Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/tay+Tay.jpg

Uběhlo sedm let od narození Renesmé, dcery Belly a Edwarda. Cullenovi žijí na Aljašce ve městě Fairbanks. Renesmé je už téměř dospělá, jak to předpověděl poloupír Nahuel z amazonské džungle. Fyzicky je jí asi osmnáct, ale k dospělosti duševní jí přece jen nějaký krůček schází. Rodina se shodla, že pro ni bude dobré, aby nastoupila na střední školu. Kvůli jejímu překotnému dospívání se až doteď učila doma pod dohledem všech členů rodiny a proto jí chybí kontakt s vrstevníky. Jenže chodit do školy s vlastní mámou a tátou, který vám navíc vytáhne z hlavy každou myšlenku, není žádný med. A doma na ni čeká její vlastní hlídací pes. Nebo snad nečeká?

1. Kapitola – Renesmé

Letadlo bude za chvíli přistávat v Seattlu. Ještě pár hodin a uvidím ho. Poprvé po půl roce ode dne, kdy nás opustil, kdy opustil. Jacob. Můj Jacob. Kdy to všechno začalo? Asi už v prosinci před vánočním večírkem. S Alicí a Rosalií jsem se vydala na nákup mých prvních společenských šatů. Máma ani Esmé s námi tentokrát nešly, a tak mě Alice oblékla podle svých představ. Šaty neměly chybu. Byly temně zelené, pouzdrové, bez ramínek, sukně mě obepínala a od poloviny stehen se rozšiřovala do širokého volánu. Odolala jsem všem prosbám a nikomu je neukázala. Odpoledne před večírkem jsem se svěřila do tetiných rukou. Jindy jsem na její péči nadávala, ale ten den ne. Alice mě nalíčila, hrála si se mnou kolik hodin, teta Rose mi natočila vlasy a vyčesala do uzlu a pak mi pomohly do šatů. Wow! Seděly mi jako druhá kůže, boty na podpatku mě dělaly vyšší, dospělejší. Korzet všitý do živůtku mi vytvořil krásný dekolt a ještě to podtrhoval smaragdový náhrdelník, který mi půjčila babi Esmé. Na dveře zaťukala máma:

„Alice, pospěšte si. Já vím, dostala se ti spárů další oběť, ale na co jí to bude, když zmešká večírek?“

„Tak pojď dál, já ti tu oběť ukážu, stejně jsme hotové.“

Maminka otevřela dveře a já se před ní zatočila dokola:

„Co tomu říkáš?“

„Alice, já nemám slov. Moje holčička byla vždycky krásná, ale Ness, teď jsi nádherná.“ Maminka mě opatrně objala a vtiskla mi polibek na čelo. Když jsem vyšla ze svého pokoje, dívala jsem se do vyjevených obličejů všech přítomných. Vyprskla jsem smíchy. Emmett mě popadl do náruče a vykřikl:

„Tohle má být to naše mrně?“ Alice na něj zařvala, ať mě okamžitě pustí, nebo mi zničí šaty.

„Alice, nezdá se ti, že jsi to trochu přehnala?“ zakroutil táta hlavou, ale oči mu svítily.

„Ani bych neřekla, bráško. Víš co, počkáme, až z venku přijde Jacob, ten to rozsekne.“

Jacob, který byl připravit auto, právě vešel. Zadíval se na mě a spadla mu čelist. V tu chvíli táta zavrčel:

„Jacobe, varuju tě.“

Jacob se vzpamatoval a odsekl:

„Tak mi nelez do hlavy, pijavice.“

Emmett se rozřehtal:

„Jo, ode dneška si zvykej, Edwarde."

Večírek jsem si moc užila i přes to, že se Jacob ode mne najednou nehnul ani na krok. Jakmile pro mě přišel nějakej kluk, abych si šla zatancovat, koukal na něj jako vrah a potichu vrčel. Co s ním je, proboha? Pak šlo všechno úplně do háje. Už týdny se naši s Jacobem o něčem dohadovali. Jakmile jsem byla někde poblíž, přestali a snažili se chovat normálně, ale ve vzduchu bylo cítit napětí. Jeden mrazivý lednový den zazvonil telefon a ubrečená Rachel sdělovala svému bratrovi, že Billy dostal infarkt. Prý se z toho dostane, ale je v nemocnici. Na smrt vyděšený Jacob začal okamžitě balit a Edward mu telefonicky zabukoval letenku. A pak přišla chvíle loučení. Jacob vzal moji hlavu do dlaní a podíval se mi upřeně do očí.

„Buď hodná, Nessie, pamatuj, že tě mám moc rád,“ políbil mě na čelo a v očích se mu zaleskly slzy.

Měla jsem pocit, že se se mnou loučí navždy. Proboha, vždyť se přece za pár dní vrátí. Nevrátil se. Vždycky jsem jeho péči brala jako samozřejmost, někdy mě tím i štval, teď se mi neskutečně stýskalo. Chyběl mi můj rezavý vlk, který se mnou lovil v lese a v jehož teplém kožichu jsem nejednou usnula, chyběl mi kamarád, s nímž jsem vymýšlela lumpárny, dokonce mi chyběly i jeho nevraživé pohledy, kterými stíhal mé spolužáky. Uběhl týden, dva, z Jacobových telefonátů jsem věděla, že se Billy zotavuje, ale když jsem ho ptala, kdy se vrátí, vždycky se vymluvil. Za další týden jsem to nevydržela a uhodila na něj přímo. Jeho odpověď už vyhýbavá nebyla:

„Já se nevrátím, Ness.“

„Proč, Jacobe, udělala jsem něco, ty mě tím trestáš?“

„Panebože ne, jak jsi na to přišla? Já… táta… táta mě potřebuje. Infarkt přestál slušně, ale stejně na něj musí někdo dohlídnout a sama víš, že Rachel s Paulem mají co dělat se svými třemi dětmi. U nich by neměl klid. Bydlím doma a našel jsem si práci v autoopravně ve Forks. Ness, mám tě rád, víš jak moc, ale takhle to bude lepší, aspoň na čas. Měj se.“ Jacob položil sluchátko.

Stála jsem uprostřed pokoje a mobil mi vyklouzl z prstů. Pak jsem se rozbrečela, nohy se mi podlomily a já se svezla na podlahu. Ve vteřině u mě byla Bella, moje milovaná máma. Jedním pohybem mě zvedla do náruče a posadila se se mnou na postel. Přitulila jsem se k její chladné hrudi, jako když jsem byla malá.

„Nessie, pšt neplač, to bude dobré.“

„Mami, on se nevrátí, nechce se mnou být,“ bulela jsem ji do ramene. Pak jsem ucítila druhý chladný dotek. Táta. Sedl si vedle a obě nás objal.

„Ness, já ti povím, co v tom vězí. Jake je s námi od tvého narození, popřel kvůli tobě svou přirozenost a žije u upírů. Když jsi byla malá, měla jsi toho nejpečlivějšího ochránce. Jenže, co dokázal za těch sedm let? Dokončil střední školu a na vysokou odmítl jít. Chtěl jsem mu zaplatit školné, jenže on je příliš hrdý, než aby to přijal. Má pocit, že je tu jako domácí mazlíček. A obzvlášť potom, co jsi nastoupila na střední školu. Najednou už nejsi malá holčička, kterou by mohl hlídat. Pro něj to bude také těžké, je na tobě citově závislý, ale podívej se na to z jeho pohledu. Doma ve Forks je Alfou smečky, všichni ho respektují, starší kmene ochotně přijímají jeho rady. Tady si připadá, že je jen trpěný kvůli tobě. Pokoušeli jsme se mu to vymluvit, ale marně. Zrálo to v něm delší dobu, probírali jsme to a pak přišla nemoc jeho otce. Jake to bral jako zásah shora.“ Edward se odmlčel.

Bella mě pohladila po vlasech.

„Renesmé, já Jaka chápu asi nejlíp ze všech. Pamatuju si dobu, kdy jsem byla ještě člověk. Strašně jsem se podceňovala, nedokázala jsem přijmout fakt, že do mě tak obyčejné a nemotorné holky se mohl zamilovat anděl,“ podívala se na tátu a ten se pousmál. „Kdykoliv mi něco dal, nebo chtěl dát, páni já vyváděla. Říkala jsem si, že cokoliv mi dá, zvyšuje jen nepoměr mezi námi. Tak podobně se cítí Jacob, připadá si jako vydržovaný. Já mu rozumím. Pamatuješ, jak to bylo se školným na Dartmouth?“ otočila se na Edwarda.

Copak školné, lepší byla ta scéna, kterou jsi mi ztropila, když jsi zjistila, že to křišťálové srdíčko z druhé ruky je diamant.“ Vzal ji za ruku a pohladil náramek, na kterém se houpaly dva přívěsky.

Máma pokračovala:

„Dej Jakovi čas, nech mu trochu prostoru. Víš, myslím si, že má problém s tvým věkem.“

„Mým věkem?“

„Vlastně spíše s tvou vyspělostí. Vyrostla jsi, je z tebe krásná holka a Jake se pere s novými pocity. Je do tebe zamilovaný, drahoušku,“ máma se jemně usmála.

„Ježíši, to je přece skvělý, já ho taky miluju a moc,“ došlo mi, co jsem řekla před rodiči a začervenala se.

„Páni, jak mi tohle chybělo,“ řekl táta a pohladil mě po tváři. „Jsem moc rád, že jsi zrovna tuhle schopnost zdědila po Belle. Myslím červenání. A co se týče toho tvého přiznání… já to vím přece dávno, myšlenky přede mnou neuchráníš. Jen jsem čekal, až si to vyříkáte sami mezi sebou.“

„Tati, ty se nezlobíš?“

„Co čekáš, že začnu na tebe křičet a zakážu ti ho?“, mírně se pousmál. „Nemůžu říct, že bych byl zrovna nadšený, ale díky své schopnosti číst myšlenky, nevím o nikom jiném, kdo by se k tobě hodil víc, než on. Za druhé je zasvěcený do tajemství naší rodiny, za třetí… "

„Sklapni,“ Bella položila Edwardovi prst na ústa. „Myslím, že jsme obě pochopily, že jsi právě své dceři schválil přítele. A ty se neboj,“ obrátila se na mě. „Nic se nejí tak horké, jak se uvaří. Dej tomu čas.“

„ Mami, nikdy jste mi nevypravovali, jak to bylo mezi vámi třemi.“

„No, už je dost stará, aby to mohla slyšet, co říkáš Edwarde?“

„Souhlasím, ale já začnu, přece jen mám větší smysl pro dramatičnost.“ Táta si mě přitáhl do náruče a spustil: „Všechno to začalo jednoho březnového dne, kdy se na střední škole ve Forks objevila nová studentka…“

Vyprávění zabralo celé odpoledne. Naši se střídali, doplňovali, skákali si do řeči. Nějaké věci jsem už věděla, něco od našich, něco od Jaka, ale zbytek byl pro mě nový. Setkání táty s mámou, James, máminy pokažené narozeniny, jejich rozchod, vlkodlaci, Volterra, Victoria a její pomsta, svatba mých rodičů, moje narození a Jacobův otisk. Teď jsem chápala, co všechno Jacob pro naše udělal a proč si ho táta váží, přestože se někdy hádají jako dva malí kluci. Poslouchala jsem, ani nedutala, i když jsem měla pocit, že si stejně naši nechali dost pro sebe. Hlavně to, co pro mámu znamenal Jacob. Byl to opravdu jen její kamarád, jak se mi snažili namluvit? Taky jsem pochopila, čím vším si museli projít a že chvíle odloučení od Jaka je proti tomu čajíček. Táta mi slíbil, že pokud se do prázdnin Jacob nevrátí, pojedeme za ním.

Čas se líně vlekl, Jake volal jen sporadicky a hovory s ním byly takové nijaké. Jako když zdvořilý strýček volá vzdálené neteři. Natruc jsem si párkrát vyšla s Darrenem, chodil o rok výš a balil mě od prvního dne. Jenže Darren byl jen chabá náplast za Jacoba a navíc, dost dotíral. Dokud mě jen líbal, snášela jsem to, ale když mi jeden večer zajel rukou pod tričko, ubalila jsem mu facku a už jsem s ním nikam nešla. Doma mě přivítal hurónský smích. Proč zrovna já musím mít za tátu čtenáře myšlenek?

Ve škole mi začali říkat Ledová princezna. Táta mi pak řekl, že to vymyslel Darren - sketa.

Poslední školní den jsem byla jako na trní, Jake se tři týdny neozval. Večer jsem to nevydržela a zavolala mu sama. Byla jsem štěstím bez sebe, když jsem uslyšela jeho chraptivý hlas.

„Black.“

„Jacobe, to jsem já Ness. Jsi v pořádku? A co táta?“

„Jo jsem OK, táta taky, jen jsem neměl čas. Děje se něco?“ Jeho hlas zněl rozpačitě.

„Víš, co je dneska za den? Od zítra mám prázdniny, táta mi slíbil, že pojedeme do Forks, prima ne?“ Nadšeně jsem ze sebe vychrlila.

„Ness, máš tam někde Edwarda?“ váhavě se zeptal Jake.

Udivená jsem podala telefon tátovi.

„Jacob chce s tebou mluvit.“

Zvědavě jsem poslouchala jejich rozhovor.

„Ahoj Jaku, co se děje?… To nemyslíš vážně?… Jaku, nedělej to, ona se trápí… ty psisko jedno, co si vůbec o sobě myslíš?… Dobře, zařídíme se podle toho, měj se.“

Edward zamyšleně vypnul mobil a podal mi ho. Byl pryč, než jsem se ho mohla zeptat, co se děje. Neodvážila jsem se vyjít z pokoje. Natáhla jsem se na ustlanou postel a přemýšlela. Co Jake řekl tátovi a co mělo znamenat, že se zařídíme podle toho? Dlouho jsem nad tím dumala a nakonec jsem asi usnula. Probudila jsem se ráno, přes sebe přehozenou přikrývku a pod ní jsem byla oblečená. Rozespalá jsem se svlékla a pořádně osprchovala, venku svítilo slunce. Ach jo, zapomněla jsem, že to Alice na dnes předpověděla. Takže ven můžu jen já. Šla jsem něco slupnout k snídani. Ty tam byly doby, kdy jsem dávala přednost krvi. Teď jsem na lov chodila, jen když šla rodina, jinak jsem jedla běžné jídlo. Vařila jsem dobře, učil mě táta. Stejně nepochopím, jak bez možnosti ochutnávání může být tak dobrý kuchař. Mezi moje oblíbená jídla patří vajíčka. Jednou, když jsem najednou zbaštila čtyři, se táta uchechtl a prohlásil, že to mám geneticky dané. Geneticky danou chuť na vajíčka? Po kom? Z pohledu, který vrhl na mámu, jsem usoudila, že se ptát radši nebudu. V jídelně bylo pro mě prostřeno a táta vyklápěl na talíř sýrovou omeletu. Najednou jsem dostala hrozný hlad a zakručelo mi v žaludku. Táta se usmál.

„Tak pojď drobku, dokud to máš teplé. Až to sníš, přijď za námi do obývacího pokoje“

Kruci a tohle je zase co? Nasnídala jsem se kosmickou rychlostí, nádobí nastrkala do myčky a vběhla do pokoje. Byli tam všichni. Carlisle, Esmé, Rose, Emmett, Alice, Jasper a moji rodiče.

Všichni se usmívali, ale byl to zvláštní, nepřirozený úsměv.

Carlisle začal:

„Renesmé, máme pro tebe překvapení. Rozhodli jsme se, že prázdniny strávíme spolu v Evropě. Ještě jsi nikde nebyla, Bella taky ne, tedy když nepočítám její několikahodinový pobyt ve Volteře a svatební cestu na ostrov Esmé. Takže na pozítří máme letenky do Londýna. Ukážu ti místa, kde jsem vyrůstal a pak projedeme celou Anglii.“ Všichni se na mě povzbudivě usmívali.

„Ale, co Forks, měli jsme jet za Jacobem… slíbil jsi mi to,“ otočila jsem se na tátu.

„Víš, Jake má nějaké rodinné problémy, pojedeme za ním později,“ opatrně volil slova Edward.

„Jaké problémy, co ti včera řekl?“ Hlas se mi chvěl hysterií.

„Nic vážného, jen Billymu se trochu přitížilo,“ odpověděl okamžitě táta, ale tak nějak rozpačitě.

Moje nervy to nevydržely.

„Já nechci do Evropy, já chci Jacoba,“ rozbrečela jsem se a utekla do svého pokoje.

Ještě jsem za sebou slyšela Rose, jak říká Belle:

„Nech ji, dej jí čas.“

V pokoji jsem dlouho nevydržela. Jako v mátohách jsem se oblékla, popadla malý batůžek, který jsem nosila místo kabelky a vyšla ven do haly.

„Ness, kam jdeš?“ zeptala se mě Esmé.

„Ven,“ kníkla jsem a zabouchla za sebou domovní dveře.

Vydala jsem se nazdařbůh ulicí. Proč nesmím jet za Jakem, co se tam stalo a proč mi to táta neřekne? Zdravotní stav Billyho byla jen výmluva, Jacob mi přece do telefonu řekl, že je táta v pořádku.

Kéž bych tak mohla za ním letět sama. A vlastně… proč ne?

Zuřivě jsem začala prohrabovat věci. Doklady, kreditka, mobil. Jedu!

Zavolala jsem si taxíka a nechala se odvést na letiště. Alice mě nevidí, jsem napůl člověk, napůl upír. A táta mi můj nápad taky nemohl vyčíst z hlavy, napadlo mě to venku. To by mohlo vyjít. Na letišti jsem měla víc než štěstí. V letadle, které odlétalo za dvě hodiny do Seattlu, se uvolnila tři místa. Jedno bylo okamžitě moje. V obchodě jsem si koupila nezbytné toaletní potřeby. V tuhle chvíli bylo fajn být Cullenová. Kreditní karta neměla limit výběru. Když nás v letadle požádali o vypnutí mobilů, poslala jsem tátovi strohou SMS - Letím za Jakem, Ness, a pak ho vypnula.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

21)  Julie (27.05.2015 20:09)

Je to fakt úžasně napsaný!

Empress

20)  Empress (28.11.2011 17:13)

Och čo sa to deje? Čo to ten Jake vyvádza???? hneď idem na ďaľšiu

19)  MonaB7 (12.07.2011 15:43)

Super, dobře napsané, živé. Realistické. ;)

kytka

18)  kytka (10.03.2011 22:37)

Moc hezká povídka. Jdu dál.

Lia

17)  Lia (05.11.2010 23:23)

moc pěkné když už jsem četla Eli a Tristana, nemohla jsem jen tak vynechat Potíže v ráji :)

Carlie

16)  Carlie (06.10.2010 19:54)

Od čtení kapitolovek mě odradí většinou počet kapitol, protože vím, že pokud narazím na dobrou, tak se neutrhnu a můžu tu strávit noc ;-)
Koukám, koukám, Sfinguško, že u Tvého dílka budu určitě za chvíli litovat, že kapitolek nebylo i víc, začíná to víc než slibně, moc hezky je vykresluješ, Edward a Bella jsou jako rodiče úžasní :-), je to milé, hřejivé, originální, plné emocí. Dvojice Ness a Jacob bude stát za to, obzvlášť pokud jim nedáš vztah lacino! Nejvíc mě dostala vajíčka ;-). Jdu dál :-) Ale budu si to pěkně vychutnávat, pomaloučku :-)

SarkaS

15)  SarkaS (06.10.2010 10:08)

A jéééje. První kapitola a já už jsem zase v tom. Štěstí, že jsou tvé povídky dopsané, protože další absťák jako mám u Míši bych rozdýchávala špatně. Takže já jdu honem na další, protože to vypadá úžasně

Alorenie

14)  Alorenie (15.09.2010 13:46)

ÁÁááá! To snad né :D Další droga :D:D To je fakt skvělé! Musím číst dál!

13)   (13.09.2010 21:34)

Juach, přeci jen jsem si řekla, že si musím přečíst tuhle povídku, když jsem přečetla Eli, ale to byla chyba. Teď jsem závislá na více než na jedné, dokonce i více než dvou třech povídkách... no paráda... Ale vážně, tahle povídka paráda je

Mystery

12)  Mystery (29.07.2010 19:06)

Páni, Sfingo!!!
Mám teď čas, psaní nejde a dítě je v klidu, tak si říkám: "Proč si nepřečíst nějakou pěknou kapitolovku?"
Proplouvám sekcí Profily autorů a najednou na mě vyskočí takovej pěknej název Potíže v ráji... (upřímně, všimla jsem si spíš jen toho Ráje :D )
No, konečně se dostávám k věci.
Sfingo, nelituju, že jsem si Potíže vybrala. Už při první kapitole povídku hltám a očkem šilhám po další kapitole. Je to krása. Vážně...

Liri2

11)  Liri2 (22.07.2010 20:17)

Máš to upe BEST! Hrozně se mi to líbí ;)

Bye

10)  Bye (12.06.2010 17:44)

Helou, zmínka o tom, že Jacob opustil Renesmé, mě dovábila až sem. A to jsem ještě netušila, že se tomu stane hned teď.

Jéžiš, to opouštění je snad nakažlivý! No to jsem zvědavá, co za tím vězí. Otisknuvší se vlčák přece svou milou jen tak neopustí

MisaBells

9)  MisaBells (03.06.2010 23:06)

wow... upřímně jsem zvědavá, co bude dál. Musím si to přečíst ještě teď. jdu na to a jakmile dočtku, snad se zmůžu na delší koment. Velice se ti daří, jsem moc ráda.

Lioness

8)  Lioness (25.05.2010 15:51)

Tak to jsem moc zvědavá, co ten Jake zase provádí. Nápad je originální, Nessie milá, pořád mi připadá jako ne úplně dospělá. Taková pravá puberťačka, jak má být.

krista81

7)  krista81 (23.05.2010 19:55)

Moc dobré, letím na další kapitolku - jsem zvědavá co za tím vězí??

Karolka

6)  Karolka (23.05.2010 16:42)

No ty bláho! Tak to jsem zvědavá, co za tím vězí... Zajímavý nápad.

Ivanka

5)  Ivanka (22.05.2010 13:05)

Tahle povídka mě zaujala už na stmivani. eu a když jsem to tu viděla od první kapči, tak jsem se do toho bez váhání vrhla. A určitě nebudu litovat. je to super a moc se těším na další

4)   (22.05.2010 10:55)

Páni .. =)

Iwka

3)  Iwka (22.05.2010 10:46)

Já jí na stmivani.eu nečetla, ale teď určitě začnu :) Začíná to zajímavě. Proč se Jacob ak chová? A Ness je dobrá, že za nim letí :D :D

sakraprace

2)  sakraprace (22.05.2010 10:27)

No, to zírám, Jake se odtrhl od Ness. Takhle se trápit, jsem ráda, že za ním Ness letí. A jsem neskutečně zvědavá, co bude dál.

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella