Sekce

Galerie

/gallery/will_color.jpg

Kocovina a vzteklina

Minnie zuřila. A trucovala. A vztekala se a třískala dveřma od koupelny. Edward se střídavě pobaveně usmíval a pak se mračil. Ostatní Cullenovi fungovali normálně, jako kdyby jim nad hlavami nedupala jedna naštvaná holka a v nepravidelných intervalech nevrčela a nevykřikovala něco o kreténech.

A já měl chuť chodit po přízemí jako lev v kleci. Nechtěl jsem, aby se takhle zlobila. Ne kvůli sobě – na mě ať je naštvaná, jak chce, v podstatě na to má právo. Ale jí to určitě nedělalo dobře. Takhle se týrat a dusit to v sobě. Měla by si někde zařvat a do něčeho praštit.

„No, neříkej dvakrát,“ vyhrkl Edward a přirozenou rychlostí zmizel nahoru.

„Pohmoždila by sis ruku, tahle zeď je nosná a velmi tvrdá. Navíc Esmé nerada vidí, když jí demolujeme dům,“ uslyšel jsem ho za moment a nešťastně rozhodil rukama. Tohle jsem nečekal. Taková sebedestrukce, to bylo trochu moc.

„Možná bych měl zmizet a zkusit se ukázat za pár dní?“ nadhodil jsem do prostoru. Vychladla by a třeba by o mně začala přemýšlet, ne?

„To si nemyslím,“ nesouhlasila Alice.

„Já taky ne. Měl bys být tu, abyste si na sebe zvykli,“ přidal se Carlisle. Já jsem si zvykat nepotřeboval... Jen jsem nechtěl, aby si nějak ubližovala.

Edward nahoře lákal Minnie na oblíbené jídlo, ale minulo se to účinkem. A pak se jí zeptal, jestli nemá pocit, že si zaslouží být šťastná. A zase mě tím ohromil. Protože bylo jasné, že to myslí tak, že šťastná by mohla být se mnou. Netušil jsem, jak přesně jsme vypadali v Alicině vizi, ale Edward ano. A zřejmě mu to stačilo k tomu, aby mě definitivně akceptoval. Měl jsem nutkání mu nějak poděkovat, ale nevěděl jsem, co se v takové chvíli dělá nebo říká. Tak jsem ho neoslovil přímo a jen jsem doufal, že ví, jak jsem mu vděčný.

Zcela očekávatelně, Minnie byla jiného názoru. Radikálně odlišného. Nejdřív nahlas zavřeštěla a pro náš citlivý sluch to nebyl příjemný zvuk. Otevřel jsem pusu a zatřásl hlavou, aby mi odlehlo v uších, a bylo mi vážně líto Edwarda, který to schytal z bezprostřední blízkosti.

„To si teda do prdele piš!“ spustila pak rozzlobeně Minnie. „A byla jsem! Od září do včerejšího večera to bylo nejšťastnější období v mým životě! Jenže už to evidentně někoho nahoře sralo, a tak se rozhodl mi poslat do cesty toho kreténa! Pardón, Williama!“

Asi jsem to celý podělal. Neměl jsem sem chodit. Bylo jí skvěle a já to celý otočil vzhůru nohama, jen proto, že jsem sobec a chtěl jsem být u ní. Jsem idiot.

„Nech toho, nebo se taky budu cítit provinile,“ upozornil mě Jasper a povzbudivě na mě mrkl. Napadlo mě, že on by mi mohl pomoct.

„Nemohl bys ji nějak uklidnit?“ poprosil jsem, ale nevyšlo to.

„Edward má pravdu, tohle si budete muset absolvovat jako všichni,“ pokrčil omluvně rameny. Ušklíbl jsem se. A pak mě napadlo, že on a Alice rozhodně nejsou ukázkou typického seznámení. Než jsem se stihl nadechnout, předběhl mě:

„A nás dva do toho netahej!“

Emmett se pobaveně uchechtl a já si připadal jako vůl.

Edward sešel dolů a netvářil se nijak pozitivně.

„Má strach, že o nás přijde,“ zabručel.

„Tak proč jí neřekneš, že nic takového se nestane? Že kdyby to hrozilo, radši hned zmizím?“ zaryl jsem si do něj. Přimhouřil oči, chvíli váhal a pak mi oznámil, že nejlíp udělám, když se prostě budu snažit jí ukázat, že to myslím vážně. Rada nad zlato.

A zatímco Minnie nahoře kručelo nahlas v břiše a Emmetta to moc bavilo, Esmé se rozhodla ji vylákat ven na maso. Musel jsem se usmát; vážně to bylo jako lákat myš do pasti. A možná takhle se ona teď cítí, chudinka moje. A já jí to nemám jak usnadnit, vysvětlit.

Když jedla, šel jsem si k ní sednout. Cullenovi se vypařili do jiných místostí. Upíři proto, aby je netýral pohled na člověka s krvavým masem na talíři, Jake proto, že ho Ness odstrkala pryč, aby Minnie nesežral oběd. Jeho apetit byl vážně ohromující. Neměla radost, že jsem u ní. Ani jednou nezvedla hlavu a její naštvané funění prozrazovalo, jak si u ní zrovna vedu. Nečekal jsem, že mi nadšeně skočí kolem krku, ale tak trochu jsem doufal, že třeba bude jen opatrná a za pár dní si na mě zvykne a jí ji budu moct vysloveně ukecat. Zatím to tak ale rozhodně nevypadalo.

Dojedla a já jí sebral talíř a příbor a umyl je. Něco takového jsem dělal poprvé v životě a uvažoval jsem nad tím, že jí to řeknu, za to by mohly být nějaké bonusové body, ne?

„Ne!“ sykla Alice varovně a pro lidské ucho neslyšitelně. Navíc jsem schytal jeden hodně nepříjemný pohled od Minnie.

Po obědě se všichni chovali tak, jako by se nedělo nic zvláštního. Nebo se o to aspoň snažili, ale to napětí bylo jasně patrné. Minnie se znovu pokoušela přesvědčit Carlisla, že klidně může jet domů, ale k mé úlevně jí to nedovolil. Byla uražená a mračila se jako hejno čertů. Emmett se mě snažil zatáhnout do konverzace o baseballu. Ještě na podzim jsem o něm nic nevěděl, ale protože na něj ten cvok koukal skoro denně, už jsem byl docela v obraze a udělal jsem mu tím radost. Nakonec jsem na chvíli zmizel za Carlislem do pracovny.

„Omlouvám se, já... Teď mi teprve dochází, že to byl blbej nápad. Ale já tam nedokázal zůstat, potřeboval jsem být s ní,“ přiznal jsem se poraženecky. Carlisle se usmál:

„Williame, mně to vyprávět nemusíš. Když jsem přeměnil Esmé, prakticky jsem udělal to, co ty. Od začátku jsem doufal, že se mi nějak podaří ji okouzlit, protože já ji potkal už předtím a přestože jsem se nezamiloval - nenapadlo mě, že by to šlo - často jsem na ni vzpomínal. A když jsem ji pak našel v nemocnici... Neváhal jsem. A upínal jsem se k možnosti, že třeba jednou...“

A pak jen artikuloval, ale rozuměl jsem mu naprosto přesně:

Ale dala mi zabrat. Ženy, no.

Musel jsem se rozesmát nahlas a on se přidal.

Minnie polohlasně odfrkla:

„Bezva.“

Nakonec vzala svůj notebook a sedla si do kuchyně, kde začala psát. Edward se jí nikdy nedíval pod prsty, protože slyšel v její hlavě, co přesně píše, takže já nevěděl nic. Ale věděl jsem, jak se do toho vždycky položí a nevnímá svět kolem sebe. A jak nesnáší, když ji někdo vyruší. Přesto jsem neodolal a šel ji pozorovat. Psala rychle a tvářila se zarputile, byl jsem si docela jistý, že teď není na řadě třeba nějaká milostná scéna. Docela jsem se bál o její klávesy, třískala do nich opravdu rázně. Nejspíš tu psala poprvé, protože se v kuchyni postupně vystřídali všichni a zvědavě ji zkoumali. Určitě o nás věděla, ale nenechala se rozptýlit. Až když se k ní ze strany začal plížit Emmett s příborovým nožem a škodolibým úsměvem, zrychlil se jí tep. Hodně potichu jsem na něj varovně sykl. Zazubil se na mě, ale nepřestal. Byl jsem si naprosto jistý, že ať udělá cokoliv, Minnie bouchne jako pytel sazí. A to jsem vážně nechtěl. Když Emmett ignoroval i mé druhé zasyčení, skočil jsem po něm. Sice byl silnější, než já, ale nečekal mě, takže se mi povedlo ho bleskově odtlačit celým domem až ven. Náramně se bavil, chechtal se nahlas a přísahal, že Minnie nechtěl bodnout.

„Bavíš mě čím dál víc,“ plácl mě přátelsky po rameni, když jsme se vraceli. „Někdy si musíme trochu zazápasit, jsem zvědavý, co tě ve Volteře naučili.“

„Jestli chceš dostat na frak, jsem tu pro tebe,“ smál jsem se a na chvíli mi bylo dobře. Ale když jsem si sedl naproti Minnie a přes okraj monitoru viděl její nabroušený výraz a blesky, co jí šlehaly z očí, zas na mě padly pochybnosti. Co jí to dělám?

Jenže i v tomhle stavu byla nádherná. A já byl lapený. A neměl jsem sílu na odchod z jejího života.

Až do večera se na mě prakticky ani nepodívala. Přestože si mě pořád hlídala, ale nedělala to proto, že mě nechtěla ztratit z očí, spíš naopak – bála se jakéhokoliv bližšího kontaktu.

Večer se rozhodla zmizet ven.

„Juchů!“ zatleskala Alice. „Jedeme pařit!“

Minnie vypadala otráveně. Když pak navíc Esmé radostně souhlasila a řekla, že mi aspoň ukážou bar a kluky, přísahal bych, že se jí na chvilku zastavilo srdce – a mě to zatraceně vyděsilo.

„Dámská jízda, Esmé,“ zareagovala pohotově.

„Cožé?“ zamračil se Emmett. Nejspíš už se viděl někde mezi lidmi, jen jsem úplně nechápal, co ho na tom lákalo. Esmé se rozhodla jet s nimi a Alice dostrkala Minnie před koupelnu.

„Bude v pořádku?“ zeptal jsem se, když se rozšuměla voda ve sprchovém koutě. „Myslím tím, jestli už je dost zdravá?“

„Klidně by mohla jít do školy, zotavila se hodně rychle. Nemusíš se o ni bát, dají na ni pozor,“ uklidňoval mě Carlisle.

„Potřebuje si od tebe odpočinout,“ pokrčil rameny Edward. Už jsem byl zticha.

Dolů ze schodů pak sešla úplně jiná Minnie. Byla nádherná. Ale vypadala jinak. Teď, po Alicicných zkrášlovacích procedůrách, mi trochu připomínala upírku. Hodně vzdáleně, ale ano. Napadlo mě, že jako upírka by byla dokonalá. Edward se nadechl, ale v tu chvíli mi blesklo hlavou, že ta lidská Minnie se mi líbí víc, a on zase vypustil vzduch z plic.

Když odcházela, nevydržel jsem to. Dávala si dobrý pozor, aby se nepodívala mým směrem, a mně to vadilo. Chtěl jsem jen na chvilku vidět do jejích očí. Byla už ve dveřích, když jsem ji s největší opatrností chytil za ruku. Podívala se na mě a mně přišlo, že mě ruka pálí. Nebylo to nepříjemné, spíš naopak. Chtěl jsem ji takhle držet celou věčnost.

„Moc ti to sluší,“ usmál jsem se. S potešením jsem zjistil, že i na ni funguje pohled do upířích očí; vypadala najednou lehce mimo. Ale asi už na to byla zvyklá od Cullenových, protože si až bolestně brzy uvědomila, že se nechala nachytat, a zamračeně se podívala stranou.

„Užij si to, ano?“ vypadlo ze mě a pak jsem se najednou rozhodl a druhou rukou jí přejel po vlasech. Dokázal jsem rozpoznat hmatem strukturu každého jednotlivého vlasu a bylo to úžasné. Ale radši jsem zmizel na druhý konec pokoje, protože nevypadala, že by ze mě měla radost.

 

Hned po jejich odjezdu jsem si zaběhl do lesa na dvě srnky a po návratu jsem litoval, že jsem tam nezůstal až do rána. Pánský večer byl totiž... Otravný.

Jednak jsem byl jako na trní, že ji nemám nikde blízko a nevím, co s ní je. Z toho měl Edward docela srandu a já měl chuť na něj zavrčet. Ale pak přišla ta horší část večera.

Až mi zase někdo bude tvrdit, že vztahy řešej jen ženský, pošlu ho do baráku plného upírů. Až na Edwarda, který se držel stranou a jen se ušklíbal mým myšlenkám na rychlý útěk, se do mě pustili všichni a radili mi. Emmett tvrdil, že jakékoliv neshody s Rose se nejlíp řešej v posteli, ale pak mu došlo, že tohle nebude ta správná cesta. Jasper doporučoval nekonečnou romantickou smršť, které prý nedokáže odolat žádná, ale pak z něj vylezlo, že on Alici pošle trochu touhy a nemusí dělat prakticky nic. Carlisle razil názor, že dary dokáží divy.

Nakonec se shodli na tom, že jsem si vybral úžasnou ženskou, jen to budu mít sakra těžký.

Takže nic nového.

Ve třičtvrtě na dvě jsme uslyšeli dvě auta, která odbočila na cestu k domu. A Edward se rozesmál.

„Mě jsi na takovouhle vzdálenost neslyšel,“ divil jsem se.

„Neznal jsem tě. Rodinu a Minnie rozpoznám na několik set metrů, cizí myšlenky nevnímám.“

A pak se otočil na Carlisla:

„Pěkná rekonvalescence. Je úplně opilá. A je vážně výborná, Bella se směje celou cestu.“

Z aut vystoupily upírky a Ness a Bella pomohly Minnie a vedly ji do domu. Minniiny pohyby byly vláčné a nekoordinované, máchala rukama a pletly se jí nohy.

„Kde je ten debil?“ mumlala a došlo mi, že myslí mě.

„A depak je ten cíťa, co?“ škytla a nechala si svléknout bundu.

„Já vám na zamilovaný upíuy seru, rozumíš?“ hrozila směrem ke krbu. Nessie ji pobaveně posadila do křesla, ale Minnie se zase postavila.

„Myslím, že bys měla jít spát,“ postavil se před ni Edward s mírným úsměvem na tváři. Minnie zašilhala a pak ho poznala.

„Ha!“ udělala a máchal po něm rukou. „Dámy a pánové, pšichází nejstauší panic na světé!“

Snažil jsem se nesmát. Naprosto marně. Byla hrozně roztomilá a přestože smrděla hospodou a alkohol jí byl cítit z každého póru, měl jsem chuť ji obejmout.

„Ty jsi takoej trapnej romantik, viď?“ šklebila se na něj. „Omámit a opustit, chudák Bella! A nezdálo se to, že ji jako tuochu omezuješ?“ pustila se do něj, ale ve skutečnosti mu zírala na rameno. Bella Edwarda chlácholivě pohladila po tváři a pak navrhla Minnie, že by měla jít spát.

„Nejdu spát! Nebudu spát pod jednou štššřechou s tím kreténem! Je tady?“ držkovala.

„Jsem tady,“ ozval jsem se a ona se na mě otočila, což neudělalo dobře její rovnováze, takže skončila zavěšená Edwardovi kolem krku. Vyklonila se na stranu a měřila se mě unavenýma očima.

„Hele, ty!“ kývla na mě. „Já ti seru na oživlej kámen! Mě to ne-zajímá! Nemysli si, že se nechám nějak to... Ne. Vůbec mě to nezajímá! A ten tvůj hlas si strč do -“

„Půjdeme spát, ano?“ přerušil ji Edward, vzal ji do náruče a nesl ji kolem mě nahoru.

„No jóó, šáhni si na ženskou!“ mlela sebou Minnie. „Úchyláku studenej!“

Nevěděl jsem přesně, na koho to bylo.

Ještě než usnula, Cullenovi už vzpomínali na ty časy, kdy Bella byla ještě člověk. Jak se Edward bál k ní přiblížit a nechtěl ji přeměnit. Přestože se nostalgicky usmívali, bylo vidět, že to tenkrát nebylo jednoduché. Edward se tulil k Belle a ona mu něco ukazovala zpod svého štítu, protože mu černaly oči. Dozvěděl jsem se taky, že za ní lezl každou noc oknem k ní do pokoje, ještě než se vůbec dali dohromady. Seděl u ní a pozoroval ji a byl připraven to dělat po zbytek jejího života.

Heleme se...

Zamračil se na mě, ale úsměv mi z tváře nezmizel. Tak on na tom byl podobně, jako já.

Když si všichni navzájem popřáli dobrou noc a zmizeli do svých pokojů, váhal jsem jen vteřinu. A pak jsem potichu vešel k ní a až do rána stál u její postele.

Vypadala šíleně. Chrápala nahlas a mlela sebou a ten alkoholový opar byl vážně strašný, ale já se opět usmíval jako blbeček.

Nad ránem se většina rodiny vydala na lov do hor. Chtěli tam být až do večera a Edward se přišel významně zeptat, jestli se přidám. Mlčky jsem ho poslal pryč. Věděl, že nemám žízeň, byl jsem naprosto přepitý. A rozhodně jsem teď nechtěl na celý den zmizet.

 

Po probuzení ze mě neměla radost. Nevěděl jsem, co s jejím tělem dělá taková kocovina, ale bylo vidět, že jí vážně není dobře. A moje přítomnost to nezlepšila. Ale nevyjela po mně, jen u koupelny chraptivým hlasem řekla, že mám být pryč, než se vrátí.

Dával jsem na ni pozor, měl jsem strach, aby se třeba nezamotala a neupadla, takže jsem odešel, až když vylezla ze sprchy. Cestou dolů jsem si vzpomněl na sledování přiblbých seriálů – naštěstí některé z nich se občas hodily. Teď jsem třeba přesně věděl, o co mám poprosit Esmé, která připravovala oběd:

„Máš tu aspirin?“

Nechal jsem jí ho na stolku i se sklenicí vody a zavřel za sebou dveře přesně ve chvíli, kdy ona otevřela ty od koupelny.

U stolu v kuchyni vypadala jako zpráskaný pes. Aby toho na ni nebylo málo, vybavilo se jí, co vyváděla večer. Nevěděl jsem, jestli ví, že ryla do Edwarda i do mě, ale nechtěl jsem jí to připomínat. Esmé ji uklidňovala, že to vlastně byla zábava a díky ní si zase vzpomínali na lidskou Bellu, ale pak to podělal Jacob, který prokecl, kde jsem strávil dnešní noc.

O-ou.

„Tys byl v mém pokoji celou noc?!“ přivřela oči a její hlas zněl nejistě. Několik mikrosekund jsem přemýšlel, jak z tohohle ven. Dokud si myslela, že jsem přišel, až když se probírala, nevypadala až tak naštvaně. A pak jsem se rozhodl jí říct, jak dobře mi bylo, když jsem sledoval, jak spí. Jak mě to uklidňovalo a jak jsem se cítil tak nějak... Jinak.

„Ve dne se mi stále vyhýbáš. Chtěl jsem si tě konečně pořádně prohlédnout na vlastní oči. Chtěl jsem si zapamatovat každý drobný detail tvé tváře, tvých vlasů a tvé vůně. Dnes v noci mi bylo díky tobě nádherně, Minnie.“

Možná se mi to zdálo, ale na chvíli vypadala trochu dojatě. Jen na moment, hned z ní zase byla vzteklá Minnie:

„Neopovažuj se mě ještě někdy šmírovat, ty úchyle!“

Popadla kafe a oddupala do pokoje pro notebook. Pak využila Carlislovy nepřítomnosti a zavřela se v jeho pracovně. Slyšel jsem další zuřivé třískání do klávesnice. Pokud jí to pomáhá jako terapie, jen do toho. Ale chudák počítač...

No dobře, a chudák já.

Bylo to mnohem těžší, než jsem si dovedl představit. A teď tu ani nebyl Edward, takže jsem si nemusel hlídat myšlenky a ty se rozběhly ne zcela žádoucím směrem. Protože její přítomnost a vůně ve mně vyvolávaly velmi barvité představy. Na jeden moment jsem si byl jistý, že kdybych k ní prostě přišel a začal ji líbat, možná by se nejdřív vzpouzela, ale nedokázala by odolávat pořád. Moje vůně a můj dech by ji omámily a kdybych ji líbal dostatečně dlouho, mohl bych si s ní dělat prakticky cokoliv. A málem jsem to udělal. Jenže ona přestala psát a podle rytmu dechu a srdce jsem poznal, že je hodně rozrušená. Ne rozčilená, to znělo jinak. Nezaváhal jsem ani na chvíli a vběhl do pracovny. Začala plakat. Zírala na otevřený textový dokument a viděl jsem, že dokončila tu knížku. Myslel jsem, že z toho by spíš měla mít radost, ale přece jen jsem v těch emocích nebyl úplně zběhlý.

Vypadala tak drobně, křehce. Chtěl jsem ji vzít do náruče a šeptat jí, že ať je to cokoliv, bude to v pořádku. Nechtěl jsem ji vidět takhle, nechtěl jsem, aby se trápila.

Můžu tě obejmout?“ zkusil jsem to, ale už když jsem tu větu říkal, znal jsem odpověď. Zavrtěla hlavou:

Bež pryč.“

Lehce jsem ji pohladil po zádech. Možná... Ucukla. Ne, tak ne. Otočil jsem se a došel do jejího pokoje pro papírové kapesníky. Přinesl jsem jí je a ona začala brečet ještě víc. To jsem taky nevychytal. Se svěšenou hlavou jsem vešel do kuchyně.

Co se děje?“ zajímala se Esmé starostlivě.

Dopsala to a pláče,“ zamručel jsem. Pak jsem bezmocně rozhodil rukama: „Nechce mě u sebe a já nevím, co mám dělat.“

Je moc brzo, Williame,“ usmála se na mě smutně. „Musíš vydržet.“

Jo, to jediné jsem věděl. A věděl jsem to už předtím, ale stejně mě to teď vyvýdělo z míry. A do toho slyšet její vzlyky...

Půjčíš mi telefon?“ otočil jsem se na Esmé a ona mi nez řečí podala svůj mobil. Budu si muset taky nějaký pořídit, musím se nějak naučit vypadat aspoň přibližně jako člověk. Našel jsem v seznamu Edwarda a čekal, až mi to zvedne.

Děje se něco, Esmé?“ ozval se po druhém zazvonění.

To jsem já,“ vyhrkl jsem. „Minnie dopsala ten příběh a není jí nejlíp. Asi by bylo dobré, kdybys mohl přijet co nejdřív.“

Dej mi půl hodiny, už jsme na cestě,“ řekl a zavěsil.

Zabralo to. Dokázal ji uklidnit. Neřekla ani slovo, ale z jeho vět jsem poznal, že to nebylo jen kvůli knížce. Bylo to hlavně kvůli mně. A zase jsem se cítil jako ten největší parchant. Chtěl jsem se jí omluvit, ale Alice mě zarazila.

Zkus trochu přemýšlet. A zkus přemýšlet trochu víc dopředu,“ nabádala mě. Neměl jsem tušení, co tím myslí.

Došlo mi to večer, ten nápad přišel jako blesk z čistého nebe. Co Minnie miluje nejvíc? Psaní. A teď má knížku, kteoru napsala. Podle Edwarda je výborná. Co kdybych nějak zařídil její vydání? Nemůže být těžké přemluvit někoho v nějakém nakladatelství. Nebo podplatit, přestože si troufám říct, že by to nemuselo být nutné – moje Minnie je přece výborná. Carlisle tvrdil, že dary dokáží obměkčit kohokoliv... Tušil jsem, že kdybych se přiřítil s brilianty nebo luxusním autem, rychle by mě vypoklonkovala, ale tohle... To je její srdeční záležitost, ne?

Kolem prošel Edward a podal mi flash disk. Zůstal jsem na něj překvapeně zírat, ale ani se na mě nepodíval. Tem chlap mě mátl.

Máš asi šest minut,“ špitla Alice a já co možná nejvíc nenápadně vyrazil do pracovny. Poslední otevřený soubor se jmenoval O krok blíž a já ho zkopíroval na disk. Bylo to neuvěřitelně pomalé, stihl bych si mezitím odběhnout do lesa vystopovat medvěda a ještě se cestou zpátky uděla zdravotní procházku. A bylo to jen tak tak; sotva jsem schoval flashku do kapsy, Minnie vešla do dveří.

Cos tu dělal?!“ zamračila se na mě.

Jen jsem potřeboval něco najít,“ vymlouval jsem se a přemýšlel, jak odvést její pozornost jinam. A napadlo mě to skoro okamžitě, tohle zabere.

Dnes jsem ti ještě neřekl, že tě miluju,“ usmál jsem se na ni. Schválně, jestli mě zase -

Jdi do háje!“

Tušil jsem to. A pobavilo mě to. V některých ohledech byla docela snadno předvídatelná. Ještě chvíli jsem se kochal pohledem do jejích očí, ale když se začala zlobit víc, popřál jsem jí dobrou noc a zmizel jsem.

Šla spát brzo. Počkal jsem, až se její dech uklidní, a pak jsem se rozloučil s Cullenovými, ignoroval podmračený pohled Edwarda, a šel se sednout vedle ní na zem.

Smyslem mé existence bylo pozorovat tuhle malou vzteklinu ve spánku.

Miloval jsem to.

 


Další kapitola

Všechny povídky

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

Adelka

8)  Adelka (26.04.2010 17:52)

Úžasný!! Nejvíc mě pobavilo, když přišla nalitá z baru!!:D :D Ty hlášky tam!!:D A pak, jak ji Will sledoval ve spaní, to bylo taky parádní! Prej: "Vypadala šíleně. Chrápala nahlas a mlela sebou a ten alkoholový opar byl vážně strašný, ale já se opět usmíval jako blbeček." To mě dostalo!!:D:D Jen tak dál Nebrasko!!;)

Popoles

7)  Popoles (26.04.2010 17:34)

Neb, jak to prosím děláš? :D
Ačkoli vím, o čem to bude, znám hlášky Min, stejně to napíšeš tak, že je to nové a neotřelé a naprosto dokonalé.
Prostě viděno Willovýma očima je ten příběh jiný a rozhodně stejně uchvacující, jako Myška... :)

Evelyn

6)  Evelyn (26.04.2010 17:18)

Děkuji, zvedla jsi mi náladu :-)

5)   (26.04.2010 17:17)

=)) Will je prostě skvělej .. =))

Karolka

4)  Karolka (26.04.2010 17:17)

Jejkote mankote eštěěěěěěěěěěěěěěěěěě! :-D To je taková krása! Normálně už jsem na Minnie nakrknutá skoro stejně, jako na Willa, když se poprvé objevil. Ňuch... :-D Přistihla jsem se, že čtu prakticky přitisknutá na monitor... Jo a abych nezapomněla, je to krása!!!!! ůůů :-D

Ajjinka

3)  Ajjinka (26.04.2010 17:16)

Uáááá, on je úžasnej! :) a opilá Minnie, ježiš! :D Já ji chci domůůůů :D
Neb, tebe chci taky domůůůů :D

Ree

2)  Ree (26.04.2010 17:11)

Áááááááááááách :D Dneska nejspíš nic dodávat nebudu, protože Will mě naprosto odrovnal :D

1)  magorka (26.04.2010 17:06)

naprosto nekriticky zbožňuju tvoje psaní....Já se snad kvůli Minnie dokopu k pořízení internetu domu....ale zase to těšení se do práce :) má taky něco do sebe. Díky M.

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse promo - Riley