Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/tay+Tay.jpg

Renesmé míří do La Push za Jacobem. V hlavě se jí honí moře otázek. Jak ji přijme? Proč ji nechce u sebe? Dokáže ho přesvědčit o tom, že ho miluje? Bude milovat on ji?

2. Kapitola – Jacobe, proč mě nechceš?

V Seattlu jsem měla další štěstí. Do Portlandu mi to letělo za hodinu. Využila jsem toho a naobědvala se. Sotva jsem sedla do letadla, zabloudila jsem v myšlenkách k Jakovi. Zavřela jsem oči a viděla ho před sebou. Černé oči, ve kterých září jiskřičky, nádherný úsměv, bronzová pleť, dokonalé tělo, silné ruce. Najednou jsem zatoužila, aby mě ty ruce sevřely do náruče. Jaké by to bylo, kdyby mě políbil? Do háje, já ho fakt miluju! Jak to, že jsem si to neuvědomila dřív? Najednou mě píchlo u srdce. Co když on nebude chtít mě? Od dětství jsem od všech slyšela, že se Jake do mě otiskl, že jsem jeho vyvolená. Jenže, co když ho omrzelo čekat na to, až vyrostu, co když se máma mýlí a Jake se do mě nezamiloval, co když má v La Push jinou, co když… Dost, to už brzo zjistím, a jestli má jinou, budu o něj bojovat. Jacob je můj.

V Portlandu jsem přistála po páté hodině odpoledne. Zašla jsem do místní půjčovny a pronajala si BMW. Miluju rychlou jízdu a jsem dobrá řidička. V tom jsem po tátovi. TÁTA! Váhavě jsem zapnula mobil. Čekala jsem paměť zahlcenou vzkazy. Zvláštní, jenom jedna hlasová zpráva a dvě textovky. Nejdříve jsem si poslechla zprávu. Ozval se Edwardův hlas, zněl kousavě: „Chtěla jsi způsobit srdeční kolaps upírovi? Gratuluju, málem se ti to povedlo. Ness, jakmile přistaneš, okamžitě volej!“

Jedna zpráva přišla od Belly v době, kdy jsem čekala na přípoj v Seattlu. Byla lakonická. Těš se, přiletíme za tebou. Přiletíme? Oni ještě neletí, to znamená, že mám náskok aspoň pár hodin.

Druhá textovka byla zase od táty a přišla před pár minutami. Ness, prosím zavolej.

Vytočila jsem Edwardovo číslo, ozval se okamžitě.

„Ness, jsi v pořádku?“

„Jo jsem, tati, promiň mi to.“

„To teď neřeš, kde jsi?“

Páni, čekala jsem výčitky a místo toho slyším, to teď neřeš? Zastyděla jsem se.

„Jsem v Portlandu, pronajala jsem si auto, za hodinu budu ve Forks.“

„Nessie, ať to dopadne, jak chce, počkej na místě. Víš, kde je klíč od naší chaloupky, nebo přespi u dědy Charlieho, rozumíš? My přiletíme asi zítra v poledne. Ness, slyšíš, nehni se z Forks.“

„Počkám, mám vás moc ráda, promiň mi.“

„To nic zlato, jeď opatrně. Ahoj.“

„Ahoj, tati.“

Něco není v pořádku. Ať to dopadne, jak chce? Co mu Jacob vlastně řekl? Sedla jsem do auta a vyrazila jako o závod. Celou cestu jsem nedala nohu z plynu a první domy v La Push se kolem auta mihly za tři čtvrtě hodiny. Dojela jsem k domu Blackových. Než jsem stihla zaťukat, otevřely se dveře a v nich se objevil Billy na vozíku. Vypadal dobře.

„Nessie, kde se tu bereš?“

„Billy, co je s Jakem?“ vyhrkla jsem udýchaně.

„Nic, proběhal celou noc v lese a pak byl v práci, na chvíli si teď lehl.“

„Můžu za ním?“ zeptala jsem se váhavě.

„Proč ne, aspoň přestane to jeho neustálé vzdychání po tobě, kdo to má poslouchat,“ zakřenil se Billy.

„Po mně?“

„No a po kom jiném, tak už sakra pojď dál.“

Jako vítr jsem vběhla do domu a otevřela jsem dveře do Jakova pokoje. Spal na břiše, jednu ruku pod bradou, hlavu otočenou směrem ke mně. Byl nádherný. Svalnatá záda měl odhalená, od pasu dolů ho zakrývala pokrývka. Sebrala jsem všechnu odvahu, klekla si k posteli a přitiskla rty na jeho rameno. Dlouhé řasy se mu zachvěly a on otevřel oči. Ve tváři se mu objevil údiv, radost a pak rozpaky.

„Nessie, kde ses tu vzala?“

Rozbrečela jsem se:

„Jacobe, proč mě nechceš?“

Jake se vymrštil do sedu.

„Kdo ti takovou pitomost řekl?“

„Tak proč jsem za tebou nesměla přijet? Táta mi nic neřekl, tak jsem utekla.“

„Ness, ty jsi zešílela. Ví vaši, kde jsi?“

„Jo, teď už ví, zítra přiletí za mnou.“

Tak a teď hop nebo trop, buď se ztrapním, anebo…

„Jacobe,“ vzdychla jsem. „Neodháněj mě od sebe, já tě potřebuju, já tě miluju!“

Jake se proměnil v sochu, zíral na mě svýma půlnočníma očima a otevřel v údivu pusu. Pak se náhle pohnul a udělal něco, díky čemu se mi srdce rozbušilo jako o závod. Přitáhl si mě k sobě, levou rukou mě objal kolem pasu a pravou mi zvedl bradu. Hluboce se mi zadíval do očí.

„Řekni to ještě jednou, prosím,“ zašeptal.

„Miluju tě, Jacobe Blacku, šíleně tě miluju a nikoho jinýho nechci,“ opakovala jsem a polykala slzy.

„Miluju tě, Renesmé Carlie Cullenová,“ zašeptal a pak se jeho rty se váhavě dotkly mých. Mezi námi okamžitě přeskočila jiskra. Omotala jsem mu ruce kolem krku a přitiskla se k němu celým tělem. Zasténal, přetočil mě a položil na postel. Pak se sklonil a začal mě líbat. Byla jsem v nebi. S Darrenem se mi to moc nelíbilo, dokonce jsem si říkala, jestli nejsem divná. S Jacobem to bylo úplně něco jiného. Bylo to… nádherné, dokonalé, kruci ani to nedokážu popsat. Celým svým horkým tělem se tiskl ke mně. Srdce mi běželo jako splašené. Opustil mé rty a drobnými polibky mi začal zasypávat víčka, tváře, krk. Tělo mi jen hořelo. Přes mlhu vzrušení jsem uslyšela váhavé zaklepání a potom Billyho hlas:

„Jacobe, můžeš? Volá Edward.“

Jake se s přemáháním ode mne odtrhl.

„Ani se odtud nehni.“

Přes otevřené dveře jsem slyšela telefon v kuchyni.

„Ahoj, Edwarde… jo neboj, je tady. Nepustím ji nikam…“

Jake dlouho mlčel a poslouchal, až nakonec řekl:

„Rozumím a děkuju i za ní.“

Za chvíli se vrátil ke mně a byl celý rozpačitý. Poplácala jsem na místo vedle sebe. Sedl si, ale hned mě svýma silnýma rukama zvedl a posadil si mě na klín.

„Chtěla jsi vědět, proč jsem nechtěl, abys za mnou přijela? Pro tohle.“

„Já ti nerozumím, jak pro tohle?“

„ Ness, možná jsem blbec, ale opravdu jsem chtěl… Já se do tebe otiskl při tvém narození, ale ty jsi měla mít možnost výběru. Když jsem tě viděl v šatech od Alice, najednou jsi už nebyla malá holčička, která mi usínala v náručí, byla jsi nádherná holka a já jen obyčejnej indiánskej kluk z rezervace. Viděl jsem tě na večírku, jak jsi krásná a jak se kolem tebe točí všichni ti kluci. Chtěl jsem počkat, nechat ti volnost aspoň do maturity. Jenže, asi bych neustál, vidět tě s jiným. To byl hlavní důvod, proč jsem odjel a – “

„Jacobe Blacku, ty nejsi blbec, ty jsi neskutečný idiot. Jak tě to mohlo napadnout? Ty ses možná do mě otiskl, sotva jsem přišla na svět, ale já si tě vybrala už před tím, pamatuješ? Nedokážu pochopit, jak chlap, v šestnácti dost odvážnej na to, aby se porval s bandou dvaceti novorozených upírů, vyklidí ve čtyřiadvaceti dobrovolně pole. A nejsi a nikdy nebudeš obyčejnej, slyšíš? Já už nejsem malá holka, jestli sis nevšiml?“

„To jsem si teda všiml,“ usmál se Jacob a přitáhl si mě blíž k sobě. Pak najednou ztuhl.

„Co jsi to před tím řekla? No, to o těch novorozených upírech. Od koho to víš?“

„Od rodičů, vypravovali mi všechno. Teda, asi ne všechno, mám pocit, že si pro sebe nechali dost detailů. Hele, na mluvení bude dost času, až dorazí naši.“

„Tak co chceš dělat?“ usmál se uvolněně.

Začervenala jsem se.

„Hádej.“

Rozesmál se a vlepil mi takovou pusu, že jsem cítila mravenčení až v palcích u nohou. A pak se najednou vymrštil.

„Táborák, “ zařval tak, že jsem z toho málem ohluchla. „Nechtěl jsem jít, ale teď si to nenechám ujít. Hlavně ty protažený ksichty.“

„Jaku, co to meleš?“

„Dneska kluci pořádají táborák, a i když vědí, že jsem do tebe otištěný, delší dobu do mě rejou, abych si konečně přivedl nějakou holku. Tak jim to splním. Teda, jestli jdeš do toho se mnou?“

Vyprskla jsem: „Jasně, ať je sranda.“

A byla. Quileutští mě naposledy viděli někdy před dvěma roky, protože loňské prázdniny jsme se stěhovali na Aljašku a o Vánocích byli jen u dědy Charlieho ve Forks. Takže si mě pamatovali jako malou holku s vizáží tak na třináct. Když jsme s Jacobem ruku v ruce vyšli na planinu, všimla si nás Leah.

„Hele, vznešený Alfa sestoupil mezi nás. Jů, a není sám.“

Všechny pohledy se upřely na nás. Chvíli se na nás dívali zaraženě, asi nevěděli, kam mě zařadit.  První mě poznala Emily:

„Lidi, vždyť je to Renesmé!“

Kývla jsem hlavou a zasmála se: „Ahoj Emily, už jsem si myslela, že mě nikdo nepozná. A to prý jsem šíleně podobná tátovi. Teda doufám, že jen vzhledem.“

Jake se začal smát a ostatní se přidali. Obklopilo nás moře obličejů. Sam, Paul, Emily, Embry, Quil, Leah, Seth. Všichni mě brali do náruče a vítali.

Když jsme se trochu uklidnili, posedali si všichni na svá místa. Jake si sedl mezi ostatní a mě si přitiskl na hruď. Jeho silné ruce jsem si ovinula kolem sebe.

Quil zaremcal:

„A já musím čekat ještě aspoň sedm let.“ Jeho Claire bylo teprve devět.

„Tak ses měl otisknout do upírovy dcery,“ odsekla jsem a vyplázla na něj jazyk.

V příjemné společnosti hodiny přímo letěly. Bylo mi moc dobře. Jake mě nepustil z náruče, a co chvíli se mi rty otřel o krk, nebo mě líbl na tvář. Pokaždé to bylo, jako bych dostala elektrickou ránu. A pokaždé to vyvolalo záplavu dvojsmyslných vtipů. Nejvíc od Paula. Neudržela jsem se a rýpla si: „Paule, až Sara a dvojčata vyrostou, vystudujou vysokou jako jejich máma?“

Nechápavě se zeptal:

„ Proč se ptáš?“

„Já jen, že slabomyslnost je většinou dědičná.“

Moje kousavá poznámka vyvolala všeobecný smích. Jake mi do ucha zašeptal: „Jsi skvělá.“

Teprve po půlnoci jsme se zvedli k odchodu. Jake mě vzal za ruku.

„Tak pojď, vyspíš se u mě v pokoji a já si ustelu na gauči.“

„Jaku, já bych chtěla spát v naší chaloupce, můžu? A pro tebe se tam taky najde místo.“

Chvíli na mě zíral, ale když viděl můj nevinný výraz, pokrčil rameny a šel do garáže pro motorku. Před naším domečkem jsem odklopila jeden z kamenů, vytáhla klíč a odemkla. Ani tam nebylo moc prachu, stáhli jsme jen ochranné přehozy a já vytáhla čisté povlečení. Chtěla jsem mu ustlat v pokoji rodičů, ale on se nepochopitelně začervenal a trval na tom, že se vyspí v obýváku. Prohrábla jsem mámin prádelník a vytáhla bílé tepláky a tričko. V něčem spát musím a z věcí, které tu mám, jsem dávno vyrostla. Osprchovala jsem se a mezitím co se koupal on, jsem se převlékla, rozčesala si vlasy a zalezla do postele. Přišel mi dát dobrou noc. Na sobě měl jen boxerky. Nemohla jsem z něj spustit oči. Přestože jsem ho často viděla takhle oblečeného, teď to bylo jiné. Teď to byl opravdu můj Jacob.

Sedl si na kraj postele a pohladil mě po tváři: „Ať se ti něco hezkého zdá. Jsem rád, že tě tu mám, moc jsi mi chyběla.“ Naklonil se ke mně a něžně mě políbil. Okamžitě jsem ho objala kolem krku, ale on mi ruce jemně sundal: „Ne Nessie. Ty si neumíš představit, co se mnou provádíš. Já nejsem ze železa. Víš, co by se stalo, kdyby nás Edward načapal spolu? Asi bych se ti bez hlavy moc nelíbil,“ usmál se. Zasmála jsem se taky a zachumlala do přikrývek.

„Tak radši dobrou noc, můj vlku.“

„Dobrou, Nessie.“

Zdál se mi sen. Neuvěřitelně živý. Stala jsem uprostřed kamenné kobky a na zemi ležel Jake. Byl celý nahý a stočený do klubíčka zády ke mně. Jeho tělo bylo poseto šrámy a modřinami a nad ním stála drobná dívka s andělskou tváří. Její výraz byl krutý a oči měla rudé jako krev. Smála se, dívala se na Jaka u jejích nohou a ten náhle začal křičet a svíjet se bolestí. V tu chvíli jsem se probudila vlastním křikem.

„Ness, Nessie, prober se, ať to bylo, co to bylo, byl to jen sen, pitomý sen.“ Slyšela jsem jako přes mlhu známý hlas. Jacob mě držel v náručí a jemně se mnou třásl. Vyplašeně jsem se mu stulila na hruď.

„Jaku, zůstaň tu se mnou, bojím se.“

„Čeho se bojíš?“

„Nevím, ale mám strach, protivný děs, že se ti něco stane,“ fňukala jsem mu do kůže. Jacob si povzdychl, ale pak své obrovité tělo srovnal na mou postel, vzal mě do náruče a přehodil přes nás deku. Poslouchala jsem tlukot jeho srdce, hřála se o jeho horké tělo a za chvíli jsem spala.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

maryblack

15)  maryblack (01.02.2012 21:13)

To je krasnýýý

Empress

14)  Empress (28.11.2011 17:28)

To som rada, že sa to s Jakom vysvetlilo:) :) :) Ale tuším budú vážne trable keď to tak pekne začalo Rýchlo idem ďalej

bara

13)  bara (02.05.2011 19:17)

kytka

12)  kytka (10.03.2011 22:43)

Lia

11)  Lia (07.11.2010 00:59)

super!!!

SarkaS

10)  SarkaS (06.10.2010 10:16)

Jéé to bylo tak pškný... Ale hádám, že hezký začátek zvěstuje pěkné trable, že?

9)  Alorenie (15.09.2010 13:57)

ááách! To je tak skvělé! Oni jsou tak roztomilí! Nádhera!
(Nechápu, proč jsem to nezačala číst dřív )

Mystery

8)  Mystery (29.07.2010 19:57)

Ti dva jsou tak roztomilí...
Já nevím, co říct. V tvým podání mi Nessie a Jake přijdou... přesně takoví, jaký mají být. Indián a poloupírka. Prostě oni. Sympatičtí, zamilovaní. Krása!

Bye

7)  Bye (12.06.2010 20:42)

No, tak se to vysvětlilo. Šlechetnost a sebeobětování jsou zřejmě taky nakažlivý
A úúúúúúúúúúú, tolik romantiky v jednom dílu by neunesl ani slon! Navrch mám pocit, že JÁ bych s Jacobem v posteli rozhodně NEUSNULA!

Takže to vypadá, že se něco semele...

MisaBells

6)  MisaBells (05.06.2010 11:38)

ou... Copak z toho bude? Vím, že jsem pozadu, ale stejně... No nic, tleskám zlato, bylo to skvělé. Divím se jen, že Edward tolik nevyváděl a Jacob naopak odolal...

Abera

5)  Abera (23.05.2010 20:25)

krista81

4)  krista81 (23.05.2010 20:05)

Uf, úplně jsem si oddechla, trochu jsem se strachovala co bude v La Push, ale to Jakovo vysvětlení bylo roztomilý.
Ale ten sen na konci, doufám, že to není nějaká předtucha.......

Povídka moc dobrá a já už se těším na další kapitolky

Hanetka

3)  Hanetka (23.05.2010 19:56)

Už jsem to četla jinde, ale musela jsem ještě jednou. Tohle je zase povídka, ke které se budu vracet. Paráda!

sakraprace

2)  sakraprace (23.05.2010 12:56)

Tak tohle dopadlo dobře, ruku na srdce, trochu jsem se děsila, Jakova vysvětlení.
Jen ten konec. Doufám, že to nebyl věštecký sen, ale zase jsem napnutá jak kšandy.:D

Iwka

1)  Iwka (23.05.2010 12:40)

To je roztomilý :)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek