nás také. Ale nemusíš kvůli tomu hned dávat výpověď.“

„Jak to? Vždyť se budu stěhovat. Nemůžu sem jezdit za prací.“

„A co založit novou pobočku v Bostonu?“ Tím mi naprosto vyrazil dech.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

HMR

13)  HMR (31.10.2014 19:57)

:)

Rowana

12)  Rowana (30.09.2014 19:24)

Zajímavý pohled z jiné perspektivy. B)

emam

11)  emam (21.07.2014 20:08)

Jsem ráda, že jsem vám udělala radost
Kate, když jednou z těch slov použiju, tak si vždycky íkám jestli už to není moc. Díky za tvou reakci, alespoň vím, že mě "mí pražané rozumějí"

10)  kiki11 (20.07.2014 19:50)

Thomasův pohled se mi líbil. Je zajímavé vidět situaci jeho očima. Super.

Kate

9)  Kate (17.07.2014 22:55)

Vždycky, když dočtu Překonání - Překonání Překážky ;) - si říkám, že konečně mi zase kousek děje zapadl na své místo. Asi bych něco takového měla zavést i u LNMT. Tam je prázdných, nevyplněných míst fakt hodně.
A to jsem neměla Toma ráda, právě teď jsem si ho oblíbila. Líbí se mi, jak se drží zpátky, nechce pokazit manželství, vztah, který mezi sebou Edward a Bella mají. Toho si na něm vážím! Konečně tu máme pohled taky do jeho duše. Moc se mi líbil a užila jsem si ho. Jen mi v nějakých chvílích trochu připomínal Jacoba anebo Setha, nevím, proč.
Potěšila jsi mě a zároveň překvapila. Na Thomasův pohled jsem vůbec nepomyslela, že bys ho mohla napsat.
Děkuju! Skvěle zachycené charaktery jak vždy!

emam

8)  emam (17.07.2014 13:57)

DopeStars, ráda jsem tě potěšila Malý červíček mě ještě hlodá, abych se podívala ještě na Tomovu budoucnost, ale ta už je hlavní dějové lince hodně vzdálená...
Kalo, pokoušela jsem se vykreslit, že Tom zná Bellinu upřímnou povahu a tak se dovtípil, co asi Edwardovi řekla. Možná se mi to nepodařilo zcela vystihout, ale každý přece ví, že Bella je jako otevřená kniha A máš pravdu, ani Tom si neumí zrovna dávat pozor na pusu. Ale jak je z konce vidět tak má víc štěstí než rozumu A díky za tvůj postřeh - No a kdyby Edward nečetl jeho myšlenky... Ještě že je Edward čte. Případné jiné následky si ani nechci představit
Děkuji vám všem za komentáře, vždy mě moc potěší a nakopnou

7)  danje (16.07.2014 07:09)

Super nápad.

kala

6)  kala (14.07.2014 17:54)

Z mého pohledu Thomas dost riskoval.
"Mě je jasný, že ti Bella řekla o té noci, kdy jsem u vás přespal... úplně všechno." a o kousek dál... "Ona měla dost upito."
Thomas přeci nevěděl, co Bella Edwardovi řekla a co si z toho pamatuje? A nebo jsem nepozorně četla?

No a kdyby Edward nečetl jeho myšlenky...
Nevím, jak by reagoval na ujištění Thomase, že se opravdu nic nestalo...
Jinak zajímavá kapitolka.

5)  ada1987 (14.07.2014 08:25)

super kapca

SestraTwilly

4)  SestraTwilly (13.07.2014 18:08)

Páčil sa mi Thomasov pohľad. Pekná bola scéna,keď čakal ranu od Edwarda...keby tušil s kým má dočinenia...neviem,neviem ako by reagoval Tieto medzikapitolky sú super,vždy nám hodne objasnia.:-)

3)  Seb (13.07.2014 16:58)

Dík za náhled do Thomasovy hlavy, stálo to za to.

DopeStars

2)  DopeStars (13.07.2014 10:24)

No wow, páni. Tom mi bol od začiatku sympatický a bolo mi ho aj trošku ľúto už len z toho pohľadu, že zapadal do Edwardovho plánu. Ale po tejto kapitole ma ten chlap dostal, to je pravda! Až mi ho aj je ľúto. Je to super, že si nám poskytla rozhovor tých dvoch z Tomovho pohľadu. M§a si tým veeeľmi potešila!

emam

1)  emam (12.07.2014 21:09)

Přiznávám, že k publikaci mě trochu popostrčil komentář od wodwar, která si Toma oblíbila;)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek