Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/tay+Tay.jpg

Jake a Ness chystají svatbu. Dopadne vše podle jejich plánu? A co na to Bella a Edward? A hlavně, jak asi bude reagovat Alice? Dneska se také dozvíte, jak to dopadlo s Dannym. Takže milé děti, hezky se posaďte, pohádka pokračuje…

 

14. Kapitola – Zapni si počítač, tcháne

Jacob

Čekali jsme přesně pět dní. Rozhodně jsme se v té době nenudili. Konečně jsme začali objevovat krásy Valencie. Toulali jsme se uličkami starého města, prohlíželi si památky a večer vždycky zašli do nějakého místního klubu. Ness všechno bavilo. Bodejť ne, s rodinou si moc neužila. Když ji chtěla Alice s Rose vytáhnout na disko, tak to zatrhl Edward. Že prý má na to dost času. Teď jsem se jí to snažil vynahradit. Tancovala ráda a já si to užíval s ní. Výškový rozdíl nám nepřekážel ani trochu. Při ploužáku si hlavu opřela o moje prsa a já si užíval její omamující vůně.

U hotelu byla krásná pláž a moře bylo teplé. Když se Ness poprvé objevila v plavkách, přitáhla všechny mužské pohledy. Naštěstí stačilo, abych se vedle ní objevil já a dali jí pokoj. Někdy se moje výška a svaly docela hodí. Děsně jsem totiž na každýho žárlil a ona nevraživě koukala na každou ženskou, která se podívala na mě. Nikdy jsem nebyl ješitnej, ale jo, lichotilo mi to. Asi nám to opravdu spolu slušelo.

Pátý den zavolala Jess, všechno proběhlo hladce a domluvila nám termín na dva dny před plánovaným odletem. Prolezli jsme hodně zlatnictví ve městě, než jsme se rozhodli pro snubní prsteny. Všude jich měli tuny, ale všechny nám připadaly studené, neosobní. Až v jednom malinkém starodávném krámku se ukrývaly ty pravé. Byly to prosté zlaté kroužky, ale byly jemně ryté a vzor na nich mi vzdáleně připomínal Quileutský kmenový vzor. Sáhli jsme po nich s Ness současně. Vyzkoušeli jsme je a seděly nám, jako by byly vytvořené pro naše ruce. Zatímco jsem je platil, všiml jsem si, že Ness toužebně hledí na stojan s náušnicemi. Sama je nenosila, neměla propíchnuté uši. Nešlo to. Žádná jehla nepronikne nezranitelnou upíří kůží. Emmett se sice nabízel, že jí ucho prokousne, ale s díky odmítla. Teď jsem viděl, že si prohlíží jedny se smaragdy, byly téměř identické s jejím zásnubním prstenem. Zklamaně vzdychla a vyšla ven. Posadil jsem ji do kavárny ve stejné ulici a vymluvil se na to, že jsem si v klenotnictví zapomněl mobil. Vrátil jsem se tam a zeptal se klenotníka, zda by se ty náušnice daly předělat na klipsy a do kdy by to bylo. Muž přisvědčil, že to jde a může to udělat do dvou dnů. Okamžitě jsem je zaplatil a přidal slušnou částku za práci. Docela jsem si zvyknul na stále plnou peněženku. Rychle jsem se vrátil k Nessii. Seděla nad sklenicí Latte a lžičkou bezmyšlenkovitě míchala pěnu.

„Jacobe, nevadilo by ti, kdybych šla zítra do města sama?“ zeptala se mě plaše. „Chtěla bych si koupit šaty. Já vím, chci malou svatbu, ale nic vhodného sebou nemám.“

„Cokoliv si přeješ miláčku. Jen mi řekni, co si mám oblíknout já.“

Ness se usmála: „Líbíš se mi v černý, ale nechám to na tobě, jen nebuď příliš formální.“

Dny nám začaly utíkat jako splašené. Najednou tu byl den D. Večer jsem s Bellou mluvil po telefonu a ona se o svatbě ani slůvkem nezmínila. Vypadalo to, že Cullenovi opravdu nic neví. Obřad byl domluvený na pátou, počítal jsem, že vyjedeme po obědě. Vykoupal jsem se, oholil a pak přepustil koupelnu Nessii. Dneska jsme se radši koupali zvlášť, protože jinak bychom tu svatbu zaručeně zmeškali. Netušil jsem, co bude mít Ness na sobě, tajila to. Jenom jsem věděl, že si objednala obrovskou kytici kopretin. Já si koupil klasické pánské černé kalhoty a k nim značkovou černou košili a kravatu.

Nessie byla uvnitř dlouho. Když konečně otevřela dveře, strnul jsem. Na sobě měla bílé šaty bez ramínek s délkou do půl lýtek. Byly naprosto hladké, bez jediné ozdoby. Na nohy si obula páskové boty s vysokými podpatky. Na krku jí opět visel medailon. Rozpuštěné bronzové vlasy jí spadaly až do pasu. Na hlavě měla věneček upletený z kopretin. Ze zbytku květin si sama uvázala kytici. Vypadala jak víla. Byla o moc krásnější než všechny nevěsty s těmi jejich drahými kreacemi, závoji a luxusními šperky.

„Nessie,“ vydechl jsem. „Jsi, jsi neuvěřitelná.“

Potěšeně se usmála: „Líbím se ti?“

„Moc, ale něco tomu chybí.“

Polekaně se zatvářila: „Co?“

Vytáhl jsem z kapsy krabičku: „Tohle k tomu patří.“

Ness ji zvědavě otevřela.

„Jsou na klips.“

„Jacobe, ty se mi zdáš. Tohle mi nedělej, já začnu brečet a rozmažu si líčení,“ vzlykla, když si náušnice připínala, ale hned potom se usmála: „Já pro tebe vlastně taky něco mám. Sundej si kravatu, prosím.“

Zmateně jsem rozvázal uzel a kravatu odhodil na křeslo. Ness se na dlani něco stříbrně zalesklo a potom mi to připevnila pod límeček košile. Vzala mě za ruku a odvedla před velké zrcadlo. Páni! Na místě, kde bývá uzel kravaty, jsem měl připnutou velkou sponu ve tvaru hlavy vlka. Jeho oko tvořil zelený kámen. Cítil jsem, jak mě v očích štípe vláha.

„Jsme to ale dvojka,“ řekl jsem a popotáhl nosem. „Dneska je náš nejšťastnější den a my tu oba brečíme. Pojď, Ness, radši pojedeme, nebo ještě řekneš, že takovýho bambulu nechceš.“

Moje budoucí žena se jen zasmála.

Svatbu nám odsvědčili Jess a její manžel. V jeho přítomnosti se ke mně chovala decentně. Měl jsem pravdu, bylo mu tak pětačtyřicet, vlasů už míň, ale vcelku to byl sympatickej chlápek. Dokonce nám zajistil fotografa. Když jsem slyšel Nessiino tiché ano, byl jsem opravdu v ráji. Vyměnili jsme si prstýnky a pak jsem ji rukama stiskl a zdvihl z podlahy. První manželský polibek se o hodně lišil od těch předchozích. Teď jsem cítil, že je opravdu moje. Pořádně jsem se vzpamatoval, až když jsme seděli v příjemné restauraci a vychutnávali si večeři. Nessie si věneček ještě nesundala, takže jsme budili pozornost. Číšník se nás zdvořile zeptal, zda slavíme svatbu, a když jsem přisvědčil, přišel nám popřát sám majitel. Museli jsme si s ním připít na účet podniku. Ness se celá červenala, ale já se pýchou nafukoval jak holub. Koukal jsem na ni a v duchu si pořád opakoval: Renesmé Blacková, Renesmé Blacková, Renesmé Blacková. Nemohl jsem se toho nabažit. Chtěl jsem do celého světa vykřičet, že je moje žena. Před námi na stole bylo CD s vypálenými fotkami z obřadu.

„Ness, co kdybychom informovali rodinu?“

„Bezva, chceš jim zavolat hned?“

„Mám lepší nápad,“ řekl jsem a položil ruku na obal CD. Zašklebila se.

Po večeři jsme našli nejbližší internetovou kavárnu a na Edwardovu adresu poslali e-mail s kupou fotek. Pak jsme se šli projít do parku Retiro, ve kterým byla velká vodní nádrž. Všimli jsme si půjčovny lodiček.

„Jé, co kdybychom se projeli, Jaku?“ nadchla se Ness.

„Jak si přeješ, ženo moje.“

Za chvíli jsem už vesloval po jezeře. Když jsme byli skoro uprostřed, Ness sundala z hlavy věneček a hodila ho na hladinu. Potom rozvázala kytici a jednotlivé květy rozprostřela na hladinu kolem loďky. Nikdy jsem nebyl romantik, ale to gesto se mi moc líbilo. Já zatím Edwardovi napsal textovku.

Edward

Tak pozítří přiletí ty naše hrdličky. Už se mi po Renesmé a Jacobovi pořádně stýskalo. Bylo to tu bez nich takové prázdné. Emmett měl sice nápad, že by mohl nenápadně zaletět za nimi, aby je pohlídal, ale sotva na to jen pomyslel, prohodil jsem ho oknem. Potom, co jsme je vyprovodili na let do Španělska, se celá rodina vrátila domů. Ty poslední dny nám daly zabrat a my potřebovali trochu klidu. No a taky jsme jim chystali dárek na uvítanou. Stavili jsme se jen v Denali, kde nás čekalo velké překvapení. Nejprve jsme slízli výtku od Carmen a Kate za to, že jsme jejich chlapy vystavili nebezpečí a nedali jim vědět. To, že měly vypnuté telefony, nebraly jako omluvu. Carlisle se zajímal o Dannyho.

„Ten je s Tanyou na lovu,“ řekl Eleazar a pokračoval. „V životě jsem neviděl upíra, který by se tak rychle dokázal přizpůsobit zvířecí krvi., Začít lovit zvířata, mu vůbec mu nedělalo problémy. Mám dokonce pocit, že je spokojený.“

„Nediv se, po tom, co si prožil,“ přidala se Kate.

„Počkejte, pomalu. Co o něm víte?“ zeptal se Carlisle.

„Jmenuje se Dan Messer a před přeměnou žil v Edinburghu. Před rokem a půl, když se vracel večer z kriketového tréninku, ho Horacio napadl a přeměnil. Nechtěl společníka, ale někoho, koho by mohl ovládat. U něj se mu to podařilo. Jak jste si asi stačili všimnout, byl Horacio v podstatě sadista. Zastrašováním a týráním se z normálního puberťáka stal ten uzlíček nervů, kterého jste ho poznali. Spolu se toulali Evropou. Klukovi se moc lovit nechtělo a lidi zabíjel, jen když nebylo zbytí. Vůbec se nechoval jako novorozený. Několikrát se pokusil od Horacia utéct, ale nikdy se mu to nepodařilo. Asi před půl rokem se náhodně setkali s Jane. Vytušila jejich potenciál, a když navíc zjistila, jaký má Danny dar, přibrala je do party. Horaciovi slíbila, že ho dostane do gardy a Dannymu, že ho přede všemi ochrání. Kdyby náhodně nepotkala Ness s Jacobem v Římě, měla naplánováno, letět sem. Spoléhala, že je Danny zaštítí. Jenom chtěla posbírat víc upírů, protože už věděla, čeho jste schopni. Proto měl taky Danny pas. Chtěli letět, aby splynuli s davem,“ vyprávěl Garrett.

„A co Tanya, nezlobí ho moc? Nebo je její další zářez do pelesti?“ zeptal jsem se s humorem.

„To brzo uvidíš.“ Uculovala se Carmen.

Zrovna jsem vysvětloval, proč jsme nepřivezli Jaka a Ness, když se venku ozval smích a já ucítil pach dvou upírů. Do místnosti vběhli Tanya a Danny. Drželi se za ruce. Když nás všechny viděli, nejprve se zarazili, ale pak se znovu rozesmáli. Dannyho jsem málem nepoznal. Ten tam byl ten ustrašený kluk, který se krčil v koutě. Čtrnáct dní stačilo, aby se z něj stal hezký a sebejistý muž. Oči měl stále rudé, ale začínaly se v nich objevovat oranžové záblesky. Tanya se s námi šla přivítat a já se psychicky připravoval na její žhavé objetí, ale ona mi jen podala ruku! V tom jsem zachytil její myšlenky. Zadíval jsem se na Jaspera a ten mi to potvrdil. No to je báječný!

„Gratuluju, Tanyo, vlastně vám oběma.“

„Díky, Edwarde. Jsi rád, viď? Konečně bude mít tvoje Bella klid,“ smála se Tanya.

„Jsem rád kvůli tobě, potvoro.“

„Může mi někdo říct, co se tady děje?“ zlobil se Emmett.

„Děje se tady to, že Tanya a Danny našli svůj protějšek.“ Vysvětlil jsem.

„Spíš si Tanya našla mě, protože mě první večer prakticky znásilnila,“ prozradil s uličnickým úsměvem Danny.

„Když ty jsi byl takovej moula, lásko,“ vrátila mu to Tanya.

„Byl, nebo je?“ ptal se drze Emmett.

„Byl, ty medvěde jeden,“ ušklíbla se. „Rose, jak můžeš s takovým neomalencem vydržet?“

„Neboj, v soukromí mi zobe z ruky,“ smála se Rosalie a vysloužila si vražedný pohled Emmetta.

Bella jen tiše stála a jemně se na Dannyho usmívala. Snad se jí nelíbí? Cítil jsem, jak se mě zmocňuje žárlivost. Bella zachytila můj pohled a stáhla štít. Uf! Byla jen šťastná, že si Tanya někoho našla a Dannymu to přála. Nesobecká Bella. Moje Bella. Zadíval jsem se na ní a měl sto chutí ji někam odtáhnout a dokázat jí, jak moc ji miluji. Byla na tom stejně, protože jsem viděl, jak jí oči černají touhou.

„Omluvíte nás? Šli bychom si rádi zalovit, viď?“ řekla. Kývl jsem, vzal ji za ruku a než se ostatní vzpamatovali, byli jsme bůhví kde.

Z Denali jsme se vrátili čtyři dny před plánovaným návratem Jaka a Nessie. O dva dny později, právě když jsem se s Bellou vrátil z města a parkoval auto v garáži, mi zapípal mobil: Zapni si počítač, tcháne. Tcháne? To snad… Tedy, jestli provedli to, co myslím, tak jsou první, kterým se povedlo vyšplouchnout Alici! Chytl jsem Bellu za ruku.

„Pojď honem domů, asi nás čeká pořádné překvapení.“ Bella se na mě udiveně podívala, ale neřekla ani slovo. Přihnali jsme se do obýváku a já sedl k notebooku. Přestože jsme měli to nejrychlejší připojení, dnes se mi zdálo pomalé. Konečně se otevřela schránka. Klikl jsem na e-mail a otevřel první fotku. Pak už jsem jen cítil, jak mě zezadu ovinuly Belliny ruce a její tvář se přitiskla k mé. Vzdychla mi do ucha. Nedivil jsem se jí. Byli nádherný pár.

Hodili se k sobě jak Jin a Jang. Vysoký, svalnatý Jake, s bronzovou pletí, kterou ještě podtrhovalo černé oblečení a drobná, na pohled křehká Renesmé. Jejich pohledy vyjadřovaly všechnu lásku světa. Dnes už jsem nelitoval toho, že si ho vybrala a že si on vybral ji. I kdybych hledal po celém světě, nemohl bych pro svou dceru najít vhodnějšího partnera a ochránce. Díky bohu, že to v tom Římě tak dobře dopadlo. Otevíral jsem další a další fotky. U té s novomanželským polibkem jsem se zastavil. Tak tuhle musí rodina vidět jako první. Jake na ní líbal Ness a na ruce, kterou ji tiskl k sobě, mu svítil snubní prsten.

„Carlisle, Esmé, Rose, Emmette, Jaspere. Pojďte honem sem, Jacob s Ness dostali Alici.“

Než jsem to dořekl, stáli okolo nás. Odsunul jsem se od obrazovky a odkryl jim výhled na fotku. Ze všech úst se ozval vzdech. Ze všech? Ne. Alice stála vedle Jazze a mračila se na celý svět.

„Tohle jim neodpustím,“procedila skrz zuby. „Já už objednala pro Ness šaty.“

Emmett se rozřehtal: „Jacob je pašák, já pořád říkal, že v tom klukovi něco je.“

Mezitím jsem klikal na další snímky a rodinka potěšeně vzdychala.

„Stop,“ zarazil mě Jasper. „Bello, koukni se na ženskou, co stojí za Ness, nepřipomíná ti tvou bývalou kamarádku Jessicu?“

Bella se zadívala na monitor: „Je to ona! Proboha, jak se tam vzala? To mi budou muset vysvětlit.“

Alice se mezitím uklidnila a pak se rozzářila: „Až se vrátí, tak tu svatbu zopakujeme.“

„Tak to ne, Alice!“ zarazil ji Carlisle. „Nebudeš někomu nutit svoje představy, jen pro to, že se to líbí tobě. Jacob a Renesmé chtěli svatbu jinak, proto si to tak zařídili. Ty se jim do toho nepleť.“

„Nikdo mě nemá rád,“ postěžovala si Alice a uraženě odpochodovala do patra, odkud se za chvíli začaly ozývat strašné rány. Zuřila. Jasper se zvedl a letěl za ní.

„Tak to bychom měli,“ řekl nevzrušeně Carlisle a potom mě poprosil: „Edwarde, prosím tě, vytiskni nějaké snímky na fotopapír a dej je do rámečků. Než se ti rošťáci vrátí, tak si je aspoň vystavíme.“

Jacob

Neradi jsme se s Valencií loučili, ale nedalo se nic dělat. Do konce prázdnin zbývají dva týdny a ještě jsme nebyli ve Forks a La Push. Užili jsme si tu nádherné soukromí. Jaký to asi bude doma? V domě plným upírů, který nikdy nespí a slyší úplně všechno. No nic, prožili jsme pohádku a teď nás čeká realita. Ve Washingtonu nás čekali všichni. Objímali nás, jako bychom se neviděli rok. Trochu se mi po nich taky stýskalo, přiznávám. Alice mě sladce objala a pak mi zasyčela do ucha, že ví, že to byl určitě můj nápad a že jsem jí to udělal natruc. Je vidět, že pořádně nezná svou neteř. Ness okupovali její rodiče, a když ji konečně pustili, Bella vzala můj obličej do svých dlaní, přitáhla si mě a jemně políbila.

„Teď už se Cullenů nezbavíš, Jaku.“

„Ani to nemám v úmyslu, Bells.“

Nakonec jsem zůstal stát před Edwardem. Koukal na mě nějak zvláštně.

„Jacobe,“ kývl hlavou.

„Edwarde,“ pokývl jsem také.

Chvilku jsme se na sebe beze slova dívali. Najednou z Edwarda vypadlo: „Pojď sem, ty vole.“

Naráz jsme se rozesmáli a pořádně se chlapsky objali. Zvláštní, ani mi tak protivně nesmrděl. Když jsme se pustili, stáli jsme obklopeni řadou soch.

„Co je?“ zeptal jsem se. „to jste ještě neviděli, objímat se dva chlapy?“

První se vzpamatoval Emmett a dlouze hvízdl. Ness zářila radostí a Bella políbila svého muže na tvář.

No jo, tak tě mám taky rád. Přiznal jsem v duchu.

„Já to přece vím, Jacobe, nápodobně,“ usmál se Edward a já mu věřil.

„Že vám to ale trvalo, troubové,“ usmál se Carlisle.

„Co je deset let nenávisti, proti věčnosti plné přátelství,“ řekla Bella a přitiskla se ke svýmu upírovi.


Na svý svědomí, na svou duší, přísahám, že podobnost jména  Dana (Dannyho), který se stane milencem Tanyi, s Danielem z Myšičky, je čistě náhodná :-)

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Empress

14)  Empress (28.11.2011 22:24)

Nádherné, nádherné a ešte sto krát nádherné
a toto fakt nemalo chybu ...Najednou z Edwarda vypadlo: „Pojď sem, ty vole.“...

Lia

13)  Lia (13.11.2010 18:20)

prostě úžasné!!!

Carlie

12)  Carlie (06.10.2010 22:21)

Prý zapni si počítač, tcháne a Chvilku jsme se na sebe beze slova dívali. Najednou z Edwarda vypadlo: „Pojď sem, ty vole.“
Parádní jízda! :-)B)

SarkaS

11)  SarkaS (06.10.2010 13:23)

Tak spojitost s Myšičkou mi vůbec na mysl nepřišla, spíš s Kriminálkou New York. Kde byl Taky Danny Messer :D :D :D :D Jinak díl to byl famózní, hlava se mi vznáší v obláčku štěstí...

Alorenie

10)  Alorenie (16.09.2010 18:53)

Pojď sem, ty vole! Úžasný!

9)   (16.09.2010 15:30)

Nádherné, úžasné, úchvatné

Mystery

8)  Mystery (31.07.2010 20:57)

Ne, ne, ne, opravdu jsem při tom obřadu nebrečela. To mi jen spadlo něco do oka... :'-(
A "Pojď sem, ty vole" ve mně vyvovalo příjemný mravenčení.
Krása.

Bye

7)  Bye (25.06.2010 10:42)

Tak to byla neředěná svatební romantika! A dokonce bez Alice.
Ovšem její prohlášení: „Až se vrátí, tak tu svatbu zopakujeme.“ mě srazilo do kolen. Celá ona!
A zas všechny ty detaily, jako šaty, náušnice, prstýnky. Já si na to moc nepotrpím, ale čte se to dobře :D

MisaBells

6)  MisaBells (05.06.2010 15:36)

Ok, fajn, ještě jedno prsknutí a budu muset vzít nejen počítač do sprchy, ale dát si ji sama a pěkně ledovou. Nevím, co mám dělat dřív, jestli se smát radostí, nebo brečet radostí, že si to ti dva konečně přiznali... Jsou to vážně pitomci, co?

krista81

5)  krista81 (03.06.2010 21:42)

Krásný, svatba úžasná a to přívítání doma skvělý.
A Tanya s Dannym :):)
Dílek parádní a už se nemůžu dočkat dalšího

Abera

4)  Abera (03.06.2010 20:55)

Lipi4

3)  Lipi4 (03.06.2010 20:39)

Dokonalé, skvělé a úžasná, božská svatba, která se k těm dvěma úžasně hodí :D A nakonec Edwardova hláška: „Pojď sem, ty vole.“ :D:D:D

Amisha

2)  Amisha (03.06.2010 20:19)

To byla krása, nádherná tečka za dnem a přestaň vyhrožovat věšením psaní na hřebík nebo
To já bych už taky musela přestat když si vezmeš Karolku, Nebrasku, Evelínku, Noth, Ambru, Bye a další které jsem ani nestihla přečíst nebo vypsat.
Píšeš krásně a já tě ráda čtu takže žádné takové

sakraprace

1)  sakraprace (03.06.2010 19:30)

Chjo sfingo, to byla krása. Jsem celá uáchaná a mám zase ten připitomělý úsměv. Díky

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek