Sekce

Galerie

/gallery/NessJake.jpg

Máme tu další bitvu. Tentokrát soukromá mezi Nessie a Jakem.

Ať se Vám povídka líbí. Carlie a Gassie

 

Jacob

Spala na mém rameni. Stejně jako tolikrát, ale tentokrát to bylo jiné. Jako kdyby se všechno změnilo. K lepšímu. Vzpomínal jsem na to přivítání, které mi přichystala. Na chvíle, kdy mě hladově líbala a já jí to oplácel. Bylo to jiné než s Laurou. Jako kdyby všechno zapadlo na svá místa. Tohle bylo správné. Takhle to mělo být. Smutné, že jsem si to uvědomil až s jinou dívkou.

„Proč nespíš?“ zamumlala a překulila se na břicho. Pohladil jsem ji přes jemnou noční košili přes celou linii jejích zad.

„Přemýšlím.“

„O čem?“

Z nás dvou jsem byl ten plánovač já. Staral jsem se o to, kam půjdeme, kdy půjdeme a co tam budeme dělat. „Kam se přesuneme tentokrát,“ řekl jsem nahlas.

„Na sever,“ zaprosila. Asi se u ní projevovalo rodinné zatížení na oblasti, kde často pršelo a málo svítilo sluníčko.

„Kam budeš chtít. Jen Washington bych zatím vynechal.“ Vzpomínky byly příliš živé. Přesto by bylo tolik lákavé vidět tátu, Charlieho… Zjistit, kdo přežil. Ale přivítali by nás tam vůbec? A ani jsem nevěděl, jestli by tam Ness chtěla. Pak jsem si to konečně připustil. Bál jsem se. Měl jsem strach přijít do vesnice. Podívat se do tváří všech těch rodin, které přišly o syna. Vidět jejich němé výčitky, proč právě já přežil.

„Co Kanada?“ Navrhla Ness a jemně mě políbila na tvář. Působilo to tak přirozeně, že jsem nechápal, proč jsme tak dlouho čekali.

 

Nessie

Hladil mě. Celou dobu, co jsme mluvili, se mě dotýkal tak něžně a jemně, že jsem se občas musela podívat, jestli se mi to nezdá. Nezdálo. Byl tam a já měla pocit, že mi vyskočí srdce z hrudi.

„Co Kanada?“ Lípla jsem mu pusu na tvář. Bylo zbytečné se ho ptát. Už dávno jsem měla vyzkoušené, že mi odsouhlasí všechno. Každý můj nápad byl předem splněný.

„Mohl bych dělat dřevorubce,“ zavrčel takovým hrdelním hlasem, že jsem měla pocit, že přede. Možná že ano. Ležel vedle mě a vypadal jako spokojená kočka, co se vyhřívá na slunci.

„Vidíš a já servírku.“ Přitiskla jsem se k němu blíž. „Budeš ke mně chodit na obědy.“ Vjela jsem mu rukou pod tričko. Znovu zamručel a objal mě. Jeho rty si mě našly. Přitom jsem ho nepřestávala hladit. Tak dlouho jsme čekali a v tu chvíli mi to přišlo tolik správné, že jsem nemohla jinak.

Přitáhl si mě na sebe. Naše těla se pohybovala ve stejném rytmu.

Klesala jsem na břicho a pořád níž, až jsem nahmatala gumu od jeho boxerek. V tu chvíli mě zadržel.

„Co to děláš?“ Odtáhl se ode mě.

Sklopila jsem oči. Na tváři se mi objevila slza. Nechtěla jsem brečet, ale připadala jsem si… Zklamaná. Možná i něco jiného, ale zklamanost byl ten hlavní pocit.

Tvářil se neskutečně vážně. „Nessie, to nemůžeme.“

„Proč?“ Zafňukala jsem.

„Protože je brzy. Musíme počkat. Aspoň chvíli.“ Vstal z postele. „Půjdu spát k sobě.“

„Ale…“

Nedal mi příležitost protestovat. „Žádné ale, Nessie.“ Dal mi pusu na čelo a zaklaply za ním dveře.

„Stůj!“ Zakřičela jsem už na zavřené dveře. Vzala jsem polštář a ve vzteku ho na ně hodila. Možná jsem doufala, že se vrátí. Vlastně jsem ani nechápala, proč odešel. Možná jsem to jen nechtěla chápat. Malá část mého mozku, do které se ještě nedostal ten nával hormonů, na mě křičela, že má pravdu. Proč to uspěchat, když před sebou máme celou věčnost.

Zbytek na mě křičel obavy, že mu nepřipadám dostatečně hezká a atraktivní. Třeba se mu nelíbí, že nemám žádné zkušenosti.

 

Jacob

To, že jsem od ní odešel, byla ta nejtěžší věc, kterou jsem kdy udělal. Svalil jsem se na postel. I přes stěnu jsem slyšel rychlý tlukot jejího srdce. Když jsem si promnul obličej, ucítil jsem ze svých rukou její vůni.

Fajn!

Nemohl jsem tam s ní zůstat. Natáhl jsem si staré ustřižené džíny a okolo nohy omotal kožený pásek.

„Ness,“ křikl jsem na bílé dveře jejího pokoje. Nenašel jsem odvahu je otevřít. „Jdu se projít. Vrátím se brzy.“ Chvilku jsem počkal na odpověď, kterou jsem nedostal. Nepřekvapilo mě to. Už když byla dítě, uměla být pěkně umíněná. Sám jsem to sice nepoznal, ale když jí Bella s Edwardem něco zakázali, vydržela s nimi nemluvit dost dlouhou dobu. Přestože byla jinak úžasné dítě.

Pomalou chůzí jsem došel k nedalekému lesu. Když jsem si byl opravdu jistý, že nikdo v okolí není, svlékl jsem se a přeměnil se.

Rozeběhl jsem se lesem po měkkém mechu. Čekal jsem úlevu, která se nedostavila. Přestože jsem byl kdysi vděčný, že jsem ve své hlavě sám, dávno to tak nebylo. Kdybych je slyšel, mohl jsem se jich zeptat. Zjistit, jak dopadla bitva.

Tím, že jsem za celých sedm let nikoho nezaslechl, jsem se bál nejhoršího. Občas jsem ve snech vídal obrovská těla mých zabitých bratrů. Vlků, kteří vlastně byli jen dětmi.

Rozeběhl jsem se rychleji. Jako kdyby mi rychlost mohla pomoci zahnat chmurné myšlenky. Ale to ticho mě ničilo víc než kdy dřív. Právě dnes bych si potřeboval s někým promluvit.

Chyběl mi Sam. Starší bratr, který mě vždy vyslechl.

Chyběl mi Embry a jeho vtípky, které mi tolik pomáhaly. Určitě by řekl něco… Cokoliv, co by mě rozesmálo a bavilo ještě dlouhou dobu.

Chyběla mi i Leah. Teď by se mi hodil její ženský pohled na věc.

Leah! Embry! Quile! Zkusil jsem je znovu zavolat. Odpovědí mi bylo jen ticho. Můj společník z posledních let.

 

Nessie

Pro slzy jsem neviděla. Cítila jsem se ponížená. Osamělá. A bylo mi neskutečně trapně. To vše proto, že jsem v skrytu duše byla vděčná, že to rozhodl za nás. Ne, nebyla jsem ještě připravená. A zase jsem si připadala jako malá holka a neuměla si představit, jak mu můžu opět přijít na oči. Když jsem slyšela, že se vrátil, honem jsem si lehla a předstírala spánek. Bylo to naivní, nemohla jsem se schovávat věčně. A kolem srdce se mi rozlila všeobjímající horkost, když jsem cítila jeho pohled, jak mě přišel zkontrolovat.

Ráno jsem vstala jako první a tiše jako myška připravila snídani i svačinu na cestu. Balila jsem zbytek našich věcí a přemýšlela, co si obleču. V mé hlavě to bylo jako na horské dráze, to jak se mi vracely pocity z předcházející noci. Čím dál více převažovala uraženost. A já schmatla tričko, které jsem na sobě ještě nikdy neměla, a zaplula do koupelny. Přiléhavé a s vyzývavým výstřihem. Těš se, chlapečku!

 

Jacob

Celé ráno se mi vyhýbala, když jsem sešel dolů do kuchyně, slyšel jsem, jak zaklaply dveře do zahrady. Pokrčil jsem rameny. Když jsem se najedl, prošel jsem znovu celý dům, abych zkontroloval, že jsme zde nic nezapomněli. Poté jsem vyšel ven a nacouval autem blíž ke vchodu, abychom snáze naložili to, co chceme na naši další pouť vzít s sebou. I když toho nebylo mnoho.

Vyskočil jsem ven z auta a nasucho polkl. Nessie táhla jednu z tašek a předstírala, že tak titěrné oblečení nosí běžně. Byla tak sladce roztomilá s tou husí kůží způsobenou nedostatečným oděvem na tak chladné ráno. Musel jsem si odkašlat, protože i přes promodralé rty a nakvašený výraz ve tváři to té malé potvůrce fungovalo, byla svůdná.

„Nech to, udělám to,“ pokusil jsem se vzít jí z rukou těžký kufr, ale jen trhla ramenem a s funěním nacpala batožinu do auta.

Povzdechl jsem.

Když jsem zamkl vstupní dveře domu, který se na pár týdnů stal naším domovem, a hodil klíč do schránky, Nessie už seděla na sedadle spolujezdce. Až po bradu měla zapnutou mikinu. Musel jsem se rozesmát. Probodla mě pohledem upřeným do zpětného zrcátka, zvedla bradu, začala listovat jakýmsi časopisem a prsty poklepávala na palubní desku.

Přimhouřil jsem oči a kráčel nekompromisně k ní. Otevřel jsem prudce její dveře, až se lekla a na moment zapomněla držet povýšený výraz. Vášnivě jsem ji objal a přesvědčil její rty o hloubce mých citů.

„To jen, aby mezi námi bylo jasno,“ zachraptěl jsem pak a trochu vrávoravě obešel vůz a sedl za volant.

Nessie nemluvila, jen si skousla ret a tvář jí znachověla, pohled sklopený k zemi.

Propletl jsem její prsty s prsty mé ruky a něžně zašeptal: „Nové místo, nový začátek, bereš?“

Konečně ke mně zvedla hlavu - v očích tisíce malých jiskérek, ve kterých jsem se ztratil - kývla.

Její ruka sjela na mé koleno.

Zavřel jsem oči: „Nezlob!“

K mému překvapení se neurazila, ale interiér vozu zaplnila zvonkohra jejího smíchu: „Tak je to pravda!“

Zděšeně jsem otevřel oči: „Co?“

Ness pokrčila rozverně rameny: „Že si holky vybírají muže podle svého otce…“

Její hlas klesl a v očích se zaleskly slzy, potřásla ale hlavou a usmívajíc se dopověděla: „Kolikrát to slyšela mamka od taťky?“

Zahrozil jsem jí prstem, ale koutky úst mi cukaly. Zařadil jsem a vyrazil vpřed novému cíli.

 

Nessie

Připadala jsem si opilá. Zfetovaná Jakem samotným. A pak že jen upíři omamují. Otočila jsem se k oknu a schovala tvář do své ruky. Jako by se otevřely hráze. Byl to osvobozující pocit, se slzami jako by se odplavovala všechna ta bolest z posledních sedmi let… a i když jizva po ní nikdy nezmizí, svou hojivou mast na smrtelnou ránu, kterou mi osud zasadil, jsem měla nyní už bezpečně po svém boku. Už jsem o Jakeovi nepochybovala. Už jsem nepochybovala o sobě. Ale o co šťastnější jsem byla z našeho vztahu, o to trýznivěji na mě dolehla jejich nepřítomnost.

Rodina. To jsme teď byli už jen já a Jacob.

 

Jacob

Měl jsem v krku knedlík. Podvědomě jsem přimáčkl plynový pedál víc k podlaze. Jako by se dalo ujet těm vzpomínkám.

Nuceně jsem se usmál a pohladil Nessie po tváři: „Tak, Karkulko, copak máš v tom košíčku?“

Utřela si slzy a její ramena se roztřásla tentokrát již smíchy. Otočila se ke mně, vtiskla mi na tvář polibek a zahleděla se do tašky na svém klíně: „Bagetu a srnečku.“ S těmi slovy mi nacpala kus svačiny do pusy.

Spokojeně jsem sousto polkl a začal si zpívat: „Veď mě dááál, cesto mááá…“

Ta proradná poloupírka, jejíž prohnanost však rozhodně nebyla poloviční, si zacpala jednou rukou ucho a druhou nacpala do mé pusy celou bagetu.

Najeli jsme na dálnici, zapnul jsem tempomat a měl spoustu volného času na ztrestání ji polechtáním.

Minuli jsme ceduli ukazující směr Kanada. A pak další lákající turisty k Nesslin Lake.

 


 

Povídky od Carlie

Povídky od Gassie

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

maryblack

23)  maryblack (18.03.2012 12:26)

Karkula? BEZVADNÝ

Anna43474

22)  Anna43474 (12.09.2011 14:57)

Dvě smutné pasáže:
Odpovědí mi bylo jen ticho. Můj společník z posledních let.
Rodina. To jsme teď byli už jen já a Jacob.
:'-(
Zpívající Jake
A pak další lákající turisty k Nesslin Lake.
Braburní!!!
TKSATVO

Gassie

21)  Gassie (13.01.2011 17:48)

Druhá vlna díků.
eMusko, Yasmini, veliké díky i Vám.

Yasmini

20)  Yasmini (12.01.2011 22:51)

Gass je to úžasné. S Carli se nádherně doplňujete. Jen tak dála víc nápadů. :):)

eMuska

19)  eMuska (12.01.2011 18:04)

Oni sú skvelí, moje nervy! Bagetová scéna na jednotku, to sa mi páčilo asi zo všetkého najviac! Ste skvelá dvojka, vy dve... sme ešte len na začiatku, no už hecujete čitateľov na maximim a dopujete ich takým koktejlom pocitov, že ešte banán a som v raji...

Gassie

18)  Gassie (12.01.2011 14:28)

Holky, dívky, ženy.
Ta milá čest, Vám poděkovat, dnes vyšla na mě.
Takže... DĚKUJEME
Obě jsme moc rády, že povídku čtete a že se Vám líbí. Hodně nás to povzbuzuje a nakopává k dalšímu psaní.
Děkujeme za všechny postřehy, připomínky a nápady.
PS: O podobnosti s jinou povídkou víme a přesto doufáme, že se nám povede trochu odlišný příběh ;)

Michangela

17)  Michangela (11.01.2011 21:44)

„Bagetu a srnečku.“ má Karkulka v košíčku!

ambra

16)  ambra (11.01.2011 20:38)

Nejen Nessie prožívá horskou dráhu .
Všechny jejich milostné scény jsou tak překrásné, že se tady celá klepu a tetelím, ovšem snad o to bolestnější je každá sebemenší zmínka o rodině.:'-( :'-( :'-(
A když se Jacob přeměnil a marně volal své bratry a sestru, pukalo mi srdce:'-( :'-( :'-( .
Namíchaly jste neuvěřitelný koktejl. Kdyby mi to někdo líčil, aniž bych to četla, tvrdila bych, že tohle všechno už tu bylo. Tak jak jste dokázaly, že mám pocit, že o nich čtu úplně poprvé?
Je to krásné krásné krásné a já se vznáším a brečím současně .
Malá technická - to tričko je asi spíš titěrné než niterné

Lenka

15)  Lenka (11.01.2011 16:56)

Moc krásná kapitola.

14)  zuzka (11.01.2011 15:04)

jek a bageta.

Hanetka

13)  Hanetka (11.01.2011 12:12)

Ahojky, holky... Víte, že jsem byla první, komu byl ten námět povědmý, a tak se zájmem sleduju, jak a kam to odchýlíte, aby to nebylo stejné. A daří se vám to báječně. Jen doufám, že vás to neodradilo taky od HE, to by mě asi zabilo taky!!!

MaiQa

12)  MaiQa (11.01.2011 11:32)

Co mi to děláte? Mám na krajíčku. Potřebuji kapesník. Z celého dílu na mě dýchala jak láska, tak i smutek. Nádhera. Chtěla bych umět psát jako vy dvě. Dohromady jste jako zbraň. Odzbrojující a smrtelné.

Janeba

11)  Janeba (11.01.2011 11:24)

Wau, Carlie a Gassie, teda takhle mě po ránu rozložit na kousíčky a potom pomalu slepovat! Absolutně si nedokážu představit to utrpení Jacoba,když zachraňoval život Nessie a ani vlastně pořádně neví, jak to dopadlo a kdo vlastně přežil! Je mi jich obou líto! Ten pocit zodpovědnosti proti kterému stojí, začínající vášeň, ale i krásná naděj do budoucnosti! Dámy,stvořily jste nádherné emocemi přetékající dílo!
Děkuji!!

10)  ada1987 (11.01.2011 11:16)

tesim sa na pokracko!

Bosorka

9)  Bosorka (11.01.2011 09:17)

Sfingo díky - já jsem marně přemítala, kde jsem něco podobného četla ;) .
Hmmmmm dospělý Jacob......a odmítá Nessie, nu historie se opakuje.....

Karolka

8)  Karolka (11.01.2011 08:59)

Holky, to bylo něco úžasnýho. Smích a slzy a většinou zároveň. A hlavně to, co je mezi Nessie a Jacobem.
Vlk marně volající smečku, představa mrtvých těl, Nessie, která si uvědomí že Jake toho má s tátou hodně společnýho. Jo, všichni by zírali, jak ten vlk dospěl. Miluju jeho smysl pro zodpovědnost, i když bych na jejím místě taky brečela zklamáním. A ten polibek v autě!
Já vím, píšu zmateně, ale prostě ve mně aktuálně víří desítky emocí a já si to moc užívám.
Děkuju a moc moc moc se těším na další!

Evelyn

7)  Evelyn (11.01.2011 08:14)

Skvěké, skvělé, skvělé
Jake jako ochránce To ticho, když se změní ve vlka, mi způsobuje mrazení v zádech a svíravý pocit kolem srdce...

sakraprace

6)  sakraprace (11.01.2011 06:46)

Tak jsem si po ránu nádherně zaáchala, přidala připitomělý úsměv a jsem naprosto unešená. Krásné, holky, opravdu krásné

Ewik

5)  Ewik (11.01.2011 00:29)

Moc krásný díl!
Těším se na pokračování.

4)  belko (11.01.2011 00:13)

Děvčátka milovaná, souhlasím se Sfingou, přece by ste si nepokazila tak nádherně rozepsanou povídku škaredým koncem!!!
Nessie ? Jacob ? Máte je úžasně rozpracované!!
Jste obě šikulky jen tak dál!!!!

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Bree Tunner