Sekce

Galerie

/gallery/magicky les.jpg

Edward a BUCHTY?

„Já Tě Vidím!“
Tón mého hlasu zastavil postavu plížící se mou ložnici. Nekřičela jsem, ale v nočním tichu rušeném jen skřípáním červotočích hrátek, zazněl jako výstřel. Zarazil se v půli kroku.
Stáhla jsem stínidlo z dosud ukrývané petrolejky a žluté světlo zalilo místonost. I když stál ke mně zády, jasně jsem viděla, jak mu poklesla ramena. Přištiženě se na mě zadíval přes rameno. Pak jeho pohled střelil ke dveřím. Bylo mi jasné, že chce zdrhnout. Tak to teda ne, holenku, tohle vyřídíme jednou provždy! Nevím, jak dlouho tohle provozoval, ale mojí ložnicí se prostě nikdo nebude beztrestně producírovat. Ne, bez mého výslovného pozvání.
„Zapomeň! Mám tu koucoura a nebudu váhat ho použít!“
Kocour na chvíli vypadnul z role a překvapeně se na mě podíval. Rychle ale ovládl a nasadil svůj drsný výraz pouličního rváče a násilníka. Nenuceně zazíval a ukázal své zoubky v plné výbavě. Pak se mlsně olíznul a smaragdovým jiskřivým pohledem hypnotizoval nezvaného návštěvníka.
„Pusť to!“ ukázala jsem směrem k jeho ramenu. Nechtělo se mu, křečovitě zatínal prstíky do svého lupu. Významně jsem se zadívala na kocoura, který začal teatrálně vstávat a jen tak pro efekt ukázal všechny své drápy.  Tvoreček rezignovaně vzdychnul a pustil svůj náklad na podlahu.
Pohodlně jsem se opřela. „A teď mi hezky vysvětlíš, co to má znamenat!“
O pět minut později kocour spokojeně oddychoval. Já zašátrala v křesle po mojí placatici s rumem a osladila jsem si jím silnou kávu. Na jednu stranu se mi ulevilo, neboť záhada ztácejících se ponožek byla vyřešena. Ale na tu druhou…. Zatraceně, Šmudla a fetišista?!
Budu muset hodit řeč s Profou.
Kafe a myšlenky na Šmudlův problém mě udržely vzhůru až do svítání. Hodím si šlofíčka po obědě, slíbila jsem si a vyšla ven pro vodu.
Venku to vypadalo na krásně zachmuřený den.  Třeba i bouřka bude, zadoufala jsem. Les se začal probouzet.
„Hej, ty!“ ozval se za mnou známý hlas.  Vypadá to, že nejen les. No, to ten den hezky začíná…
„Ne, Armando! Esmeraldu jsem neviděla.“ řekla jsem rezignovaným hlasem.
Armando si povzdechl a odcházel pryč. Nechápala jsem ho. Proč si to pako dává rande se slepou holkou v lese?!
Připravila jsem si snídani a nalila koucouru mléko do misky.
Rytmické zaťukání na dveře mě zarazilo v půli sousta. Usmála jsem se. Takhle ťuká jen jeden čl… teda tvor.
„Pojď dál, Edwarde.“
Po našem trochu rozpačitém seznámení jsem zjistila, že Edward je na upíra vcelku milý kluk. I když mě jeho dar – čtení myšlenek docela vyděsil. Ale díky bohu, moje číst nemohl. Myslím, že je to z toho důvodu, že já sem prostě nepatřím.
Dobře se mi s ním povídalo, uměl hezky vyprávět a dost toho za více než sto let svého života zažil. A nebyl pro něj problém udělat mi ze stoletého doubku polena na topení.  Ani k tomu nepotřeboval sekyrku. Jen kocour nebyl z jeho návštěv moc nadšený. Když se mi jednou Edward svěřil, že nejraději má kočkovité šelmy, nemohla jsem ho dostat ze stropního trámu dva dny, jak tam měl křečovitě zatnuté drápky.
Po mém vyprávění o ostatních nadpřirozených bytostech obývajícíh náš les ho několikrát proběhal křížem krážem, aby někoho viděl. Obzvláště Rusalky a Bludičky ho zaujaly. Ale měl smůlu. Nenašel nikoho. Ale i tak mi nakonec uvěřil. Shodli jsem se na teorii, že se mohou vidět jen postavy, které k sobě „patří“. Nakonec, v případě Esmeraldy to bylo jen dobře. On by člověk bloudící lesem a rozbíjející si kolena neměl v lese plném upírů dlouhou životnost. Ať mi Edward netvrdí, že nikdo z jeho rodiny občas nedostane chuť na nějakou „mlsku“ a takhle jim mávat pod nosem čerstvou krví, by dopadlo stejně, jako mě vnadit na čokoládu.  Kouknu, vidím a CHRAMST!
Při líčení mého nočního zážitku jsme se oba dva zasmáli.
„Chceš naštípat dříví?“ zeptal se, když se dosmál.
Chtěla jsem říct, že ano, ale vzpomněla jsem si, že se mají stavit vlci a chtěla jsem je taky trochu zaměstnat. Jinak by mi zase vyžrali špajz! Po jejich posledním nájezdu si sbalila špajzová myška uzlíček a šla se porozhlédnout po nějakém kostele.
Sam a jeho parta byla banda veselých kluků, kteří nezkazili žádnou legraci. I když při jejich první návštěvě jsem byla velice zklamaná, že Sam odložil svůj lopuch a vrátil se ke konvenčním způsobům odívaní. Měla jsem ten lopuch ráda. A byla na něm beruška. A nakonec, chlap, kterému na zakrytí intimních míst nestačí jen tak nějaký lísteček, ale musí šáhnout po velkém lopuchu… No nic.
„Vlkodlaci?!“ vyhrkl zděšeně Edward.
„Ale ti jsou nebezpeční!“
Ha, ha, ha…. A to řekl upír v mojí kuchyni! Pochybovačně jsem se na něj podívala.
„Jedině, když se dostanu mezi ně a jídlo.“ oponovala jsem mu.
Nehádal se se mnou, z předchozích rozepří věděl, že má smůlu. A já si začal připravovat suroviny.
„Co to je?“ zeptal se znechuceně při pohledu do mísy.
„Těsto na buchty,“ usmála jsem se na něj, „a ty budeš míchat! Hezky si vyhrň rukávy a šup do toho!“
Nechtělo se mu do toho, ale byla jsem neoblomná.
Nakonec tomu přišel na chuť a bylo vidět, že si to i užívá.  Byl na něj opravdu hezký pohled – vyrýsované svaly na kamenném přeloktí mu jen hrály, napnuté šlachy se chvěly a dlouhé štíhlé prsty obepínající vařečku... Ve tváři měl zaujatý výraz a  špička jazyka mu vykukovala v koutku úst. Občas jsem ho sice musela zarazit, když použil více síly, než bylo třeba, ale brzy našel ten správný rytmus – kdy přidat a kdy zase ubrat, kdy je zapotřebí síla a kdy jemnost…
Když jsem sypala ty zlatavé krasavice moučkovým cukrem, díval se na ně pohledem, který obvykle věnují matky svým dětem. Fakt se nám povedly!
„TO si vlci pochutnají.“ řekla jsem s úsměvem a Edward se mnou roztržitě souhlasil. Pak se zarazil a vykulil na mě oči. Rychlým pohybem přitiskl tác s buchtami ke svému hrudníku. Jako by je chtěl chránit.
„Vlci? Ale oni je… sežerou!“ vyplivl to slovo tak znechuceně, jako by to bylo něco zvráceného.
„Edwarde,“ přišla jsem pomalu k němu a snažila se mu tác vzít z křečovitě sevřených prstů, „ od toho přece pečivo je. Tak to ve světě chodí, buchty se upečou a pak snědí. S tím nic nenaděláš.“
Můj chlácholivý tón zabral a já je vypáčila z jeho rukou. Položila jsem mu ruku na rameno.
„Jsi v pořádku?“
Pokýval hlavou a pak se zahleděl ke dveřím. Ty se najednou zprudka otevřely a v nich stál Sam a spol..
„Ale copak, tady se neklepe?“ vyjela jsem na ně a nevšímala si, že oni se teda klepou.
„Cullene!“ pronesl Sam chladně místo pozdravu, ale bylo vidět, že se mu ulevilo.
„Same!“ oplatil mu Edward s nenávistným tónem. Ještě jednou se lítostivě podíval na buchty a pak se se mnou rozloučil a odešel. Chvíli se teda zaseknul ve dveřich, protože ani on ani Sam nechtěl ustoupitl a až mé houknutí – Nejdřív výstup, potom nástup! – donutil Sama a smečku ukročit stranou.
Dívala jsem se z okna na tu smutnou postavu mizející v lese a jen na půl ucha poslouchala mlaskání a dohady vlků, kdo kolik toho sežral a na koho se nedostalo. Roztržitě jsem hladila kocoura, který se krčil na parapetu a mohl v tu chvíli suplovat oprašovadlo. Jen k němu přidělat tyč. Naježená srst byla jeho podvědomá reakce na vlky.

Otočila jsem se a zahleděla se na tác, který byl vyžrán do posledního drobečku.
Jak to tak vypadá, budu si muset pořídit větší pekáč. Ten můj starý tady prostě neobstojí.





Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2

Twilly

13)  Twilly (08.01.2012 13:57)

To znamená, že už píšeš žádost o schválení? Pač začíná mi být jasný, že tuším, odkud si vzala toho kocoura - mě taky neradno naš... páč se můžu taky neváhat "použít" :D :D :D :D ... Esmeraaaaaalaaaaa - buch - flooor deeel caaaampooooo - buch

Bosorka

12)  Bosorka (08.01.2012 13:49)

:D

Twilly

11)  Twilly (08.01.2012 13:35)

Macku, tak tohle není žádost, tohle je příkaz! Ať do večera požádáš o schválení série, nebo jinak to udělám za tebe v zastoupení

Puťu, prďko

Hanetka

10)  Hanetka (08.01.2012 13:09)

A já, kam se mi pořád ztrácejí ponožky! A vždycky jenom jedna z páru!
Bos... A po tomhle mám jako psát Ledové srdce? Se tu uřehtám a nechám je rozmrznout rovnou, jo? Jako sněhuláky na jaře. A bude. Nicméně... s tou kapitolovkou to zvaž. Tohle si o pokračování vyloženě říká.

Janeba

9)  Janeba (08.01.2012 13:00)

Bosi, Bosi, Bosi, Bosi, Bosi, Bosi, Bosi, Bosi, Bosi, Bosi!!!!

Janeba

8)  Janeba (08.01.2012 12:58)

Kamí, určitě nechce!!!! Ale co by pro nás neudělala, když ji máme tak móóóc rádi a mylujeme, viď, Bosinko!!!! ;)

Kamikadze

7)  Kamikadze (08.01.2012 12:55)

Bosí, ehm, nechceš z toho udělat kapitolovku? jenom takovej návrh, víš...

Twilly

6)  Twilly (08.01.2012 11:54)

Malém jsem nedovařila oběd, mladá damo!!! Se tohle dělá? Misto vaření tady zmiram smíchem. Šmoula fetišista, Sám, jeho lopuch a beruška... Randechtivý Armando... Edward mísící prvotřídníma pacinkama těsto... Hysterický boj o jídlo (ani netušíš, Edwarde, jak ti rozumím!!!) Ale nejvíc mě dostal bojovej kocour. Zbožňuji tvé písmenka, ségro

Janeba

5)  Janeba (08.01.2012 11:53)

Bosinko, jsi neskutečná čarodějka!!! Perly sypeš kolem sebe jako macecha Popelce!!!
Jen stále hledám Paula!!! Přece jsi ho nenechala s TAMTOU u tyče??? :p Ta by určitě nehledala berušku na jeho lopuchu!!!
Můj Zášupšaník, co mi věčně krade jednu z ponožek si nedá a nedá říct! Nic na něj neplatí! Kocourů mám docela dost, ale z těch si nic nedělá!!!
Edward je naprosto super, jen by mě zajímalo, kdo z nás Edwaromilů tě uplatil, že jsi k němu velmi překvapivě shovívá!!!
Bosinko, skvělé , zavinila jsi na mé tváři škleb, který tam vydrží, doufám, hodně dlouho, protože zítra k nám přijede návštěva na dobu neurčitou a nevím, kdy budu mít přístup k noťásku , abych mohla tento náladu zvedající skvost a jeho pokračování číst!!!! ;)
Děkuji!!!

4)  Babča S. (08.01.2012 11:50)

Amisha

3)  Amisha (08.01.2012 11:36)

Zase jsem na hadry! U tohohle se nedá uspávat!!!

THe

2)  THe (08.01.2012 11:20)

Néééé. To prostě nejde přežít ve zdraví!

sfinga

1)  sfinga (08.01.2012 11:16)

Hele, ty ponožky - Šmudla? Já tipovala Dobbyho ;)
Chudinka kocour, jak asi musel bejt vyděšenej, když jsi tak dlouho nemohla dostat dolů
Ovšem vidět Edwarda, jak zadělává na buchty... i když jsem vlkomilka, áááááááách
Hej, osobo a nepotuluje se tam s vlky někde i Jacob?

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek