Sekce

Galerie

/gallery/NessJake.jpg

Pomalu se blížíme do finále.

Koho nechala Volterra unést?

Podlehla Bella Arovi? Co po ní chce Marcus?

Příjemné počtení přejí Carlie a Gassie.

Volterra, 2008

Bella byla v podivném stavu nevědomí. To jak se její mysl přepnula na nouzový režim v pudu sebezáchovy. Aby docela nepřišla o rozum z trýznivé žízně, pustil její mozek autopilota. Od kamenného postoje plynule přecházela do strnulé chůze po cele. Mechanicky, automaticky, bez života.

Ale ani upíří organismus nemohl dlouho pracovat naprázdno. Ve své nové existenci poprvé zažila to, co v lidském životě bylo něčím, co dělalo Bellu Swanovou Bellou, klopýtla. Sesunula se po zdi na zem a apaticky hleděla do dlážděné podlahy, do které snad nehty předchozího obyvatele vyryly ďábelské vzory.

Zavřela oči. Vzdala to. Neměla pro co dál bojovat. Poslední naději jí vzal Aro dnes ráno. Nebylo to v tom, jak ji oslovoval… nazýval ji poslední z Cullenů. Bylo to tím, co jí ukázal. A prostředkem, který k „promítání“ zvolil.

--------

Když viděla, koho Arovi posluhovači vedou, překvapeně zamrkala. Chloe jako by upírstvím dospěla, její rysy získaly na ženskosti, ale když se rozhlédla po Bellině cele, její pohled vzbuzoval respekt a u všeho živého i mráz na zádech.

Střetla se s Belliným pohledem, ale okamžitě provinile uhnula.

Aro se zachichotal: „Drahoušku Bello, už nemá cenu vzdorovat! K čemu to bylo Edwardovi, k čemu rozkošné Alice a tomu jejímu vojákovi. Ach, marnosti. Nepřidali se k nám,“ dramaticky se odmlčel a pokýval rádoby soucitně hlavou, jako by si svůj výstup nacvičil před zrcadlem, „zvolili takříkajíc druhý břeh.“

Tvář se mu roztáhla do širokého úsměvu, když Bella zakřičela: „Nevěřím ti!“

Upír pokrčil rameny: „Tušil jsem to, věčně nedůvěřivá, má Bellissima! Pořídil jsem ti proto záznam té politováníhodné… nehody.“

Aro chytil jednou rukou Chloe a přistrčil ji k Belle, které nakázal: „Doporučuji sejmout štít, pokud nechceš přijít o všechny ty strhující detaily.“

Bella polkla, neschopna slova.

Chloe střelila pohledem k Arovi, který nepouštěl její ruku, aby si pohlídal její myšlenky, a potom už Belle ukázala svůj probuzený talent. A Bella nechala štít sklouznout. Překvapeně vykulila oči. Vysílání vzpomínek? To bylo to, co Chloe s upírstvím získala? Nessiin talent s možností přenosu na dálku?

Nebránila se obrazům, které jí vyvstanuly v mysli…Tušila to, už potřebovala jen děsivou jistotu, že je to tak. Je poslední Cullenová… poslední z Cullenů.

--------

Když odešli, strávila poslední den ve svém nebytí.

A pak prostě otočila vypínačem do polohy off. Svět se ponořil do temnoty.

Znovu cítila tu vůni… nedokázala ji však zařadit ke konkrétní osobě… K ústům jí někdo přiložil kalíšek důvěrně známé tekutiny. Když její vyprahlé rty pochopily, o jaký nápoj se jedná, pokusila se o poslední vzdor a zavrtěla hlavou ve snaze uhnout z dosahu kelímku.

„Je jelení, můžeš pít, musíš, sestřičko,“ pronikl k jejím uším smutný hlas a Bellu pohladil závan ještě známější upíří vůně.

A jiný hlas se bázlivě připojil: „A navíc se tu přemnožili, tak…“

Hlas, jenž patřil k té ruce, co svírala pro Bellu ironií osudu nyní více než kdy jindy životadárnou tekutinu, přešel v naléhavý šepot: „Věř jen svému srdci!“

A pak zmizely, hlasy se rozplynuly, stejně jako ty vůně, jako by to byl jen pouhý přízrak, jen mlha nad forkskými lesy, kam se Bellina mysl zatoulala, aby ulevila své majitelce.

Druhé probuzení, kterého se Belle té noci dostalo, už nebylo tak šetrné, v bezcitném svěráku ji jako hadrovou panenku zvedly ruce bezejmenného gardisty: „Vstávej, vegetariánko, pan Marcus si tě žádá! A trochu se uprav, pán nemá rád ženy, co na sebe nedbají.“

Otřásla se v představě, co po ní jeden z vládců Volterry může chtít, ale zvedla hrdě hlavu, vytrhla svou paži z gardistovy ruky a důstojně kráčela dlouhou točitou chodbou do trůnního sálu.

Gardista ji postrčil do místnosti a zabouchl dveře, udělala ještě jeden krok a zmateně se rozhlédla.

Ze stínu vystoupil Marcus a upřeně se na ni zahleděl. Po jeho boku stála Tanya a Felix.

„Neboj se, Bello,“ natáhl k ní vládce svou paži.

Přistoupil k ní a pokusil se ji pohladit po paži. Ucukla a zavrávorala dozadu. „Mám pro tebe nabídku.“

 

Cordova, 2014

Kapitán se díval na dvě spící těla. Mohl za to on. On je nechal uspat, aby je mohl předat do rukou ženy, se kterou mluvil zatím jen po telefonu. Teprve teď se začínal zamýšlet nad důsledky. Co když jim nepomáhá, ale ubližuje? Vždyť o té ženě nic nevěděl. Snad jen jméno. Tara. A i to mohlo být smyšlené.

Pěstí udeřil do starého dřevěného stolu. Zlobil se na sebe, že se k tomu nechal přemluvit. Proč? Kvůli pár tisícovkám? Uklidňoval se tím, že ta žena v telefonu zněla opravdu zoufale. Její sestra prý s tím indiánem utekla a nemohou je najít. Navíc je oba tak dokonale popsala. Včetně dívčiny zvláštní barvy vlasů.

Podíval se na tu holku. Vypadala tak na šestnáct, možná sedmnáct. Jemné rysy. Neskutečně pohledná. Na první pohled křehotinka. Květinka, o kterou se musí všichni starat, aby neuvadla. Ten obrovský chlap se k ní vůbec nehodil. Nebo naopak hodil až moc. Takové typy holek si většinou vybírají svalovce. Navíc se k ní choval moc hezky. Rozhodně nevypadal jako agresívní násilník, jak mu tvrdila Tara. Spíš to vypadalo, že se ji snaží před něčím ochránit. Pořád se díval kolem sebe, jako kdyby čekal, že je někdo sleduje.

Co když jen někomu skočil na lep? Ani zprávu od policie mu nedala. Pokud někdo postrádá dítě, tak snad jde na policii. Znovu položil ruku na kormidlo. Měl poslední šanci loď otočit. Světla přístavu už byla na dohled. Očima sklouzl k nadité obálce. Potřeboval peníze. Vzdychl si. Snad mu to odpustí.

--------

Tanya byla nadšená. Pozorovala kotvící loď a cítila příjemné vzrušení. Dostihli je. Po sedmi letech se jim to konečně podařilo.

Po můstku k nim přišel nervózní muž. „Dobrý večer,“ zašeptal a natáhl k ní ruku. Srdce mu tlouklo jako o závod a celý obličej měl zalitý potem. Přestože teplota nebyla vysoká.

„Dobrý večer,“ odpověděla Tanya a dala si záležet na tom, aby vypadala naprosto neodolatelně a zároveň jako zdrcená sestra. „Jsem Tara.“

Kapitán kývl. „Vaše sestra a její přítel jsou v mé kajutě, ale ten mladík je tolik velký. Nevím, jak se vám ho povede transportovat.“

„O to se už nemusíte starat. Tady máte druhou část peněz.“ Podala mu stejně bílou obálku, jakou před chvílí pozoroval na svém stole. „Děkuji za spolupráci.“ Rukou mávla na Felixe a Demetriho, aby došli na loď. Ona sama se vrátila do auta. Vytáhla mobilní telefon.

„Tady Tanya,“ začala, když na druhé straně hovor někdo přijal. „Hlásím úspěch. Máme je oba. Míříme na letiště. Nečekám problémy, spí.“

 

Forks, 2014

I když byli tři, neměli proti dvěma upírům žádnou šanci. Esmé nebyla bojovnice. Sam se nestihl proměnit. Ani se nestačili vzpamatovat a bylo po všem. Gardisté je drželi v šachu.

„Smečka vás ucítí a přijde!“ vyhrožoval Sam a pral se s pouty na rukou. Jako člověk neměl takovou sílu a proměnit se bál. Neublížil by jim, ale měl strach, aby ho za to nechtěli zabít.

Na dívčině obličeji se objevil úsměv: „Pochybuji. Nadechni se a sám poznáš, že nás necítíš.“

Carlisle pokýval hlavou: „Další štít. Proč jste o sobě ale dali vědět předem. Nemuseli jsme vědět, že tu jste.“

„Neradi chodíme neohlášení,“ rozesmál se upír a od své partnerky schytal jen herdu do zad. Prozrazoval informace, které nikdo vědět nemusel.

Esmé seděla zhrouceně na zemi. Kdyby mohla plakat, dávno by se jí po tvářích koulely slzy: „Co po nás chcete?“

„Bereme vás do Volterry,“ odpověděla upírka. „Naši vládci si s vámi přejí mluvit.“

„Dobrovolně nepůjdeme!“ zvýšil Sam hlas. Ve vzteku sebou škubal a trhal a vše bylo marné. Když konečně provazy na jeho zápěstích začaly povolovat, přistoupila k němu upírka a píchla mu do krku injekci. Bezvědomý indián se zhroutil na podlahu.

„Ne!“ vykřikla Esmé a hledala útočiště v náruči svého manžela.

„Spí,“ zašeptal jí do ucha. „Jen ho uspala. Nás ale uspat nemůžeš,“ upozornil upírku.

Nevyvedl ji z rovnováhy. „Ale mohu vás roztrhat. Přestože vás to nezabije, není to příjemná záležitost. Tak záleží jen na vás, jestli půjdete po dobrém nebo po zlém.“

Carlisle s Esmé si vyměnili zoufalý pohled. Chytili se za ruce a společně následovali gardisty. Sledovali upírku, jak bere mobilní telefon a zadává číslo.

„Tady Chloe, akce dopadla úspěšně. Máme všechny tři.“

 

Denali, 2014

Eleazar s Carmen se vraceli z lovu, když postřehli, že něco není v pořádku. Celých sedm let čekal, kdy ten den přijde. Nevěřil, že by je Aro nechal žít. Sice jim tvrdil, že to je trest, ale na to ho znal příliš dobře. Navíc mu volal Carlisle, že je sledují.

„Ten pach znám,“ zašeptal Eleazar a pomalu se zastavil na místě.

„Přišli si pro nás,“ vydechla Carmen a chytila se svého druha za ruku. Už dávno měli vymyšlené to, jak se budou chovat. Nebudou se bránit ani utíkat. Stejně se neschovají a jen dají najevo svou slabost. To by Ara určitě potěšilo. Ale oni se nedají.

Ruku v ruce vstoupili do svého srubu. U okna stáli dva upíři v dlouhých šedých pláštích.

Eleazar k nim vykročil jako první. To byla jediná výhoda na jejich straně. „Můžeme jít.“

Gardisté jen kývli a celá čtveřice se vydala k blízkému automobilu. I tady jeden z volterrských upírů vytáhl mobilní telefon a ohlásil konec úspěšné akce.

 

Volterra, 2014

Upír stojící na prostranství před trůny zaklapl mobilní telefon a uložil si ho do kapsy.

„Pane, to byl Harold z Aljašky. Mají i Eleazara a jeho družku. Už jsou všichni na cestě.“

Vládci se na tváři objevil spokojený úsměv. Mise byla úspěšná. Obešla se bez ztrát a mají všechny, které chtěli. Otočil se k bratrovi: „Řekni sloužícím, ať připraví vězně. Zítra může začít soud.“

 


 

Povídky od Carlie

Povídky od Gassie

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

maryblack

24)  maryblack (20.03.2012 00:06)

Anna43474

23)  Anna43474 (12.09.2011 16:42)

Už si ani nemůžu kousat nehty, žádné mi nezbyly!!! Sakra holky, vy mi dáváte
Tohle má znamenat název povídky??? To né :'-(
Nabídku??? Tanya a Felix??? Co to má znamenat???
Zatraceně, mají je!!!
TKSATVO

sakraprace

22)  sakraprace (24.01.2011 09:28)

Tak teď se fakt bojím. Začátek s Bellou, pak přepadení v LaPush a nakonec sebrali i Denalijské. Ještě, že už jsou další kapitoly, jinak bych se při čekání nejspíš zvencla.

Carlie

21)  Carlie (22.01.2011 21:26)

Blížíme se ke konci kapitol i děkovaček... Takže k otevřenému oknu a otevřenému platu antidepresiv za chvíli přibude i otevřená láhev sektu... už se chladí...
P. S.: Ano, z krytu už vykukujeme, ale ještě nějakej ten granátek hodíme... jen tak ze sportu, neodjištěný, nebojte... takže ne, abyste odjistily a hodily zpět , čtenářky naše drahé
Moc děkujeme za to, že tu jste, čtete, komentujete :-)

Karolka

20)  Karolka (21.01.2011 20:14)

To bylo... ten začátek s Bellou... Dokázaly jste mě dostat do její hlavy i do jejího těla. Strašně to bolelo. Ne, teď jsem dočetla dál. Bolelo to celé, strašně, Jen doufám, že jsme kalich hořkosti už vypili do dna...
Ta věta o tom, že se to obešlo bez ztrát mi vzala jednu optimistickou teorii. Uf uf! Děvčata, kdybyste aspoň nepsala tak sugestivně!

Bosorka

19)  Bosorka (21.01.2011 08:59)

Jsem z toho vyklepaná, jak Startka bez filtru! Říkala jsem si, že nebudu číst, dokud to neskončí, ale zvědavost to nedovolila. takže sebetrýznění opět pokračuje.
Bye - mně by stačil i poloztrouschnivělý kmen!

Bye

18)  Bye (21.01.2011 08:50)

No páni! To jsou mi obstrukce se zajímáním a předvedením lidí (pardon, upírů, poloupírů a měničů) před někoho, o kom si myslím, že je na stejný lodi, jako dotyční. Co v tom vězí? Co přede mnou ještě tajíte?
Už vím, ta sedmiletá propast! Tam budou všechny odpovědi. A dokud ji nepřeklenete nějakým mostem, nebo aspoň lávkou, budu marně podupávat na jedný její straně, zatímco druhá bude v nedohlednu.
Máte to fakt dobře vymyšlený!

17)  Tru (20.01.2011 19:01)

Třebas ve Volteře plánujou megaoslavu "Shledání po sedmi letech" a je to překvapení pro všechny, luxusní ochranka až na místo, dopravu, nocleh a stravu hradí Voltera, krev všeho druhu. Kdo si dá srnku? Ano, jedna pro pána s bronzovými vlasy a tady pro kolegu s černým přelivem dáme nulu negativní...Kdo ví, jak to ty dvě kočičandy vymyslely:)

Fanny

16)  Fanny (20.01.2011 18:52)

Moje naděje se pomalu rozpadá, ale stále doufám v jednu teorii, která tu již proběhla, ta jediná mi dává naději

15)  Terry (20.01.2011 16:23)

boze honem honem honem dalsi dil hooooooooooooooneeeem:D:D:D

eMuska

14)  eMuska (20.01.2011 15:59)

Tak - koľko teórií mi to padlo? Som divná... Ale vy to píšete krásne, úplne krásne! Som zvedavá, ako to dopadne...

MaiQa

13)  MaiQa (20.01.2011 15:29)

Po přečtení tohoto dílu mám jen chuť stále dokola dělat toto

Lenka326

12)  Lenka326 (20.01.2011 15:07)

Jsem totálně a naprosto zmatená. Visím na každém slově, snažím se to rozlousknout, jak jste to asi mohly myslet, ale konce se dobrat nemůžu. Včera jsem měla malinkou naději, dneska se mi nějak vytrácí, už jsem z toho blázen.
Prosím vás, přidejte co nejrychleji další dílek, protože se nemůžu dočkat. Díky

Michangela

11)  Michangela (20.01.2011 13:37)

Všude samé upíří intriky! Snad to nějak dopadne.

eElis

10)  eElis (20.01.2011 12:03)

Jen doufám, že nás nenecháte dlouho v nevědomosti a nebudete nás dlouho napínat. Nádherná kapitolka, ale už se nemůžu dočkat té další.

9)  Scherry (20.01.2011 11:59)

Moc hezké, jen doufám, že to dobře dopadne...už si toho vytrpěli dost, držím palce

8)  Aalex (20.01.2011 11:40)

Panebože, doufám, že je nenecháš pozabíjet. Nemůžu se dočkat pokračování a pevně doufám, že se zvrtne v pomstu. Krásná a napínavá kapitola jako vždy. Už ať je zítřek!

7)  ada1987 (20.01.2011 11:18)

snad aspon Marcus bude mat svedomie.

Ewik

6)  Ewik (20.01.2011 10:41)

Dokonalá kapitola, ale já chci ještě. Nemůžu se dočkat. Jste úžasné.

Janeba

5)  Janeba (20.01.2011 10:30)

Carlie a Gassie, takhle napnutá jsem už fakt dlouho nebyla! Nechám se překvapit! Děkuji!!

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek