Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/tay+Tay.jpg

Jane sdělila Edwardovi, že Jacoba zabila. Po prvotním šoku začíná rodina logicky uvažovat, není to jen lež?

10. Kapitola – Záchrana

Edward

Letadlo se dotklo podvozkem ranveje. Jsme v Římě. Než jsme vešli do haly, přitáhl jsem si obě k sobě: „Pro štěstí, ať to dobře dopadne, holky,“ řekl jsem a letmo líbl Alici na tvář. Pak jsem se sklonil ke své ženě a přes všechny okolnosti si polibek vychutnal. Měl jsem pocit, jako bych prožíval déjà vu. Jako bychom se přenesli zpět o osm let a my čekali na verdikt Ara v případě Renesmé. Najednou mě zasáhla vlna strachu. Šíleně jsem se začal bát. Ne o sebe, ale o Bellu, Alici, Renesmé, Jacoba, ostatní. Máme vůbec šanci? Musíme mít! Zastyděl jsem se za tu náhlou slabost. Já přece musím být ten silný.

Pomalu jsme procházeli halou, když jsem ucítil pach upíra. Viděl jsem, že Bella a Alice zavětřily také. Pak jsem ho zahlédl. Felix! No jistě. Jane neriskovala a poslala nejsilnějšího upíra. Felix neřekl ani slovo, kývl hlavou, abychom ho následovali. Vedl nás do nejstarší části města. Pořád beze slov. Pokusil jsem se mu dostat do hlavy, ale Felix myslel na vše možné, jen ne na naší situaci. Pěkně si ho Jane vycvičila. Ocitli jsme se na Fóru Romanu. Felix se proplétal mezi ruinami, až přišel k nenápadnému kameni. Opřel se o něj jednou rukou, odsunul ho a pokynul nám. Sakra, s tímhle Jasper nepočítal. První sešla Bella, za ní já a poslední Alice. Viděl jsem, jak jí, jako náhodou, sklouzl šátek z ramen a zůstal na zemi venku. Udělala pohyb, jako by se pro něj chtěla vrátit, ale Felix ji postrčil dopředu, sestoupil za námi a zevnitř kamenem manipuloval tak dlouho, až dosedl zpátky na místo. Tak tohle Alici vyšlo.

V podzemí jsme se přesunovali upíří rychlostí. Felix nás hnal před sebou jako ovce na porážku. Postrkoval nás temnými chodbami a poháněl ke spěchu. Po dost dlouhé době jsme se dostali do ohromného sálu. Dal bych ruku do ohně za to, že ho ještě archeologové neobjevili. Byl osvětlený hořícími loučemi připevněnými na zdi. Jistě to bylo jen pro efekt, protože my vidíme ve tmě dobře. Na jakémsi vyvýšeném pódiu byly dvě křesla. V jednom seděla Jane a v druhém její bratr Alec. V duchu jsem se ušklíbl, Jane si hraje na Volturijskou vládkyni. Za nimi stáli dva naprosto rozdílní upíři. První vypadal na šesta – osmadvacet. Blonďaté vlasy mu sahaly na ramena a ve tváři měl vepsanou krutost. Druhý byl proměněn asi v mém věku, tipoval bych sedmnáct, osmnáct. Mě krátce střižené kaštanové vlasy a na to, že to byl upír, se tvářil se dost vyděšeně. Pokusil jsem se mu dostat do hlavy. Měl tam zmatek. On to byl, kdo je dokázal skrýt. Jeho dar fungoval stejně jako štít mé Belly. Zakryl všechny v místnosti. Přesto všechno se ten chlapec bál, nebyl si jistý, zda je správné, co dělá. V myšlenkách druhého jsem viděl jen krvežíznivost. Těšil se na to, jak nás odpraví, chtěl to udělat hned, ale obával se Jane a jejího daru, takže se zatím držel zpět.

„Vida, takže jste dorazili,“ řekla Jane jedovatě. „Asi vám na té holce záleží.“

Chtěl jsem něco pronést, ale Bella mě předběhla: „Kde je Ness a co jsi provedla s Jacobem, ty zmije?“

Jane přistoupila k Belle a řekla: „Pěkně jedno po druhém, bezchybná Isabello. Copak udělá tvůj štít, když budu stát těsně u tebe a zaměřím se třeba na tvého manžela?“

Jane se na mě otočila a škodolibě se ušklíbla. Netušila, jaké ji čeká překvapení. Bella se za ta léta naučila svůj dar dokonale ovládat. Ve své mysli ho roztrhala na menší a každého z nás jím těsně obalila. Nezáleželo, jak blízko Jane stála, štít nás chránil jako druhá kůže. Poznal jsem, kdy zaútočila, ale cítil jsem to jen jako lehké dloubnutí. Jane naštvaně vřískla: „Alecu!“

Alecův dar se jako mlha blížil k nám, zlehka nás ovíjel a náhle bylo vidět, jak těsně Bellin štít přiléhá k našim tělům.

Bella se usmála: „Trochu jsem trénovala. To víš, nemohla jsem vědět, kdy se to šikne. A teď přiveď Renesmé,“ dodala výhrůžně.

„Dobře, ukážu ti tvou dcerunku. Horacio, doveď ji!“ oslovila toho upíra s krutým výrazem.

Během několika vteřin se vrátil zpět a vlekl sebou Renesmé. Byl jsem rád, že jako upír nemohu brečet, protože při pohledu na ní, by mi určitě vyhrkly slzy. Tričko a džíny měla potrhané, vlasy plné prachu a zacuchané a obličej samou šmouhu. Nejvíc mě vyděsil její výraz. Byla naprosto apatická, její jindy živé oči měly mrtvý výraz. Když nás uviděla, na chvíli se jí v očích objevila světýlka, ale ta vzápětí pohasla a na tváři se opět usadil smutek.

„Mami, tati,“ zašeptala.

„Proboha, Ness,“ vykřikla Bella a chtěla se k ní vrhnout. Felix ji zastoupil cestu.

„Co to s tebou udělali, holčičko?“ zasténal jsem.

„Teď už je to stejně jedno,“ řekla rezignovaně a sklonila hlavu. „Neměli jste sem jezdit. Jacoba už nezachráníte a bez něj nechci, nemůžu žít.“ Její myšlenky byly ještě horší než slova. Ness úplně ztratila chuť do života. Opravdu jí bylo jedno, co se s ní stane. Měla jenom strach o nás, abychom my tři vyvázli živí. Na sobě jí absolutně nezáleželo. Ona si přála, aby ji usmrtili. Cítil jsem bolest ve své hlavě, ano takto jsem se choval já, když jsem si myslel, že Bella spáchala sebevraždu. Dodnes si pamatuju ten pocit prázdnoty. Ne! Ness musí žít, pro nás, pro rodinu, pro sebe samu.

„Nessie, já ti to nedovolím“, zařval jsem a rozeběhl se k ní.

Bella

Vidět mou dceru v takovémhle stavu, pro mě bylo nesmírně bolestné. Raději bych byla na jejím místě. Aby to ještě nestačilo, z jejích úst jsem slyšela, že Jacob nežije. Proč nemůžeme žít v klidu, proč musí Nessie tak trpět? Já dostala šanci Edwarda zachránit a využila jí, ale Ness… Poprvé za devět let jsem zalitovala, že jsem upír. Zatracená přeměna, zatracené Forks. Kdybych se tam nepřestěhovala, nepoznala bych sice Edwarda, neporodila Ness, ale Jacob by žil. Všechno jsem přivolala já. Kdybych se nezamilovala do Edwarda, nenapadl by mě Jasper, neskočila bych z útesu a Edward by nejel do Volterry žádat o smrt. Tím pádem by Volturijské vládce neupozornil na Cullenovi a ti by si žili v klidu. Jacob by se otiskl do nějaké dívky z rezervace a asi už by byl ženatý a měl rodinu. Za všechno můžu já!

Moment, tohle přece nejsem já?! Copak mě ta léta nenaučila, že kdyby, jsou chyby? Důležitá je jen přítomnost. Teď jsem tady, mou dceru svírá pod krkem ten upír se jménem Horacio, vedle mě stojí Jane. Jen po ní natáhnout ruku, a smazat jí ten vítězný úsměv z tváře. Pak se věci daly do pohybu. Edward se vrhl k Ness a vytrhl ji Horaciovi z rukou. Hodil ji přes celý sál do náruče Alice, která ji chytila, přitiskla ke zdi a postavila se před ní v obranném gestu. Na nic jsem nečekala, hmátla po Jane, chytila ji pod krkem a pevně držela. Stačí trochu stisknout a bude bez hlavy. Mám štěstí, spoléhá na své mentální schopnosti, není to žádná bojovnice. Já sice taky ne, ale díky tréninku s Emmettem a Jasperem, mám proti ní navrch. Všechno tohle se událo v setině vteřiny a moment překvapení byl na naší straně. Teprve teď se ostatní vzpamatovali. Edward odrážel útoky Horacia, ke mně se blížil Felix a k Alici Alec. Jako by to měli domluvené. Periferním viděním jsem zahlédla, že jediný Danny se nezapojil, stáhl se do kouta a vyděšeně nás pozoroval.

„Zpátky,“ vykřikla jsem. „jinak budete mít Jane bez hlavy!“

„Myslíš, že mě tím zastavíš?“ posmíval se Felix. „Klidně ji roztrhej, ale nebudeš mít čas ji spálit a my ji složíme.“

Kruci, má pravdu. Začínalo to vypadat na patovou situaci. Alice sice předvídala každý Alecův pohyb a s Ness, kterou si vzala do náruče, uhýbala, ale Edward přestával zvládat Horacia. Sice z myšlenek dokázal odhadnout jeho pohyby, ale viděla jsem, že hlídá i mě a nestíhá. Felix si mě vychutnával, blížil se pomalu, krok za krokem. Když už mu zbýval poslední krok, ucítila jsem známou vůni a ne jednu. Naši!

Najednou byl sál plný upírů. Rosalie a Esmé se připojily k Alici a vlastními těly chránily Ness před Alecem. Eleazar se připojil k mému muži a za chvíli jsem slyšela jen Horaciův ostrý křik. Emmett, Jasper a Garrett zápasili s Felixem. Carlisle doběhl ke mně a vypáčil mi Jane z náruče. Okamžitě jsem štít rozdělila na celou rodinu. Boj netrval dlouho, a když skončil, na podlaze se kupila hromada z roztrhaných těl Aleca, Horacia a Felixe. Edward rozškrtl svůj zapalovač a podpálil ji. Hustý dým zahalil sál, ale po chvíli se rozptýlil v chodbách, které do něj ústily.

„Tak co s tebou, Jane?“ zeptal se téměř laskavě Carlisle.

„Tohle vám neprojde, Aro se o vás postará,“ zasyčela Jane.

„Myslíš? My jsme se totiž pojistili a já s Esmé navštívil Volterru. Aro nám sdělil, že za skutky bývalých členů gardy nenese Volterra odpovědnost. A pokud se rozhodneme proti vám zasáhnout, nebude to považováno za akt agrese, ale za nutnou sebeobranu. Už tě nepotřebují. Viděl jsem Camillu, Jane.“dodal.

Jane zaječela: „Takže po tom, co jsem věrně sloužila, mě vyšachovala ta zrzavá mrcha? Škoda, že jsem stačila odpravit jen toho psa.“

Zatmělo se mi před očima a vrhla jsem se na ni. Doslova jsem ji vyrvala z Carlisleova sevření. Vší silou jsem zabrala a nedbaje na její výkřiky, jsem trhala a rvala, dala jsem do toho všechen svůj vztek. Když jsem se probrala, stála jsem nad hromádkou rozcupovaných údů, které se hýbaly. Náhle vedle mě stál Edward a mlčky mi podával zapalovač. Škrtla jsem a pak už jen pozorovala, jak oheň stravuje její tělo.

Edward mě beze slova objal kolem ramen a vedl k Ness. Nebude se mě má dcera bát? Zeptala jsem se ho v myšlenkách, když jsem na okamžik sejmula štít.

„Neboj, je statečná po své matce,“ odpověděl.

Nessie stála vedle Alice a slzy jí stékaly po tvářích. Rozpřáhla jsem náruč a pak už jsem jen cítila její známou vůni. Edward nás obě schoval do své náruče. Stáli jsme tam hodnou chvíli, když se najednou ozval Emmett: „Hej, nechybí tady někdo?“

Jasper skočil za křesla a z kouta vytáhl vyděšeného Dannyho.

„Tohle jsem nechtěl, ona… slíbila, že mě ochrání, když jí pomůžu… Netušil jsem, co má v plánu,“ koktal a těkal očima od jednoho ke druhému.

„Nelže, v jeho myšlenkách není ani stopy falše. Příčí se mu zabíjet. Zneužili ho,“ potvrdil Edward.

„Má z nás strach, má strach ze své budoucnosti,“ dodal Jasper.

Eleazar chvíli Dannyho pozoroval a pak nám sdělil: „Má silný mentální dar. Dokáže způsobit, že je libovolný počet osob takřka neviditelný. Pro Volterru by ho byla škoda. Co myslíš, Carlisle?“ otočil se na našeho adoptivního otce.

„Jsem pro, ale záleží na něm.“

Eleazar oslovil Dannyho: „Podívej, jestli máš chuť, můžeš se přidat k mé rodině a já ti pomůžu tvé schopnosti rozvíjet. Upír s tak silným darem se nám hodí. Musím tě ale varovat, nikdo z nás se neživí lidskou krví, lovíme zvěř. Takže si to dobře rozmysli.“

„Nemám co, půjdu s vámi, já to zvládnu.“

Alice najednou vyjekla a Edward byl očividně v šoku.

„Edwarde, co Alice viděla?“ zeptala jsem se s obavou.

„Vidí Nessii… ona ji vidí s Jacobem!“

Ness se v mé náruči roztřásla a vykřikla: „Žije!“

Všech se nás zmocnilo vzrušení. Potom, co jsme všichni Jaka oplakali, tu existovala naděje.

„Zavedu vás k němu, ale Jane nám tvrdila, že chcí – nežije,“ nabídl se Danny.

Šli jsme s ním já, Edward, Ness, Carlisle a Emmett. Ostatní zůstal v sále, co kdyby. Vedl nás tmavou chodbou, na jejímž konci byly těžké železné dveře. „Klíče bohužel nemám, ty měla jen Jane,“ pronesl omluvně.

Emmett couvl a pak se ramenem opřel o dveře. Nepovolily, ale povolila zeď a Emmett v oblaku prachu vpadl dovnitř. Slyšela jsem jeho výkřik a potom zavolání: „Carlisle!“

Na podlaze malé cely ležel nahý Jacob stočený do klubíčka. Jeho tělo bylo poseté šrámy. Nehýbal se, nereagoval. Carlisle k němu přiskočil, otočil ho na záda a přiložil ucho na hruď.

„Srdce mu tluče. Slabě, ale tluče. Nebýt upír, ani bych ho neslyšel. Je chladný, nemá vlkodlačí teplotu.“ Zvedl mu víčko a prohlásil: „Zornice téměř nereagují na světlo. Danny, co s ním Jane dělala?“

„Zjistila, že když mu způsobuje bolest, není schopný se měnit ve vlka, chodila za ním několikrát za den.“

„Je v kómatu. Proto se nehojí a proto si nedokáže udržet svou běžnou teplotu. Musíme ho odnést. Není tady něco, do čeho bychom ho mohli zabalit?“

Ness se mi vytrhla z náruče a rozeběhla se pryč: „Něco přinesu.“

Klekla jsem si k Jakovi, shodila ze sebe bundu, sbalila ji a jemně vsunula pod hlavu. Pohladila jsem ho po tváři. V krku mě pálily slzy, které jsem nebyla schopna prolít. Za pár okamžiků byla zpět Ness a v náručí svírala balík černé látky: „Tohle mi Danny přinesl na přikrytí,“ kývla na něj a on sklopil oči. Byl to velký plášť. S pomocí Edwarda jsem do něj Jaka zabalila a Emmett ho vzal do náruče. Vraceli jsme se do velkého sálu, kde nás obklopili ostatní.

„Žije, ale musí okamžitě do nemocnice. Potřebujeme sehnat auto,“ řekl Carlisle.

„Není třeba, je tu Alecovo Lamborgini,“ ozval se znovu Danny.

„Takže, Jasper a Edward pojedou se mnou. Ostatní na nás počkají v hotelu,“ přikázal Carlisle.

„Já pojedu taky, neopustím ho,“ ozvala se Nessie.

„Nessie, ne. Nechci, aby nás jelo moc, musíme být nenápadní,“ namítal Carlisle.

„Tak pojedu místo táty, nebo Jazze.“

„Ne, já je potřebuju. Tvůj táta je schopen číst Jacobovy myšlenky a Jasper ho může zklidnit, kdyby se probral. Nechci, aby se někde v nemocnici proměnil ve vlka. Krom toho, ty si musíš odpočinout. Běž, my se ti o něj postaráme.“

Ness přistoupila k Emmetovi a políbila bezvládného Jacoba na rty. Přitom pronesla: „Uzdrav se, já už nechci čekat.“

Emmett vynesl Jacoba ven. Bylo čím dál tím víc zataženo, takže v ruinách se nepohybovalo moc lidí. Danny mu ukázal cestu k autu a Emmett ho položil na zadní sedadlo. Edward si k němu sedl a podložil mu hlavu. Carlisle sedl za volant a Jazz vedle.

„Hned, jak budu něco vědět, ozvu se,“ zavolal Carlisle, než se rozjeli. Přesunuli jsme se do hotelu a na patro se dostali přímo z garáží, abychom byli méně nápadní. Přes recepci šla jenom Rose s Emmettem. V apartmá všichni zůstali v obývacím pokoji a já odvedla Ness do koupelny. Svlékla jsem ji, jako když byla malá a potom naložila do vany plné horké vody provoněné růžovým olejem, který stál na poličce. Umyla jsem jí hlavu a pak si sedla jsem na zem vedle vany a pozorovala ji. Bože, tak jsem byla ráda, že ji mám u sebe. Moji malou Ness. Jak jsem jen na okamžik mohla litovat toho, že jsem ji porodila? Renesmé si hlavu opřela o okraj a zavřela oči. Relaxovala.

„Mami,“ promluvila po chvíli. „Jak nás ostatní našli? Ona tvrdila, že nás nikdo nenajde.“

„Díky strýčkovi Jazzovi, víš. Ty hodinky, co máme všichni na ruce, mají v sobě GPS. Na to ani upíří schopnosti nestačí,“ usmála jsem se na ni.

„Nessie?“

„Hm?“

„Neublížili ti?“

„Myslíš fyzicky? Ne. Ani se mě nedotkli. Staral se o mě ten kluk. Když mi byla zima, přinesl mi plášť a dokonce mi nosil sendviče a vodu. Kupoval to prý někde u bezinky. Jenže jsem nevěděla, co je s Jacobem. Předevčírem mě k němu vzala. Nemohl ani mluvit, ani se na mě usmát. Pak ho přede mnou začala mučit. Mami, bylo to hrozný. A potom tátovi do telefonu řekla, že umřel. Já chtěla taky, nemůžu žít ve světě, kde on neexistuje.“

Nevěřila jsem svým uším. Renesmé přesně opakovala slova, která mi Edward řekl před lety po návratu z Itálie. Nemohla je slyšet, a přesto je řekla.

„Myslíš, že se z toho dostane?“

„Jake je silný, když se doteď udržel naživu, s pomocí Carlislea se uzdraví, neboj.“ Utěšovala jsem ji i sebe.

„Nejhorší je, že kdybych nebyla taková netýkavka, nic z toho by se nestalo,“ lamentovala.

„Co tím myslíš?“

„Když jsme přijeli do Říma a přišli sem do hotelu, já… já… najednou dostala strach.“

„Z čeho, srdíčko?“

„Z milování s Jacobem,“ Ness se začervenala a sklopila oči. „Rose a Alice mi předtím říkaly jaké to je, ale ony jsou upírky a já jen napůl.“

Přiložila mi mokrou dlaň na tvář. Viděla jsem všechny její pochyby. Myslela si, že Jacoba zklame, když nemá žádné zkušenosti. Potom mi ukázala, jak se šlechetně zachoval, když mu řekla, že má strach. Rozhodl se čekat, až bude připravená. Nechtěl jí za žádnou cenu ublížit. Proto ji vzal ven. Chtěl, aby přišla na jiné myšlenky. Ness si vyčítala, že díky tomu je Jane našla.

„Ness, takhle ne. Myslíš, že by to neudělala jinak a jindy? Osud tomu chtěl, že se to stalo nyní. Ty si nic nevyčítej! Mysli na něco příjemného. Třeba na Jacoba. Máš štěstí, že tě miluje druhý nejlepší chlap na světě. Nejsi první, kdo měl obavy z milování. Když jsme přijeli na ostrov Esmé, nabídl mi Edward, abych se s ním šla vykoupat. V tu ránu jsem dostala šílenou trému. Bála jsem se stejně jako ty a fakt, že na mě v moři čeká ten nejkrásnější mužský, jakého jsem kdy viděla, mi to taky neusnadňoval. Nechtěla jsem vůbec vyjít z koupelny. Ne v těch sexy hadříkách, které mi Alice zabalila.“

„Jak jsi to překonala?“

„Věděla jsem, že mě Edward miluje a nikdy nepřestane. Měl mě rád i s mými chybami, nemotorností, i když jsem v té době byla naprosto průměrná holka. Neměj strach, Jacob tě nemiluje o nic míň.“

„A co to prádlo, oblíkla sis ho?“

„Ne, ten večer ne, šla jsem se s ním koupat nahá.“ Ness vyprskla smíchy.

„Představ si, že by tady byl místo mě Jacob a viděl tě takhle. Nic na světě by ho nepřinutilo čekat. Ani jeho sebeovládání, které začíná být stejně silné, jako u tvého otce. Počkej, to je to, co jsi mu řekla v katakombách! Já už nechci čekat.“

Ness se znovu začervenala a přikývla.

„Tak honem polez z vody, ať mu ještě nenastydneš.“ Vypakovala jsem svou dceru z vany a šla do kufru pro noční košilku. Zatracená Alice. Zabalila jí, stejně jako mě na líbánky, krásné, ale velmi odhalující francouzské prádlo. Dobu jsem se prohrabovala kufrem, než jsem objevila jednu aspoň trochu slušnější košilku se špagetovými ramínky. Z koupelny jsem slyšela vrčení fénu.

Zazvonil mi mobil. Edward. Kdyby moje srdce nebylo mrtvé, asi by se hlasitě rozbušilo.

„Tak co je s ním?“ vyhrkla jsem bez ohlášení.

„Je to dobré, Magnetická rezonance nic neukázala. Měl by se z toho dostat bez následků. Miláčku, představ si, že Carlisle nám nic neřekl a odvezl ho ke svému známému. Je to neurolog a upír! On zařídil to vyšetření. Do rána zůstaneme na klinice a pak se všichni přesuneme mimo Řím. Ten Carlisleův známý nám půjčil vilku na venkově. Tam se Jacob zotaví. A co naše dcera?“

„Právě vylezla z vany. Zdá se být v pořádku. Tohle ji potěší. Miluju tě.“

„Já tebe víc, lásko. Zavolám ti ráno.“

Renesmé si zatím stačila vysušit vlasy. Právě vyšla v županu z koupelny, když jsem pokládala mobil.

„Táta?“ zeptala se. Přikývla jsem s úsměvem.

„A?“ Věděla jsem, na co, nebo spíš na koho se ptá.

„Bude v pořádku.“

Zaječela a skočila mi kolem krku. Dveře do obýváku se okamžitě rozlítly a dovnitř vtrhli ostatní. Slyšeli náš rozhovor, takže už věděli, že Jacob bude žít.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2

Linfe

4)  Linfe (31.05.2010 09:32)

Naprosto úžasné....ááááchich ááách.... další dílek bude brzy že :-) Jsou tak úžasní.

3)  belko (31.05.2010 08:57)

tak...a mám husí kůži všude...a s tímto výrazem budu chodit až do příští kapitolky.
aaach...úžasné perfektní, tvoje psaní vždycky zasáhne cíl

Abera

2)  Abera (30.05.2010 20:21)

Nebraska

1)  Nebraska (30.05.2010 19:53)

áááách
Víc toho teď ze mě nedostaneš

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still