Sekce

Galerie

/gallery/kralik.jpg

U Cullenových

 

 

Měla pocit, že na ni někdo mluví, ale nedokázala rozeznat jednotlivá slova. Ten hlas byl ale vlídný a konejšivý, moc se jí líbil. Nevěděla, co se s ní děje. Neleželo se jí už tak pohodlně a zase se s ní všechno občas zatřáslo. Ten hlas se ale vždycky zase ozval a mluvil.

Pak měla pocit, že zaslechla Kaspera, ale ani jeho slova nedokázala rozeznat. A nic se jí nezdálo. Byla zmatená – co s ní je? Proč nedokáže rozlepit víčka a podívat se, kde je, když nespí? Tep se jí zrychlil a ta věc se začala protahovat; Agnieszka už vypozorovala, že to nemá rádo, když se ona bojí. Bylo jí to jedno.

Tedy… Chtěla, aby jí to bylo jedno.

Hlas se ozval znovu, a přestože netušila, kdo to je, ráda uvěřila tomu tónu a nechala se uklidnit. To sebou přestalo mlet a už se jen lehce dotklo břišní stěny.

Jako by ji pohladilo.

Nenáviděla to. Chtěla to nenávidět, ale omotalo si ji to kolem prstu. Věděla, že nedokáže pár měsíců žít a dělat, že neví o té věci v jejím břiše. Věděla, že stejně, jako si ji dokázal přetáhnout na svou stranu Kasper, dokáže to i tahle věc, a ona bude nakonec spokojeně vzlykat, když se to v ní pohne. Proto to nenáviděla.

Cítila, jak ji někdo zvedá do náruče. Už ani neměla sílu se leknout. Napadlo ji, že je zvláštní, jak jasně teď dokáže uvažovat, když před dvěma dny myslet snad už ani nedokázala. Možná se blíží konec. Možná bude klid.

Ta náhlá lítost ji šokovala. Neměla by mít spíš radost?

Pak ucítila něco chladného. Dotklo se to jejího spodního rtu. Ten hlas, který už znala, něco řekl. A jiný s příšerným přízvukem nakázal:

„Pij.“

Pootevřela ústa. Chtěla jim říct, že je to marné, že to Kasper zkoušel, že jí nanosil všechny lahůdky a nápoje, které dokázal sehnat, ale nic v sobě neudržela. Jenže pak se jejího jazyka dotkla teplá tekutina a v ústech jí vybuchl ohňostroj slasti. Chutnalo to sladce i slaně, trpce, nakysle – všechno dohromady. Bylo to skvostné. A pak polkla a cítila, jak ta tekutina putuje do jejího žaludku a postupně ji celou zahřívá zevnitř. Polkla znovu. A znovu. A cítila se, jako by pila božskou manu, protože s každým douškem měla pocit větší síly. Nevěděla, co to je, ale byla si jistá, že tohle v žaludku zůstane. Otevřela oči. Dokázala otevřít oči! Uviděla bledý obličej, který okamžitě identifikovala jako upírský.

Takže to nevyšlo. Zase byli zpátky. Bylo to marné. Jen doufala, že Kasper bude v pořádku, že o něj nepřišla. On byl to jediné, co ji chránilo před všemi těmi zrůdami.

Upír se usmál, podal plechový hrneček někam za Agnieszčinu hlavu a něco řekl. Než se stihla pokusit otočit, aby si prohlédla toho někoho dalšího, upět měla před obličejem nádobku s brčkem a jasně cítila tu lahodnou vůni. Upír vypadal spokojeně, když viděl její hladový pohled. Nečekal a znovu jí dal napít.

Milovala to. A nechápala, proč už jí to Kasper nedal dávno, proč k ní dávno nepřivedl tohohle upíra. Ale jak s každým lokem sílila, dokázala vnímat okolí. A došlo jí, že není v hradu, na to tu bylo moc světla. Všechno bylo dřevěné, příjemné. Překvapená zahlédla za hlavou toho blonďatého upíra krb. A pak uslyšela rychlý rozhovor a než stihla otočit hlavu tím směrem, odkud přicházel, Kasper byl u ní a pomalu si sedal na zem vedle. Položil si hlavu k ní do klína, jen kousek od jejího břicha, a zavřel oči. Zhluboka dýchal a Agnieszce se zdálo, že vypadá unaveně.

Někdo za ní promluvil, plačtivě. Už dokázala otočit hlavu, ale okamžitě zalitovala toho, že to udělala. Byla ve velké místnosti, která nejspíš byla klasickým obývacím pokojem. A ten pokoj byl plný upírů. Bylo jich moc.

Vyděšeně vyjekla. Tohle nemohlo být dobré znamení. Proč tu jsou? Probrali ji, aby jí mohli něco udělat? Proč Kasper vypadá tak, jak vypadá? Co mu provedli?

Ta věc uvnitř zase začala kopat. Upíři mluvili. Ne všichni, ale několik včetně Kaspera se jich o něčem dohadovalo. Agnieszka se bála, ale najednou, jako mávnutím proutku, z ní všechen strach opadl a ona se pohodlně svezla do polštářů, kterými měla podepřenou horní polovinu těla. Bylo to pryč. Nemusela se jich bát.

Nějaká upírka se na ni mile usmála. Byl to úplně jiný úsměv, než ten Arův. Tenhle byl upřímný. A Agnieszka si všimla, že s očima té upírky je něco špatně.

„Mají žluté oči,“ řekla potichu, aby ji slyšel jen Kasper. Zmlkli všichni. Tím jí připomněli, jak citlivé jsou jejich smysly.

„Ano. Loví zvířata,“ přikývl Kasper. Překvapeně zvedla obočí. Zvířata? Znovu se jí rozbušilo srdce, tentokrát ji ale vlna klidu nezasáhla; nebála se, byla jen rozrušená. Tihle upíři nezabíjejí lidi, ale zvířata? A jsou naživu, pokud to je to, co vystihuje jejich stav?

„Proč nelovíš zvířata ty?“ vydechla pak a zněla nešťastně. Proč jsou v Itálii upíři, kteří jí zabili kamarádku? Kteří vraždí lidi? Když nemusí?!

Kasper sklopil oči.

„Ubližuje jim to, že loví zvířata?“ zeptala se Agnieszka opatrně. Kasper zavrtěl hlavou.

„Je to proti naší přirozenosti, Fru,“ řekl naléhavě. „Jako kdybys…“ Odmlčel se, hledal vhodná slova.

„Jako kdybys nejedla maso,“ ozval se po její levici mužský hlas. Jeho polština byla překvapivě dobrá. Podívala se za tím zvukem a uviděla bledého, nešťastně se tvářícího mladíka s nazrzlými vlasy. Zavrtěla hlavou. Ewa nejedla maso. Agnieszka ano, ale když byla s Ewou ve škole, nedělalo jí problém si dávat s ní vegetariánská jídla, a chutnala ji. Sójové maso, tofu – to všechno se dalo sníst, aniž by ji to jakkoliv omezovalo. Takhle to funguje i u nich?!

„Skoro,“ odpověděl jí ten mladík. Nebyla si vědoma, že by mluvila nahlas, asi byla tak zaskočená tím, co zjistila, že se nekontrolovala. „Jen je pro nás vůně lidí nesnesitelně lákavá. Je velmi těžké odolat. Velmi. Proto se o to většina upírů ani nepokusí.“

Podívala se na Kaspera a bylo jí to tak strašně líto. Zavřela oči a s heknutím se otočila na bok. Tím ho donutila dát hlavu pryč. Nechtěla ho vidět. Ne teď. Ne, když věděla to o zvířatech. To zjištění bolelo.

„Fru,“ zašeptal a zněl nešťastně. Zase dostala vztek. Fru! Ať si to svoje oslovení strčí za klobouk! Má ji jen jako pokusné zvíře, pořád! Přes to všechno, přes to, že ji zachránil a dovezl sem, přes ta slova, doteky… Pořád je pro něj jen Fru.

„Jmenuje se Agnieszka,“ řekl mrazivým tónem ten mladý upír, co mluvil polsky.

 

Byl jim tak moc vděčný – a tolik je nenáviděl!

Zachránili ji. Carlisle ji zachránil. Krev – proč ho to jen nenapadlo? Dítě je napůl upír, vždyť je to tak logické! A neroztrhali ho, přestože tu byl čtenář myšlenek. Pochopil, že ta malá, Alice, je vědma, nebo něco takového. Viděla je přilétat. Donutila někoho z nich sehnat učebnice polštiny, aby Fru rozuměli. Čtenář myšlenek měl na jazyky talent, mluvil už hodně dobře. Ostatní znali pár slov, krásná blondýnka však protestovala, že ona se kvůli nikomu nic učit nebude.

Byli na ni připraveni. Fru teď byla v jejich rukách, a když Kasper poznal poloupírku, věděl, že je v dobrých rukách.

A nesnášel je. Když viděl, jak je Fru nešťastná ze zjištění, že ne všichni upíři se živí lidskou krví, měl chuť začít vztekle křičet, jenže něco, někdo, ho klidnil. Ten její vyčítavý pohled! Po tom všem v něm zase viděla zrůdu – jen kvůli nim!

„Fru.“ Chtěl jí říct, jak moc pro něj ona i dítě znamená. Jak moc se bojí, že se něco pokazí a on ji nestihne přeměnit. Že ji nedokáže přeměnit, že se neudrží. Tolik obav! Nikdy se nebál tolik, jako teď. Dokonce ani když ho vlekli do Volterry a on nevěděl, jestli ho zabijí, nebo zůstane naživu. Tenhle strach byl jako další úroveň – svíravý, vlezlý, stále přítomný. A teď se přidal strach o to, že ho Fru už nikdy nebude chtít vidět.

„Jmenuje se Agnieszka,“ zavrčel na něj čtenář myšlenek. Fru sebou trhla a nadzvedla se na lokti, aby na něj přes opěradlo pohovky viděla.

„Jak to víš?“ Kasper zachytil několik významných pohledů mezi upíry a ten s mnoha jizvami od bojů přikývl a soustředěně se díval na Fru.

„Jsme nadaní, o tom ti Kasper řekl, že?“ zeptal se opatrně. Fru přikývla. Neslyšela, že v tu samou chvíli jeden z upírů dotčeně zamumlal:

„No, jak kdo, že.“

A některá upírka odpověděla:

„Zmlkni, Jime, nebo ti něco utrhnu!“

„Čtu myšlenky. To je můj dar. Nebo prokletí, záleží na situaci,“ vysvětlil ten mladě vypadající upír a Fru se překvapeně nadechla.

„Ano, všech. Mimo mé ženy, ta je imunní. Je štít, další dar.“ Menší hnědovláska k němu přišla, lehce ho objala kolem pasu a usmála se na Fru.

„Řekni jí, že se nemusí bát. Ani jí, ani dítěti se tu nic nestane, postaráme se o to. Řekni jí, že jsem byla těhotná s Nessie, a že to bylo všechno v pořádku. A Minnie to měla ještě snazší, takže u ní už budeme všechno umět a bude to snadné,“ nabádala svého muže. Začal překládat do polštiny a Fru s překvapeným výrazem sledovala tu upírku a pak se zamračila.

„Ta druhá? Taky upírka?“

„To jsem byla já,“ zamávala na ni další brunetka, ta, která odtáhla pryč vysokého upíra, který se snažil Kaspera sprovodit ze světa. Fru začalo vyděšeně bušit srdce a čtenář myšlenek tiše a rychle řekl:

„Bojí se, že z ní chceme udělat upíra. Nikdo ji nepřipravil na tu možnost. Počítala s tím, že zemře, měla jen malou naději na to, že by se z toho dostala živá, a teď se děsí, že bude jako my. Nechce to.“

Každé to slovo se Kasperovi vrývalo do paměti tak bolestivě, že měl pocit, že to nemůže snést. Nenapadlo ho se Fru zeptat. Bral to jako samozřejmost – narodí se dítě a ona, aby nezemřela, bude potřebovat jeho pomoc. Stane se upírkou. Budou spolu… Ve Volteře, hned zezačátku, věřil, že je snad Aro nechá odejít, když mu nechají dítě. Přestože věděl, že je to oba na nějakou dobu zničí, byl ochotný to udělat. Ona to dítě ani neuvidí, on ho jen předá Arovi. Přežili by to. Jenže jakmile uslyšel srdce toho malého tvora a ucítil, jak reaguje na jeho hlas, zjistil, že by to nedokázal. To proto měl chuť Marcusovi být navždy zavázán, to proto byl Cullenovým tak vděčný – mohl i by být spolu všichni tři!

A Fru nechce.

Měl pocit, že slyší, jak se mozaika jejich budoucnosti tříští a střepy se mu sypou mezi prsty.

Fru byla klidná. Zase se položila a zavřela oči. Pochopil, že jeden z upírů má schopnost nějakého ovlivňování vědomí, dokáže ostatní unavit, mírnit vztek. Vypadala, že bude spát. Přestože zrovna teď by jí Kasper nejraději vyjmenoval výhody upírského bytí.

„Co jsi čekal?“ ušklíbl se čtenář myšlenek. „Degradoval jsi ji na zvíře! Dělal jsi na ní pokusy, jako nejodpornější monstrum! Co sis myslel? Hrál sis na boha! Měli jsme tě zabít, bylo by to pro ni snazší!“

„Edwarde,“ uklidňoval ho Carlisle. „Kdyby jí chtěl ublížit, nikdy by tu nebyl. Poslal je sem Marcus! Přemýšlej, proč by to asi dělal?“

„On ji miluje,“ řekl rozhodně zjizvený upír. Kasper po něm překvapivě střelil pohledem, a přestože v jeho těle už hodně dlouho žádná vlastní krev neproudila, teď měl pocit, že se mu hrne do tváří. To nebyla pravda!  Jak na něco takového přišel, vždyť…

„A ona jeho?“ zeptala se zvědavě blonďatá upírka. Zjizvený pokrčil rameny.

„U ní je to hrozně těžké, její emoce se mění každou vteřinu. Chvíli cítím silnou nenávist, chvíli obrovskou náklonnost a oddanost… Nejspíš si sama není jistá. Ani ohledně jeho, ani ohledně dítěte.“

Tmavovlasé upírky jak na tajné znamení překvapeně vydechly.

„Ona neví…“ řekla ta, která Kasperovi zachránila život. Zjizvený zavrtěl hlavou.

„Neudělala to dobrovolně. Nechtěla to. Dokonce je věřící a takhle jí tenhle pan doktor ve spolupráci s Arem zničil veškeré iluze o světě,“ řekl rozzuřeně čtenář myšlenek. Fru už spala, klidně oddechovala.

„Jmenuje se Agnieszka, sakra!“ Najednou stál těsně u Kaspera a výhružně se k němu skláněl. „Možná jsi jí rovnou mohl dát číslo, jako těm předchozím, co?“

Věděl všechno. Kasper si ani nebyl vědom toho, že na tohle myslel, ale pak si uvědomil, že se tak urputně snažil nemyslet na ty předchozí, že je sám naservíroval jako na stříbrném podnose. Napětí v pokoji se dalo krájet. Oči všech upíru se upíraly ke Kasperovi a ani v jedněch nebyla špetka porozumění nebo soucitu

„Nemůžeme ho zabít,“ zavrtěla hlavou Alice. „Ona by to neunesla. Potřebuje ho. Kdybychom ho zabili, přestala by jíst a pít. Vyhladověla by.“

„Takže to vypadá, že přes to všechno, cos jí udělal, ti právě zachránila život,“ zavrčel čtenář. Kasper neměl, co by na to řekl.

„Máme problém,“ ozval se ten vysoký tmavovlasý upír. „Aro už ví, že jsou pryč. Ještě se nedotkl  Marcuse, ale ví, kam by se mohli vydat. Jde volat k nám.“

„Zatraceně, doufal jsem, že si to s ním Marcus nějak vyříká.“ Carlisle zavřel oči a mnul si prsty čelo. Alice se dívala na něj, ale Kasperovi se zdálo, že se dívá spíš skrz něj.

„Ne,“ zamumlala a Edward sykl.

„Měl bys myslet rychle,“ pobízel Carlisla ten, který věděl, co dělá Aro. Kaspera zcela scestně napadlo, jak je možné, že tihle všichni už dávno nejsou ve volterrské sbírce.

„Ne!“ vykřikla Alice vyděšeně a zjizvený upír ji konejšivě hladil po zádech. Čtenář myšlenek se rozzuřeně podíval na Kaspera.

„Já se snažím!“ vyhrkl Carlisle. A pak otevřel oči. A o čtvrt vteřiny později Alice spokojeně vydechla:

„Ano.“

„Tak jednoduše?“ zvedl překvapeně obočí ten čtenář.

A v tu chvíli zazvonil telefon.

„Odneste ji nahoru do pokoje, aby nemohl slyšet srdce,“ nakázal Carlisle. Kasper vstal a chtěl Fru vzít, ale předběhla ho jedna z těch upírek.

„Ne, ty už jsi na ni sahal až moc, úchyle!“ zavrčela na něj a zmizela se spící Fru někde nahoře. Hned za ní zmizela i ta druhá upírka-matka a poloupírka. Po třetím zazvonění Carlisle vzal telefon.

„Aro, jaké překvapení. Potřebuješ naši pomoc, nebo nás chceš jen pozdravit?“ Zněl přátelsky a úplně klidně.

„Máš je tam, že? Upíra a lidskou ženu.“ Vztek z Ara sálal i přes oceán. Kasper zavřel oči. Prosím. Ať je neprozradí. Ať ji nevrátí. Jeho klidně, ale Fru ať si tu nechají a něco udělají! Cokoliv!

„Ne, Aro,“ řekl Carlisle a jeho hlas trochu zhrubl.

„Lžeš! Kam jinam by utekli?“

„Nelžu, příteli. Měl jsi jim pomoci sám. Měl jsi mu poradit. Měl jsi mu na mě dát kontakt. Kdybys to udělal, mohl tu být upír a lidská žena s jeho dítětem pod srdcem. Takhle tu mám jen jednoho upíra, který požádal o azyl.“

Kasper překvapením otevřel ústa. Ale… Čtenář myšlenek si přiložil ukazováček na rty. Kasper přikývl.

„Zemřela?“ ozvalo se z telefonu překvapeně.

„V letadle. Neměl jí jak pomoci. Měl jsi zavolat, Aro.“

„Nechte si ho. Nestál za nic. Měl jsem ho zabít už dávno!“ Už zase to byl ten rozzuřený vládce. Znovu nebylo něco po jeho. Ukončil hovor bez rozloučení.

Alice nadšeně zatleskala.

Čtenář se podíval na Kaspera.

„A my si teď musíme promluvit!“

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

16)  Anna43474 (22.07.2010 00:21)

ano, ano, chápu

Gassie

15)  Gassie (22.07.2010 00:14)

Anna, tak upřesňuji, na jejich krev :D

14)  Anna43474 (22.07.2010 00:00)

Gassie, to znělo jako zoofilie

Ewik

13)  Ewik (21.07.2010 23:48)

Nádherné

Lipi4

12)  Lipi4 (21.07.2010 23:37)

Tak jsem se sem dostala dřív jak o půlnoci ...
....... .... ... ... ... ..
.. .. . .. . .... . .. . . . . . ...Skvělá kapitolka, moc se Ti povedla. ..... ... .. . .V jednoduchosti je síla - skvělý nápad .. ... .. .. .. ... ... ... ...

.. ... Tak dnešní dvojtá dávka je za mnou a teď budu muset jen vydržet jako správný závislák :D ...... ... .... .. .. takže prosím co nejdřív další kapitolku :D

Gassie

11)  Gassie (21.07.2010 23:17)


Úžasné. Jen moc netrap Kaspera. Nebo ne, pěkně ho potrap , ať si všechno pěkně uvědomí a dá se na zvířátka.

10)   (21.07.2010 23:07)

To je blaho! To je blaho! Po obídku Paige a na dobrou noc Králík
Tak, jde se chválit! Zapření Agnieszky překvapivě jednoduché, avšak geniální řešení. Zamilovanému Kasperovi ať Cullenovi pěkně naloží (ne ale roztrhat a spálit, prosím :p ) za to, co si nadrobil (nebo spíš vyrobil?).
Agnieszka i mimi prostě: , jen ji, Neb, přemluv ohledně toho upírství, jo? :)

9)  Anna43474 (21.07.2010 23:06)


Nebííí!!! Tys je zachránila!!!

Bye

8)  Bye (21.07.2010 23:03)

Chudák Agnieszka. Neví jestli miluje Kaspera. Neví, jestli miluje dítě. Neví, že pije krev. Teď do toho všichni ty vegetariáni a zjištění, že z ní nejspíš udělaj upírku. No nebejt Jaspera, viděla bych to na Bohnice.
Asi se brzy dozvíme, jaký má dar
A Kasper konečně otevírá oči. Ve všem. V tom, co vlastně provedl. V pohledu na svůj život. I v tom, že Agnieszka ho lapila víc než si dokáže připustit. A nejspíš brzy pochopí rozdíl mezi pojmy "odpustit" a "odpustit si".
Cullenovi jsou prostě jedničky. Jen mě překvapuje, že se Aro tak rychle nechal přesvědčit. A Edward je na Kaspera pěkně nabroušenej. Stejně si myslím, že se neudrží...

Karolka

7)  Karolka (21.07.2010 22:46)

No teda... Rozdýchávám konec, ale teď zpět na začátek. Líbí se mi, že tohle není černobílé. Kasper udělal neskutečný zvěrstva, ale zároveň začíná nahlížet věci správným způsobem. Jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál: A uf... zbavili jsme se Ara!

Evelyn

6)  Evelyn (21.07.2010 22:37)

Úžasné

Ajjinka

5)  Ajjinka (21.07.2010 22:31)

Týjo, to je dobrej nápad! Ježiš, to jsou chytrý hlavičky! Nebo spíš ty jsi chytrá hlavička
Ale teda, nechtěla bych si s naštvanym Edwardem a Willem povídat. Možná tak po telefonu, z hodně velký dálky
A doufam, že Kasper brzy začne říkat Agnieszce jménem, protože tohle je fakt jak na psa.
Ňuf, krásný, krásný, krásný!

DeSs

4)  DeSs (21.07.2010 22:28)

Ani nevím, jak se mi to povedlo, ale nějak jsem se zasekla u čtvrté kapitoly a došlo mi to až teď. No jo, nebyl čas, výpomoc babičce a pak dovolená...
Ale nevadí, aspoň jsem měla co dělat, když jsem na fóru zaslechla, že se na dnešek chystá další díl. A asi takhle, po každém jsem zuřivě klikala na /další kapitola/. Ty asi nenapínavé konce neumíš, co?
A teď je zase napínavý a ani několikanásobné klikání na důvěrně známé slovní spojení nefaká.
Marcus je borec - říkám to pořád. Pomohl jim skvěle. A popravdě jsem si v posledních kapitolách Kaspera oblíbila, byl roztomilý, když si nechtěl přiznat, že ji miluje a sváděl to na všechno okolo. Ale moc jsem se mu nenasmála, to co provedl Agn po, ehm, dělal. Chudák holka. Naštestí ji Cullenovi pomohli a určitě ochrání. Naivní Aro jim tak snadno uvěřil a je klid - i když nevěřím, že uvěřil a nezkontroluje si to.
A být Fru, taky se jich leknu. Už Mayerová tam vecpala dost upírů, poloupírů a vlkodlaků. A ty jsi tam přidala kolik postav? Minnie, Willa, Misty, Deana, Jima a Nata? Hm, pořádná rodinka. A přibydou jí tři noví členové! Protože Agniezska se nechá proměnit a jestli ne, prostě to udělají. A ona neumře! Bude chtít být s dítětem, Kasperem a novou rodinou!
Už raději končím... Je to nádhera, skvělé, napínavé, dokonalé, oroginální, čtivé, rozepsané, občas vtipné nebo strašidelné,... (atd atd)

Wendy

3)  Wendy (21.07.2010 22:25)

Tak tedy. Konečně jsem se dokopala k přidání komentáře. Přečetla jsem všechno cos napsala a fakt by mě zajímalo kam Ty na ty chlapi chodíš
No a tenhle poslední dílek ... uááááá ... myslela jsem, že nikdo lepší než Will není, ale už i Kasper mě dostává.

Alaska

2)  Alaska (21.07.2010 22:25)

Néééééééé, proboha proč je už konec?! Je neskutečně nespravedlivé, že na to čekám několik hodin přilepená na obrazovce s prstem na F5 a pak je to tak rychle pryč. Je to dokonalé, napínavé emotivní - nádhera. A tvoji Cullenovi od myšky jsou boží. Až teď jsem si uvědomola, že v porovnání s nimi se může celá Volterra jít zahrabat. S jejich sbírkou darů nemůže na světě být mocnější klan, tak skvěle se doplňují. No nic jdu si to přečíst, ještě jednou, abych aspoň trochu zkrátila dobu čekání na nové události a hlavně Kasperův výslech.

1)  Alorenie (21.07.2010 22:21)

Neb! Nádherné! Tento díl stál za čekání. A takové řešení - zemřela - by mě nikkdy nenapadlo. Jen doufám, že to s Kasperem nějak vyřeší, protože já jsem si jej zamilovala. Nevím jak to děláš, ale když o někom píšeš, zamiluju se do něho, nebo ho navěky nesnáším.
Už dlouhou dobu jsem ti chtěla napsat. Vlastně už od prvního dílu Myšičky, ale nikdy jsem se k tomu neodhodlala. Jsi jedna z nejlepších - no tak ne, jsi nejlepší - spisovatelka na tomto, i jiných webech. Přelouskala jsem od tebe všechno - několikrát.
Myšičku jsem četla dvakrát, protože je to má nejoblíbenější povídka. Opravdu, nikdy jsem u ničeho neprožívala tolik emocí. V jednu chvíli jsem se řezala pod stolem (má rodina na mě házela pohledy jako na idiota ), v druhé chvíli jsem napětím nedýchala, dál jsem měla slzy na krajíčku a v další chvíli jsem nahlas nadávala - což často nedělám (opravdu, když sedíte, jíte, čtete, jste potichu a najednou začnete nadávat, jakej je Will kretén, nevypadá to moc normálně). Když jsem četla Myšičku, Willa jsem nesnášela. Dokonce jsem si mlátila hlavu o stůl a v duchu si přehrávala slova jako: Debile, kreténe, idiote, psychopate! kdykoliv se tam oběvil. Myslím, že jsem ho měla trochu ráda, ale nechtěla jsem si to připustit, takže když si je dala dohromady, byla jsem dost naštvaná, ale asi za dvě další kapitoly jsem ho už milovala. Každopádně ti moc děkuji za Myšičku.
A teď ke Králíkovi. Neexistuje způsob, jak to zprávně vyjádřit. Agnieszka je taková chudinka! Ale malinko mě štve, i když ji naprosto chápu. Doufám, že to dají s Kasperem dohromady a že budou všichni tři, i s tím orchideovým prckem. Je skvělé, že je tam i Minnie, Will, Misty, Jim a Nat. Opravdu je to skvělé a jsem napnutá k prasknutí, jak to dopadne.
Prosím pokračuj v tom co děláš, protože díky tobě je spousta lidí šťastná. Tak já končím. Jen prosím: Přidej rychle další kapitolu, jelikož jsem na tvých povídkách závislá a každých deset minut kontroluju, jestli tu není další kapitola.
Zdraví tvá věčná fanynka Alorenie

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek