Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/tay+Tay.jpg

Tak v této kapitole se dozvíte, co je s Jakem a kdo je Paolo Neri. Vím, že řadu z vás, pobavil další upíří doktor, ale prostě mi to tam tak pasovalo. A vlastně, proč ne? Když Meyerová mohla mít upířího psychiatra, myslím tím toho, který proměnil Alici, proč bych já nemohla mít upířího neurologa, že? Takže se hezky bavte, od teď bude přibývat humoru.

11. Kapitola – Paolo Neri

Edward

Seděl jsem na zadním sedadle s Jacobovou hlavou na klíně. Slyšel jsem tichý tlukot jeho srdce. Bušilo sice slabě, ale pravidelně. Vzpomněl jsem si na to, jaké to bylo, když si na mě před lety Jane vyzkoušela své umění. Jen krátce a přesto jsem měl pocit, že shořím zaživa. Jacob to byl nucen snášet několikrát za den. Probere se vůbec? Slyšel jsem myšlenky Carlislea. Mám tady přítele, vezmu ho k němu.

Dojeli jsme na okraj Říma do ulice Piazza Accostata a zastavili před nenápadným domem s nápisem: Clinica neurologica. Carlisle vystoupil z auta a řekl: „Hned se vrátím.“ Za pár minut byl zpět v doprovodu upíra!

„Tohle je Paolo, můj přítel z dávných let.“

Páni, to je překvapení. Ještě větší bylo, když jsem všiml jeho očí – měly stejnou barvu jako naše. Vegetarián. Vypadal na třicet, měl světlou pleť jako my, vlasy černé jako uhel, výšku jsem odhadoval tak na sto osmdesát. Ve tváři velmi inteligentní výraz a mluvil kultivovanou italštinou.

„Seznámíme se až pak, teď má přednost tenhle mládenec, vezměte ho, prosím, dovnitř.“

Vytáhli jsme Jacoba z auta, Jazz ho chytil za nohy, já v podpaždí. Přece jen by bylo na veřejnosti divné, kdyby takovou horu nesl jen jeden z nás. Za dveřmi se skrývala klinika. Paolo s Carlislem šli první a ukazovali nám cestu. Donesli jsme Jacoba do moderně vyhlížející ordinace. Na dveřích jsem si všiml cedulky: MUDr. Paolo Neri – direttore.

„Edwarde, vnímáš myšlenky Jacoba?“ zeptal se Carlisle.

„Ne.“

„Jakmile bys je zachytil, dej nám vědět. Jazzi, připrav se, jestli se Jacob začne probouzet, klidni ho.“

Paolo začal kontrolovat reflexy a pak ho připojil na EEG. Mezitím se podrobně vyptal na to, co Jacob prožil. Kroutil hlavou a řekl, že se diví, že to ten chlapec tak dlouho vydržel. Výsledky EEG byly příznivé, ale Paolo trval ještě na Magnetické rezonanci. Zdvihl telefon a stručným hovorem domluvil vyšetření v nemocnici. Mezitím jsme Jaka převlékli do županu, který měl Paolo ve skříni. Byl mu trochu krátký, ale pořád lepší než ten uválený plášť. Asi za deset minut zastavila před domem sanitka a dva záchranáři, chlapi jako hora, naložili Jacoba do sanitky.

„Pojedu s nimi, budeme zpátky asi za hodinu, udělejte si zatím pohodlí. Nemusíte se mnou jezdit, on se teď určitě neprobere,“ řekl Paolo a nastoupil s nimi do vozu.

Nedokázal jsem být v klidu a tak jsem přecházel po kanceláři a prohlížel si ji. Na stěně visela zarámovaná stará fotografie někdy z osmdesátých let devatenáctého století. Byli na ní Carlisle s Paolem, objímali se kolem ramen a usmívali do objektivu. Tázavě jsem se otočil na Carlislea. Pokývl a ukázal na křeslo proti němu.

„Asi vám dlužím vysvětlení. Paolo je můj starý přítel. Znám ho víc jak sto třicet let. Potkali jsme se náhodou v jedné nemocnici v New Yorku. Já tam pracoval jako chirurg a on tenkrát na psychiatrii. Tam mu nehrozil kontakt s krví. Byli jsme o příjemně překvapení, když jsme zjistili, že oba chráníme lidské životy a živíme se zvířecí krví. Vůbec jsem netušil, že existuje druhý vegetarián a on také ne. Stali se z nás dobří přátelé. Jenže pak se Paolo rozhodl vrátit do Itálie, která byla jeho původní vlastí. Rozloučili jsme se a slíbili si, že pokud bude někdo z nás potřebovat, druhý mu pomůže. Vždycky, když jsme měnili působiště, poslali jsme si vzkaz. To, že Paolo už půl století pracuje jako neurolog, mi připadalo jako dar z nebes. Edwarde, co si o Jacobovi myslí?“ zeptal se mě.

„Je dost optimistický, má dojem, že má Jacob jen utlumené mozkové funkce. Není to prý nic, co by nespravila spousta klidu. Ta MR je jen pro potvrzení jeho diagnózy. A taky je trochu zvědavý, jak pracuje mozek vlka,“ uchechtl jsem se.

„No jo, vědec se nezapře,“ zaradoval se Carlisle a vzápětí zvážněl. „Nechtěl jsem se tě ptát dřív, ale jak jsi volal Jane a ptal se na Jacoba, ve spojení s jeho osobou, jsi použil slovo syn. Myslel jsem, že Jacoba nemáš moc v lásce?“

„Bývávalo. Kdysi se mi snažil přebrat Bellu, to přece víš. Jenže jsem vám nikdy neřekl, že Bella do něj byla zamilovaná.“ Slyšel jsem, jak se Jazz ostře nadýchl a Carlisle se na mě soucitně podíval.

„Tenkrát, když se probral po tom zranění, si s ním jela promluvit. Sesypala se z toho a celou noc mi probrečela v náručí. Ráno mi řekla, že nás miluje oba, ale beze mě nedokáže žít. Byl jsem šťastný, ale zůstal ve mě i osten žárlivosti. Žárlil jsem na něj, na to, že si dokázal získat část jejího srdce. Zároveň jsem mu byl vděčný za to, že ji po dobu mé nepřítomnosti udržel při zdravém rozumu. A potom nás ochránil před útokem smečky. Věděl jsem, že to dělá pro Bellu, ale stejně jsem mu byl vděčný. Nakonec se otiskl do Ness a mě bylo jasné, že se ho nezbavím.

Možná tenkrát jsem ho začal brát jinak. Prvně jsem ho oslovil synu, když jsme mu s Bellou svěřovali Renesmé před střetem s Volturiovými. Jenže nebezpečí rychle pominulo a já jako bych na to zapomněl. Celá ta léta jsem mu byl v hlavě a hledal sebemenší náznak nevhodného chování k mé ženě, nebo dceři, hledal jsem důvod, proč ho vyhodit. Nic.

Divili jste se mi, proč mi nevadí, že s ním chodí Bella ven, když na každého jiného bych žárlil. Belle myšlenky nepřečtu, pokud sama nechce, ale v jeho hlavě čtu jako v otevřené knize. Viděl jsem, že ji bere jako svou starší sestru. Že se jen oba potřebují vypovídat jeden druhému. Přes Jacobovy myšlenky jsem se paradoxně dostával Belle do hlavy. Najednou jsem věděl, jak se cítí, co ji zlobí, co těší. Taky jsem zjistil, že Jacob Renesmé miluje víc než sebe a raději by za ni položil život, než by jí ublížil. Vlastně jsem se do té zloby vůči němu nutil a nechtěl si přiznat, že ho mám rád, že už je dávno součást rodiny. Ve chvíli, kdy jsem zjistil, že je má Jane ve svých spárech, ve mně něco prasklo. Najednou tu nebyl Jacob, to psisko, můj sok a svůdce mé dcery, ale byl tu můj syn. Se všemi jeho klady i chybami je to můj syn. Ani nevíte, jak jsem šťastný, že bude v pořádku, nejenom kvůli Ness, ale i kvůli sobě, protože mu to budu moct vynahradit. Jen vás prosím, neříkejte to ostatním, víte, jaký je Emmett a Alice taky nepatří mezi taktní osoby.“

Jazz se uchechtl, ale pak mi odpověděl: „Neboj, zůstane to mezi námi. Jsem rád, že ses svěřil, ty nám do hlavy vidíš pořád a teď jsme se zase my mohli kouknout do té tvé.“ Podal mi ruku, já ji stiskl, Carlisle je obě přikryl svou a mrkl na mě.

Za chvíli přivezli Jacoba, uložili ho na pokoj, připojili infuzi s výživou a Paolo rozradostněně prohlásil: „Bude v pořádku, ale počítejte, že bude pár dní trvat, než se probere. Mám pro vás návrh. Dvacet kilometrů od Říma mám vilu. Stojí hned u lesa, na samotě. Nechcete se tam nastěhovat, než se chlapec zmátoří? Je dost velká a v lese je dostatek zvěře.“

„Děkuji, příteli, rádi toho využijeme,“ vděčně přijal Carlisle.

Šel jsem to hned zavolat Belle. Ještě pár hodin a budeme spolu. Když jsem se vrátil, právě se Paola vyptával Jazz. Zachytil jsem Paolovi myšlenky i pohled, který na Jaspera upíral. No to snad ne? Nenápadně jsem mrkl na Carlislea a kývl hlavou směrem k Paolovi a Jasperovi. Přikývl a usmál se. Tak to je tedy bomba. Potlačil jsem úsměv a poslouchal jejich rozhovor.

„Můžu se tě na něco zeptat, Paolo? Jak můžeš žít s upíří kůží v Římě a praktikovat medicínu?"

„Alergie na slunce, milý příteli,“ usmál se Paolo. „Předstírám, že se nemohu pohybovat na slunci, protože ho nesnáším. Proto jsou tu všude žaluzie a dovnitř se v případě potřeby dostanu přes garáž propojenou s halou.“

„To je chytrý. Carlisle to by šlo i u nás.“

„Zapomeň, umíš si představit bandu deseti lidí a osm má údajně alergii na slunce? Blbost,“ smál se náš otec.

„Proboha, kolik že vás je?“ divil se náš italský hostitel.

„Deset. A jestli nám dáš dohromady Jaka, tak možná časem víc,“ vysvětloval Carlisle a začal ukazovat na prstech. „Já, moje Esmé, Emmett a Rosalie, tady Jasper a Alice, Edward,“ ukázal na mě. „jeho Bella, jejich dcera Renesmé a její přítel Jacob.“

Paolo se zarazil: „Jejich dcera? Nemyslíš to doslova, že?“

„Myslím, Renesmé je biologická dcera Edwarda. Bella ji počala a porodila jako člověk, ale při porodu téměř zemřela a Edward ji musel přeměnit. Ness je upír jen napůl. Má naši kůži, ale netřpytí se, dospěla během sedmi let, je nesmrtelná a dokáže přežívat na krvi i lidském jídle. Co je Jacob zač, už víš.

Paolo byl fascinován. Carlisle mu musel všechno popořadě vyprávět. Omluvil jsem se a šel do pokoje k Jacobovi. Sedl jsem si na židli k posteli. Umytý vypadal u o trochu líp. Stále jsem neslyšel žádné myšlenky. Všiml jsem si, jak je pohublý.

„Neboj se, ty psisko jedno, vykrmíme tě. I kdybychom měli porazit celou krávu. Budeš potřebovat všechnu sílu světa, abys byl schopen unést lásku, kterou tě zahrneme. Koukej se nejdřív probrat, nebo se nám Ness utrápí. Jaku, já ti přísahám, že jakmile se z toho dostaneš, pošlu vás na dovolenou já a Alici zakážu, aby se, byť jen na vteřinu, podívala na to, co vás čeká.“ Vzal jsem Jaka za ruku a povídal mu celou noc. Vyprávěl jsem o všem, co se seběhlo od chvíle jejich únosu. Ráno po osmé pro mě přišel Jazz. „Jedem, Edwarde, všechno už je zařízené. Venku na nás v autech čeká zbytek rodiny. Rose zajistila půjčení dalšího vozu.“

Za Jazzem se do pokoje nahrnul Emmett, rozesmátý jako nikdy.

„Tak jdem, brácho, na to. Představ si, že mi ten Carlisleův kámoš nechce dovolit, abych našeho vlka odnesl sám, že by to bylo nápadný. Tady nám posílá nosítka. Jo a v garáži na něj čeká sanitka.“

Opatrně jsme Jacoba položili na nosítka a snesli ho halou do garáže. První k nám přiběhly Bella a Ness, která se okamžitě sklonila nad Jacobem a vášnivě ho políbila na rty.

„Hej, tohle si nech na dobu, až bude vnímat,“ smál se Emmett. Ness na něj jen vyplázla jazyk. Bella se ke mně přitiskla a já s požitkem nasál její vůni. Pohladil jsem ji po tváři a políbil. Radši jen krátce, nebo se zase dočkáme nějaké Emmovy hlášky. Přenesli jsme Jacoba do sanitky a Nessie se okamžitě vsunula za ním. Bella si sedla na místo spolujezdce a mě nechala místo za volantem. Prima, tak sanitku jsem ještě neřídil. Okamžitě se ke mně přitočil Emmett a žebral: „Edwarde, nech mě řídit, já bych si si chtěl zahoukat, můžu?“

Než jsem stačil něco namítnout, zasáhla Rosalie: „Žádný takový, už vidím, jak by to dopadlo. Houkal bys celou cestu a upozornil na nás všechny policajty. Jedeš od tý sanitky!  Buď rád, že tě vůbec nechám řídit. Mazej!“

Emmett zamumlal něco o Xantipách a poslušně s Rose nasedl do Lamborghini. Do půjčeného vozu se naskládali Carlisle, Esmé, Jasper a Alice. Něco mi došlo.

„Kde jsou Eleazar, Garrett a Danny?“ zeptal jsem se.

„Odletěli domů, lásko. Danny má naštěstí pas, takže to nebyl problém. Máme dát vědět, až se vrátíme, přijedou nás všichni navštívit,“ vysvětlila mi Bella.

Z garáže jsme vyjeli jako poslední a drželi se za Carlislem, který nás navigoval. Cesta trvala krátce, i když jsme jeli pomaleji než obvykle. Občas jsem mrkl do zpětného zrcátka na Ness a Jaka. Držela mu hlavu na svém klíně a neustále ho hladila a líbala. Její mysl na mě přímo křičela, jak ho miluje a jak je šťastná.

Asi po dvaceti minutách odbočil Carlisle ze silnice na úzkou cestu a po dvou kilometrech zastavil u jednopatrového domu v italském venkovském slohu. Stáří jsem odhadoval na sto padesát, možná dvě stě let. Byl ještě větší než náš starý dům ve Forks, pravděpodobně dříve sloužil jako venkovské sídlo nějakého šlechtice nebo movitého měšťana. Nechali jsme zatím našeho pacienta v autě pod dohledem jeho soukromé pečovatelky a šli na obhlídku. Uvnitř nás čekala spousta světla a místa. Dole byla kuchyně s velkou spíží, koupelna, ohromný obývací pokoj, rozlehlá knihovna spojená s pracovnou a dvě ložnice. V prvním patře byly další dvě koupelny a čtyři ložnice. Pro Jacoba určil Carlisle tu nejvzdálenější v prvním patře, aby měl co největší klid. Druhou, hned vedle, jsem zabral pro sebe a Bellu a třetí obsadili Jazz a Alice. V přízemí se usadili Emmett a Rose a vedle nich Carlisle s Esmé. Emmett přenesl Jaka do jeho pokoje a Carlisle zatím u postele nainstaloval stojan s infuzí. Dokud se neprobere, musí dostávat výživu nitrožilně.

Poslední ložnice na patře zůstala prázdná, počítal jsem s ní pro Ness, ale tu by teď od jejího milovaného neodtrhlo nic na světě. Prosadila si, že bude spát u něj. Vlastně, proč ne? Postel byla dostatečně široká pro oba. Když jsem jí to dovolil, skopla okamžitě boty, skočila na postel, opatrně se k němu přitiskla a začala mu potichounku špitat do ucha. Úplně zapomněla na náš dokonalý upíří sluch. Slyšel jsem každé její slůvko, a kdybych se mohl červenat, byl bych rudý jako rajče. Bella se jen usmála, chytila mě za ruku a vyvedla ven. Nebylo to určené pro naše uši, no.

I když jsem měl chuť zatáhnout svou ženu do našeho pokoje, přemohli jsme se a seběhli dolů. Tam už Esmé organizovala chod domácnosti. Emmett s Jazzem parkovali auta v prostoru před domem a Alice s Rosalií se chystaly zpět do Říma, aby nám nakoupily, protože tentokrát jsme cestovali opravdu nalehko. Carlisle chtěl odvézt sanitku, zpět se vrátí s holkama.  Mě a Bellu pověřila nákupem potravin. Jednou se mě Bells ptala, jak je možné, že já a Esmé dokážeme dochutit jídlo, když ho nejsme schopni ochutnat. Sama po přeměně nevařila. Vysvětlil jsem ji, že oba dokážeme rozeznat vůni. Každé zrníčko soli navíc, každé zrnko pepře, pokrmu jeho vůni změní. Esmé se navíc do vaření zamilovala a díky vděčnému strávníkovi Jakovi byla ochotná trávit u sporáku hodiny. Viděl jsem jí v hlavě, že už si chystá seznam všech jeho nejoblíbenějších jídel, aby mu je mohla začít vařit, jen co se probere. Teď nás popoháněla na nákup. Chtěla něco vydatného připravit pro Nessii. Důvod spěchu také vězel v předpovědi počasí, Alice věděla, že nejpozději ve tři, se mraky, které poslední dva dny halily Řím a okolí, roztrhají a bude svítit slunce.

Vrátili jsme se asi za hodinu, holky doma ještě nebyly. Jasně, hodina na nákup oblečení by stačila možná mě, ale ne Alici. Kluci si odskočili na lov. Vyrovnali jsme potraviny do spíže a Bella se šla zeptat Ness, co by si dala. Téměř okamžitě jsem slyšel její myšlenky: Edwarde, pojď se na něco podívat. Vystřelil jsem do patra a stanul v otevřených dveřích pokoje. Ten obrázek stál za to. Ness spala a ve spánku se tulila k Jakovi. Jednou rukou ho objímala a hlavu si položila na jeho srdce. Její dlouhé vlasy je oba zahalovaly jako závoj. Vzpomněl jsem si, jak jsem před rokem soptil, když jsem je ve stejné pozici přistihl ve Forks, ale dnes jsem se jenom usmíval. Bella se na mě podívala a oči jí tmavly touhou. Potichu jsme vyšli na chodbu, vzal jsem ji za ruku a odvedl do našeho pokoje. Teď už nám nic nepřekáželo v cestě do našeho soukromého ráje.

Uplynuly tři dny. Jacobův stav se bohužel neměnil. Sice mu začínala stoupat teplota a všechny škrábance na jeho těle se už zahojily, ale stále nereagoval a já zatím neslyšel jeho myšlenky. Carlisle se spojil s Paolem a konzultoval jeho stav. Paolo nás uklidnil, abychom na něj nepospíchali, že se jeho mozek včas sám probudí. Řekl, že bude dobré, když na něj ve dne budeme mluvit. Začali jsme se u něj střídat, a zatímco mu jeden z nás vyprávěl, ostatní se většinou dole váleli smíchy. Není se co divit. Carlisle mu předčítal Dekameron, který našel v knihovně, Esmé vypočítávala všechna jídla, která mu uvaří, Alice s ním probírala, zda bude letos v módě tyrkysová, nebo petrolejová. Emmett a Jasper shodně líčili poslední fotbalové zápasy, které viděli v televizi. Humorné bylo, že většinou každý fandili jinému týmu. Rose si z internetu stahovala všechny vtipy o vlcích a medvědech, upravovala si je podle svého a pak mu je servírovala jak na stříbrném tácu. Nejvíc nás, podle hurónského řevu, pobavil asi tento:

Sedí medvěd grizzly na pařezu a zpívá si: „Brousím si drápy na upíry, bude sranda.“

Běží kolem vlci a jejich vůdce Jacob se ptá: „Co tu děláš, medvědě?“

„Brousím si drápy na upíry, bude sranda.“

„Tak hodně štěstí.“

Za chvíli kolem běží Emmett, známý to lovec grizzliů: „Copak to děláš, medvídku?“

„Ale, brousím si drápy a kecám a kecám.“

Když Rose sešla dolů, málem jsme ji smíchy uškrtili. Bella vzpomínala na všechny lumpárny, které spolu prováděli, když ještě byla člověk. No, já se zrovna nebavil, když líčila kolikrát, po jízdě na motorce, skončila v nemocnici. Když jsem u něj seděl já, vytáhl jsem ze své paměti vzpomínky na trapasy, které během těch desítek let naše rodina zažila. Tady se smála vždy jen část rodiny, zatímco postižený, kterého se trapná situace týkala, prskal a volal na mě, ať to nevytahuju. Jediná osoba, která se z pokoje téměř nehnula, byla Ness. Kromě chvil nezbytně nutných na hygienu a jednoho lovu, na který jsme ji s Bellou vzali, byla neustále u něj.

Pátý den ráno jsem u něj seděl a chystal se vyprávět o jednom z mnoha Emmettových trapasů, když jsem Jacoba uslyšel. Nejprve to byly jen útržky myšlenek, chaotické obrazy, ale začínaly se skládat dohromady.

„Ness,“ šeptl jsem. „Slyším ho.“

Nessie, které vedle něj trochu poklimbávala, byla okamžitě čilá: „Co si myslí, tati?“

„Zatím nic souvislého, miláčku.“

„Jaku, lásko, slyšíš mě? Miláčku, otevři oči, podívej se na mě.“

Jacob s každým jejím slovem vnímal o trochu víc. Měl jsem ten dojem, že na něj působí právě její hlas.

„Carlisle!“ zavolal jsem na otce. Okamžitě byl v pokoji.

„Slyším ho a mám pocit, že reaguje na Nessiin hlas.“

„Renesmé, mluv na něj dál,“ přikázal jí, vzal Jaka za ruku a měřil mu tep.

„Jacobe, koukej se okamžitě probrat! Copak to jde, proválet se půlku prázdnin v posteli? Slíbil jsi mi, že počkáš, ale já už nechci čekat. Musíš se sebrat, nebo si najdu někoho jinýho, nejsi jediný chlap na světě!“ Ness mu vyhrožovala, ale přinášelo to výsledky, jeho myšlenky byly jasnější a jasnější.

„Pokračuj, zabírá to,“ řekl jsem ji. V pokoji už byla celá rodina. Stáli kolem postele a poslouchali, jak Ness ze své paměti doluje všechny nadávky, které znala. Z části to byl Emmetův slovník. Když došla k zablešené příšeře z Olympijských hor, Jake zachraptěl:

„Přestaň, Nessie, já se nemůžu smát.“

Pak otevřel oči.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

maryblack

18)  maryblack (19.01.2012 01:01)

kecám a kecám Konečně se probral

Empress

17)  Empress (28.11.2011 21:42)

Čítala som s otvorenou pusou a vyvalenými očami :D Chvíľu sa mi tisli slzy do očí, ale Rose to rozsekla

Lia

16)  Lia (13.11.2010 15:35)

Znovu hurá

SarkaS

15)  SarkaS (06.10.2010 12:45)

To byla tak úžasná kapitola. Myslím, že byla zatím nejlepší ze všech. Hrozně jsem se u ní culila

14)   (15.09.2010 21:42)

Jupíííí Nessie už nemusí čekát

Mystery

13)  Mystery (31.07.2010 18:37)

Jake je živej! Jake bude zdravej!!!
A Nessie je naprosto dokonalá...

Bye

12)  Bye (21.06.2010 09:17)

Wow, to už jsem úplně zapomněla!!!
Vidím, že ty setřený názvy na hřbetech knih nejsou jen tak zbůhdarma.
Jak říkám, jsem ignorant s poruchou dlouhodobé paměti (zato vynikající krátkodobou :D ), co Twilight četl jenom dvakrát.

sfinga

11)  sfinga (20.06.2010 18:22)

Bye, řekl. Ve čtvrtém díle, když mu před střetem s Volturiovými svěřovali Ness. Cituji: Edward sklonil hlavu proti stejnému ramenu kam vysadil Renesmee. "Sbohem, Jacobe, můj bratře ... můj synu."

Bye

10)  Bye (20.06.2010 15:20)

Krásně shrnuté nahlédnutí do Edwardovy mysli ohledně Jacoba a jeho vztahu k Belle a Nessie!
Jen jeden dotaz, opravdu mu řekl synu už v knize?
Paolo a Jasper , no on si o to Jasper svojí vizáží přímo říká, že? Akorát mě mrzí, že mu to Edward nevpálil, to bych se nasmála! :D
No a pasáž, jak (a hlavně CO!) Jakovi vyprávěli! Ta mě opravdu pobavila.
Ty Písečná Příšero ze Sahary. B)

MisaBells

9)  MisaBells (05.06.2010 14:42)

Já brečím radostí.... Ty jsi borec Nejdřív houkačka a Emmett, kdy jsem vyprskla lok kafe a teď ten závěr... Já mám takovou radost...

krista81

8)  krista81 (02.06.2010 00:39)

Krásný, já jsem tak ráda, že se Jake probral a Ness .
Těším se na další kapitolku.

Popoles

7)  Popoles (01.06.2010 22:47)

Jo Jake je kabrňák
Moc hezký plácám a tleskám

sakraprace

6)  sakraprace (01.06.2010 18:02)

Sakra práce, byl to nervák.
Jen je trochu škoda, že Emmettovi nedovolili řídit sanitku.
Nejvíc mě ale dostala Rose.
Nádherný díl to byl, díky.

ChrisTea

5)  ChrisTea (01.06.2010 15:19)

Nádhera!!! Já chci taky domů takovou příšeru z Olympijských hor!!! Moc se těším na další kapču!!!
ChrisTea

magorka

4)  magorka (01.06.2010 13:42)

mmmmmmmm parádička a ta sanitka :D juchuu a Jake s už probral. Já mám TAAAAAAKOVOU radost. Těším se na pokračování. M.

3)  belko (01.06.2010 13:41)

DALŠÍDALŠÍDALŠÍ PROSÍM!!!

Abera

2)  Abera (01.06.2010 12:36)

Linfe

1)  Linfe (31.05.2010 20:54)

Jooo Emmett a houkačka, díky Sfin, ale měla si mu dovolit ji alespo%n odvézt :-) Vyžral by si to pak sám. Užasný kapča ako vždy jen je mi líto, že zítra žádná asi nebude, ale nemohla sem odolat a přečetla sem ji hned jak si na ni upozornila.

Těším se těším....však ty víš :-)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still - Jacob & Bella