Sekce

Galerie

/gallery/thumbs/Poslední%20výdech.jpg

Musela neskutečně trpět. Trpěla, ale nedala na sobě nic znát. Vypadala klidně, užívala si své poslední chvíle. Poslední chvíle v náručí toho, koho nejvíc milovala...

Edwardova tvrdohlavost se stala osudnou pro oba...

Snad se Vám to bude líbit. Přeji příjemné čtení. :))

 

Držel její neskutečně rychle slábnoucí tělo v náručí. Umírala. Umírala a už jí nebylo pomoci. Jeho srdce se tříštilo s každou další vteřinou na miliony kousíčků. Nevnímal zmatek a křik v dáli. Důvod jeho existence odcházel a on s tím nemohl nic dělat. Ta bezmoc byla nejhorší…

„Proměním tě,“ vypustil z úst zlomeně mezi suchými vzlyky. Tolik si nyní přál, aby mohl ronit slzy. Snad by jeho bolest zmírnily.

Ač se to zdálo jakkoliv nemožné, chtěl ji zachránit. Nemohl nechat odejít to nejdražší, co měl. S ní by odešel i on.

Vždy se bránil představě, že by z ní udělal monstrum. Netvora bez duše, kterým byl nepochybně on. Nechtěl obětovat tu její, ale nyní by to udělal tisíckrát radši. Příliš pozdě si uvědomil, že je mnohem bolestnější ztratit ji celou. A on ji nyní ztrácel, život se z ní vytrácel přímo před jeho očima. Toto byla jeho poslední naděje.

„Edwarde.“ Poslouchal své jméno vyslovené tím nejkrásnějším, i když nyní příliš tichým, hlasem. „Na to je už příliš pozdě. Nechci umřít v bolestech, ale v rukou muže, který jako jediný získal mé srdce.“ Její slova ho trhala ještě mnohem víc. Zařezávala se mu přímo do srdce, jako tisíce ostře nabroušených nožů. Za to všechno mohl on. Kdyby jen předtím nebyl tolik tvrdohlavý. Kdyby poslechl její přání…

Věděl to. Moc dobře si uvědomoval, že by to její srdce nezvládlo. Každý další úder vycházel později a tišeji… Ale on se nemohl smířit se skutečností. Nemohl a nechtěl…

„Ale mám ještě poslední přání.“ Mučilo ho pomyšlení na ta slova. Poslední přání… Tak jisté, nevyhnutelné, a přesto se s tím nedokázal smířit. Proč zrovna jemu musí osud brát to nejcennější, co má?

„Cokoliv.“ Odpověď znal dávno předtím, než byla vyslovena otázka. Nebyl by schopný jí cokoliv odepřít, udělal by pro ni vše. Ona byla nyní důvod, proč existuje.

„Polib mě.“ Vložila do těch slov veškerou sílu, která jí ještě zbývala. Chtěla, aby vycítil, jak moc si to přeje. Jak moc to pro ni znamená…

Věděl, co udělá, i když ho to uvnitř drtilo.

Neváhal ani chvíli, přesto uvnitř cítil nezměrnou bolest.

Se zavřenýma očima se přiblížil k jejím bezkrevným rtům. S největší opatrností, jakou jen dokázal, přiložil svá ústa na ta její. Najednou nemohl pokračovat. Vše v něm se zhroutilo a on už nemohl dál, nebyl schopný pohnout rty. Když však ucítil ten nejmenší tlak na těch svých, dokázal je přinutit k pohybu. Nejjemněji laskal chladné rty, které jen nepatrně odpovídaly…

Vycítil, že se blíží její konec, její poslední nádech. Odtáhl se od ní, aby se jí mohl naposledy zadívat do očí. Do těch nejkrásnějších čokoládových očí…

Otevřela oči, aby mohla naposledy spatřit svou lásku. „Miluji tě, Edwarde Cullene…“ Svůj poslední výdech věnovala právě jemu. Upírovi, který si navždy získal celé její srdce…

A poté i její srdce dokonalo svou práci…

 

Upír nad ní se skácel bolestí. Nekonečná bolest jím prostupovala neskutečně rychle a v plné míře. Nedokázal se na nic soustředit, věděl jen, že už tu není. Ztratil anděla, který mu byl vším, anděla, díky kterému žil. Bez něj se svět zdál nicotný.

Jeho rozhodnutí bylo jasné už od začátku. Nemohl žít tam, kde nežila ona…

S takovou ztrátou nelze žít…

 

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Any12

12)  Any12 (18.12.2011 13:40)

Cath, ty jsi se do toho opravdu pustila? Tak to máš můj obdiv, za odvahu!
Vlastně to byl chvilkový nápad a poměrně rychlé zpracování. Ale ten nápad mě pohltil natolik, že jsem nedokázala odolat a musela to napsat...
Já vím, já vím. A když si to teď zpětně čtu, taky mi to tam trochu chybí. Ale nevím, jestli bych to tak dokázala napsat, i kdybych chtěla.
Jdu odpovídat dál.

Cathlin

11)  Cathlin (17.12.2011 16:44)

Any, ;) ;) ;) , já to věděla, že tě budou strhávat stejné emoce jako mě... Zoufalství, utrpení, trýzeň. Vůbec mě nepřekvapuje, že právě to jsem tady našla! A úplně chápu, co tě na tomhle tématu přitáhlo! Bellina smrt v Edwardově náručí, to je silný kalibr!
Píšeš hezky, určitě si přečtu i další věci, i když možná mi tu malinko chybí ještě více emocí - spousta toho zůstala nám čtenářům skryta! Co se odehrávalo v Edwardovi musela být bolest tak nezměrná a viděli jsme jí jen kousek... Ráda bych o tom věděla víc! ;)
Co mě ale naprosto dostalo byl ten moment, kdy přitiskl své rty na její a dál už nemohl, dokud nenašel sílu pokračovat! To bylo dokonalé!!! To mě úplně zamrazilo!

ODCULTI

10)  ODCULTI (23.07.2011 20:54)

nadherne

9)  marcela (23.07.2011 12:53)

Ty bláho,tak teď jsi mě dostala.Je to úchvatné,i když smutné.:'-( :'-( :'-( :'-(

8)  lorelai (02.06.2011 21:33)

super,je nádherná

Fanny

7)  Fanny (28.05.2011 23:33)

Zoufale zoufalé a přesto dokonale nádherné

6)  Contaester (28.05.2011 20:05)

Ty víš, jak rozplakat, že?:( :(
Any, nádhera. Byla jsem u toho jak u Titanicu, prostě bomba. Nebudu to tu nijak pitvat, protože tohle je prostě samo o sobě nádherně smutné.
Edíku, ty jeden!

MaiQa

5)  MaiQa (28.05.2011 19:24)

Rozbrečela jsem se. Opravdu. A musím říct, že to se jen tak někomu nepovede. Ale tahle povídka je opravdu úžasná.

4)  Anna43474 (28.05.2011 19:13)

Dvě věty o srdci, vůči sobě tak ironické, mě vážně rozbrečely :'-(
Velmi nádherné

piky

3)  piky (28.05.2011 19:03)

Any, teď jsi mě dostala Bylo to bolestně úžasné Bolwstné a úžasné Píšeš skvěle

eMuska

2)  eMuska (28.05.2011 18:59)

Krásne, ja nie som sadendový človek, ale ak pri SE niekto zomrie, tak to určite stojí za prečítanie...

Kristiana

1)  Kristiana (28.05.2011 18:44)

Velmi bolestivé a krásné. :'-(
Zaujal mě tvůj styl, těším se na další povídky ;) .

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek