Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/tay+Tay.jpg

Vypadá to, že to dobře dopadlo. Renesmé a Jacob si vzájemně vyznali lásku. Jenže do Forks míří zbytek rodiny. Dokáže se Edward smířit s tím, že jeho dcera s někým chodí? I když Ness tvrdil, že mu Jacob nevadí, je to skutečně pravda? Takže se teď vrátíme o pár hodin nazpět a necháme prostor Edwardovi a Belle

3. Kapitola – Já ti utrhnu hlavu, Jacobe

Edward

„Já toho čokla zabiju, i když chápu jeho důvody, stejně ho zabiju. Naše holčička se kvůli němu trápí tak, že uteče z domu. Jestli jí ublíží, najdou se kusy z něj až v Kanadě, ze zmetka jednoho,“ ulevoval jsem si aspoň slovně a přecházel po letištní hale jako lev v kleci. Letenky jsme pro celou rodinu sehnali až na druhý den dopoledne, ale my s Bellou zůstali na letišti a čekali, jestli se neuvolní místo v dřívějším letu.

„Edwarde, mírni se. Už se po nás začínají ohlížet lidi,“ krotila mě Bella.

„Jacob je osel. Místo toho, aby byl rád, že jsem ho nevykopal z domu, hned jak se do Ness otiskl, vyvádí pitomosti. Prý, chci dát Renesmé prostor pro normální život. Kdyby si vybrala někoho jiného, pochopím to. Je to pro její dobro. Blbec!“

„Miláčku, posloucháš se?“ zeptala se má krásná žena.

„Co tím myslíš?“

Cítil jsem, jak Bella zvedla štít ze své hlavy a mou mysl zaplavily její vzpomínky.

„Kdyby ses nabažila ty mě – kdybys chtěla někoho jiného – já bych to pochopil, Bello. Slibuju, že ti nebudu stát v cestě, kdybys mě chtěla opustit.“

„Já umím být šlechetný, Bello. Nebudu tě nutit, aby sis mezi námi dvěma vybrala. Jen buď šťastná, a můžeš mít, kteroukoli moji část budeš chtít, nebo třeba žádnou, jestli to pro tebe bude lepší. Nenech svoje rozhodnutí ovlivnit tím, že si myslíš, že mi něco dlužíš.“

Pro všechno na světě, ten osel jsem já. Jacob jen opakuje stejné chyby, kterých jsem se před lety dopouštěl. Bella se něžně usmála.

„Tak teď aspoň víš, jak jsem se cítila. Uklidni se, můj lve, já si myslím, že Renesmé tahle lekce docela prospěje.“

„Prospěje?“

Bella pokračovala: „Naše dcera doteď brala Jacoba jako samozřejmost. Vždycky ji každý říkal, že se do ní otiskl a je pro něj ta jediná. Točil se kolem ní a ona si jím byla až příliš jistá. Teď musí za svou lásku bojovat. Pár překážek ještě žádnou lásku nezabilo, spíš ji jen posílilo. Jacob není ty, lásko. Nedokáže si držet odstup dlouho. Sám jsi říkal, že má v hlavě jenom Ness. Až se před ním objeví, myslím, že si skončí v náručí.“

Proti své vůli jsem zavrčel: „A to říkáš jen tak? Ty jsi neviděla, na co ten čokl myslel, když ji viděl o Vánocích.“

„A na co jsi myslel ty, když jsi mě před lety viděl na stužkovací slavnosti?“

Okamžitě se mi vybavil první pohled na ní. Šaty přiléhaly na těch správných místech a modrá látka zdůrazňovala barvu její pleti. Tenkrát jsem se cítil jako král. Ta nádherná dívka byla moje. Zatoužil jsem odnést ji někam daleko a servat z ní to oblečení… Vrátil jsem se do přítomnosti.

„Zásah,“ zašklebil jsem se.

„Edwarde, kdyby se zabíjelo za pouhé myšlenky, na světě by nezbylo moc lidí, nemyslíš? Uklidni se, Jacob je rozumný a naší dceru zvládne. Prokristapána, snad si nemyslíš, že ji hned zatáhne do postele?“

„No to jsi mě tedy uklidnila, bravo!“ pronesl jsem sarkasticky.

Belle se na tváři objevil potutelný úsměv. „Tak to se modli, ať je Ness po tobě a ne po mně.“

Nechápavě jsem se na ni díval. Jak to myslela?  Najednou mi to docvaklo. Vzpomněl jsem si na všechny Belliny vytrvalé pokusy svést mě. Vždyť i svatbu jsem si prosadil výměnou za slib, že prožijeme skutečné líbánky!

„A sakra,“ uklouzlo mi. Bella vyprskla smíchy.

Podíval jsem se na hodinky a vytočil číslo Blackových. Vzal to Billy.

„Dobrý den Billy, tady je Edward Cullen, mohl bych mluvit s Jacobem?“

„Samozřejmě, vydrž, Edwarde, dojdu pro něj.“ Chvíli to trvalo, ale pak se ozval Jacobův chraplavý hlas: „Ahoj, Edwarde.“

„Jacobe, řekni, je už u vás? Prosím tě, jestli je, za každou cenu ji tam udrž!“

„Jo, neboj, je tady. Nikam ji nepustím.“

Spadl mi kámen ze srdce. Z Jacobova hlasu jsem vycítil i něco navíc. Takže to rozsekli. Teď to řešit nebudu, hlavně, že je Renesmé v pořádku.

„Zítra přijedeme. Uvaž Ness třeba na řetěz, ale zítra ji chci vidět v La Push a ne ji honit po celých státech. Dost se kvůli tobě trápila, tak si to koukej u ní vyžehlit. A Jacobe, chovej se slušně. Jinak uvidíš! Neznamená, že když chápu tvoje otištění, budu ti všechno trpět, rozumíš?“

„Rozumím a děkuju i za ní,“ slyšel jsem Jacobův rozpačitý hlas.

Bella se na mě usmála: „Neříkala jsem ti to? Budeme se muset smířit s tím, že má naše dcera přítele, taťko,“ rýpla si do mě.

„Ale proč zrovna toho čokla?“ zasténal jsem.

Naše konverzace byla přerušena letištním rozhlasem, ve kterém se ozvala žádost, aby se manželé Cullenovi dostavili na informace. Měli jsme štěstí, v nočním letu se uvolnila dvě místa.

Na letišti v Portlandu jsme přistáli ve tři ráno. Sháněním auta jsme se nezatěžovali, po svých tam budeme rychleji. Když jsme se blížili k Forks, Bella se najednou zastavila.

„Víš, co mě napadlo? Renesmé je stoprocentně u Blackových v La Push a určitě všichni spí. Co kdybychom do rána počkali v našem domečku? Kdy se nám poštěstí být na pár hodin úplně sami?“ Bella se ke mně přitiskla a stoupla si na špičky, aby mě mohla políbit.

„Říkám, že máte skvělý nápad, paní Cullenová,“ sevřel jsem ji v náručí a sklonil se, aby se nemusela tak natahovat. Zvedl jsem ji a ona mi omotala nohy kolem pasu. Naše jazyky se propletly. I po tolika letech nás neopustilo kouzlo prvních polibků, cítil jsem, že jestli to nezarazím, naše milování proběhne tady v lese. Jen s velkou neochotou jsem se odtrhl od Belliných voňavých rtů. Vzal jsem ji za ruku a rozběhli jsme se jako dvě rozdováděné děti. Za malou chvíli se před námi objevila naše chaloupka. A pak jsem zaklel. Před domkem byla zaparkovaná Jacobova motorka. Pustil jsem Bellinu ruku, oběhl dům a nahlédl oknem do naší ložnice. Hlasitě jsem si oddechl, byla prázdná. Náhle se ozval Bellin šokovaný vzdech. Stála před oknem do pokoje Renesmé a dívala se dovnitř jako přimražená. Ve vteřině jsem byl vedle ní. Pohled, který se mi naskytl, mi vyrazil dech. V posteli ležel Jacob a na jeho nahé hrudi spala Renesmé! Já ho zabiju, já ho vykastruju. V hlavě mi běžely nejrůznější scénáře, co bych mu mohl nejhoršího provést. Vtrhl jsem dovnitř s Bellou v patách.

„Já ti utrhnu hlavu, Jacobe,“ zařval jsem a vrhl se po něm.

Bella

Edward skočil po Jacobovi a vytáhl ho z postele. Rozespalý Jacob jen vyděšeně mžoural. Došlo mu, co se děje a začal od rozzuřeného Edwarda couvat s rukama zdviženýma v obranném gestu.

„Edwarde, tak to není, vyložil sis to špatně.“

„Jak jsem si to vyložil špatně? Nejdřív od mé dcery utečeš jako vyděšený králík a pak tě s ní najdu v posteli!“ vrčel můj muž na Jaka, který docouval do rohu pokoje a přitiskl se ke stěně.

Náhle mi celá situace přišla k smíchu. Ne, že bych z té situace byla odvázaná, ale pohled na vrčícího Edwarda, téměř nahého Jacoba a Ness, která se v teplácích a triku hrabala z postele, byl prostě komický. STOP! Ness v teplácích a triku? Takhle antieroticky oblečená jsem spávala já v době, když jsem byla ještě člověk. Rozhodně bych si to neoblékla k milostným hrátkám. A i kdybych oblékla, Edward by to ze mě okamžitě serval. Ness, která viděla můj úsměv, ke mně přiběhla, objala mě a přitiskla dlaň na krk. Myšlenkami mi sdělila, co se stalo – vlastně spíš nestalo.

„Mami, udělej něco,“ žadonila.

„Hej, Edwarde, odkdy neumíš číst myšlenky?“ zavolala jsem na svého manžela. „Nessie, běž tátovi ukázat, co jsi ukázala mně,“ postrčila jsem vyplašenou dceru k otci. Ness váhavě přiložila ruku na otcovu tvář. Jeho obličej se začal uvolňovat. Jacob nervózně těkal očima z Edwarda ke mně a nazpátek. Najednou se Edward znovu zachmuřil a stáhl Nessiinu ruku dolů.

„Tak tohle už vidět nemusím,“ pronesl znechuceně. Ness se začervenala. Možná by to tím všechno skončilo, kdyby se neozval ten trouba Jacob.

„Já jsem ti říkal, že sis to špatně vyložil. Hergot, copak jsem nadrženej puberťák, abych hned s Ness hupsnul do postele? Teda v posteli jsme byli, ale víš, jak to myslím,“ blekotal.

Edward zasyčel: „Neprovokuj mě podvraťáku, máš štěstí, že k ničemu nedošlo. Jinak jsem ti urval všechny čtyři končetiny. Úplně stačí to vaše olizování v La Push.“

Takže to měl Edward na mysli, když Ness říkal, že tohle vidět nemusí. Ness se s Jakem líbala.

Byl to pro mě zvláštní pocit. Přála jsem jim to, ale… Jacob byl jeden ze dvou mužů, které jsem za svůj život líbala já.

Edward pokračoval: „To, že si myslíš, že máš na ní svůj vlčí nárok, neznamená, že ti budu tolerovat všechno. Ode dneška z tebe nespustím oči.“

„Můžeš si mě hlídat, jak chceš, pijavice, ale stejně tomu nezabráníš. Nebude to dnes, ani zítra ani za týden, ale jednou bude Ness moje a tebe se ptát nebudu,“ vybuchl Jacob.

Edward zařval: „Tak proč jsi ji chtěl po narození vyhodit z okna, pitomče?“

To byla podpásovka. Věděla jsem, že před a těsně po narození Jake Ness nenáviděl, protože ji dával za vinu to, že umírám. Taky jsem věděla, že pár minut po tom, co přišla na svět, se do ní otiskl a od té doby by za ni položil život. Proč to jen Edward musel vytáhnout před Renesmé? Nikdy jsme jí to neřekli. Podívala jsem se na ni. Stála tam jako socha, bledá jako pravý upír. Brada se jí roztřásla a po tváři se jí začaly koulet těžké slzy. Dívala se na Jacoba pohledem plným bolesti. Ten si toho nevšiml a Edwardovi to vrátil.

„A kdo přede mnou klečel a prosil mě na kolenou, abych ho zabil, hned jak dítě zabije Bellu?“

Vyděšeně jsem vydechla. Tohle byla novinka i pro mě! Popadla mě šílená zuřivost. Zatracení chlapi, copak jim je jedno, jak nám teď je? Vždyť je to minulost, tak proč to vytahují? Najednou jsem toužila Edwarda přetrhnout vejpůl. Objala jsem plačící Ness kolem ramen a ledově pronesla: „Nech je Ness, ať se třeba pozabíjejí. Jim na nás vůbec nezáleží, tak proč by nám mělo záležet na nich.“

Oba se na nás prudce otočili. Viděla jsem Edwardovi na očích, že si uvědomil, co provedli. Zděšeně po mě vztáhl ruce. Znechuceně jsem zavrtěla hlavou a odváděla Ness pryč. U dveří jsem se otočila a procedila mezi zuby: „Až se budete chovat jako dospělí lidé, až vám na nás bude záležet, teprve potom přijďte za námi. Jestli vás ovšem budeme ještě chtít.“

Před dveřmi jsem vzala Renesmé do náruče, jako když byla malá a donesla ji do velkého domu.

Ness se třásla jako osika.

„Mami, já ho teď nechci vidět.“

„Koho, miláčku, tátu nebo Jacoba?“

„Oba,“ pronesla a polykala slzy.

„Víš, co? Ve Forks je otevřeno nonstop bistro, tam nás zaručeně hledat nebudou. Zajedeme si tam, uklidníme se a popřemýšlíme, jak těm dvěma kohoutům zakroutíme krkem.“

Ness se přes slzy vděčně zasmála. Otevřela jsem garáž, kde pořád stálo Edwardovo Volvo. Když jsme se stěhovali z Forks, nechali jsme ho tady pro naše občasné návštěvy Charlieho. Nasedly jsme a za pár minut jsem zaparkovala za bistrem. Takhle brzy ráno se tam stavoval málokdo. Většinou milenci, mládež jedoucí domů ze zábavy v okolních městech a Charlieho kolegové na noční směně. Dneska jsme měly štěstí, nebyla tam ani noha. Objednala jsem pro Ness čokoládový koláč a mléčný koktejl a sobě jako rekvizitu láhev minerálky. Renesmé se pustila do jídla.

Dívala jsem se na ni a vzpomínala na první dny po jejím příchodu na svět. Na to, jak nás všechny okouzlila, i na to, jak mě děsil její zrychlený růst. Díky bohu za Alici, která přivedla z amazonské džungle Huilen a jejího synovce Nahuela. Dodnes si pamatuju na ten pocit štěstí, když jsem se dozvěděla, že Renesmé sice dospěje v sedmi letech, ale pak přestane stárnout a bude nesmrtelná stejně jako já. Teď je dospělá, ale ten její zatracený otec se s tím ne a ne smířit. Nikdy, nikdy jsem netušila, že na něj budu tak rozzlobená. Za těch devět let, co ho znám, jsme se nikdy nepohádali. Vždycky jsme byli jak dvě poloviny jednoho celku. Tušila jsem, že kdybych porod nepřežila, Edward by pravděpodobně skoncoval se životem. Jenomže když jsem slyšela na vlastní uši, že to chtěl od Jacoba a on mu to slíbil, bylo mi hrozně. Jako by se mi v srdci opět otevřela rána. To si to nemohli nechat pro sebe? Ness dojedla a vypadala lépe. Tváře jí zrůžověly a celkově vypadala klidněji.

„Bello, můžu si objednat ještě kousek? Najednou jsem dostala hrozný hlad.“ Ani přes ohromné rozčilení nezapomněla, že na veřejnosti nám říká křestním jménem. Bylo to pochopitelné, vypadaly jsme jako sestry. Vlastně skoro jako sestry, protože podoba s Edwardem byla až neuvěřitelná. Po mě zdědila jen tvar a barvu očí a drobnou postavu, ale její úsměv, vlasy, grimasy, povaha – to byl celý Edward. Kývla jsem na obsluhu a nechala přinést další koláč. Ness se na něj vrhla. Potom s plnou pusou pronesla: „Prosím tě, pověz mi, jak to vlastně všechno bylo. Je mi jasný, že při posledním vyprávění jste si nechali dost pro sebe.“

Otočila jsem se po číšnici, a když jsem viděla, že se vrátila za pult, dostatečně daleko od nás, tiše jsem začala povídat, ale tentokrát nic nevynechávala. Začala jsem v mém nejtemnějším období, kdy mě Edward opustil a Jacob se stal mým záchranným kruhem. Řekla jsem Renesmé o tom, jak se Jake do mě zamiloval a chtěl mě Edwardovi přebrat. Nezamlčela jsem ani moje pokusy svést Edwarda a přemluvit ho k milování, i jak ze mě Jacob vymámil polibek a přiznání, že ho miluju. Vylíčila jsem líbánky na ostrově Esmé, kde jsem otěhotněla a jak ze strachu o můj život, mě Edward a Carlisle chtěli přemluvit k potratu a když neuspěli, pokoušel se o to Jacob. Pověděla jsem, jí i to, že mě smečka brala jako hrozbu a nebýt Jacoba, Setha a Leah, asi by to se mnou i s mými upíry špatně dopadlo. Nakonec jsem si nechala dramatický porod a mou přeměnu. Jedno jediné jsem Ness neřekla, to že jsem celou svou přeměnu vnímala a cítila nesnesitelnou bolest. Z lásky k Edwardovi jsem to zamlčela, a i když mám dneska na něj zlost, neřeknu to, nesmím mu ublížit.

Úplně jsem zapomněla, že to povídám své dceři, spíš jsem měla pocit, že proti mně sedí má nejlepší přítelkyně. Došlo mi, že je má dceruška opravdu dospělá a má právo na svůj život a na své chyby. O to víc jsem se zlobila na Edwarda, že si toho nevšiml. Renesmé mě celou dobu poslouchala se zaujetím. Všimla jsem si, jak se zamračila, když jsem vyprávěla o Jacobovi a jeho lásce ke mně. Když jsem skončila, už se smála jako sluníčko.

„Tak teď už je mi všechno jasný. Na tom ostrově to asi bylo krásný, když jsem se díky němu narodila já.“

Myšlenky mi zaběhly do těch nádherných dvou týdnů, posledních, které jsem prožila naplno jako člověk, protože pak už jsem se jen snažila udržet naživu a donosit naši dceru. Nejistě jsem se zeptala své dcery: „Ness, tobě to nevadí? Myslím já a Jacob?“

„Ne, když to nevadí tátovi. Vím, že kdyby si na tebe Jacob myslel, tak by mu utrhl hlavu.“

Zasmála jsem se.

„Ty sis na něco vzpomněla, viď?“

„Jo, když jsem zjistila, že se Jacob do tebe otiskl a ještě ti dal přezdívku po Lochnesské příšeře, pokusila jsem se mu utrhnout hlavu já.“

„Cože, proboha a jak to dopadlo?“

„Skočil mezi nás Seth a já mu zlomila klíční kost, ale jinak dobrý.“

„Upřímně, je to trochu divný, chodit s klukem, který to zkoušel na mojí mámu, ale v naší rodině přece není nic normální, že jo? Tátovi je sedmnáct, vlastně 116, tobě osmnáct a přitom dvacet šest, máte sedmiletou dceru, který je osmnáct...“

Dostala jsem záchvat smíchu: „Nessie, nech už tu matematiku.“

„Ale co teď?“

„Potřebujeme se někam uklidit, ať nás naši dárečkové chvíli hledají, ale otázka je, kam? K dědovi Charliemu ne, to bude první místo, kde nás budou hledat. Mám to! Pojedeme do La Push k Uleyovým, bydlí stranou a Emily nás ráda uvidí.“

Zaplatila jsem, a odjely jsme do Quileutské rezervace. Pro Cullenovi už dávno hranice neplatily.

Jak jsem předpokládala, Emily byla ráda, že jsme se stavily. Renesmé sotva udržela oči a tak jí ustlali v pokoji. Jakmile se hlavou dotkla polštáře, spala. Chudinka, za poslední dva dny si toho užila dost a dost. Já jsem zatím seděla se Samem a jeho ženou v kuchyni a vyprávěla jim o té naší šlamastice. Sam byl na mé straně a řekl, že si to Edward s Jacobem zaslouží. Chovala jsem v náručí malou Isabellu, moji půlroční jmenovkyni a náhle mi bylo dobře. Nechám ty dva ještě pár hodin vydusit a pak pro ně Sama pošlu. I když mi to bylo proti srsti, musela jsem si přiznat, že mi Edward začíná chybět.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

maryblack

17)  maryblack (18.01.2012 22:05)

Chlapi!

Empress

16)  Empress (28.11.2011 18:05)

Tí chlapy, tí chlapy občas sa fakt riadia podľa hesla najprv konaj potom mysli

Lia

15)  Lia (07.11.2010 01:51)

Užásná kapitolka! asi bych už měla jít spát, ale ještě se mi nechce

Carlie

14)  Carlie (06.10.2010 20:22)

Sfinguško, mám pocit, jako bych si četla o členech rodiny, tak mile a živě Tvé vyprávění působí :-)
Moc se mi líbí koalice Bells a Ness proti chlapům :D
No a co ti dva vlastně mezitím prováděli? :D Už se poprali, už se poprali? :D
A nejlepší pasáž pro mě byla tato:
Belle se na tváři objevil potutelný úsměv. „Tak to se modli, ať je Ness po tobě a ne po mně.“
Utíkám dál :-)

SarkaS

13)  SarkaS (06.10.2010 10:30)

No tak to bylo neuvěřitelné. Co si ti dva pitomci myslí. Takhle že se chová otec a přítel? Tak to těžko...Jacoba bych pochopila je vybusny, ale Edward mel mit vic rozumu, vzdyt na nej Nessiiny myslenky musely uplne kricet. Jsem rada ze to Bells bere tak jak to bere a jeji reseni se mi zamlouva jeste vic

Alorenie

12)  Alorenie (15.09.2010 14:18)

1. Co si o sobě ti dva myslí?
2. Skvělé! Úžasná kapitola :)

11)   (14.09.2010 21:05)

Slova k tomuhle prostě nestačí. A ti dva jsou blázni

Mystery

10)  Mystery (29.07.2010 20:11)

- tohle dokonele vystihuje to, jak jsem asi na ZAČÁTKU scény Jacoba a Nessie nachytaný Edwardem vypadala.
- a takhle, když si začali kluci všechno vyčítat...
Bylo to krásný, sfingo. Stejně jako všechny tři díly, co jsem zatím přečetla. A valím na další!!!

Bye

9)  Bye (12.06.2010 21:25)

Vždyť jsem to říkala, Jakob tu ušlechtilost chytil od Edwarda :D
Už jak jsi je nechala stihnout ten dřívější let mi bylo jasný že je načapaj. Aj, to jsem si je všechny vychutnala
Hrozně se mi líbí, jak si vyzobáváš všechny ty detaily z předlohy a používáš je na úplně správných místech

MisaBells

8)  MisaBells (05.06.2010 12:05)

týjo, tak tohle ti dva pěkně vymňoukli, to ti povím... Dobře jim tak, prevítům...

krista81

7)  krista81 (24.05.2010 23:24)

Njn chlapi, co bysme od nich chtěly - aby mysleli??
Kapitolka moc krásná a už se nemůžu dočkat další.

6)   (24.05.2010 23:08)

Písmo je už super !

Abera

5)  Abera (24.05.2010 21:25)

Krásný

Pehy

4)  Pehy (24.05.2010 21:15)

WoW

Linfe

3)  Linfe (24.05.2010 21:06)

Tuhle povídku budu mít moc moc moc ráda, krásný příběj...děkuji a těším se na další díl...

sakraprace

2)  sakraprace (24.05.2010 20:08)

Chlapy
Krásná kapitolka, moc jsem se bavila.

1)   (24.05.2010 19:32)

Tohle je skvělá povídka, mám ji moc ráda... jen to písmo, nemohlo by být větší ?

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek