Sekce

Galerie

/gallery/NessJake.jpg

Dnes se podíváme zpátky do minulosti. Co se stalo na louce? Kdo přežil? Kdo měl jaké ztráty? Co se dělo pak?

Příjemné počtení přejí Carlie a Gassie.

 

Začátek psaný kurzívou je vyňatek z knížky.

 

Jaro 2007

Marcus zvedl lhostejné oči a zdálo se, jako by se díval skrz nás, když vyřkl svůj názor.

„Nevidím žádné okamžité nebezpečí. To dítě je teď dostatečně bezpečné. Vždycky to můžeme zvážit později. Rozejděme se v míru.“ Jeho hlas byl ještě slabší než šeptavé vzdechy jeho bratrů.

Po jeho nesouhlasných slovech nikdo z gardy neuvolnil svůj připravený postoj. Caiův vyčkávavý úsměv se nezachvěl. Jako kdyby Marcus vůbec nepromluvil.

„Zdá se, že rozhodnout to musí můj hlas,“ uvažoval Aro.

Předstoupil a pohlédl do Edwardových očí. „Nikdo z nás neví, jak se bude vaše dcera vyvíjet. Teď je možná neškodná, ale za pár let? Musím souhlasit se svým bratrem Caiem. Vydejte nám ji a její rodinu a vy ostatní můžete odejít v míru.“

„Co když odmítneme?“ křikl Carlisle.

Aro se uchichtl. „Tak vás zničíme všechny.“ Rukou ukázal po celé gardě a dalších upírech. „To pro nás nebude problém.“

„Teď,“ zašeptala Bella. „Je čas.“ Bílou rukou se dotkla rudohnědého vlka. Ten jen tiše zavyl a rozeběhl se pryč. Drobná holčička se mu v husté srsti skoro ztrácela.

„Sbohem, hodně štěstí,“ zamumlala spíše už pro sebe žena a pozorovala jejich útěk.

Pak se stalo několik věcí naráz. Několik gardistů se pustilo za utíkajícím Jacobem, ve stejné chvíli zavelel Edward: „Útok!“, aby mu vzápětí ze rtů vyklouzlo jediné slovo, které to mohlo zarazit. Před pár vteřinami určitě, ale už bylo pozdě.

„Alice.“ Opozdila se. Čas byl jejím největším nepřítelem. Přišla pozdě. O několik málo okamžiků později a ocitla se uprostřed bitvy.

Ze všech stran se ozývaly ohlušující rány a hlasitý křik. Aro a ostatní bratři stáli obklopeni nejbližšími členy gardy a celou vřavu jen nezaujatě pozorovali.

Sledovali Jane, která se pod vlivem silného vzteku vrhla na Bellu, aby jí ublížila fyzicky, když se jí to darem nepovedlo.

Viděli Felixe, jak bojuje s Emmettem.

Pozorovali létající končetiny svých i cizích bojovníků.

Cítili těžký a štiplavý dým z pálících se upířích těl.

Slyšeli nářek těch, kteří někoho ztratili.

Hlasitý ženský výkřik protnul nářek ostatních a bylo po všem. Z bojujících upírů se staly loutky. Slepé. Hluché. Alecova mlha je dostihla.

Aro zatleskal: „To by stačilo. Edwarda Cullena a jeho družku ušetřete!“ Rozkázal gardistům, kteří drželi torza jejich těl.

„Ještě někoho si budete přát, pane?“

„Alice Cullenovou a jejího druha. Jejich dary by se nám mohli hodit.“ Na malý okamžik se zarazil. „Kdo je ten mladík, kterého s sebou přivedli?“

Odpovědí mu bylo jen pokrčení rameny: „Má stejnou vůni jako to dítě. Ani upír ani člověk.“

Aro vypadal spokojeně. „Tak toho vezmeme taky. A jednoho vlka, ať víme, s kým máme tu čest. Ty roztrhané spalte! Nesmíme po sobě nechat stopy.“

Vojáci plnili úkoly svého velitele. Pak se postavili k němu a Alec dostal za úkol všechny probrat z toho podivného nevědomí.

„Můžete jít!“ Křikl Aro na těch pár, kteří zbyli.

„Aro! Kde jsou ostatní?“ Zajímal se Carlisle, když viděl jen Esmé, jak se k němu tiskne.

„Mrtví. Zničili jsme je za jejich opovážlivost. Měli jsme to udělat už tehdy, kdy k nám přišel tvůj syn žádat o smrt. Z úcty k tobě jsme to neudělali. Proto zemřelo dnes tolik nevinných upírů.“

„A co my? Nás nezabiješ?“ Už mu bylo všechno jedno. Přišel skoro o všechny, na kterých mu záleželo.

Aro přesně věděl, co způsobil. Na tváři se mu objevil nepěkný úšklebek: „Propouštím vás. Berte to jako trest za vaši opovážlivost. Za vaše lidství. Zbytek vaší existence budete trpět ztrátou vašich rodin, jak jste se hrdě nazývali! Schovávejte se, protože jste spodina upírů. Nikdo vás už nebude brát vážně!“ Otočil se k odchodu.

„Aspoň že i oni mají ztráty na své straně,“ zamumlal Eleazar, když se Volterrští dostatečně vzdálili. „Dostal jsem Romanu.“

„Bella Jane,“ vzlykla Esmé. „Carlisle,“ upřela ne svého manžela oči. „Co budeme dělat? Opravdu všechny zabil?“

„To by neudělal.“ Zapochyboval Eleazar.

„Někteří byli pro něj příliš cenní. Třeba Edward,“ doplnil Carlisle. „Loni ho nezabil kvůli mně, ale proto, že mu přišlo líto zničit někoho s tak velkým potenciálem.“

„Myslíš, že je vzali s sebou do Itálie?“

 

Volterra, 2007

Bella po několikáté přešla po té malé cele, která byla jejím pokojem. Nenáviděla to tam. Každý milimetr. Praskliny na stěnách. Celou tu miniaturní kobku bez oken. Nevěděla, jak tam je dlouho. Když ji tam zavřeli, tak počítala. U deseti miliónů ji to přestalo bavit.

Pořád nikdo nepřicházel a ona nevěděla. Přežil ještě někdo, nebo si Aro nechal jen ji? Co se stalo s ostatními? Proč tam je takové ticho?

Posadila se ke zdi. Nebylo to nepohodlné, ale ta nevědomost ji ničila. Díky tomu, že byla upírka, dokázala myslet na všechny členy své rodiny najednou. Bála se, že už je nikdy neuvidí. Byla si jistá, že dokáže zabít. Prvně ve svém životě. Pochopila Victoriin vztek ze ztráty Jamese.

„Máš žízeň?“ Ozval se za dveřmi výsměšný hlas. Asi znal její stravovací návyky.

Ruce jí vystřelily k hrdlu. Pak si uvědomila, že tady jí asi zvířecí krev nenabídnou. „Ne!“ Vydrží to. Musí! Bude vytrvalá jako Carlisle.

„To ti tak budu věřit,“ křikl její věznitel a dveře se otevřely. Na spoře osvětlené chodbě stál mladě vyhlížející upír v šedém plášti. Za ruku držel dívku tak v jejím věku. Ve tváři měla vepsaný strach.

„Tu máš!“ Postrčil ji upír k Belle. „Dobrou chuť.“

„Neživím se lidmi,“ odsekla mu.

V jeho tváři se vystřídal vztek s pobaveným úsměškem. „O tom si ještě promluvíme.“ Z kapsy vytáhl nůž a řízl dívku do zápěstí. Celu naplnila vůně krve. Přibouchl dveře.

Bella vyděšeně couvla. Brzy ale narazila na kamennou stěnu kobky. Nebylo úniku. V hlavě jí tepala bolest ze ztráty milovaného manžela. Dcery, zázraku, který si užila tak zoufale krátce. Rodiny,… Tahle bolest však byla brzy zastíněna evolučně mnohem starším a primitivnějším pudem, to jak se molekuly vzduchu v zatuchlém prostoru jejího vězení oblékaly do rudého hávu. Když se jí z hrudi ozvalo zavrčení děsivého predátora, překvapila samu sebe.

Ztemnělý pohled dříve soucitných zlatavých očí se vpíjel do strachy rozšířených zornic lidského děvčete.

Bella těkala očima od dívčina pohledu k pulzující ráně na jejím zápěstí a mimovolně se pohybovala směrem k dívce. V ústech se jí hromadil jed. A Bellino vidění se změnilo na tunelovité.

------

Panovník nervózně přecházel po sále.

„Uklidni se, vzbudíš pozornost,“ káral ho Marcus, „na ty své experimenty budeš mít celou věčnost!“ Povzdechl. Nikdy nechápal tyhle bratrovy vrtochy.

Oslovený si v reakci na sdělení promnul ruce, ale pak se jeho tvář zkroutila do něčeho, co kdysi možná bývalo grimasou smutku, nyní však již jen karikaturou vládce samotného: „Zaplatí mi za Jane! Odslouží si za její smrt každý jeden den do konce svého života v mé gardě. Ten její štít bude báječnou zbraní.“ A znovu z něj byl ten Aro, nad kterým Marcus nechápavě vrtěl hlavou, s dětinskou radostí skoro zatleskal představě, kterou si vykreslil ve své fantazii.

Vzápětí se ale zachmuřil: „Snad bude mít víc rozumu než Edward, škoda ho… škoda jeho talentu…“ Nezasvěcenému pozorovateli by se vládcův smutek zdál být skutečným, škodolibá zář v mdlých očích však záhy prozradila skutečné Arovy pocity: „Nicméně, díky ti, Edwarde, prokázal jsi mi službu… proměnil jsi to své lidské nedochůdče. La tua cantante… ale teď bude zpívat podle mé taktovky!“

 

Volterra, o 7 let později

„Pane, naši gardisté jsou všem sledovaným objektům nadosah,“ pronesl komisně a prost jakýchkoliv emocí sluha, „čekají již jen na váš povel.“

Vládce kývl hlavou a otočil se ke svým druhům. K tomuto okamžiku se upínali celých sedm let.

Přichází chvíle konečného zúčtování.

Zaváhal a věnoval poslední pohled upírce po svém boku, než němým gestem vydal povel k zahájení akce. Jeho hlas zakolísal, když dodal: „A žádné chyby! Už si je nemůžeme dovolit!“

 

Jacob

Byl to úžasný pocit. Vracet se z práce domů. Už ne do dalšího bytu z řádky mnoha, ale do skutečného domova. Když jsem odemkl, přivítala mě z kuchyně vůně grilovaného masa a pečených brambor a Nessiin zpěv.

Pohled na ni byl skvostný. Byla sexy dokonce i v té neforemné zástěře, která jí byla minimálně o dvě čísla větší. Vlasy měla vyčesané do rozverného culíku, aby jí nepadaly do tváře, když soustředěně, vyplazujíc špičku jazyka cosi kutila na jídelním stole. Její labutí krk doslova lákal k polibku a já nemohl odolat. Rozesmál jsem se, když jsem viděl, co stvořila z ubrousků. Celou vlčí rodinku.

„Ahoj,“ sevřel jsem ji zezadu v náruči a do ruky jí vtiskl bílou růži na dlouhém stonku.

Její smích vnesl do místnosti letní slunce: „Cos proved?“

„No dovol,“ pokusil jsem se bránit, ale to už se přetočila čelem ke mně a proměnila naši konverzaci v bezeslovnou. Rytmus našich dechů brzy synchronně nabral vyšších otáček.

„Pojď… ve-če-řet,“ dostala ze sebe přerývaně Nessie.

„Hmmm, já bych radši jenom zákusek,“ osvobodil jsem vodopád jejích kadeří z vlasového skřipce.

Spokojeně se ke mně přitiskla, ale pak se mi vymanila, za ruku mě dotáhla ke stolu, usadila na židli a zavelela: „Moučník až po jídle!“

Uvelebila se na mém klíně a se smíchem započala naše vzájemné krmení.

 

V noci mě vzbudil vítr bouchající okenicí. Vystřelil jsem k ní, aby hluk nevzbudil i Nesii. Vykoukl jsem ven. Na obloze se shlukovaly mraky a vítr nabíral na síle. Venku se chystala propuknout pořádná bouře. Najednou se mi Cordova nezdála být už tolik romantickým místem. Otřásl jsem se a pevně zajistil okna. Vrátil jsem do postele a ochranitelsky objal Nessii. Ležela na boku, zády přitlačená ke mně. Vdechoval jsem vůni jejích vlasů, ale nemohl usnout. Vítr venku vytvářel víry a ševelil. A mně se zdálo, jako by zlověstně šeptal.

 

 


 

Povídky od Carlie

Povídky od Gassie

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

Janeba

6)  Janeba (18.01.2011 12:08)

Carlie a Gassie, Jste neskutečný, ale přesto mám pocit, že někde poletuje naděje! Nemohla jsem si pomoct!
Děkuji!!

5)  Aalex (18.01.2011 11:53)

To se dělá, takhle to utnout? Rychle sem s další úžasnou kapitolou.

Michangela

4)  Michangela (18.01.2011 11:47)

Hm, takže shrnuto: Máme nejstarší pár a ten nejmladší. A ani oni o sobě neví. A na opačné straně oba obdarované páry, ale mučené, osamocené a možná i zlomené. A všechno oddělují Volturiovi se svou gardou. Asi to bude potřebovat zázrak. Nebo náhodu...

Hanetka

3)  Hanetka (18.01.2011 08:45)

Nééééééééééééééé. Co je s Edwardem? Co jste mu provedly? A co Bella, ustála to nebo ne? A proč Rose a Emmett? Miluju Emmetta, a vy jste ho zabily! To je všecko tak depresívní... holky, koukejte si nachystat nějaký pořádný happyend, nebo si vás najdu!
Chudáci Nessie s Jacobem, i tím jejich momentálním štěstím probleskuje smutek a strach, chudáci Carlisle a Esmé, chudáci všichni! Takhle to nemůžete nechat, prosím!
A nějak jste se zatím nezmínily o Jasperovi s Alice... doufám, doufám a modlím se... Takový tajný odboj přímo na Voiterrském dvoře, ten by se mi líbil... podvratná ilegální činnost... ne?
No, já si počkám, ale prst se mi třese na tom smajlíkovi s kladívkem, to si teda pište! Klávesnici mám zavěšenou proklatě nízko a nebojím se ji použít!
Ale stejně to byl nádherný díl. Strhující a plný emocí.

Karolka

2)  Karolka (18.01.2011 08:32)

Bulím a nemůžu přestat... Ta úvodní scéna, všechno tehdy bylo na ostří nože a umím si představit, že se to zváhlo špatným směrem. Bylo to jako stát na té louce, zahlídnout bojující stíny a pak zafoukal vítr a všechno bylo pryč. Jakoby se to stalo dávno... :'-( :'-( :'-(
"Jak se molekuly vzduchu v zatuchlém prostoru jejího vězení oblékaly do rudého hávu."
Škoda Edwarda??? Co to znamená??? Nechcete tím doufám naznačit, že...???
Jacobe! Vždyť ty to cítíš! Tušíš! Zdrhéééééééééééj!
Dámy! Naprostá dokonalost a emocionální bouře!

Evelyn

1)  Evelyn (18.01.2011 08:18)

Ženský!!! Rose a Emmett mrtví? Definitivně :'-( Carlisle a Esmé žijící v nevědomosti, kdo z jejich blízkých byl ještě "zachráněn" :'-( Bella podlehnuvší žízni :'-( Alice, která přišla pozdě (tohle byla asi jediná část, kterou jsem tak trochu čekala. Opoždění Alice mě napadlo jako důvod toho všeho) :'-( Vládci všichni tři živí :'-( Co je s Edwardem? Jak škoda ho? :'-( Proč se Tanya dala k Volturriovým?
Jaké konečné zúčtování?
Inteligentní komentář, já vím, ale jinak mi to nešlo...

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek