Sekce

Galerie

/gallery/NessJake.jpg

Cordova.

Forks.

Už?

Příjemné počtení přejí Gassie a Carlie.

15+

 

Jacob

„Pokud se nebojíte práce, pane White, tak to tu za pár dní bude vypadat k světu. To víte, poslední nájemníci odcházeli ve spěchu a moc to tu neudržovali,“ otočila se na mě žena z realitky. V ruce držela dveře do šatny, které na ni vypadly, když se je snažila otevřít. „Vy ale vypadáte jako šikovný muž,“ zalichotila mi a poplácala mě po rameni. „Určitě pro vás nebude problém to opravit.“

Koutkem oka jsem sledoval Ness, která vypadala, že každou chvíli začne vrčet. Jen jsem doufal, že její upíří instinkty budou někde hluboko odpočívat. Vysátí realitní agentky na první schůzce nevěstí nic dobrého. Maximálně další stěhování.

„Pokud vám to tu půjde, můžete přijít i ke mně,“ zachichotala se jako puberťačka.

To už Nessie nevydržela: „Můj MANŽEL,“ poprvé oficiálně užila změnu našeho stavu, „je extrémně šikovný ve všech směrech a rozhodně ho nepůjčuju!“ Její hlas byl tak chladný, že jsem skoro cítil pokles teploty v místnosti.

„To se vám ani nedivím,“ odsekla agentka. Protože nevěděla, že slyšíme lépe než většina populace, zamumlala něco o tom, že bych se taky nemusel chtít vrátit. Dál už se ale chovala profesionálně.

„Líbí se ti tu aspoň trochu?“ zeptal jsem se, když agentka odešla.

„Hm.“ Seděla na rozviklané židli u okna.

Rozesmál jsem se: „Ty žárlíš!“

 

Nessie

Jacob se tiše zasmál u mého ucha, obratně mě přetočil a postavil. Zavrčela jsem a odstrčila ho. Dopadl na dveře. „Klid, paní Whiteová, přeci si nerozbijeme i vstupní dveře, jaké bychom pak měli soukromí?“ Přešel ke mně a políbil mě. „Pro mě jsi ta jediná.“

„Hmmm,“ pověsila jsem se rukama na jeho krk.

Proti své vůli jsem zívla.

„Potřebuješ postel,“ pobaveně si mě změřil a odtáhl se ode mě.

Přešlápla jsem, pak jsem přistoupila k batohu a hrabala se v něm ve snaze nalézt kosmetickou taštičku. Ucedila jsem pro sebe: „Hm, ale jinak, než si myslíš.“

Jacob, který se vrhl do opravování těsnění vodovodního kohoutku, na moment ztratil koncentraci, ruka s klíčem se mu smekla, zařval a dlaní se snažil zadržet proud vody. Než se mu podařilo vše uvést zase do funkčního stavu, byl zralý na ždímání.

Plácala jsem se do kolen: „Opravdu extrémně šikovný!“ Při pohledu na tričko lepící se Jakeovi na vypracovaný hrudník a smáčené kadeře jeho vlasů jsem ale nemohla zadržet třas rukou a taška s kosmetikou mi vypadla na zem.

 

Jacob

Měl jsem pocit, že musí být doslova vidět, jak se odpařuje voda z mokrého oblečení při kontaktu s mým horkým - při střetu s Nessiiným pohledem ještě víc se rozpalujícím - tělem.

V mžiku jsem byl opět u ní a ze země sebral její taštičku i ji: „Já ti ukážu význam slova extrémně šikovný!“ Zulíbal jsem její spánky a lícní kosti.

„Já už to nevydržím,“ zavzdychala a zvláčněla v mých pažích.

„Ness…“ klekl jsem si s ní schoulenou ve své náruči: „Jsi moje všechno.“

Nessie se na mě usmála a v očích měla slzy: „„Škoda, že se to nikdy nedozví, že se naše rodina nedozví, jak nám to klape.“

Setřel jsem její slzy, než stihly dokončit svou smutnou pouť k její bradě.

„Pojď,“ zvedl jsem ji. „Trochu se zcivilizujeme a pak tě zvu na romantickou večeři, ženo.“

Vděčně se na mě usmála.

Cordova byla kouzelným místem. Po večeři jsme ruku v ruce obcházeli záliv a tohle místo si získávalo naše srdce. Doufali jsme, že tato krásná krajina bude ještě dlouho naší adresou. A jednou se možná stane adresou trvalého pobytu. A jednoho dne… až budeme mít jistotu, že pronásledování skončilo… A až setřeseme z ramen tu tíhu smutku minulých okamžiků… Budeme mít opět rodinu. A i když tu ztracenou nic nenahradí, založíme s tou úžasnou ženou po mém boku jednou možná svoji vlastní.

Když jsme došli k našemu domu, čekala před ním v autě realitní agentka. Výrazné líčení a vyzývavý top dávaly tušit, že jí choutky nepřešly.

Nasucho jsem polkl a zaznamenal, jak Nessiina dlaň v té mé strnula.

„Něco jsme zapomněli?“ pokusil jsem se o společenský tón.

Agentka vykročila laškovně kroutíc boky ke mně a předstírajíc, že si nevšimla, že za ruku držím Nessie, mi podala na pozdrav tu svou: „Jen ještě jedna formalita, jeden váš podpis, pane White, omlouvám se, že ruším v tak pozdní hodinu.“

„To tedy rušíte,“ ucedila jen pro mé uši Nessie.

„Ale jestli potřebuje jít slečna spát, můžeme to probrat vedle v baru, je takový příjemný, rodinný,“ šveholila agentka a záměrně dýchala více zhluboka, aby její plíce vynikly.

Nessie si nevěřícně založila ruce v bok: „Když dovolíte, tak paní!“

Nuceně jsem se zazubil na realitní makléřku a připojil požadovaný podpis na jakési lejstro. Předstíral jsem, že jsem si nevšiml, jak se o mě „omylem“ otřela, když se vedle mě sklonila, aby zkontrolovala, zda je dokument v pořádku.

„Tak tedy,“ zašvitořila pak, když nasedala opět do auta, „určitě se ještě uvidíme.“

Neodpověděl jsem a vědom si toho, že nás stále sleduje, jsem překvapenou Nessii zvedl do náruče a vešel s ní do domu.

 

Nessie

Jako by mi četl myšlenky. Měla jsem chuť rozbíjet. Ta se však rozplynula ve chvíli, kdy jsem se ocitla ve svěráku jeho hřejivých paží.

„Co to bylo?“ políbila jsem ho na bradu a pak jemně na ústa.

Jacob se zaculil: „Co by? Přenášení přes práh patří mezi mé povinnosti, ne?“

Ani nevím, jak, ale z úst mi prostořece vyklouzlo: „Věděla bych ještě o jiných manželských povinnostech, které můžeš plnit.“ Vzápětí jsem si rozpačitě přitiskla dlaň na ústa.

Jacob strnul, laškovně pozvedl jedno obočí a vplul se mnou do kuchyně, kde mě posadil na kuchyňskou linku.

„Mám děsnej hlad, co ty?“ zavrčel, ale k lednici se jeho kroky nevydaly. Místo toho sevřel mé dlaně, které nad mou hlavou uvěznil v dlaních svých a vzal mi dech vášnivým polibkem. Opřeli jsme se o prázdné skříňky. Líbal mě stále naléhavěji a vášnivěji.

„Opravdu chceš?“ zamumlal mi do ucha. Místo odpovědi jsem ho jen políbila.

Chytil mě rukama kolem pasu a přenesl do ložnice. Položil mě na postel. Celou dobu mě hladil a líbal. Pomalu mě zbavoval oblečení, až jsem na sobě měla jen spodní prádlo. Přestože jeho dotyk byl tolik horký, způsoboval mi husí kůži. V tu chvíli mi něco došlo.

„Jaku,“ zasténala jsem v záchvěvu posledních zbytků zdravého rozumu. „Nemáme antikoncepci, nemůžeme si dovolit mít v této situaci dítě.“

Rozpačitě se zaculil a vstal. Zpátky byl dřív, než jsem si stihla uvědomit, že odešel. V ruce držel malou krabičku. Sklopil oči, jako kdyby se styděl, že to koupil.

Roztřesenými prsty jsem mu ji sebrala. „To je jeden z důvodů, proč tě tolik miluju.“ Stáhla jsem si ho zpátky k sobě. „Myslíš na všechno.“ Zbavila jsem ho trička. „Za nás oba.“ I jeho poslední kus oblečení skončil na podlaze.

„Jsi tak nádherná,“ zašeptal ve chvíli, kdy jsem i já byla nahá. „Nechci ti ublížit. Když se ti to nebude líbit, tak se neboj mi to říct.“ Jeho ruce začaly bloudit po mém těle. Pomalu jsem se pod jeho dotyky rozpouštěla. Přišlo mi to tolik správné. Vnímala jsem jeho vůni a zrychlený dech.

„Můžeš zhasnout?“ požádala jsem ho. S lehkým úsměvem na rtech mé přání splnil. Dál už nás ozařovalo jen stříbřité měsíční světlo. Naše pohledy splynuly v jeden, stejně jako naše těla a duše. Tím okamžikem už nebylo já a ty. Už jsme byli jen my.

 

Forks

„Brzy to bude hotové, pane Evensone, tak jsem vás chtěl požádat, jestli byste nemohl přijet.“ Stavbyvedoucímu se klepal hlas. Částečně to bylo proto, že tajemného zadavatele ještě neviděl. Od jednatele na něj dostal číslo a instrukci, že mu má volat jen v naléhavých okamžicích. Tohle byl bezpochyby jeden z nich. Při zadávání zakázky dostal přesný popis, fotky, videa. Prý se nemá od ničeho odchýlit. Nechápal proč, ale o těch lidech, co tam žili, kolovali nejrůznější pověsti. Podle všeho byl ten doktor takřka světec.

Zadavatel byl údajně jeho bratr a vyloženě trval na stejných detailech.

A on z toho teď měl hlavu v pejru. Nepovedlo se mu sehnat stejné koncertní křídlo. Barva v obývacím pokoji byla lehce jiná a takových drobností tam bylo víc. Co když se to nebude líbit? Bál se, že mu to hodí na hlavu.

„Omlouvám se, ale nemohu přijet,“ odpověděl úsečně, ale zdvořile příjemný mužský tenor. „Věřím vám, že jste to udělal podle vašeho nejlepšího vědomí.“

„Ale to křídlo,“ stavbyvedoucí byl skutečně nešťastný.

„Pane Smithi, je mi jasné, že je nemožné sehnat to samé jako před osmdesáti lety. Ani nepředpokládám, že to bude naprosto stejné. Jen se snažte co nejvíce přiblížit.“

„Dě-děkuji,“ vykoktal stavbyvedoucí. „A ten pokoj v horním patře…“ Byla to jediná místnost, která se mohla změnit. Tedy spíš měla.

„Ten nechám na vás, udělejte z něj třeba další knihovnu,“ hlas na druhém konci telefonní linky byl pojednou tichý a zastřený.

Vzápětí tajemný zámožný zadavatel zdvořile poděkoval a stavbyvedoucímu už ve sluchátku zněl jen monotónní tón.

„Nedařilo se mi jej přemluvit k osobní schůzce,“ pokrčil stavbyvedoucí se strachem rameny směrem k pohovce, kde ve stínu seděly bez hnutí dvě postavy.

„Nevadí,“ promluvila první z postav a vstala, aby se nahnula k telefonnímu přístroji, ze kterého odpojila kabel připojený ke kapesnímu počítači, „hovor byl dostatečně dlouhý, podařilo se nám jej zaměřit.“

Druhá z postav vykročila směrem ke dveřím: „Nechte si naši návštěvu pro sebe, jinak…“ Rukou udělal ten všeříkající pohyb na svém krku.

Stavbyvedoucí kývl a nervózně si odkašlal. Po návštěvnících najednou nebylo ani památky. Jako by byli jen výplodem jeho bujné fantazie. Zůstala po nich jen omamná vůně ve vzduchu.

Ztěžka dosedl do křesla a ze zásuvky stolu vytáhl láhev Bourbonu.

 

Kdesi v Kanadě

„Nenávidím cestování letadlem,“ rozčilovala se blondýnka.

Felix jí stiskl ruku: „Ale zvládla jsi to.“

„Ne z toho důvodu,“ odsekla mu. „Sebeovládání mám dobré. Jen je to pomalé. Ztráta času,“ vztekala se. „Demetri!“ Zavolala na upíra, který se motal kolem lidské brunetky. Měla co dělat, aby ho neokřikla jako psa. Nechápala, proč se nemůže chvíli ovládat. Tohle je chlouba Volterry? Nejnebezpečnější stopař? Kruci!

Přišel blíž k nim a opřel se ležérně rukou o stěnu. „Co dál?“

„Dál jdeme po svých. Takže se můžeš projevit. Tedy pokud stačí tvé schopnosti i na tu malou poloupírku.“

„Stačí!“ procedil Demetri mezi zuby. „Zkoušeli jsme to na Nahuelovi.“

„Tak jdeme,“ zavelel Felix a všichni tři se rozeběhli směrem k hranicím s Aljaškou.

 

 


 

Povídky od Carlie

Povídky od Gassie

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2

Karolka

4)  Karolka (15.01.2011 22:13)

Já to chci dááááááááááál!!! Holky moje!!! To je tak tak tak... Oni dva spolu a vůbec! Mám velikou radost kolik vrstev tenhle příběh má. Nepostrádá tajemství. Jsem maximálně spokojená. A ještě jednou: Nejlepší Nessie A Jake jaké jsem četla!!!

3)  ada1987 (15.01.2011 21:42)

Evelyn

2)  Evelyn (15.01.2011 21:42)

Nejprve Aáááááchhhh Pan a paní Whiteovi a jejich manželské povinnosti připravený Jacob
Felix, Demetri... to nevypadá dobře.
Část z Forks mě zmátla úplně... Co se to tam děje?

Hanetka

1)  Hanetka (15.01.2011 21:33)

Sakra, sakra, sakra! Bojím se o ně čím dál víc... Kdo je to všechno vlastně hledá? Vypadá to, že rodina je rozkouskovaná a nevědí o sobě, nebo si myslí, že ti ostatní jsou mrtví... Mám strach. Teď, když se Ness s Jacobem konečně tak krásně sblížili... nesmí to dopadnout špatně!!!

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek