Sekce

Galerie

/gallery/X%20cross-mini.jpg

Variace na Vládce vesmíru aneb Co pan generální nečekal.

18+

(Společným perem mým a Dorianniným)

Šokovaně jsem poslouchala jeho slova a snažila se maskovat své lapání po dechu. To, co říkal, to bylo tak strašně sexy... Ale kam tím vším mířil?

“Pojď… chci ti ukázat svou hernu,“ řekl nakonec.

Hernu? Hrklo ve mně. Nemyslí snad… Málem jsem zapomněla šokem zavřít pusu. Ne, tolik štěstí rozhodně mít nemůžu. Když říká herna, rozhodně tím nemůže myslet to, co já. Nejspíš se chce pobavit. Nějaký Xbox nebo Playstation…

Podal mi ruku a já se jím nechala vést zpátky do chodby. Několikrát jsme zahnuli, vystoupali po schodišti a nakonec vytáhl klíč, odemkl dveře, před kterými jsme se zastavili, a zhluboka se nedechl. Také jsem se nadechla. Nemohla jsem tu svou představu vyhnat z hlavy, i když jsem věděla, že musím být totální blázen.

„Můžeš kdykoliv odejít…“ řekl, „Vrtulník je v pohotovosti, aby tě odvezl, kdybys chtěla… nebo tu můžeš zůstat přes noc a odletět ráno. Cokoliv, pro co se rozhodneš, bude v pohodě, dobře?“

Podívala jsem se na něj. Zjevně se bál, co tomu řeknu. Bál se, že se budu bát? Moje nereálná představa se v ten okamžik stala něčím jako vtíravou předtuchou. Málem jsem se chytla za pusu, když se mi srdce rozběhlo šílenou rychlostí.

„Prostě ty zatracený dveře otevři, Edwarde,“ odpověděla jsem nedočkavě.

Otevřel je a ustoupil, abych mohla vejít první. Ještě jednou jsem na něj pohlédla… nadechla jsem se a vešla.

Do prdele…

Ocitli jsme se v ráji.

Kolem sebe jsem uviděla přesně to, v co jsem nedoufala ani v těch nejdivočejších snech.  Na protější stěně byl připevněný velký dřevěný kříž ve tvaru písmene X. Z nablýskaného mahagonu a na každém rameni měl pouta. Nad tím byla pod stropem zavěšena rozměrná kovová mříž – minimálně osm krát osm stop – a z ní volně splývaly nejrůznější provazy, řetězy a lesklé okovy. U dveří byly připevněné – tak jako tyče na závěsy – dva dlouhé vyleštěné, umělecky kované pruty, které vypadaly jako sloupky zábradlí, jen trochu delší. Z nich pak visela neuvěřitelná kolekce plácaček, bičíků, rákosek a podobných milých věciček.

Tak tohle bude tedy ještě zajímavé, pane Cullene. Překvapeně jsem se na něj podívala a nenápadně ho sjela pohledem od hlavy až k patě.

Takže – si chceš hrát? Odtud vítr fouká?

Ani na chvilku jsem nezapochybovala nad tím, že všechny tyhle rekvizity používá k tomu, aby vládnul jiným. Mohlo mě to napadnout hned! Všechno do sebe zapadlo. Jeho sklony ovládat všechny a všechno.

Ale do hlavy se mi vetřela jedna neodbytná myšlenka… Ti největší šéfové přece zbožňují trochu toho zotročení, pokoření… Co on? Co Edward?  Pokradmu jsem si ho prohlédla a… nabrala dech při představách, které mě nutily se zase kosnout do rtu.

„Na vrtulník můžeš rovnou zapomenout,“ odpověděla jsem nadšením bez sebe. Nadšením a vzrušením. Ačkoli panna, v jistých věcech jsem měla jasno. Dobře jsem věděla, co mě dokáže nejvíc vzrušit. Charlieho totiž nezajímaly jen ryby a baseball, ale i jeden nejmenovaný televizní kanál, u kterého občas usnul, a zatímco spal, neměl nejmenší tušení, že ty samé věci dokážou pěkně rozpálit i jeho dcerunku.

A takových věcí tady byla plná rudou barvou zářící místnost. Mazlila jsem se s nimi pohledem a přitom nabírala dech při představě, že milý Edward nemá tušení, s kým má tu čest. Silou vůle jsem potlačila zákeřný úsměv a do toho rtu se kousla.

Edward stál o krok za mnou a napjatě sledoval moje reakce.

V tu chvíli jsem věděla, jaký scénář mu uchystám, a nasadila jsem nevinný výraz. Otočila jsem se na něj a stydlivě se usmála. „Můžu?“ zeptala jsem se s hlavou natočenou k velké posteli z tmavého dřeva. Když kývnul, sehnula jsem se a pohladila její plochu. Ano, je to kůže, pomyslela jsem si a všimla si pout, umístěných v čele a nohách postele. Mým tělem proběhla smyslná vlna při pomyšlení, že bych je využila.

Potom jsem pohled zaměřila na protější stěnu. Přišla jsem blíž a jemně prsty přejela po důtkách visících vedle rákosek a bičíků.

„Takže tohle je tvoje herna?“ ptala jsem se a snažila se nedat na sobě znát své nadšení. Zkoumala jsem jeho výraz, stejně jako zkoumal on můj.

„Ano,“ odpověděl krátce a dál se na mě zkoumavě díval. Ohromeně jsem se rozhlížela kolem, oči navrch hlavy. Ale místo nadšení jsem pro něj hrála rozpaky. Věděla jsem, že ty do toho, co očekával, lépe zapadaly.

Můj pohled zaujal ten velký kříž ve tvaru X z tmavého dřeva. Na každém konci měl kožená pouta. Hlavou mi proběhla představa… sakra vzrušující představa.

Přišla jsem až ke kříži. „Hmm, pěkná pouta,“ pohladila jsem je. Potom jsem se na něj otočila a hlesla: „Je to zajímavá záliba… Chtěla bych to vyzkoušet…“ Hned nato jsem sklopila zrak a snažila se ovládnout krev, která se mi díky adrenalinu, který mi začal kolovat v těle, hrnula do tváří. Perfektní dojem nezkušené stydlivosti, byla jsem si jistá.

Chtěl si hrát? Nabídla jsem mu možnost a čekala, jak zareaguje. Postavila jsem se ke kříži a vyzývavě přiložila svou ruku k poutům. Jako bych říkala: Spoutej mě

Vytřeštil na mě oči a okamžitě se v nich objevila zvláštní jiskra, která tam dosud nebyla. S pohledem přilepeným k mému tělu, které se natahovalo na kříži, udělal pár kroků ke mně. Natáhl ruku a váhavě uchopil řemínek pout. V tu chvíli jsem strčila jeho ruku na místo své a než stačil zareagovat utáhla jsem řemen. A než se stihnul začít bránit, bleskově jsem vtiskla i jeho druhou ruku na své místo a spoutala ji.

Zalapal po dechu a překvapeně se na mě otočil. „Co… co to děláš?! Isabello?“

„Takhle nějak se ta věc používá, ne?“ ptala jsem se lstivě, zatímco jsem vynakládala jisté úsilí, abych upevnila i jeho nohy.

Když jsem s tím skončila, naklonila jsem se k němu a jemně se přetřela o jeho hruď. Proti své vůli vzdychnul a na okamžik se přestal vzpírat. „Chtěl jsi si hrát, nebo ne? Tak se přece nebudeš cukat?“ zeptala jsem se škádlivě. Edward Cullen, výkonný ředitel Cullen Enterprises Holdings, s.r.o., nebyl schopen slova a zůstal připevněný na kříži. Oči mu div nevypadly z důlků a byl… dokonale můj. Těžce oddychoval.

Vzpomněla jsem si na nepřeberné množství scén, které jsem viděla na zmíněném kanále a moje fantasie se rozběhla.

Na komodě vedle postele ležel nůž. Ano, ideální. Nevím, k jakému účelu ho tam měl, ale mě se hodil přímo výborně. Na můj vkus byl totiž pan generální příliš oblečený. Vzala jsem ho do ruky a postavila se s ním těsně před skvostné Edwardovo tělo.  Zděsil se: „Co chceš, proboha, dělat?“

Aniž bych mu odpověděla, zastrčila jsem nůž pod lem jeho trika u krku, zatímco jsem se k němu natiskla tak, abych si zachovala potřebný operační prostor. Svými rty jsem se těsně přiblížila k Edwardově obličeji a prsty zajela do jeho vlasů. Pevně jsem sevřela několik pramenů a zatáhla za ně, přičemž jeho hlava se mírně zvrátila a nemohl s ní pohnout - paráda! Hned nato jsem mu jedním tahem rozřízla triko. Trhnul sebou, tlumeně vykřikl a zůstal na mě zírat.

Spokojeně jsem nadzvedla obočí, stále ještě zachovávající těsnou vzdálenost mezi mnou a jím a s ještě větším uspokojením zaznamenala reakci jeho těla, kterou jsem ucítila na svých nohou.

Poodstoupila jsem, odložila nůž a strhla z něj tričko. Jemně jsem poškádlila jeho bradavky, Edward jen jemně zavrněl a přivřel oči. Když jsem ho do nich štípla, vyjekl a zasyčel.

„Dovolil ti to někdo? Nebudeš vydávat zvuky, dokud to nedovolím. Je ti to jasné?“ rozkázala jsem mu a ohlížela se po pokoji. Pohled se mi zastavil u důtek. Pohladila jsem jedny velmi jemné a vzala je do ruky.

Edwardovy oči se opět rozšířily, chtěl se opět vzpírat.

„Ještě jsi mi neodpověděl,“ řekla jsem vyzývavě, hladíc důtky.

„Ano,“ vysypal ze sebe.

„Celou větou se odpovídá,“ houkla jsem na něj a přidala vyzývavé klepnutí důtkami o ruku.

Edward polknul a vydal ze sebe přiškrceným hlasem: „Ano, je mi to jasné.“ Jeho ruce se přitom sevřely v pěst.

„To není všechno, cos měl říct. A víš to moc dobře!“ rozzlobeně jsem vyštěkla, „Chybí ti tam jedna podstatná část, tak to koukej napravit, nebo tě čeká zpřísnění trestu.“ Moje hlava i tělo se opájelo mocí, získanou nad panem úžasným. Och! Tohle je přesně to, co jsem chtěla. Mé nejdivočejší sny – ty, ze kterých jsem se zpocená budila po nocích, aniž bych to kdy komu přiznala – se staly skutečností. Mé tělo reagovalo, mé vzrušení bylo dokonalé a úplné. Byla to slast.

„Ano, je mi to jasné, paní.“ Soukal to ze sebe neochotně. Nepochybovala jsem o tom, že tahle situace byla pro našeho vládce ne zrovna obvyklá. Ale když si chtěl hrát on, já chtěla taky.

„Zopakuj to, špatně jsem tě slyšela,“ sykla jsem přesto, že jsem slyšela velmi dobře.

„Je mi to jasné, paní,“ procedil mezi zuby. Slovo paní znělo z jeho úst tak sladce! To bych mohla poslouchat stále. Ale ovládla jsem se.

Ale největší potěšení bylo pokořit a zlomit Edwarda Cullena. Šokovat ho, zmáčknout a vyprovokovat. A to byla moje chvíle.

„Takže, ukaž co vydržíš, hochu…“ hodlala jsem si z tohohle šťavnatého jablíčka ukousnout co možná největší kousek. Chtěla jsem ho slyšet sténat. A prosit…  Chtěla jsem, aby mě chtěl. Chtěla jsem ho dohnat k šílenství.

Svlékla jsem si blůzku a pomalu se vrátila k němu. Důtky jsem stále svírala v ruce. Trýznivě pomalu jsem mu jimi přejela vzhůru po stehnu, přičemž jsem se kousla do rtu nedočkavostí. Zprudka se nadechl a na okamžik pevně zavřel oči.

Hned potom jsem se k němu prudce natiskla celým svým tělem. Dala jsem si záležet, aby pocítil každý kousek mého těla, zatímco jsem si sama vychutnávala plný hrbolek na jeho kalhotách. Unikl mu vzdech a hned potom sebou nesouhlasně škubnul.

„Copak, copak? Nelíbí?“ zašeptala jsem mu medově do ucha, v příští vteřině se od něj  odtrhla a mírně ho šlehla důtkami přes zaťaté svaly na břiše. „Tvoje paní tě takhle má ráda. A tvůj jediný úkol je uspokojit svou paní. Ještě jednou se hneš a trest bude přísnější!“ probodla jsem ho přísně a pohledem se významně otřela o nepřeberné množství dalšího vybavení vyskládaného opodál. „Rozuměl jsi?“

Neodpověděl.

„Mluv!“  řekla jsem důrazněji hlasem prozrazujícím netrpělivost.

„Ano, paní,“ vylezlo z něj. Nádhera. Mával se mnou.

„Tak je to správně, pro příště si to zapamatuj. Stejně tě čeká malý trest, za pozdní odpověď.“ Poklepávala jsem důtkami o svoje stehno, zatímco Edward se ještě nedostal ze šoku.

Měl na sobě kalhoty, které byly napnuté k prasknutí. V některých místech jeho těla ten šok zjevně nepůsobí… usmála jsem se pro sebe.

„Připrav se na trest, a nezapomeň krotit své projevy.“ Přitočila jsem se k němu, provokativně olízla jeho rty, potom jsem poodstoupila a napřáhla se důtkami… První ránu nevydržel a vykřikl, ostatní už nesl s hrdostí.

„Výborně,“ pochválila jsem si potom pohled na jeho zčervenalou kůži. „Teď už si budeš jistě pamatovat, že nemáš odmlouvat.“ Spokojeně jsem si ho prohlížela, zatímco on se na mě díval odhodlaným tvrdým a zároveň mírně vyděšeným pohledem. „Tak popojedem,“ rozhodla jsem. „Nemám moc času, za chvíli musím na pohovor. Pro dnešek to nebudeme prodlužovat, ale příště si to vynahradíme, slibuju,“ podívala jsem se na něj a příslibně mrkla.

Edward zaťal zuby a já ho pohladila důtkami po břiše, obkroužila jsem pupík a lem kalhot. Pásky důtek přitom volně splývaly dolů a letmo se dotýkaly i jiných partií jeho těla. Všechny svaly na jeho těle se přitom napjaly.

„Hodnej kluk… Ví, jak svou paní potěšit…“ prohlásila jsem, stoupla si k němu zády a natiskla se k němu zadečkem. Začala jsem se mírně pohupovat a vlnit a Edward začal ztrápeně sténat. „Isa… Isabell…“ pokoušel se téměř bez dechu vyslovit mé jméno.

„Ještě slovo a dostaneš roubík!“ křikla jsem a otočila se k němu. Odložila jsem důtky, otočila se k němu a zajela dlaněmi za kalhoty, abych si vychutnala dotek na jeho skvostném pozadí, které jsem mírně odtáhla od stěny kříže. Potom jsem mu olízla bradavku a přiměřeně ho do ní kousla. Další sten.  Nebylo pochyb. Líbilo se mu to. Jazykem jsem mu přejela od prsou až k uchu, kterého jsem se dotýkala svými zuby. Edward se svíjel a jeho tělo se chvělo. Zcela evidentně se pokoušel potlačovat zvuky, které se mu draly z hrdla.

Opět jsem se k němu přitiskla a vychutnávala si jemné vlnění jeho těla, které reagovalo na moji blízkost. S každým jeho tlumeným zasténáním rostlo moje vzrušení. Chtěla jsem ho. To, co jsem cítila, byla neskutečná, bezbřehá touha. A já si ji vychutnávala.

Ale nejdřív jsem ho chtěla slyšet prosit...

V tom se ozvalo zvonění mého telefonu. Pohovor byl přeložen o půl hodiny dříve. Letmým pohledem na hodiny jsem zjistila, že mám co dělat. Zatraceně.

Zastrčila jsem telefon do kapsy a hrábla po halence. Otočila jsem se na Edwarda, který měl oči navrch hlavy. Pohled pro bohy.

„Edwarde, bohužel musím jít. Ten pohovor nemůžu propásnout.“ Protáhla jsem ruce rukávy halenky a ještě než jsem ji zapnula, postavila jsem se před něj a pohladila se v dekoltu. „Počkej tu na mě, tak jak jsi. Bude to tak hodinka, maximálně hodina a půl. Potom dostaneš něco na hraní,“ nápadně jsem zapnula poslední knoflíček přes podprsenku. „Opovaž se se odsud hnout!“

Zalovila jsem v kapse jeho kalhot a vyndala z nich malý klíček od vstupních dveří. Blýskla jsem mu s ním před jeho šokovaným pohledem.

„Isabello!“ Jeho hlas zněl výhružně a bezmocně zároveň.

Otočila jsem se směrem ke dveřím a na mé tváři se rozprostřel vítězný úsměv. Tohle tedy bylo něco! Wow!!! Tohle tedy můžu.

„Isabello!“ hlas mírně prosebný a bylo slyšet škubání za pouta.

Prošla jsem dveřmi, zabouchla je za sebou, a když jsem odcházela chodbou, hřála mě u srdce, a ano, také o něco níž, představa Edwarda Cullena, výkonného ředitele Cullen Enterprises Holdings, s.r.o., spoutaného na kříži, vzrušeného a toužícího, bublajícího vzteky a odevzdaně čekajícího na můj návrat.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2 3 4   »

Cathlin

80)  Cathlin (18.05.2015 21:51)

Lilly...
Ne, ne, na pokračování to nevidím. Já myslím, že stačilo. ;)

79)  Lilly (16.03.2015 19:16)

Urobíš pokračovanie?

SestraTwilly

78)  SestraTwilly (01.02.2015 23:37)

Takže zámena rolí? Dominantná Bella a submisívny Edward...to si vymyslela geniálne.

77)  kajka (09.03.2012 22:23)

Hmmmm.......asi se nevrátí, že? Vlastně musím říct, že se mi to líbilo.;) Někdy mi šel dominantní Eda dost na nervy a vy mu to takhle pěkně vracíte.

76)  ireen (09.03.2012 21:48)

Přiznám se že myšlenka je to velice zajímavá, ač toto není můj šálek čaje. Dokonalé zpracování! Děkuju za příležitost.

Bosorka

75)  Bosorka (29.07.2011 09:38)

Pokud neznáš předlohu, tak ani chápat nemůžeš OCULTI ;)

ODCULTI

74)  ODCULTI (29.07.2011 09:10)

moc to nechapu

Marvi

73)  Marvi (30.06.2011 21:15)

Vidíš, ani tady se mě nezbavíš...
Ok, mockrát děkuji za info, nezbývá než počkat, jestli se to někde neobjeví...

Cathlin

72)  Cathlin (30.06.2011 20:02)

Ahoj Marvi! Ráda tě vidím i tady! B)
Ta kniha na těchto stránkách není a nikdy nebyla a už není dostupná ani nikde jinde na netu. Vyjde nebo už vyšla v USA jako tištěná kniha (myslím).
Je to škoda, protože teprve v kontextu té knihy tahle povídka teprve získává smysl... ;)

Marvi

71)  Marvi (24.06.2011 22:32)

Četla jsem to dávno, ale všimla jsem si této diskuse a zaujalo mě, že tato povídka vychází z jiné? Ale jaksi se mi nepodařilo ji najít. Nachází se na tomto webu nebo někde jinde? Díky za info. ;)
A co se týče povídky je skvělá, ale to už autorky slyšely beztak tolikrát, že to na 100% ví!

70)  Nerea (24.06.2011 21:50)

Tyhle povídky kdy je žena nadřazenější úplně zbožňuju. Ale teda z té Bellinky jsi nám udělala dračici.:D :D :D :D :D :D :D :D :D

semiska

69)  semiska (14.06.2011 14:58)

Pání, tak tohle je teda něco :D Tohle pan generální evidentně nečekal... Zajímavá změna rolí... ;)

Cathlin

68)  Cathlin (07.04.2011 13:34)

Chtěla bych poděkovat všem, kdo se účastní tého debaty! Radost to sledovat!!! Opravdu MOC mě těší, že povídka přitáhla takový zájem. :) :) :)
A Meredith, udělalo mi radost, že ve světle úžasného MOTU ti to začalo dávat smysl. B) :p

kytka

67)  kytka (07.04.2011 09:46)

Jo, jo, jako Bos, měla jsem radost, že jsi zjistila o co šlo a berem.

Janeba

66)  Janeba (07.04.2011 09:16)

Meredith,

dorianna

65)  dorianna (07.04.2011 00:36)

Meredith, jsem ráda, žes prohlédla a žes pochopila, že to byla taková menší ukázka co by se mohlo stát, kdyby tu Bellu opravdu neodhadl.)))))))))))

Bosorka

64)  Bosorka (06.04.2011 21:38)

- mám radost, že jsi zjistila, o co šlo...

ambra

63)  ambra (06.04.2011 21:38)

meredith, tak se zase tak moc neomlouvej, kdybych vyhrabala některé své rok staré komenty, to by byl večírek . Astrid, FAKT z Tebe nemůžu .

Twilly

62)  Twilly (06.04.2011 21:34)

Dnes som šla v buse a vedla nás felicka s nápisom katolícke noviny... som také niečo videla prvý raz... neviem, prečo ma nenapadlo, že majú "firemné" vozidlá

Bosorka

61)  Bosorka (06.04.2011 21:33)

Hele já bych si je ráda přečetla! Třeba by napravily moji zhýralou duši!

1 2 3 4   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek