Sekce

Galerie

/gallery/NessJake.jpg

Poslední kapitola.

Děkujeme, že jste vydrželi. Carlie a Gassie.

Kapitola 13

Aro Volturi. Vinen.

Caius Volturi. Vinen.

To bylo prohlášení, které převažovalo na lístcích, které četla jeden po druhém za naprostého ticha v sále Gianna. Jen dvakrát se z jejích úst ozvalo váhavé: „Nevinní.“ A pouze třikrát odložila upírka mlčky stranou prázdný lístek značící zdržení se hlasování. Mezi přítomnými ještě stále byli jak konzervativní přívrženci královského rodu tak i pár těch, kteří nevěřili v úspěch nových vládců, nebo se jednoduše báli pomsty ze strany Ara a Caia.

Nebylo třeba hlasy sčítat, protože výrok o vině se doposud vznášel v husté atmosféře a přítomní, kteří se řízením osudu ocitli v roli soudní poroty, skloňovali tento pojem ve všech pádech.

Marcus, který tiše poslouchal, zvedl hlavu a pronesl: „Odsouzení povstaňte, máte právo zvolit si sami trest. Vyhnanství, nebo…“ Najednou ztratil na své rozhodnosti a hlas se mu zlomil. Náročnost posledních let si pomalu vybírala svou daň. Jako by na něj opět dolehla jeho prožitá staletí, mnohdy bolestně nabyté zkušenosti. Pořád vypadal mladě a s Chloe se tak opět i cítil, za což nemohla jen změna sestřihu a jeho nový outfit, o které se postarala Alice, ale cit, který pozvolna přetavil v místě, kde míval srdce, kámen ve vláčnou lávu. Přesto si nyní připadal jako stařec, nohy ho zradily. Chloe byla v mžiku u něj a pomohla mu posadit se. I přes zločiny, kterých se dopustili, Aro a Caius byli pořád jeho bratři, strávili spolu staletí, byli si oporou, byla to jeho rodina. Ať už byli jakkoliv špatní, ať už je tisíckrát vydědil, vyškrtl ze své mysli jako své příbuzné, jeho srdce se tak rychle změnit nedokázalo. Chloe mu něco tiše šeptala do ucha a hladila ho po rameni.

Jasper se postavil vedle Markova trůnu a převzal slovo: „Necháme vás jít, pokud odejdete v míru. Máte právo zvolit si místo pro život, vyjma Itálie, Ameriky a Kanady. Můžete dál žít podle pravidel, která jste sami stanovili.“

Edward přistoupil k Markovi z druhé strany, s Jasperem tak opticky vytvořili morální oporu staronovému vládci: „Porušíte-li pravidla, pak vás dostihne smrt.“

Marcus opět povstal, stiskl Chloinu dlaň a zase ji rozvážně pustil: „Jaká je vaše volba?“

Caius, jen skořápka bývalého hrůzovládce, zvedl zlomeně hlavu a tiše pronesl: „Vyhnanství.“

Arův postoj byl celou dobu, kdy byl nad bratry vynášen ortel, nezměněný, strnulý. Jeho oči, v nichž se zračil šílený svit, se upíraly do dálky, utopené ve vzpomínkách na zašlou slávu a na tváři mu hrál povýšený úsměv. Pevným hlasem pronesl: „Jak jsem už řekl. Nejste mě hodni. Volím smrt!“

----------

Prvotní euforie pomalu opadla. Hosté se začali rozjíždět do svých domovů. Život ve Volteře se vracel do starých kolejí. Vládci odhodili své pláště a vrátili se k civilnímu oblečení stejně jako k civilnímu chování. Společně vyšli na procházku do zahrady.

Právě ty staré stromy a vysoké zdi se staly svědky setkání rodiny, která se tragicky rozdělila.

Esmé objímala Alice. Kousek od nich stáli v družném rozhovoru Carlisle s Jasperem a Samem. Jen Chloe se procházela po parku ruku v ruce s manželem.

Bella mlčky objala Jacoba a šeptala: „Jen díky tobě jsme opět rodina. Tak úplná, jak je to jen možné… Jen díky tobě… A Rose a Emmettovi.“ V myšlenkách se uklonila památce statečného páru, své sestry a bratra, protože to byl právě jejich čin, který poskytl Jacobovi a Nessie náskok, rozhodujících pár vteřin… Zoufalý čin. Vrhli se do cesty upírům, kteří se jali pronásledovat vlka s malou holčičkou. A svými životy tak vykoupili životy Jacoba a Nessie.

Edward přistoupil k Jacobovi a podal mu rozvážně ruku: „Nikdy ti nebudu moct dost poděkovat.“ Pak zaváhal a s dojatým úsměvem Jakea objal. Oba muži jako na povel nakrčili nos. Edward se okamžitě odtáhl a rozpačitě pronesl: „No, jak jsem řekl, dík, Azore.“

„Není zač, pijavice,“ kontroval Jacob se smíchem na rtech. Po dávné nevraživosti nebyla ani stopa.

Edward zavrtěl pobaveně hlavou a přisedl na lavičku k dvěma ženám svého života, k Belle a Nessie. Nessie byla vklíněna mezi svými rodiči, ruku každého z nich svírala ve svých dlaních. Ne jen pro pouhou potřebu blízkosti, ale aby svým osobitým způsobem, za pomoci svého daru povyprávěla alespoň ty nejdůležitější momenty svého života. Na detailní vyprávění budou mít ještě dost času. A její rodiče tak budou moci být alespoň dodatečně svědky vyrůstání své dcery. Nessie vybírala samozřejmě pouze šťastné momenty svého dospívání, a i když některé z nich cenzurovala, rodiče se mnohé dovtípili. A když se dívce začaly zavírat oči a Jacob se nahnul, aby ji ve své náruči odnesl do pokoje a uložil, Edward strnul a nepouštěl dceřinu ruku. Bella vstala a objala manžela pobaveně kolem ramen, jeho postoj se pak sice uvolnil, ale úsměv zůstal i nadále křečovitý.

Jake se na oba usmál: „Bylo toho na ni moc, měl bych ji odnést do postele.“

Edward sykl: „To bys rád, co? Zapomeň…“

Bella si skousla ret: „Ale tatínku, myslím, že naše holčička už není malá.“

Muž poraženecky svěsil ramena: „O tolik jsme přišli… I když,“ zavrčel na Jacoba, který už vyzvedl Nessie do své náruče, „jeho myšlenky jsem fakt nepostrádal.“

„Nemůžeš aspoň otočit volume trochu doleva?“ štěkl na Jakea.

Jake se rozpačitě zubil a prchal z jejich dohledu.

---------

Nessie

„Kde to jsme?“ vydechla jsem, když se mé tělo nečekaně dotklo něčeho měkkého. Bála jsem se, že poslední chvíle byly jen krásný sen.

„V bezpečí,“ zašeptal Jake tak blízko mého ucha, že jsem cítila, jak se mě jeho rty lehce dotýkají. Přisunula jsem se k němu blíž a doufala, že tím u něj vyvolám obvyklou reakci.

„Se mnou,“ dokončil myšlenku a přitom mě opatrně pohladil jen špičkami prstů. „Už bude jen líp,“ políbil mě na nos.

Opřela jsem se o lokty a zvedla hlavu. „Co to sakra děláš?“ Doufala jsem, že tohle období máme už dávno za sebou. Chtěla jsem víc než letmé polibky.

Obočí se mu spojilo v jednu linku, jak usilovně přemýšlel. Znovu mě pohladil a přitiskl se ke mně blíž. Z dotyku našich těl jsem pochopila, že i pro něj to je těžké.

„Lásko, tví rodiče…“ zaskuhral. „Jsou někde tady. Blízko.“

„Jakeu, oni to pochopí.“ Byla jsem s nimi jen tak krátce, a přesto si nešlo nevšimnout jejich letmých dotyků, zamilovaných pohledů a vzájemné lásky. Pár chvil strávených s nimi mě přesvědčilo o tom, že i upíři mají svůj otisk.

„Když myslíš,“ Jake mě rozverně kousl do ramene. „Ale budeš se jim zodpovídat ty. Hlavně, až ti Edward ráno všechno vytáhne z hlavy.“

Zarazila jsem se. Otcův dar… Na něj jsem nepomyslila.

Jake se rozesmál a políbil mě tak, že jsem ostatní věci z hlavy naprosto vytěsnila. Vnímala jsem jen jeho.

----------

„Půjdeme se projít, paní Cullenová?“ zašeptal Edward společně s polibkem do Bellina ucha, když zahradu pohladil měsíční svit.

Bella, která do té chvíle ležela na lavičce s hlavou opřenou o manželovu hruď, se na něj obkročmo posadila a zapletla prsty do jeho vlasů, když ho něžně líbala. Povzdechla a upřela na něj láskyplný pohled: „Tak krásně to znělo. Bude mi to chybět. Ale už jsem se s tím smířila, Edwarde. To příjmení zemřelo tenkrát na louce. Vím, že Marcus si to přeje… chce, abyste se s Jasperem stali jeho skutečnými bratry. Přijměte to příjmení. Vím, že vy dáte tomu jménu nový obsah, napříště už bude příjmení Volturi spojeno s přirozenou autoritou založenou na charismatu jeho vládců a lásce k nim.“

----------

Edward a Jasper přijali příjmení svého nového bratra. A s nimi i jejich manželky.

Carlisle a Esmé byli i nadále Evensonovi.

Nessie vyměnila nesčetná fiktivní příjmení, stejně jako vypůjčené manželství za skutečný svazek a stala se paní Blackovou.

Posledním Cullenem tak zůstal už navždy Emmett.

Čerstvé růže se rozvoněly v rodinné hrobce ve Forks. Na věčnou památku jejich stejně krásné jmenovkyně Rosalie Lillian Hale. Poslední Cullenové.

 

Epilog

„Emme, Rose!“ ozvalo se z vily uprostřed forkských lesů.

Na zápraží vyšla mladá žena a otřela si ruce umazané od mouky do zástěry. „Pojďte na svačinu, než vám to tatínek všechno sní!“ zvolala a usmála se na své děti.

Jacob byl v mžiku u své manželky a zezadu ji objal, aby se tak snáze dostal k jejímu krku, a vášnivě ji líbal: „To jsou nepodložená obvinění! Co presumpce neviny?“

Nessie se zachvěla a přivřela blaženě oči. „V tvém případě jde spíš o precedens! Kolik takových případů už bylo? Kolik koláčů zaplatilo životem!“ zamumlala pak, když se propracoval k jejím rtům.

Jacob na ni zamrkal a ve chvilce Nessie mávala nohama ve vzduchu, protože Jacob ji vášnivě sevřel v náruči.

„Jsou tu děti,“ odstrčila ho se smíchem a přetáhla zlehka utěrkou.

Pětiletá dvojčata právě celá zarudlá během a smíchy dorazila k rodičům a malá Rosemary pohotově skočila otci do náruče, aby žalovala: „Emme mi házela bláto do vlasů. No jak teď vypadám, tatínku?“

„Emmeline, takhle se k sobě sestřičky nechovají!“ zvedla Nessie káravě prst, ale kolem úst jí cukalo, protože pohled na Rose byl neopakovatelný.

Jacob se rovněž snažil zastírat smích, protože musel zachovat rodičovskou autoritu, ale neodpustil si poznámku směrem k manželce: „Asi začnu věřit na převtělování duší.“

Jako na důkaz jeho slov přiskočila malá Emmeline k Rosemary a zkázu jejího účesu dokonala tím, že jí ho drobnýma ručičkama rozcuchala. Rose zaječela a utíkala se upravovat k zrcadlu.

Než stihla cokoliv udělat, popadly ji dvě ruce. „Takové péče?“ rozesmál se mužský hlas.

„Dědo!“ vykřikla dvojčata a vrhla se blonďatému upírovi do náruče. Zbožňovala svého pradědu, kterého viděla tak málo.

„Dneska jsi tu nějak brzo,“ podivila se Ness a dala Jacobovi do ruky vařečku, aby se i ona mohla přivítat se svým prarodičem. Což šlo těžce, protože mu na každé ruce visela jedna holčička.

„Musím si užít těch dvou příšerek, než mi je zase odvezete do Volterry.“

Nessie si vzdychla. Milovala Ameriku. Ale bez rodičů se jí být nechtělo. Užívala si každé chvilky, kdy mohla být s nimi. Vynahrazovala si ztracené roky a Edward byl holt jeden z vládců. „Víš, dědo,“ chtěla se začít obhajovat.

„Já vím, že jsi to neměla snadné,“ pohladil ji po paži. Byl upír, nemohl zapomenout. Ale už to bylo za nimi.

 

 


 

Povídky od Carlie

Povídky od Gassie

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2 3   »

51)  Klarcina (24.08.2015 21:56)

Nádherný příběh. Ještě že měl takový šťastný příběh. A to jak Bella a Edward našeli Renesmee. To je prostě nádherna.

Jalle

50)  Jalle (24.03.2013 14:04)

yeah, prevteľovanie duší krásny príbeh

maryblack

49)  maryblack (21.03.2012 00:37)

Krásný

Carlie

48)  Carlie (12.09.2011 18:43)

Ať se nepředávkuješ , žaludek Ti pak nespraví ani dvoje lasagne (no páni, já už je dlouho neměla, to je ale hřích! )

Anna43474

47)  Anna43474 (12.09.2011 18:39)

Neusínej, dám si ještě jednu budoucnost, co je i v minulosti ;)

Carlie

46)  Carlie (12.09.2011 18:21)

Zase si drze ukradnu slovo a za nás obě Ti, drahá Ann , složím poklonu za neskutečnou výdrž, dalas to naráz , díky za ten skvělej maraton!!!
Jj, někdo musel padnout :'-(, aby to bylo trochu realistické, bylo nám to taky líto, popravdě jsme s Gabčou dost slevily, původně mělo být pomníčků víc...
Díky, žes nám svou cestou připomněla jednotlivé pasáže, ale hlavně to úžasné období, kdy jsme se slézaly u ICQ a společně bojovaly s každou kapitolou, aaah, nostalgie

Anna43474

45)  Anna43474 (12.09.2011 17:46)

Takže Aro... No... To je co říct
Rosalie... a Emmett... :'-( (asi vám to nikdy neodpustím )
Edwardův strnulý úsměv
A tak zemřeli Cullenovi :'-(
Emm a Rosie???
Tákže - jsme u děkovačky, že jo???
Ech... nějak mi došla slova Tak se asi jen zaměřím na jeden určitý (neopakovatelný) moment, jo??? Nejhorší - a zároveň nejlepší - byla scéna, kde se Ness konečně setkala s Bellou :'-(
To bylo moc rychlý Takže ještě jednou...
Patří vám jedno obrovský DĚKUJU Jste nejlepší
A budou mi strašně chybět :'-(
Takže naposledy:
TKSATVO

Carlie

44)  Carlie (21.02.2011 21:55)

ambři, děkujeme obě moc za věrné dosažení cíle a krásný komentář

ambra

43)  ambra (15.02.2011 00:35)

Ech... To soudní finále bylo grandiózní. Vlastně jsem ráda, že Aro vydoloval zbytky té své ujeté hrdosti a nepřál si přežít pád své říše... Tím si to u mě trochu vylepšil. Ale jen trochu... Celou dobu jsem trnula, že Emmett a Rose budou obětování na oltář věrohodnosti příběhu a stalo se. Chápu to - tenhle závěr - že bitva nakonec proběhla a že to někdo odskákal, je vlastně mnohem věrohodnější, než to vymyslela Steph, přesto jsem si nejen zaslzela, ale na dvou místech nahlas zavzlykla :'-( :'-( :'-( .
Kočenky, originální příběh, krásně to svištělo, romantika, akce, všechno ve správném poměru.
Je lahoda tohle číst. Takže ještě jednou moc díky, omlouvám se za pozdní dočtení a těším se na další produkty vašich krásných, talentovaných a chytrých hlaviček!!! (Tolik práce a pak je najednou konec... Nějak na mě doléhá sentimentální nálada ).

Carlie

42)  Carlie (30.01.2011 14:28)

Sfinguš: stůj rovně , tady máš z jedné strany (na líčko, neboj :D) ode mě: a tady máš z druhé strany od Gassie:

sfinga

41)  sfinga (28.01.2011 18:44)

Holky, díky za - vy - víte - co. Už jsem to zhltla třikrát. Fakt. A je to pořád lepší a lepší Ještě jednou a dohoním ZOOM a to ještě není dokončený, hihi

Gassie

40)  Gassie (28.01.2011 18:35)

eElis, děkujeme. Taky nás smrt Rose a Emmetta mrzela, ale někdo to být musel, kdyby z boje vyšli všichni živí, tak by to bylo zvláštní

eElis

39)  eElis (28.01.2011 13:51)

Nevím, jak se mi to mohlo stát, že jsem přehlédla poslední kapitolku. Musím jen říct, že celá tato povídka byla naprosto dokonalá. Ze začátku jsem si myslela, že je Nessie poslední Cullenová, ale nakonec není poslední, jsou téměř kompletní. Jen mě mrzí, že Rose a Emmett zemřeli. :(

Gassie

38)  Gassie (27.01.2011 13:36)

Carlie, já taky děkuju ;)

Carlie

37)  Carlie (27.01.2011 12:08)

Tak já si tedy dovolím s děkovačkou opět navázat Tolik komentářů jsme nečekaly, jste zlaté
Sakruško: Děkujeme i my Taky nás emoce z děje občas rozhodily, deprese nás paralyzovala, takže se nedalo psát dál, hot scény vedly k otevírání oken atd.
jenko: Děkujeme Nebude nám to vadit, samy jsme radši neprovokovaly výslovným uvedením nových jmen
Twilly: Díky moc Hezké přirovnání, bleška v Jakeově kožichu se má jak na zámku ;-), pokud ji tedy Ness nevypráší, bacha
Bajuško: Nám bylo ctí mít Tě tady, díky za krásná slova

A...
Gassie: Díky, spolupachatelko, byla to jízda

P. S.: Všem doporučuji zkusit si spoluautorskou povídku, dozvíte se tak mnohé o své kolegyni a o sobě samotné

Bye

36)  Bye (26.01.2011 21:39)

Tak jo, tuhle kapitolu jsem proslzela. To vzpomínání na Rose a Emmetta, jejich jména znovu v rodině, poslední Cullenová byla Rose... :'-( :'-(

Holky, děkuju, byla to krásná povídka s originálním námětem, překvapujícím dějem, korunovaná Vaším čtivým a čistým slohem.
Bylo mi ctí!

Twilly

35)  Twilly (26.01.2011 17:59)

Holky, zakončili jste to dobře... jsem celá rozcitlivělá a taky šťastná jak ta bleška v Jacobově kožichu... úžasný zážitek a já Vám oběma za to moc děkuju

34)  jenka (26.01.2011 15:49)

To bylo krásné zakončení. Celá povídka byla skvělá, vždycky jsem se nemohla dočkat dalšího dílu. Jen je mi hrozně líto Rose a Emmetta. :'-( Také je zvláštní pomýšlet na Cullenovy jako na rodinu Volturi, a proto v myšlenkách zůsávám u klasiky Ale to vám jistě nevadí.

sakraprace

33)  sakraprace (26.01.2011 15:39)

Takže jsou vážně mrtví, tedy Rose a Emmett :( :( :'-( To mě rozplakalo.
Ale happy end se vám povedl nádherný. Děkuji za všechno to napětí, romantiku, strach, lásku a překvapení, moc jsem si to užila

Gassie

32)  Gassie (26.01.2011 13:47)

Tak další várka díků. Autorky jsou v šoku Děkujeme Máme obrovskou radost.
Marvi, děkujeme. Občas jsme po přečtení taky přemýšlely, koho jsme to vlastně myslely
Karolko, děkujeme za Tvé komentáře. Mnohokrát jsi nám způsobila zástavu dechu
KalamityJane, děkujeme
Linfe, jsme moc rády, že ses do povídky pustila i přes nedostatek času. To je největší ocenění. Děkujeme za Tvůj vyčerpávající komentář.
Pteris, děkujeme.
kamčí, děkujeme.

1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek