Sekce

Galerie

/gallery/NessJake.jpg

Volterra.

Příjemné počtení přejí Carlie a Gassie

Volterra, 2014

Chloe se stočila do klubíčka, hlavu stále položenou na hrudi svého manžela. Povzdechla.

Marcus se lehce nadzvihl a pohladil ji po vlasech: „Co se děje, Chloe, zlatíčko…“

Dívka si opřela bradu o mužovo rameno a políbila ho něžně na oční víčka, která blaženě zavřel.
„Je mi jich tolik líto, tak moc se toho stalo za ty roky, hlavně za ty dva poslední… proč…“ roztřásla se a schovala si tvář na jeho prsou. Jenom její upíří podstata jí zabránila v pláči.

Marcus se společně s ní posadil a něžně ji konejšil: „Někdy věci nedopadnou tak, jak bychom si přáli…“, na kratičký moment se jeho vzpomínky zatoulaly k Didyme.

Chloe přikývla: „Já vím, ale Bella… zachránila mi život… Dala mi život. Proč musí tolik trpět? A Edward…“

Vládce vzdychl a pokusil se pomocí polibků smést z ženiny tváře smutek. Zašeptal: „Taky jsem doufal ve šťastný konec v roce 2012. Jak by to bylo symbolické, celá Země se bojí konce světa… a on skutečně nastane, i když jen toho arovského…“

Chloe se pokusila o úsměv a její vzpomínky zalétly k událostem od jejich pokusu o převrat. Tenkrát, v roce 2012, si to neuvědomovala, ale ona a Marcus, kteří celou tu partii rozehráli, byli za každých okolností v bezpečí. Když by se něco nepovedlo, vždycky mohla svým darem vytvořit u Ara a Caia matoucí vzpomínky a vnutit jim představu, že i Chloe a Marcus a další volterrští upíři byli jen oběťmi povstalců. Byli v bezpečí zákopu, kdežto Cullenovi kráčeli v první linii.

Jacob

Bolela mě hlava. To byl první vjem, který jsem si byl schopen uvědomit. Dlouho trvalo, než mi začalo docházet, co se stalo. Uspali nás. Přesto jsem si byl jistý, že na té lodi upíři nebyli. Zato teď jsem jich cítil hodně. A nebyli to moji vegetariáni, ale poctivý pach upírů s rudými duhovkami. Pokrčil jsem nos a začichal ještě jednou. Nessie u mě nebyla!

Otevřel jsem oči. Ležel jsem na velké dřevěné posteli v obrovské místnosti s kamennými stěnami. U okna stála postava v šedém plášti. Dostali nás! Ani na vteřinu jsem nepochyboval o tom, že po nás jdou. Ale to zjištění, že nás chytili, bylo stejně strašné.

„Jsi vzhůru,“ ozval se líbezný ženský hlas. Zněla, jako kdyby z toho měla radost. „Dáš si něco k jídlu?“

„Ne,“ zavrčel jsem.

„Musíš mít hlad,“ cukrově zacvrlikala. Jako kdyby nevěděla, že jí to na měniče nezabere.

„Nemám,“ odsekl jsem, bohužel ve stejnou dobu zaprotestoval můj žaludek a naprosto znehodnotil mé sdělení.

Pořád se na mě usmívala: „Řeknu sloužícím, aby ti něco přinesli. Kuchař oběhl všechny restaurace.“ Přistoupila ke mně blíž a já si konečně pořádně všiml jejích očí. Byly rudé, ale jinak než jsem si pamatoval z louky. Kdybych byl člověk, určitě bych si toho nevšiml.

„Kde je Nessie?“ zeptal jsem se jí, když už byla na odchodu.

„Je v pořádku. Brzy se setkáte.“

Vyšla před dveře, ale nezavřela a hned byla zpátky. Postavila se zase k oknu. „Přece sis nemyslel, že tě tu necháme samotného,“ pronesla s úsměvem, když viděla mé zklamání.

 

Nessie

Připadala jsem si jako tehdy, kdy jsem se poprvé zkusila opít. To probuzení druhý den, který jsem vytrvale zvracela. Jacob mi měnil studené obklady na čele. Teď jsem se cítila stejně. Jen Jacob chyběl! Přes všechnu závrať jsem se posadila a otevřela oči. Když se můj točící se svět zastavil, viděla jsem u okna stát upírku s hnědými dlouhými vlasy přes dlouhý plášť.

Znovu jsem se nadechla. Její vůně byla tolik povědomá a známá a uklidňující. „Mami?“ zašeptala jsem to slovo, které mi v posledních letech působilo bolest. „Maminko?“

Žena se na mě otočila. Podle výrazu v její tváři jsem pochopila, že kdyby mohla, tak by se jí oči zalily slzami. Mě nic neomezovalo. Brečela jsem za nás za obě.

Třemi kroky překonala místnost a já se ocitla v její tvrdé náruči.

Zavrtala jsem hlavu jí do krku, stejně jako když jsem byla malá. Nechala jsem se hladit a konejšit. Nevěřila jsem, že ji ještě někdy uvidím. Teď jsem si její přítomnost neskutečně užívala. Najednou se odtáhla a položila prst na má ústa.

„Pst, Nessie, neplač,“ palcem setřela mokré stopy z mých tváří. „Neměla bych tu být. Nikdo se nesmí dozvědět, že jsem tu byla. Smíme se vidět až u soudu.“

„Ale…“ pokusila jsem se o odpor.

„Žádné ale. Musela jsem tě vidět, tak jsem porušila nařízení vládců. Uvidíme se dnes odpoledne. Neboj se toho. Už jsi v bezpečí, holčičko.“ Políbila mě na obě tváře a vydala se ke dveřím.

Do místnosti nakoukla drobná blondýnka se střapatými vlasy. „Ahoj, já jsem Chloe,“ rozpačitě na mě zamrkala a i přes karmínovou barvu očí působila přátelským dojmem. Mou důvěru si získala okamžitě ve chvíli, kdy se má matka kolem ní protáhla, položila jí ruku na rameno a šeptla: „Děkuji.“

„Přinesla jsem ti jídlo,“ usmála se na mě Chloe a vložila mi do klína tác, z něhož se kouřilo.

„Kdo jsi?“ zeptala jsem se zvědavě, ale pak jsem se vzpamatovala, prudce položila tác na postel a sama odstoupila k oknu, co nejdál od ní. „A co chcete ode mě? Co chcete od mé matky? Kde je Jake? Co moje rodina?“

Blondýnka smutně sklopila zrak: „Nessie, prosím tě, buď trpělivá. Na všechny otázky dostaneš odpovědi. Já ti můžu zodpovědět jen tu první. Kdo jsem? Tvoje nevlastní sestra, jestli budeš chtít…“ S dětskou nadějí na mě upírala bezelstný pohled. A já jen zmateně rozhodila ruce.

„Máme mnoho společného, Nessie. Máme podobné dary. A tvoje maminka je tak trochu i moje. Bella… víš… to ona mi dala nesmrtelnost,“ prozradila a mně do očí vhrkly slzy dojetí, ale i bolesti, protože pokud maminka tuhle dívku nevysála, přesto asi našli Volturiové cestu, jak ji donutit pít lidskou krev - i oči mé matky, Belliny láskyplné oči měly rudý nádech.

„A tatínek?“ šeptla jsem ještě.

„Paní, máte jít hned k vládci!“ vběhl do místnosti sloužící a Chloe se ani neohlédla a vyrazila ven.

Z chodby jsem slyšela její hlas v rozhovoru s hlasem upíra, který se mi zdál povědomý. Vzdalovaly se. Chloe říkala: „Je mu tolik podobná.“

„Já vím,“ konejšil ji ten muž, „vydrž, miláčku, už brzy bude po všem, skoncujeme s minulostí.“

A já si vzpomněla, kde jsem hlas toho upíra slyšela poprvé. Zachvěla jsem se.

---------

Aro, oděn do svých nejlepších šatů, kráčel rázně po místnosti.

Do pokoje nahlédl Marcus: „Jsi připraven, bratře?“

Aro kývl a věnoval bratrovi úšklebek: „O tomto okamžiku jsem snil celé ty dva roky.“

Vládce zavrtěl smutně hlavou a tiše pronesl: „Nerozmyslel sis to?“

Aro trhl rameny: „Nejsou mě hodni! Nestrpím je ve své blízkosti!“

Markovi ztvrdly rysy a pohled se zakalil.

Bok po boku se vydali k sálu, ve kterém to již hučelo. Za jejich zády mlčky kráčeli bodyguardi.

„A Caius?“ otázal se po chvíli Aro.

„Je už na místě,“ odvětil tiše jeho bratr.

Vešli do sálu a vše ztichlo.

Panovníci, jejich manželky, porota, obvinění i diváci. Tolik bytostí tolika pestrých původů trůnní sál ještě nezažil. Zbývalo jen rozhodnout, kdo hraje jakou roli, kdo bude vítěz, kdo poražený. Jak skončí bitva, která započala jednoho dne na jaře 2007. A jakou přinese budoucnost…

--------

Marcus si vyžádal pohledem souhlas svých druhů, kteří přišli sotva před chvílí přímo z města. O něčem se tiše dohadovali za trůny mimo zraky diváků. Pak povstal a pevným hlasem pronesl: „Zahajuji soudní jednání, nechť se vězni posadí na lavici obžalovaných!“

Nessie se toužila rozběhnout ke své matce, která udělala krok víc na světlo, takže ji její dcera opět spatřila. Autoritativní pohled druhého vládce, který se společně s bratrem připojil k Markovu boku, ji však zarazil. Vpíjela se očima do jeho rudého pohledu a po tváři se jí začaly valit vodopády horkých slz. Vládce zavřel oči a stiskl rty do pevné přímky.

„Bratři,“ otočil Marcus pozvolna hlavou zprava doleva a střetl se s jejich karmínovými pohledy, „nyní můžeme vznést svá obvinění. Edwarde, Jaspere, začněte se svou řečí.“

Nessie se při vyslovení jména svého otce zhroutila na kolena. Její rodič jako bezcitný vladař! Jacoba, který se k ní chtěl vrhnout, zadržely stráže. Stačilo však jediné gesto a dívku konejšila hřejivá vlčí náruč. Z druhé strany se k Nessie připojili rovněž Carlisle a Esmé, ale Nessie pro slzy neviděla. Jacobovi naběhly žíly na rukou, ale opět to byl vládcův pohled, který ho přiměl vyčkat, zhluboka dýchat a nepřeměnit se. Ještě ho neviděl, ale cítil, že nablízku je i jeho druh, jeho bratr… jeho bývalý alfa, Sam.

Bella těkala pohledem od dcery k manželovi. Stálo ji to veškeré sebeovládání, jak se snažila zachovat důstojný odstup, jen svým očím tak dovolila, aby vysílaly lásku, dodávaly sílu a nabízely naději. Protože jen ta umírá poslední. Její ruku svírala Alicina dlaň.

„Po období, kdy naše město zasáhl mor nespravedlivého jednání,“ začal tichým, ale pevným hlasem Edward, „upřednostňování zájmu jedinců nad zájmy celku, převracení hierarchie hodnot, kterou po staletí budoval náš druh, jsme se pokusili zachovat mír ve Volteře a okolním světě my, její dočasní správci. Nyní bude na vás, zástupci všech bytostí Země, abyste demokraticky hlasovali, jaké soužití chcete. Bude na vás a nás abychom společně posoudili objektivně a bez zášti činy, které byly vykonány, a nastolili nové řády… A pokud si to budete přát, Volterra padne,… anebo povstane jako bájný Fénix z popela a horizont ozáří úsvit nového, lepšího věku.“

Jacob si odkašlal a prostořece zašeptal do Nessiina ucha: „Ta pijavice uměla vždycky řečnit…“

Nessie se na něj pohoršeně podívala a sykla, aby nerušil. Jacob se pousmál a líbnul Nessii na tvář: „No dobře, pijavici beru zpět… Já jen, že už aspoň vím, po kom ty sklony k dlouhým přednáškám máš…“

Nessie si skousla ret a očima stále vpitá do láskyplného pohledu svého otce, který právě dohovořil, pronesla: „Nevím, kdo tu pořád mele, jsi ukecanej jak baba, Jakeu…“

Edwardovi zacukaly koutky úst, ale vzápětí mu po tváři přelétl smutek a napjaté očekávání. Aro a Caius povstali z lavice obžalovaných a i když se chvíli nedůstojně dohadovali, kdo začne mluvit, na své dřívější hrozivosti neztratili.

Jako by někdo otevřel dveře. Závan ledového průvanu - to s sebou nesl Arův pohled, který přeletěl všechny v místnosti. A sál ztichl. Příznivci nových vládců stáli na jedné straně sálu, na druhé byli sympatizanti dřívější Volterry a další, dosud nezúčastnění pozorovatelé, jejichž postoje a volba se měla teprve vyjasnit.

Soudní proces s bývalými diktátory začal.

 


 

Povídky od Carlie

Povídky od Gassie

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

maryblack

22)  maryblack (20.03.2012 00:30)

Anna43474

21)  Anna43474 (12.09.2011 17:13)

Bella a Nessie!!!
Matení vzpomínek???
Edward!!! Jasper!!! Sakra :'-(
Áááá!!! Ti dva!!! Obžalovaní
Ale jak to dopadne???
TKSATVO

ambra

20)  ambra (14.02.2011 19:29)

Tak s velkým zpožděním, ale nemyslely jste si doufám, že budu schopná žít své další nudné dny a nevědět, jak to s nimi se všemi dopadlo!!!;)
Edward žije .
Setkání Bella a Nessie .
Jsem šťastná, že většina mých tajných odhadů se naplňuje. Nicméně co ty červené oči?:(
A ten konec?!?!?! Takže nic není jasné, bude se teprve hlasovat? .
To vaše psaní doslova hladí, každá větička krásně vymazlená .
Nádhera, běžím na další!

Yasmini

19)  Yasmini (24.01.2011 22:43)

Díftky krásné. TAKSATVO.

Carlie

18)  Carlie (24.01.2011 18:13)

Opět přicházím jménem svým i Gassie poděkovat za všechna slova a písmenka a smajlíky, které jste nám nechaly v naší poštovní schránce
Co by byl náš příběh bez vás!
Díky

sakraprace

17)  sakraprace (24.01.2011 09:53)

Tak takhle!!! Tak to jste mě dostaly, holky. Tahle možnost mě vůbec, ale vůbec nenapadla.

Stelletta

16)  Stelletta (23.01.2011 21:30)

Co jste mi sakra udělali s Emmem a Rose. Jestli jsou opravdu mrtví, tak... to teprve uvidíte.
Jinak moc pěkné.

Bye

15)  Bye (23.01.2011 15:58)

„. Byli v bezpečí zákopu, kdežto Cullenovi kráčeli v první linii.“ Hezky řečeno.
Takže nic není rozhodnuto? Všechno bude záležet na tom, jak se při spravedlivém soudu rozhodne lid? Totiž upírstvo. Tyjo, to je jak v nějakým filmu. A já pevně doufám, že v tomhle vašem filmu zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí.
A jo, málem bych zapomněla. Edward žije!!!
Ale jakto, že se převrat v roce 2012 nepovedl?

MaiQa

14)  MaiQa (23.01.2011 14:17)

Tak jo. Jediné naco dokážu myslet je to, že jsou naši oblíbenci kompletní. Skoro. Hádám, jako spousty lidí tu, že Emmett a Rose to nepřežily. Ale snad se mílíme.

Hanetka

13)  Hanetka (23.01.2011 10:22)

Vyvíjí se to k mé spokojenosti, to jo, ale... nemůžu se smířit se ztrátou Emmetta a Rose. Nějak mi to nejde. A jsem zvědavá, jak dopadne ten soudní proces... a hlavně rozsudek.

12)  Terry (23.01.2011 09:15)

boze to bylo tak vystihujici vim ze kdyby se to stalo opravdu tak presne tohle by edward rekl :D:D:D proste chvela povídka tak sup sup sup dalsi

11)  Aalex (23.01.2011 06:28)

Demokracie v upířím podání, proboha... Bezpochyby Edwardova práce. Ach jo, samozřejmě doufám ve šťastný konec, ale proč musela Nessie s Jakem trpět o tolik déle? Dva roky je hodně. I když je asi Edward s Jazzem potřebovali k vládě.
No nic - miluju tuhle povídku. Nááádherná kapitolka jako vždy. Nemůžu se dočkat další části.

eElis

10)  eElis (23.01.2011 00:33)

Tak nějak jsem doufala, že by třeba Edward mohl být novým vládcem, ale naprosto nechápu, proč tedy nějak už hned nekontaktoval Nessie. Jen doufám, že to soudní přelíčení dopadne dobře. Musí! A kde je Rose a Emmett? nádherná kapitolka

Janeba

9)  Janeba (23.01.2011 00:10)

Carlie a Gassie, Gassie a Carlie, ta vaše naprosto infarktová povídka, mě dostala! Nejprve jste mě donutily slzet nad pohnutým a osamoceným osudem Jacoba a Nessie, pak mě kouskovaly uvězněnou Bellou, která si z jídla udělá kamarádku a teď mi dáváte naději, na lepší zítřek?! To jsem zvědavá! Ale jinak to byla kapitolka velmi citová a plná naděje! Děkuji!!

Ewik

8)  Ewik (22.01.2011 23:46)

Nějak jsem tušila, že tam vedle Marcuse nestojí Aro s bratrem, ale toto mě úplně dostalo. Klaním se a těším se na soud. Snad to dopadne dobře.

Nosska

7)  Nosska (22.01.2011 22:32)

Jééé konečně se moje domněnky vyplnily, jen mě zajímá, kde je Emmet a Rose??

Michangela

6)  Michangela (22.01.2011 22:24)

Karolka

5)  Karolka (22.01.2011 21:56)

Tohle mi prosím vás už nedělejte! Tak tohle bylo teda...! Já se tu celou dobu klepu a ono je to úplně obráceně!!! Uf uf! Jste geniální, vážně! Teď ale ještě není všechno rozhodnuto, že? Ještě se to hlasování může zvrtnout. Hádám, že příští díl vám dá dost zabrat. Soudní přelíčení. Strašně se těším!
P.S. Taky už začínám truchlit pro Rose a Emmetta. :(

Lenka326

4)  Lenka326 (22.01.2011 21:36)

Dostanu infarkt!!!
Včera v noci, po přečtení 10. dílu jsem to přečetla celé znovu. Bylo úžasné vnímat děj, když už jsem si mohla dosadit, koho jste myslely tady, kdo je ten tajemný, o kterém píšete zas tady. A fakt jsem si to užívala a těšila se na tento dílek. Ale co to je, toto??? Zase musím čekat??? A už zase je to tak napínavé a skoro děsivé, že už se zase trochu bojím.
Prosíííííím, už to nějak rozlouskněte nebo skončím na kardiologii.

PS: Ale Rose a Emmett tu nejsou, že? Takže přecejenom Cullenovi nejsou kompletní??? :'-(

Evelyn

3)  Evelyn (22.01.2011 21:26)

Nessie má být trpělivá. Nessie?! A co my, ubohé čtenářky s okousanými nehty? (asi kvůli vám přestanu používat červenej lak, fakt nechutná dobře ).
Marcus, Edward, Jasper... Hádám dobře, že Emmett s Rose jsou vážně mrtví? Úplně a definitivně? :'-(
Perfektní díl, ale se nemůžu dočkat dalších písmenek...

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek