Sekce

Galerie

/gallery/magicky les.jpg

Edward a BUCHTY?

„Já Tě Vidím!“
Tón mého hlasu zastavil postavu plížící se mou ložnici. Nekřičela jsem, ale v nočním tichu rušeném jen skřípáním červotočích hrátek, zazněl jako výstřel. Zarazil se v půli kroku.
Stáhla jsem stínidlo z dosud ukrývané petrolejky a žluté světlo zalilo místonost. I když stál ke mně zády, jasně jsem viděla, jak mu poklesla ramena. Přištiženě se na mě zadíval přes rameno. Pak jeho pohled střelil ke dveřím. Bylo mi jasné, že chce zdrhnout. Tak to teda ne, holenku, tohle vyřídíme jednou provždy! Nevím, jak dlouho tohle provozoval, ale mojí ložnicí se prostě nikdo nebude beztrestně producírovat. Ne, bez mého výslovného pozvání.
„Zapomeň! Mám tu koucoura a nebudu váhat ho použít!“
Kocour na chvíli vypadnul z role a překvapeně se na mě podíval. Rychle ale ovládl a nasadil svůj drsný výraz pouličního rváče a násilníka. Nenuceně zazíval a ukázal své zoubky v plné výbavě. Pak se mlsně olíznul a smaragdovým jiskřivým pohledem hypnotizoval nezvaného návštěvníka.
„Pusť to!“ ukázala jsem směrem k jeho ramenu. Nechtělo se mu, křečovitě zatínal prstíky do svého lupu. Významně jsem se zadívala na kocoura, který začal teatrálně vstávat a jen tak pro efekt ukázal všechny své drápy.  Tvoreček rezignovaně vzdychnul a pustil svůj náklad na podlahu.
Pohodlně jsem se opřela. „A teď mi hezky vysvětlíš, co to má znamenat!“
O pět minut později kocour spokojeně oddychoval. Já zašátrala v křesle po mojí placatici s rumem a osladila jsem si jím silnou kávu. Na jednu stranu se mi ulevilo, neboť záhada ztácejících se ponožek byla vyřešena. Ale na tu druhou…. Zatraceně, Šmudla a fetišista?!
Budu muset hodit řeč s Profou.
Kafe a myšlenky na Šmudlův problém mě udržely vzhůru až do svítání. Hodím si šlofíčka po obědě, slíbila jsem si a vyšla ven pro vodu.
Venku to vypadalo na krásně zachmuřený den.  Třeba i bouřka bude, zadoufala jsem. Les se začal probouzet.
„Hej, ty!“ ozval se za mnou známý hlas.  Vypadá to, že nejen les. No, to ten den hezky začíná…
„Ne, Armando! Esmeraldu jsem neviděla.“ řekla jsem rezignovaným hlasem.
Armando si povzdechl a odcházel pryč. Nechápala jsem ho. Proč si to pako dává rande se slepou holkou v lese?!
Připravila jsem si snídani a nalila koucouru mléko do misky.
Rytmické zaťukání na dveře mě zarazilo v půli sousta. Usmála jsem se. Takhle ťuká jen jeden čl… teda tvor.
„Pojď dál, Edwarde.“
Po našem trochu rozpačitém seznámení jsem zjistila, že Edward je na upíra vcelku milý kluk. I když mě jeho dar – čtení myšlenek docela vyděsil. Ale díky bohu, moje číst nemohl. Myslím, že je to z toho důvodu, že já sem prostě nepatřím.
Dobře se mi s ním povídalo, uměl hezky vyprávět a dost toho za více než sto let svého života zažil. A nebyl pro něj problém udělat mi ze stoletého doubku polena na topení.  Ani k tomu nepotřeboval sekyrku. Jen kocour nebyl z jeho návštěv moc nadšený. Když se mi jednou Edward svěřil, že nejraději má kočkovité šelmy, nemohla jsem ho dostat ze stropního trámu dva dny, jak tam měl křečovitě zatnuté drápky.
Po mém vyprávění o ostatních nadpřirozených bytostech obývajícíh náš les ho několikrát proběhal křížem krážem, aby někoho viděl. Obzvláště Rusalky a Bludičky ho zaujaly. Ale měl smůlu. Nenašel nikoho. Ale i tak mi nakonec uvěřil. Shodli jsem se na teorii, že se mohou vidět jen postavy, které k sobě „patří“. Nakonec, v případě Esmeraldy to bylo jen dobře. On by člověk bloudící lesem a rozbíjející si kolena neměl v lese plném upírů dlouhou životnost. Ať mi Edward netvrdí, že nikdo z jeho rodiny občas nedostane chuť na nějakou „mlsku“ a takhle jim mávat pod nosem čerstvou krví, by dopadlo stejně, jako mě vnadit na čokoládu.  Kouknu, vidím a CHRAMST!
Při líčení mého nočního zážitku jsme se oba dva zasmáli.
„Chceš naštípat dříví?“ zeptal se, když se dosmál.
Chtěla jsem říct, že ano, ale vzpomněla jsem si, že se mají stavit vlci a chtěla jsem je taky trochu zaměstnat. Jinak by mi zase vyžrali špajz! Po jejich posledním nájezdu si sbalila špajzová myška uzlíček a šla se porozhlédnout po nějakém kostele.
Sam a jeho parta byla banda veselých kluků, kteří nezkazili žádnou legraci. I když při jejich první návštěvě jsem byla velice zklamaná, že Sam odložil svůj lopuch a vrátil se ke konvenčním způsobům odívaní. Měla jsem ten lopuch ráda. A byla na něm beruška. A nakonec, chlap, kterému na zakrytí intimních míst nestačí jen tak nějaký lísteček, ale musí šáhnout po velkém lopuchu… No nic.
„Vlkodlaci?!“ vyhrkl zděšeně Edward.
„Ale ti jsou nebezpeční!“
Ha, ha, ha…. A to řekl upír v mojí kuchyni! Pochybovačně jsem se na něj podívala.
„Jedině, když se dostanu mezi ně a jídlo.“ oponovala jsem mu.
Nehádal se se mnou, z předchozích rozepří věděl, že má smůlu. A já si začal připravovat suroviny.
„Co to je?“ zeptal se znechuceně při pohledu do mísy.
„Těsto na buchty,“ usmála jsem se na něj, „a ty budeš míchat! Hezky si vyhrň rukávy a šup do toho!“
Nechtělo se mu do toho, ale byla jsem neoblomná.
Nakonec tomu přišel na chuť a bylo vidět, že si to i užívá.  Byl na něj opravdu hezký pohled – vyrýsované svaly na kamenném přeloktí mu jen hrály, napnuté šlachy se chvěly a dlouhé štíhlé prsty obepínající vařečku... Ve tváři měl zaujatý výraz a  špička jazyka mu vykukovala v koutku úst. Občas jsem ho sice musela zarazit, když použil více síly, než bylo třeba, ale brzy našel ten správný rytmus – kdy přidat a kdy zase ubrat, kdy je zapotřebí síla a kdy jemnost…
Když jsem sypala ty zlatavé krasavice moučkovým cukrem, díval se na ně pohledem, který obvykle věnují matky svým dětem. Fakt se nám povedly!
„TO si vlci pochutnají.“ řekla jsem s úsměvem a Edward se mnou roztržitě souhlasil. Pak se zarazil a vykulil na mě oči. Rychlým pohybem přitiskl tác s buchtami ke svému hrudníku. Jako by je chtěl chránit.
„Vlci? Ale oni je… sežerou!“ vyplivl to slovo tak znechuceně, jako by to bylo něco zvráceného.
„Edwarde,“ přišla jsem pomalu k němu a snažila se mu tác vzít z křečovitě sevřených prstů, „ od toho přece pečivo je. Tak to ve světě chodí, buchty se upečou a pak snědí. S tím nic nenaděláš.“
Můj chlácholivý tón zabral a já je vypáčila z jeho rukou. Položila jsem mu ruku na rameno.
„Jsi v pořádku?“
Pokýval hlavou a pak se zahleděl ke dveřím. Ty se najednou zprudka otevřely a v nich stál Sam a spol..
„Ale copak, tady se neklepe?“ vyjela jsem na ně a nevšímala si, že oni se teda klepou.
„Cullene!“ pronesl Sam chladně místo pozdravu, ale bylo vidět, že se mu ulevilo.
„Same!“ oplatil mu Edward s nenávistným tónem. Ještě jednou se lítostivě podíval na buchty a pak se se mnou rozloučil a odešel. Chvíli se teda zaseknul ve dveřich, protože ani on ani Sam nechtěl ustoupitl a až mé houknutí – Nejdřív výstup, potom nástup! – donutil Sama a smečku ukročit stranou.
Dívala jsem se z okna na tu smutnou postavu mizející v lese a jen na půl ucha poslouchala mlaskání a dohady vlků, kdo kolik toho sežral a na koho se nedostalo. Roztržitě jsem hladila kocoura, který se krčil na parapetu a mohl v tu chvíli suplovat oprašovadlo. Jen k němu přidělat tyč. Naježená srst byla jeho podvědomá reakce na vlky.

Otočila jsem se a zahleděla se na tác, který byl vyžrán do posledního drobečku.
Jak to tak vypadá, budu si muset pořídit větší pekáč. Ten můj starý tady prostě neobstojí.





Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

emam

33)  emam (18.09.2013 20:04)

Já chci být taky čarodejnice!!!:( Ale chápu, koště je jen jedno

Marvi

32)  Marvi (16.08.2012 22:07)

Teda upír a peče Parádní četba!

Michangela

31)  Michangela (12.01.2012 22:42)

miamam

30)  miamam (11.01.2012 11:59)

Divim se teda, že ty Edwardovy buchty vůbec jedli! Ale oni jsou fakt všežraví, co

monikola

29)  monikola (11.01.2012 10:24)

ach, Edward brániaci buchty bol rozkošný živo si predstavujem ten zhrozený výraz, keď pochopil, že budú zožraté partiou vlkodlakov

HMR

28)  HMR (10.01.2012 06:38)

Ha, tak kocour už je v posteli...

julie

27)  julie (09.01.2012 23:55)

Bos,že bys mě přesvědčila...
Twilly viď? Krásný chlapy prostě můžu!:) :) :)

Jula

26)  Jula (09.01.2012 21:33)

Klidně bych si to s těma buchtama na chvíli vyměnila, taky potřebuji tu správnou péči ;)

Bosorka

25)  Bosorka (09.01.2012 20:47)

Děkuju!
Julie - samozřejmě, o čem jiném? Buchty prostě potřebují tu správnou péči! ;)

Twilly

24)  Twilly (09.01.2012 13:50)

taky jsi byla chviličku na pochybách, Julinko? A jen tak mmch, máš kráááááááásný avatárek

julie

23)  julie (09.01.2012 13:45)

Kouknu, vidím a CHRAMST! Jo,slyšely jste, že čokoláda je dobrá proti kašli? Konečně!Za tohle by měli dostat nobelovku... jenže, aby ji pak ti naši "ekonomové" nedali jenom na recept...po gramech
A hnátománie nám krásně nabírá na obrátkách: "vyrýsované svaly svaly na kamenném přeloktí mu jen hrály, napnuté šlachy a dlouhé štíhlé prsty obepínající vařečku..."
"Občas jsem ho sice musela zarazit, když použil více síly, než bylo třeba, ale brzy našel ten správný rytmus – kdy přidat a kdy zase ubrat, kdy je zapotřebí síla a kdy jemnost…"jenom se ujistím, mluvíme pořád ještě o buchtách?

Cathlin

22)  Cathlin (09.01.2012 12:32)

Skvělá autoritativní "babice"!!!!

sakraprace

21)  sakraprace (09.01.2012 10:19)

Ale oni je sežerou

Marcelle

20)  Marcelle (09.01.2012 08:37)

a byla na něm beruška

Empress

19)  Empress (08.01.2012 21:52)

Hahaha, takže Šmudla je na vine keď neviem nájsť ponožky, dobre vedieť
Hmmm a takú miesičku cesta akú si opísala, no nebola by som proti:D :D :D A to som tiež vlkofilka
A tá miestnosť plná vlkov To by som tie buchty piekla kľudne každý deň

Kamci

18)  Kamci (08.01.2012 18:45)

chudáček Eda

Janeba

17)  Janeba (08.01.2012 15:27)


*fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks*

dorianna

16)  dorianna (08.01.2012 14:40)

Twilly

15)  Twilly (08.01.2012 14:07)

HA! Něco za něco, nejdřív ta série!

Bosorka

14)  Bosorka (08.01.2012 14:05)


Tak řekni, odkud? ;)

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Jacob - EC promo