Sekce

Galerie

/gallery/NessJake.jpg

Poslední kapitola.

Děkujeme, že jste vydrželi. Carlie a Gassie.

Kapitola 13

Aro Volturi. Vinen.

Caius Volturi. Vinen.

To bylo prohlášení, které převažovalo na lístcích, které četla jeden po druhém za naprostého ticha v sále Gianna. Jen dvakrát se z jejích úst ozvalo váhavé: „Nevinní.“ A pouze třikrát odložila upírka mlčky stranou prázdný lístek značící zdržení se hlasování. Mezi přítomnými ještě stále byli jak konzervativní přívrženci královského rodu tak i pár těch, kteří nevěřili v úspěch nových vládců, nebo se jednoduše báli pomsty ze strany Ara a Caia.

Nebylo třeba hlasy sčítat, protože výrok o vině se doposud vznášel v husté atmosféře a přítomní, kteří se řízením osudu ocitli v roli soudní poroty, skloňovali tento pojem ve všech pádech.

Marcus, který tiše poslouchal, zvedl hlavu a pronesl: „Odsouzení povstaňte, máte právo zvolit si sami trest. Vyhnanství, nebo…“ Najednou ztratil na své rozhodnosti a hlas se mu zlomil. Náročnost posledních let si pomalu vybírala svou daň. Jako by na něj opět dolehla jeho prožitá staletí, mnohdy bolestně nabyté zkušenosti. Pořád vypadal mladě a s Chloe se tak opět i cítil, za což nemohla jen změna sestřihu a jeho nový outfit, o které se postarala Alice, ale cit, který pozvolna přetavil v místě, kde míval srdce, kámen ve vláčnou lávu. Přesto si nyní připadal jako stařec, nohy ho zradily. Chloe byla v mžiku u něj a pomohla mu posadit se. I přes zločiny, kterých se dopustili, Aro a Caius byli pořád jeho bratři, strávili spolu staletí, byli si oporou, byla to jeho rodina. Ať už byli jakkoliv špatní, ať už je tisíckrát vydědil, vyškrtl ze své mysli jako své příbuzné, jeho srdce se tak rychle změnit nedokázalo. Chloe mu něco tiše šeptala do ucha a hladila ho po rameni.

Jasper se postavil vedle Markova trůnu a převzal slovo: „Necháme vás jít, pokud odejdete v míru. Máte právo zvolit si místo pro život, vyjma Itálie, Ameriky a Kanady. Můžete dál žít podle pravidel, která jste sami stanovili.“

Edward přistoupil k Markovi z druhé strany, s Jasperem tak opticky vytvořili morální oporu staronovému vládci: „Porušíte-li pravidla, pak vás dostihne smrt.“

Marcus opět povstal, stiskl Chloinu dlaň a zase ji rozvážně pustil: „Jaká je vaše volba?“

Caius, jen skořápka bývalého hrůzovládce, zvedl zlomeně hlavu a tiše pronesl: „Vyhnanství.“

Arův postoj byl celou dobu, kdy byl nad bratry vynášen ortel, nezměněný, strnulý. Jeho oči, v nichž se zračil šílený svit, se upíraly do dálky, utopené ve vzpomínkách na zašlou slávu a na tváři mu hrál povýšený úsměv. Pevným hlasem pronesl: „Jak jsem už řekl. Nejste mě hodni. Volím smrt!“

----------

Prvotní euforie pomalu opadla. Hosté se začali rozjíždět do svých domovů. Život ve Volteře se vracel do starých kolejí. Vládci odhodili své pláště a vrátili se k civilnímu oblečení stejně jako k civilnímu chování. Společně vyšli na procházku do zahrady.

Právě ty staré stromy a vysoké zdi se staly svědky setkání rodiny, která se tragicky rozdělila.

Esmé objímala Alice. Kousek od nich stáli v družném rozhovoru Carlisle s Jasperem a Samem. Jen Chloe se procházela po parku ruku v ruce s manželem.

Bella mlčky objala Jacoba a šeptala: „Jen díky tobě jsme opět rodina. Tak úplná, jak je to jen možné… Jen díky tobě… A Rose a Emmettovi.“ V myšlenkách se uklonila památce statečného páru, své sestry a bratra, protože to byl právě jejich čin, který poskytl Jacobovi a Nessie náskok, rozhodujících pár vteřin… Zoufalý čin. Vrhli se do cesty upírům, kteří se jali pronásledovat vlka s malou holčičkou. A svými životy tak vykoupili životy Jacoba a Nessie.

Edward přistoupil k Jacobovi a podal mu rozvážně ruku: „Nikdy ti nebudu moct dost poděkovat.“ Pak zaváhal a s dojatým úsměvem Jakea objal. Oba muži jako na povel nakrčili nos. Edward se okamžitě odtáhl a rozpačitě pronesl: „No, jak jsem řekl, dík, Azore.“

„Není zač, pijavice,“ kontroval Jacob se smíchem na rtech. Po dávné nevraživosti nebyla ani stopa.

Edward zavrtěl pobaveně hlavou a přisedl na lavičku k dvěma ženám svého života, k Belle a Nessie. Nessie byla vklíněna mezi svými rodiči, ruku každého z nich svírala ve svých dlaních. Ne jen pro pouhou potřebu blízkosti, ale aby svým osobitým způsobem, za pomoci svého daru povyprávěla alespoň ty nejdůležitější momenty svého života. Na detailní vyprávění budou mít ještě dost času. A její rodiče tak budou moci být alespoň dodatečně svědky vyrůstání své dcery. Nessie vybírala samozřejmě pouze šťastné momenty svého dospívání, a i když některé z nich cenzurovala, rodiče se mnohé dovtípili. A když se dívce začaly zavírat oči a Jacob se nahnul, aby ji ve své náruči odnesl do pokoje a uložil, Edward strnul a nepouštěl dceřinu ruku. Bella vstala a objala manžela pobaveně kolem ramen, jeho postoj se pak sice uvolnil, ale úsměv zůstal i nadále křečovitý.

Jake se na oba usmál: „Bylo toho na ni moc, měl bych ji odnést do postele.“

Edward sykl: „To bys rád, co? Zapomeň…“

Bella si skousla ret: „Ale tatínku, myslím, že naše holčička už není malá.“

Muž poraženecky svěsil ramena: „O tolik jsme přišli… I když,“ zavrčel na Jacoba, který už vyzvedl Nessie do své náruče, „jeho myšlenky jsem fakt nepostrádal.“

„Nemůžeš aspoň otočit volume trochu doleva?“ štěkl na Jakea.

Jake se rozpačitě zubil a prchal z jejich dohledu.

---------

Nessie

„Kde to jsme?“ vydechla jsem, když se mé tělo nečekaně dotklo něčeho měkkého. Bála jsem se, že poslední chvíle byly jen krásný sen.

„V bezpečí,“ zašeptal Jake tak blízko mého ucha, že jsem cítila, jak se mě jeho rty lehce dotýkají. Přisunula jsem se k němu blíž a doufala, že tím u něj vyvolám obvyklou reakci.

„Se mnou,“ dokončil myšlenku a přitom mě opatrně pohladil jen špičkami prstů. „Už bude jen líp,“ políbil mě na nos.

Opřela jsem se o lokty a zvedla hlavu. „Co to sakra děláš?“ Doufala jsem, že tohle období máme už dávno za sebou. Chtěla jsem víc než letmé polibky.

Obočí se mu spojilo v jednu linku, jak usilovně přemýšlel. Znovu mě pohladil a přitiskl se ke mně blíž. Z dotyku našich těl jsem pochopila, že i pro něj to je těžké.

„Lásko, tví rodiče…“ zaskuhral. „Jsou někde tady. Blízko.“

„Jakeu, oni to pochopí.“ Byla jsem s nimi jen tak krátce, a přesto si nešlo nevšimnout jejich letmých dotyků, zamilovaných pohledů a vzájemné lásky. Pár chvil strávených s nimi mě přesvědčilo o tom, že i upíři mají svůj otisk.

„Když myslíš,“ Jake mě rozverně kousl do ramene. „Ale budeš se jim zodpovídat ty. Hlavně, až ti Edward ráno všechno vytáhne z hlavy.“

Zarazila jsem se. Otcův dar… Na něj jsem nepomyslila.

Jake se rozesmál a políbil mě tak, že jsem ostatní věci z hlavy naprosto vytěsnila. Vnímala jsem jen jeho.

----------

„Půjdeme se projít, paní Cullenová?“ zašeptal Edward společně s polibkem do Bellina ucha, když zahradu pohladil měsíční svit.

Bella, která do té chvíle ležela na lavičce s hlavou opřenou o manželovu hruď, se na něj obkročmo posadila a zapletla prsty do jeho vlasů, když ho něžně líbala. Povzdechla a upřela na něj láskyplný pohled: „Tak krásně to znělo. Bude mi to chybět. Ale už jsem se s tím smířila, Edwarde. To příjmení zemřelo tenkrát na louce. Vím, že Marcus si to přeje… chce, abyste se s Jasperem stali jeho skutečnými bratry. Přijměte to příjmení. Vím, že vy dáte tomu jménu nový obsah, napříště už bude příjmení Volturi spojeno s přirozenou autoritou založenou na charismatu jeho vládců a lásce k nim.“

----------

Edward a Jasper přijali příjmení svého nového bratra. A s nimi i jejich manželky.

Carlisle a Esmé byli i nadále Evensonovi.

Nessie vyměnila nesčetná fiktivní příjmení, stejně jako vypůjčené manželství za skutečný svazek a stala se paní Blackovou.

Posledním Cullenem tak zůstal už navždy Emmett.

Čerstvé růže se rozvoněly v rodinné hrobce ve Forks. Na věčnou památku jejich stejně krásné jmenovkyně Rosalie Lillian Hale. Poslední Cullenové.

 

Epilog

„Emme, Rose!“ ozvalo se z vily uprostřed forkských lesů.

Na zápraží vyšla mladá žena a otřela si ruce umazané od mouky do zástěry. „Pojďte na svačinu, než vám to tatínek všechno sní!“ zvolala a usmála se na své děti.

Jacob byl v mžiku u své manželky a zezadu ji objal, aby se tak snáze dostal k jejímu krku, a vášnivě ji líbal: „To jsou nepodložená obvinění! Co presumpce neviny?“

Nessie se zachvěla a přivřela blaženě oči. „V tvém případě jde spíš o precedens! Kolik takových případů už bylo? Kolik koláčů zaplatilo životem!“ zamumlala pak, když se propracoval k jejím rtům.

Jacob na ni zamrkal a ve chvilce Nessie mávala nohama ve vzduchu, protože Jacob ji vášnivě sevřel v náruči.

„Jsou tu děti,“ odstrčila ho se smíchem a přetáhla zlehka utěrkou.

Pětiletá dvojčata právě celá zarudlá během a smíchy dorazila k rodičům a malá Rosemary pohotově skočila otci do náruče, aby žalovala: „Emme mi házela bláto do vlasů. No jak teď vypadám, tatínku?“

„Emmeline, takhle se k sobě sestřičky nechovají!“ zvedla Nessie káravě prst, ale kolem úst jí cukalo, protože pohled na Rose byl neopakovatelný.

Jacob se rovněž snažil zastírat smích, protože musel zachovat rodičovskou autoritu, ale neodpustil si poznámku směrem k manželce: „Asi začnu věřit na převtělování duší.“

Jako na důkaz jeho slov přiskočila malá Emmeline k Rosemary a zkázu jejího účesu dokonala tím, že jí ho drobnýma ručičkama rozcuchala. Rose zaječela a utíkala se upravovat k zrcadlu.

Než stihla cokoliv udělat, popadly ji dvě ruce. „Takové péče?“ rozesmál se mužský hlas.

„Dědo!“ vykřikla dvojčata a vrhla se blonďatému upírovi do náruče. Zbožňovala svého pradědu, kterého viděla tak málo.

„Dneska jsi tu nějak brzo,“ podivila se Ness a dala Jacobovi do ruky vařečku, aby se i ona mohla přivítat se svým prarodičem. Což šlo těžce, protože mu na každé ruce visela jedna holčička.

„Musím si užít těch dvou příšerek, než mi je zase odvezete do Volterry.“

Nessie si vzdychla. Milovala Ameriku. Ale bez rodičů se jí být nechtělo. Užívala si každé chvilky, kdy mohla být s nimi. Vynahrazovala si ztracené roky a Edward byl holt jeden z vládců. „Víš, dědo,“ chtěla se začít obhajovat.

„Já vím, že jsi to neměla snadné,“ pohladil ji po paži. Byl upír, nemohl zapomenout. Ale už to bylo za nimi.

 

 


 

Povídky od Carlie

Povídky od Gassie

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3   »

31)  kamčí (26.01.2011 11:50)

moc hezká povídka to je napínavá, romantická, i smutná a krásně se četla. děkuji

30)  Petris (26.01.2011 11:00)

Ahoj holky, chci Vám poděkovat za báječnou, skvělou, napínavou, tajemnou povídku, kde nechyběla romantika, překvapení, hezké rozuzlení, ale Emma a Rose je mi samozřejmě líto, i když mají malé jmenovce tedy jmenovkyně. Moc se vám povedla a taky se těším na další. :)

Linfe

29)  Linfe (26.01.2011 09:02)

Ahoj holky, tuhle povídku jsem rozečetla tak jak jste ji vydávaly, ale z nedostatku času jsem to musela vzdát. Ovšem včera jsem zmerčila, že už je epilog, tak jsem se na to před půlnocí vrhla znovu. Takže za prvé vám musím poděkovat, že jsem kvůli vám šla spát až v jednu ráno a teď tu v práci vypadám jako zombie. Za druhé se musím pochválit, že jsem si počkala až budou všechny dílky, protože přiznávám, že pokud bych musela čekat asi by mě to zabilo. Holky namíchaly jste neuvěřitelně silnej koktejl. Smutek a bolave vzpomínky na bitvu na louce se u Nessie prolínaly s nádhernými pasážemi lásky k Jacobovi, permanentní strach o svůj život a útěk před tím, co je nakonec skutečně dostihlo. Pasáže, kdy se hovoří o něčem nebo někom, kdo je ve skutečnosti úplně někdo jiný. Strašně jsem se u toho bála, vůbec jsem někdy nechápala, co se děje. Až se to poslední dvě kapitolky všechno dalo do pořádku. A pak mě totálně odděláte Emmettem a Rose, bulela jsem jako želva. Přesně takový pro mě je a vždycky byl Emmett, hrdina, který by ani vteřinu neváhal obětovat se pro druhé a Rose ač křehká jako květinka, v nitru silná jako lev neváhá následovat manžela. Tuhle povídku jsem si užila se zatajeným dechem a rozhodně se těším na vaši další třeba zase společnou tvorbu, protože ve vás to prostě je. Děkuju

28)  KalamityJane (26.01.2011 08:14)

Moc krásná povídka, máte můj obdiv a děkuju za krásné chvíle u této povídky:)

Karolka

27)  Karolka (25.01.2011 23:05)

Tedy dámy! Bravurní cílová rovinka bravurního příběhu! Bylo krásné nechat se od vás mučit a děsit, ale hlavně rozpouštět na lžíci nad plamenem Nessieiny a Jacobovo lásky.
Jsem strašně ráda, že to tak dobře dopadlo, i když se přiznám, že za Rose a Emmetta jsem pár slz uronila.
Moc děkuju a volám bravooooooooo, protože to bylo náramné!

Nosska

26)  Nosska (25.01.2011 22:45)

Nádherný konec, ale stejně je mi líto Emma a Rose. Ačkoli Rose možná umírala spokojená, že zachránila malou Ness

25)  Marvi (25.01.2011 21:59)

Opravdu nádhera!!! Určitě si tuto skvělou povídku budu muset ještě přečíst!!! Ještě žádná povídka mě tolik nedostala, jako ta vaše. Dlouho po přečtení každého dílu jsem přemýšlela, kdo jsou ty tajemné postavy. Teď už to samozřejmě dává smysl, ale i tak opakování nezaškodí, takže se k této povídce budu ráda vracet!

Gassie

24)  Gassie (25.01.2011 21:51)

Yasminko, děkujeme. Taky to bylo občas náročné, aby to sedělo. Ale byly jsme rády, když se tu a tam objevila správná dedukce. A nějaká spoluautořina určitě ještě bude. Máme soustu materiálu

Carlie

23)  Carlie (25.01.2011 21:50)

A já honem spěchám navázat ;-)
Aalex: Díky Věř, že jsme dostaly víc než bohatě zaplaceno komentáři
Tru: Myslím, že nám taky začíná vysychat v krku, díky
Evelyn: Díky Nám jich taky bylo líto, proto aspoň pomyslný HE pro ně v podobě Blackovic holek ;-)
eli771: I nám se ulevilo, že to zapadlo Příběh se tak nějak vyvíjel postupně a chvílemi si žil vlastním životem ;-) Díky
Janebko: Jsme vděčné za všechny vášně nám adresované a omlouváme se za trápení, jsme potvory, přiznáváme Díky
Lenko326: Nádherně jsi nám to shrnula, díky moc
janett: Děkujeme! My se taky těšily
sfinguško: Díky I za ty bomby, co jsi na nás chtěla házet! Jsme rády, žes tu byla :-)
Ewiku: Děkujeme Nám taky bude chybět... i když se konečně dospíme
Terrísku: Děkujeme Slušelo by se odpovědět minimálně tak dlouhým komentem, jaký jsi měla Ty, ale vzala jsi nám oběma řeč, takže... ehm, promiň, ale sama sis to zavinila :D, jediné, co dokážeme, je jedno dojaté : díky, jsme moc rády, že se Ti to líbilo

Gassie

22)  Gassie (25.01.2011 21:50)

Naše milé čtenářky, předem velice děkujeme za čtení i komentáře. Totálně jste nás dostaly. Už u prvního dílku jsme s Carlie nestačily koukat, kolik z vás si povídku přečetlo. S každým dílem jsme se bály, že napíšeme něco, co vás odradí. Proto my děkujeme za výdrž a trpělivost
Scherry, taky jsme dojaté, velmi si vážíme, že jsi tu s námi byla celou dobu
ada1987, Emmeline... Nessie si asi léčí komplex z vlastního jména :D Děkujeme
Bosorko, děkujeme
Michangelo, my děkujeme
Hanetko, děkujeme za Tvé rady a připomínky. Oni si je ve Volteře srovnají
TheKristenHead, kdybys viděla, jak dojaté jsme my :'-( A jestli něco napíšeme? To se uvidí, jak bude čas
milico, taky nám jich bylo líto. Přiznám se, že jsme se trochu báli toho, jak přimete, že Emm s Rose zemřeli, tak nás moc těší, že máte stejný názor jako my. Děkujeme
MaiQa, my jsme taky rády, že jsi povídku četla
Fanny, svým způsobem určitě žijí. Děkujeme za čtení.
wuzinko,

Yasmini

21)  Yasmini (25.01.2011 21:29)

Hoky je to nádherné, krásně se vám to všechno propjilo. Gass už chápu ten tvůj zděšený výkřik na icq, taky by se mi to nelíbilo. Vy jste jak tajmený hrad v Karpatech zavoní jasmína a mlha je pryč. Opravdu jsem to neděla schválně . Je to dokonalý příběh, měly byste ještě neco napsat dohromady opravdu vám to svědčí.
TAKSATVO


S Y.

20)  Terry (25.01.2011 21:05)

(boze napsala jsem sem tak dlouhy a presne vystihujici komentar a uz tu neni tak se pokusim vylicit co v nem bylo)
muj nejdelsi komentar ---- nedokazu napsat protoze mi na to pismena nestaci a nedokazu rict protoze nemam slov muzu mozna jen dodat ze tahleta FF patrí mezi me nejoblibenejsi a nejlepsi FF co jsem kdy cetla a ze par desitek FF uz mam prectenych proste tahle FF vystihuje presne co by se stalo kdyby se stalo... tenhle dil me dojal ze vsech uplne nejvic ale zaroven me ukonejsil
ukonejsil me tím ze se vse vratilo do normalu a Aro a jeho bratr byl konecne potrestan,,, a u nich se zivot dal zil dal a nezapomeli na ROSE a EMMETTA

ale rozbrecel me tim ze poslednimi práve Cullenovými byl EMMETT a ROSALI vim ze kdyby se to na te louce zvrhlo tak ze oni by ten svuj zivot za Nessie polozili moc me to dojalo

ale nemuzu si pomoct asi si to prectu jeste 50krát byla to snad opravdu jednea uplne nejlepsi FF moc se mi líbila .....
kolky ste vážne tridy takhle mi vyfouknout slovnik nejlepsich slov na svete

dekuju opravdu dekuju za ÚŽASNÉ SKVĚLÉ A UNIKÁTNÍ ČTENÍ a dodám už jen

Ewik

19)  Ewik (25.01.2011 20:37)

Carlie a Gassie, bylo to velmi nádherná povídka. Bude mi chybět. Děkuji Vám za ni. Děkuji za šťastný konec. Děkuji za Emme a Rose.

sfinga

18)  sfinga (25.01.2011 20:18)

Holky, čtu to podruhé a už jsem se dala natolik dohromady, že Vám mohu něco "snad" inteligentního napsat. Bulím opět a na brýle bych brala stěrače :'-( A ještě k tomu poslouchat Over the rainbow z Čaroděje ze země Oz. Pro naše hrdiny se tohle všechno opravdu děje - někde za duhou. Je mi líto Rose a Emmetta, moc. Netušila jsem, že oni budou ten poslední Cullen a poslední Cullenová.
Děkuju Vám moc, za tuto nádhernou povídku.

17)  janett (25.01.2011 20:00)

Moc povedená a nápaditá povídka. Vždy jsem se těšila na další díl. SKVĚLÉ;)

Lenka326

16)  Lenka326 (25.01.2011 20:00)

Krásný konec krásné povídky. Ze začátku se zdálo, že z Cullenovic rodiny skoro nikdo nepřežil, ale nakonec se po dlouhých, těžkých a smutných 7 letech většina šťastně shledala. Ale ze smrti Rose a Emmetta je mi moc smutno, i když asi jen tak dokázali zachránit Nessie a Jacoba.
Dokonalý závěr s rošťáckými holčičkami, které dostaly jména po těch dvou, kteří se obětovali, aby se ony dvě jednou mohly narodit.
Děkuji za skvělou povídku,

Janeba

15)  Janeba (25.01.2011 19:55)

Carlie a Gassie , užily jste si ode mě poměrně dosti rozporuplných reakcí a bouchanců, ale bylo to jen tím, jak strhující a nervydrásající dílko hodné obdivu jste stvořily! Moc se vám to povedlo a jsem ráda, že to vesměs dobře dopadlo, ikdyž Rose a Emmet mě přivedli k slzičkám! Vzdaly jste jim však úžasnou poctu v podobě Emmelinky a Rosemary!
Děkuji!!

eli771

14)  eli771 (25.01.2011 19:51)

Poslední Cullenové - v těch místech mě to dostalo, najednou to všechno zapadlo na své místo.
Jsem šťastná, že mé tušení o Belle a Edwardovi ze začátku téhle povídky bylo správné. Příběh dokonale vymyšlený. Tuhle povídku jsem si postupně úplně zamilovala.
Nádhera.

Evelyn

13)  Evelyn (25.01.2011 19:39)

Tak a je konec... Tahle povídka mi bude chybět
Krásné a šťastné zakončení v oparu smutku a ztráty. Tak nějak jsem věděla, že někdo musel opravdu úplně umřít i že všichni Culleni měli být vlastně už dávno mrtví a pohřbení (jak řekla v Zatmění Rose). Ale přesto... Je mi Emmetta a Rosalie líto :'-( :'-( :'-(
Děkuji za tuhle úžasnou povídku

12)  Tru (25.01.2011 19:36)

Ještě, že jsou tu smajlíci, nemám slov

«   1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek