Sekce

Galerie

/gallery/thumbs/friends.jpg

Náhled do pár všedních dnů této nevšední rodiny...

Za okny ubíhal svět.
Zelený.
Jako vždycky touhle dobou.
Jakoukoliv dobou, tady ve Forks.


I Bella byla zelená a pro dnešek to rozhodně nebyla její oblíbená barva.
Seděla na zadním sedadle Edwardova Aston Martinu a vpíjela se do očí majiteli vozu, jako baletka musíc se zaměřit na jediný bod při tvoření nekonečných piruet. To aby se jí neudělalo zle z nepřirozeně rychle se za okny míhajících lamp pouličního osvětlení.

Říkat Emmettovi, aby jel lidsky, bral ohledy na lidský žaludek, Bellin žaludek a jeho obsah, který vyhrožoval evakuací, bylo jako hrách na stěnu házet, a Edward
si vyčítal, že neodolal prosbám svého bratra a vůz mu zapůjčil. Ten se hájil nevinnými výmluvami typu, že chytil na semaforech zelenou vlnu apod.

Edward se tedy pokusil alespoň přivést Bellu na jiné myšlenky svým novým hobby, které se snažil vybrousit do dokonalosti - dech beroucím polibkem.
To fungovalo, Bellino srdce na okamžik přestalo konkurovat heavy metalu, který se linul z CD přehrávače vozu (protože zlaté pravidlo zní, že posádka poslouchá to,
co chce poslouchat řidič, a u Emmetta hlasité rovnalo se stylové) a přidalo se k tichému rozjímání srdcí ostatních pasažérů.

„Kdybych tak věděl, na co myslíš,“ povzdychl Edward s očima upřenýma na středobod svého osobního vesmíru. „To je tak…“
„Frustrující,“ zapitvořili se unisono Emmett a na sedadle spolujezdce Rosalie a zasmáli se na sebe.
„Tady chce někdo jet do školy stopem!“ ucedil skrz skřípající zuby Edward a Emmett s Rosalií se zašklebili ještě víc a naznačili, že si ústa zamykají a klíč odhazují z okénka vozu.

Edward se vrátil k Belle.
Bella zavrněla jako spokojené kotě a pohodlněji se zavrtala do Edwardova svetru.
„No to je jednoduché,“ odpověděla nakonec s ruměncem ve tváři, „nemám v hlavě žádné myšlenky, jak by tam pro ně mohlo být místo!“

Edward se potěšeně usmál a šeptl: „Tak to jsme na tom stejně, taky mám v mysli prázdno, žádnou myšlenku, když tě políbím“. Potom se zašklebil: „Totiž žádnou vlastní myšlenku, Emme!“

Hodil po posledně jmenovaném v rychlosti první věcí, co mu přišla pod ruku, což byla Bellina svačina, jablko.
Emmett se zasmál, zatímco Rosalie ladně chytila letící vitamíny a nonšalantně podala jablko zpět Belle se slovy: „Připravil by tě o svačinu, vidíš, to je manželství v jeho pojetí, co je tvoje, to je jeho, ještě bych termín svatby, být tebou, lehce poupravila na… nikdy“.
Emmett dodal: „Bello, Edward chtěl slyšet, jak se tvé myšlenky překřikují jedna přes druhou a všechny melou o tom, jak úžasně líbá, a ty mu takhle pošlapeš jeho ego!“
Edward povzdechl: „Už tam budem´?“
Načež se všichni zbývající tři členové posádky sportovního vozu uvolněně zasmáli a pokračovali v replice ze Shreka.

Konečně byli na místě a šli si užít poslední den ve škole.

Alice s Jasperem už na ně čekali na parkovišti, opřeni o motorku, protože Jasper chtěl zažít něco nového a Alice měla nepříjemnou vizi, že Bella snídani v žaludku neudrží a tak neměla chuť mačkat se s ostatními v autě, stejně jako mačkat si svůj nový kostýmek od Prady.



 

 

Na ten poslední školní den pak v následujících letech, na počátku své věčnosti, vzpomínala Bella ještě často, zejména když sama zapomněla na rychlostní limity a řítila se svým „potom autem“.

Tak jako například dnes, vedle ní seděl její manžel, nestoudně krásný, jak jinak, a snažil se rozptylovat její pozornost, jak jinak, v čemž mu ochotně pomáhala, jak jinak.
Byla by přejela odbočku k domu své tchýně a tchána, nebýt Renesmé a Jacoba, kteří se už nemohli dočkat, až se vrátí Bella s Edwardem z práce a vydali se jim naproti.

 

Bella s Edwardem vedli soukromou advokátní kancelář, což byl vždy Edwardův sen, takové nostalgické gesto jako vzpomínka na jeho biologického otce – Edwarda Masena, který byl rovněž právník.
Sice měl Edward stále trochu potíže nevykřikovat u soudu „Námitka“ dříve, než protistrana vůbec řekla to, proti čemu ji chtěl vznést, nahlas, ale jinak se jim v nové kariéře vedlo.
Jak začala Renesmé dospívat a potřebovala rodiče čím dál tím méně (a Jacoba stále více), rozhodli se, že studentského života už bylo dost a vkročili do řad daňových poplatníků.
Právnické kličky, hledání vhodného precedentu (což bylo snadné s jejich pamětí a Edwardovými prožitými léty), vášnivé diskuse nad výkladem právního předpisu, to všechno přinášelo do jejich životů další zajímavé podněty a další věc, kterou mohli společně sdílet, a která měla smysl, protože mohli pomoci lidem.

Bella, zatímco zastavila, aby si Nessie a Jacob mohli naskočit do vozu, na moment sňala štít chránící její mysl a poslala Edwardovi v myšlenkách smutný povzdech: „Jak nám dospěla, naše malá Renesmé.“
Edward jí stiskl dlaň a zašeptal: „Krásná po mamince. A stejně tak stará.“ Pousmál se uličnicky.

„A o rok starší než její otec, jak typické, muži nikdy nedospě…“ Zbytek myšlenky zanikl opět zakryt štítem, neboť Edwardovy rty zapomněly na slušné vychování stran neskákání do řeči a o citových projevech na veřejnosti a míry jejich vhodnosti nemluvě.
„Mami, tati,“ zakňourala Ness a přiměla tak rodiče konečně k pozdravu.

Ano, dnes je čekala oslava Nessiiných osmnáctých narozenin, alespoň pokud jde o biologický věk jejího těla, kalendář by protestoval a zakládal odbory, podle jeho výpočtů byla daleko, daleko mladší.
Alice už zase našla svůj smysl života a nadšeně tančila po domě ve snaze udělat z něj nezapomenutelné (rozuměj: co nejkýčovitější) místo oslav.
Emmett nakukoval do rozměrné krabice, kterou na pokyn Alice nesl z auta, a poškleboval se nad velikostí narozeninového dortu, který se tam skrýval: „Tolik pater? Proboha, snad z něj nevyskočí Jacob? Bude aspoň oblečený, že jo?“

Rosalie si přisadila: „Nemám mu udělat do té krabice aspoň dírky, ať může dýchat?“

Alice nasadila nasupený výraz a dalo jí dost přemáhání – a Jasper musel přispěchat na pomoc svým darem – aby se uklidnila a nezačala dortovou bitvu.

Po oslavě v úzkém kruhu rodinném, upíro-vlkodlako-lidském, se Renesmé s Jacobem chystali nenápadně vytratit ven.
Ne dost rychle na Alice a Edwarda.
„Kampak, kampak, mládeži?“ usmíval se Edward, ale svaly na obličeji měl lehce napjaté.
„Teto Alice!“ zažaloval Nessiin hlas, že je zradila.

Bella se hned připojila k manželově boku a pohladila ho po paži: „Jdou se jen projít, že, děti?“
„Já už nejsem dítě, mamiii,“ našpulila Ness zlostně - svým slovům navzdory jako tříleté batole - pusu.
„Tak hlavně nikde nesedejte, zem je ještě studená a vlhká po těch deštích!“ snažila se dál Bella skrýt za mateřskými radami prosbu, aby se do jiné než polohy ve stoje a ve vší počestnosti – jako například proboha oslavu osmnáctin Renesmé - nevrhali.

Carlisle se zasmál a neodpustil si, aby nepřidal svou lékařskou trošku do mlýna: „Maminka má pravdu, Nessie, ať si nepřivodíte vlka…“
„Nebo vlčátko,“ vpadl do konverzace Emmett.
Edwardovi ztuhly rysy, Renesmé vystřídala všechny odstíny purpurové a Jacobovi zaskočil zbytek kuřecího stehna, kterým se ládoval, takže k ní vzápětí barvou svého obličeje dokonale ladil.
„Žádné obavy, dnes bude jen první opravdová pusa,“ culila se Alice nadšeně a skoro zatleskala.
„Tetoooo, to je trapný!“ téměř brečela Ness, chytla Jacoba, pro kterého to byla rovněž nová informace a zubil se nad Nessiinými plány, za paži a táhla ho ven z domu, přičemž svou zlost vybila na bezbranných skleněných dveřích, které se otřásly v pantech.

Edward ještě stihl za Jacobem syknout: „Ušetři nás alespoň výsledků svého výzkumu!“ v reakci na Jacobovu myšlenku, jestli bude polibek s Renesmé podobný tomu s Bellou.

Konečně osaměli. Renesmé měla v očích slzy vzteku, ale Jacob jí něco šeptal do ucha, takže za chvíli zapomněla na minulé okamžiky a nechala se pohltit přítomností a budoucností, kterou jí právě Jacob v představách maloval na ten nejchutnější odstín růžové.
Dospívala tak rychle, někdy toho bylo i na ni moc, ta směs dětského a dospělého. Cítila se tak opožděně, že teprve dnes si dají s Jacobem skutečnou pusu, ne tu dětskou jako dřív, ale hluboký, vášnivý polibek, ale zároveň se bála vlastní nemotornosti, neměla tolik let na psychickou přípravu jako její vrstevnice a tolik načtených Bravíček, jako ony. Věděla jen, že se ten polibek jmenuje podobně jako hasák, zasmála se té vzpomínce…
No než to stihla promyslet, její rty se zcela instinktivně a přirozeně zavlnily a pootevřely v dokonalé harmonii s těmi Jacobovými, jejichž majitel naopak nepřemýšlel vůbec, a ona docela zapomněla, z čeho že to chtěla mít obavy, že by měla dýchat a že tohle asi bude ta oblast, na kterou platí „Neuč se, život tě naučí!“.

Bella utopená v myšlenkách na první dny své zamilovanosti milosrdně zakryla nadálku Nessie a Jacoba štítem, aby měli oni i jejich myšlenky soukromí, a nechápavý pohled Edwarda zaplašila bezslovným dialogem jejich dokonale kompatibilních rtů.
„Zahraj mi něco, prosím,“ vedla manžela mezi polibky něžně ke klavíru.
Edward se na moment odmlčel a pak zastřeným hlasem zašeptal: „Tohle jsem si přehrával pořád dokola tehdy po svém návratu z Aljašky.“

Bella zamyšleně prstem kreslila abstraktní motivy v manželově dlani, cítila jeho dávno prožitou bolest s ním a byla vděčná za sílu, s jakou se rozhodl zvolit si za svůj osud ji.

Opřela si o jeho rameno hlavu, zatímco on potichu začal hrát a krátce nato svým sametovým hlasem i zpívat písničku Unintended (Nezamýšlená) od Muse:

I'll be there as soon as I  can
but I'm busy
mending broken
pieces of the life I had before
before you

Budu zde, tak brzy, jak budu moci,
ale jsem zaneprázdněn
slepováním rozbitých
střípků  života,
který jsem vedl předtím
před tebou

(pozn.: volný překlad)

„A teeeď se budeme dívat na Supermana!“ zahlaholil později k večeru Emmett, až sebou všech zbývajících osm Cullenových a jeden Black trhli.
Jacob, Jasper a Edward se souhlasně křenili: „Jo, konečně něco ze života!“
Rosalie s Alicí se na sebe zmučeně podívaly.
Belle jen zacukaly koutky úst, to jak si vzpomněla na své „teorie“ o tom, kdo Edward je, které spřádala v těch dávných, v paměti vybledlých, časech své lidské minulosti.

Rosalie ucedila: „Co je reálného na tom lítání v nemoderní pláštěnce? Si nemůže vzít sexy deštník?“
Jacob se zakuckal smíchy: „No díky tomu plášti v téhle verzi Supermana lítá, co by dělal s deštníkem? Co kdyby se mu v letu složil?“
Rosalie ho zpražila pohledem: „Tak ať si vezme vystřelovací a vystřelí odtud co nejdřív, já se chci dívat na Dallas!“

Alice si přisadila: „Fakt nechápu, jak můžete mít za vzor chlapa, co do dneška nepřišel na to, proč se spodní prádlo jmenuje spodní.“ Znechuceně protočila panenky nad hrdelním zločinem spáchaným Supermanem na paní módě a s výkřikem: „Ach moje oči!“ se teatrálně skácela před obrazovkou, po které se už proháněl jmenovaný a jeho červené spodní, vrchní prádlo.
Carlisle s Esme se shovívavě pousmáli a dál společně luštili křížovku.

Kluci se nedali odradit a Nessie se zase nehnula z místa, kde byl Jacob a jeho tuna popcornu, takže zbytek klanu (tedy Bella, Alice a Rosalie) se po chvíli raději vzdálil do podkrovní části domu, aby nemusel poslouchat silácké řečičky kluků, když srovnávali sami sebe s výkonem hlavního hrdiny.

Renesmé za chvíli zradila její oční víčka, takže ji Carlisle odnesl do bývalého Edwardova pokoje a poté se vydali s Esme na procházku při úplňku.
Esme čekala na manžela před domem.

Carlisle se na ni zdálky zazubil a s hravými jiskrami v očích prohodil: „Věříte na lásku na první pohled, madam?“
Esme se usmála a v náručí spoutala svého muže, který se mezitím přiblížil: „Přijde na to, dáte-li mi k tomu důvod, pane?“

Upíří kluci a jeden vlkodlačí dál fandili Supermanovi a pošklebovali se Clarku Kentovi a jeho „trapnému krytí“. S kamufláží, s vytvářením jiné identity měli vlastní a kasali se, že lepší, zkušenosti.
Dobírali si Edwarda, že je Clarkovi podobný, teď, když se jako advokát snaží za pomoci brýlí se silnými obručkami předstírat, že je starší, než na kolik vypadá.
Edward jim to oplácel popcornovou bouří, která se co chvíli snesla na jejich hlavy.

Jacoba volal domů Billy, takže ač nerad, popřál posléze dobrou noc a odešel.

Alice a Rosalie mezitím hučely do Belly, že manžela je potřeba vychovávat od začátku, jinak hrozně zvlčí, což neznamená to, že pak bude tak nabušený jako Jacob. Zasvětily Bellu do tajů ženských intrik a seznámily s arzenálem ženských zbraní.
Šedá je teorie a zelený strom života, proto se jaly hned vzápětí ukázat jednu z těchto zbraní v praxi. A to hned první lekcí kurzu pro pokročilé manželky nazvanou pracovně „Jak přimět chotě udělat, co jeho žena chce, a ještě jej nechat myslet si, že to byl jeho nápad“.
Mno, takže nakonec před obrazovkou domácího kina zbyli jen Edward s Bellou.

A ani jim za nějaký čas nevadilo, že nad ránem běží v televizi jen teleshopping.
„Jé, to už budou Vánoce? Co mi kupujete?“ vyrušil je z „tichého debatování“, když už svítalo, Emmett.
Edward se zasmál, až se Bellina hlava opřená pohodlně o jeho širokou hruď zatřásla a její nezkrotné lokny ho zašimraly v obličeji, a odsekl: „Ty sám máš dost nakoupíno!“
Renesmé, která se právě celá rozcuchaná a v pyžamu a s jedním okem pořád zavřeným objevila v hale, vzápětí doširoka otevřela oči a zvědavě pokukovala, kde má strejda Emmet tašky a co asi donesl jí.

Emmett se světácky zazubil: „Aaale, jen malá koupel v šampaňském.“

Rosalie, která scházela po schodech a zaslechla poslední slova, dělala, že strop je v tomto ročním období obzvláště poutavý, a honem se pustila do rozčesávání Nessiiných vlasů.

Bella se vytrhla ze zadumání, odložila fotoalbum, které do té doby s Edwardem prohlíželi, samozřejmě krom bezchybnosti očního pozadí toho druhého a vzápětí dopřála manželovi pohled na jiné své pozadí, když se odebrala připravit dcerce snídani a svačinu do školy.

Po chvíli před domem zatroubil klakson Jacobova auta a Renesmé odhopkala před dům.
Edward protočil panenky v reakci na tentýž pohyb kol na štěrku před domem doprovázeným pískotem (budiž vzorku na pneumatikách lehká zem) a vyrazil s Emmettem, Jasperem, Carlislem a Esme na „losování“.
Děvčata tiše debatovala nad dnešním programem, když se ve dveřích objevil Jasper následovaný zbytkem rodiny s potutelným úsměvem: „Tak žádný nebyl výherní, tak jsme je všechny zblajzli“.
Dívčí trio bylo dva dny před tím na srnčích hodech, které před losy upřednostňovaly, takže se jen zašklebily a dál se věnovaly nejnovějšímu katalogu Versace.

„No nic, vážení, jdeme se převléknout a vstříc novému pracovnímu dni,“ rozloučil se Edward a s rukou kolem Bellina pasu zamával přítomným od dveří.
„Byla to hezká oslava, díky, Alice,“ připojila se Bella.
Alice dojatě sklopila zrak: „Není zač!“ A pak oči zase zvedla v dětském nadšení: „A příště musíme dát i karaoke!“

Bella se zatvářila zděšeně: „No to není myslím nutné, díky za nabídku…“

Alice si smutně povzdechla: „Mám super album se soundtrackem z Pomády.“

Jasper se pousmál a ve snaze zvednout své drahé náladu zazpíval pasáž z jednoho ze závěrečných songů tohoto muzikálu: „You're the one that I want, oo-oo-oo, honey (Ty  jsi ta jediná, kterou chci, oh oh oh, zlato)“.

Emmett si přisadil: „Joo, to je dobrej nápad a Edward si může zazpívat: ´Won´t go to bed ´til I´m legally wed, I can´t, I am Eddie!´ (určitě si přeložíte sami ;-) , no je to něco ve smyslu, že nepůjde do postele, dokud není legálně oddán)“ Parodoval písničku Look at me, I´m Sandra Dee.

Esme ho pohoršeně zarazila a posléze i Edwarda, který ho chtěl vyrazit zavřeným oknem.
„Humor? Přejde!“ sliboval Edward bratrovi aspoň na dálku odvetu.

Smích se za nimi nesl, když vyrazili do příjemného – zataženého – dne ruku v ruce s Bellou.

No a kdo snědl ten dort? Musíte se opravdu zamýšlet? Copak nestačí vědět, že byl na návštěvě Jacob? ;-)

Hezký den

Carlie

 

Povídky od Carlie

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2 3   »

Kate

43)  Kate (09.04.2014 22:32)

To škádlení všech navzájem a neustále mě nikdy nepřestane bavit!

Carlie

42)  Carlie (04.04.2013 18:05)

Díky všem za milé ohlasy :-)

41)  Palomino (30.03.2013 23:29)

To byla švanda! :-D

kajka

40)  kajka (17.03.2012 23:04)

Carlie, báječně jsem se pobavila. Celou dobu jsem se pochechtávala. Musím říct, že nic podobnýho jsem tu zatím nečetla. Máš dar neuvěřitelně jemnýho a laskavýho humoru. Prostě a jednoduše, moc se mi to líbilo! A děkuju!!!

Twilly

39)  Twilly (29.11.2011 21:16)

Kačenko, tak ty ses vydala na cestu rýsování si břišních svalů webové posilky Carlie? Tak to se drž, má milá, páč tohle bude fitness jízda

Cathlin

38)  Cathlin (29.11.2011 21:10)

Carlie, tak mi dovol vstoupit do tvého autorského světa, vezmu to popořadě a jsem zvědavá, co všechno se tu přede mnou objeví! ;)
Tohle téma lákalo vždycky! Udělat ze Stephiny pohádky reál, ještě lépe trochu komedii! Jak asi doopravdy vypadal život v rodině Cullenů? Taky se vsadím, že to nebylo tak dokonalé, jak to popisuje Steph!
Některé vtípky se ti povedly! A Edward jako právník... hm!!!! Nevykřikovat "námitka" dříve než protistrana vůbec něco řekne... :D :D :D
Těším se na další povídku. :)

Janeba

37)  Janeba (31.07.2011 21:04)

Oloušku , báječné odreagování, stále přemýšlím kolikrát sis došla pro vtipnou kaši!!! :D

Děkuji!!!

semiska

36)  semiska (15.06.2011 13:18)

Twilly

35)  Twilly (22.04.2011 23:39)

Carloušku, já to fakt dala... málem jsi mě zabila, víš to? Ty jsi další, na kterou by měl být vydán zbrojní pas a měla bys nosit neonovou varovačku: "Pozor!!! Vražedně vtipná Carlie!!! Číst jen na vlastní nebezpečí, kardiakům čtení zakázáno!!!"

Carlie

34)  Carlie (15.04.2011 10:29)

Jé, tady jsi mi včera unikla, Kytičko :D Díky :-) Jsem potěšená, že Tobě můžu udělat radost :-)

kytka

33)  kytka (14.04.2011 21:41)

Začínám se propracovávat k dalším autorkám.
Na rozjezd jsem si nemohla vybrat líp. Tohle je tak milé odlehčení. Postavy, které miluju v "normálním" provozu. Fakt jsem si to Carlie užila. Všechny vtípky a obzvlášť "nemoderní pláštěnku".
Písnička krásně dokreslila. Já tuhle miluju. Díky.

Carlie

32)  Carlie (22.03.2011 21:26)

To byla moje prvotina.

Alda

31)  Alda (22.03.2011 21:15)

Jé, to bylo moc pěkné !!!! Děkuju moc !!!

Carlie

30)  Carlie (03.12.2010 18:57)

Karolko, Ree a Broky: vaše ohlasy mě moooc potěšily, díky za ně i za návštěvu zde ;-)

29)  Broky3581@seznam.cz (Terry) (03.12.2010 17:14)

uzasne :D:D:D

Ree

28)  Ree (02.12.2010 18:26)

No, to asi nebyl nejlepší nápad dát si na večer tvoje povídky. Jestli neusnu, jak budu vyřechtaná, tak tě pojedu strašit!

Karolka

27)  Karolka (30.11.2010 08:56)

Carlie: Vůbec není zač . Přebabičkovská, předbabičkovská... :p Hodinu a půl mám za sebou - jedna místnost skoro uklizená. Ale stále to funguje! Ještě se usmívám!

Carlie

26)  Carlie (30.11.2010 08:50)

Karolko, moc si vážím toho, že spisovatelka Tvého kalibru vyhrabala moji prvotinu na tomto webu:-)(na skutečnost, že je to první dílko, bych ráda svedla i to hloupé vložení odkazu na písničky , neboj, sama jsem si naběhla, začala psát tento komentář a vyzkoušela, jak špatně to funguje, takže ho píšu znovu a honem jsem ty odkazy napravila:D).
Jsem moc ráda, pokud povídka vedla ke zlepšení nálady a čest úklidové práci ;-) Předvánoční, předvánoční? ;-)

Karolka

25)  Karolka (30.11.2010 07:37)

Ááááááááááááááááá!
Až dodnes jsem žila v přesvědčení, že romantiku je nejlepší číst po setmění (neptej se mě proč...), ale teď jsem zjistila, že to byl omyl! Ježkovy voči, to byla krása! Mně je teď tak krásně! A to jsem ještě před čtením měla docela chmury, protože mě čeká velký gruntování a vyhlídky na nějakou příjemnou činnost nulové...
Poctivě jsem kopírovala hlášky, které mě rozesmály a u kterých jsem dělala to přidušené "ááááááááách!", jenže pak jsem klikla na odkaz tý bombastický písničky a ono se mi to jaksi... smazalo. Nicméně, od písničky dál jsem v mravenčí práci pokračovala (páč takovou krásnou povídku nechci odbýt a tady jsou výsledky:


Alice si přisadila: „Fakt nechápu, jak můžete mít za vzor chlapa, co do dneška nepřišel na to, proč se spodní prádlo jmenuje spodní.“
A ani jim za nějaký čas nevadilo, že nad ránem běží v televizi jen teleshopping.
...vyrazil s Emmettem, Jasperem, Carlislem a Esme na „losování“

Těch věcí, který mě totálně dostaly bylo fakt hrozně moc, myslím, že minimálně deset. A celé to má naprosto úžasnou atmosféru. Takže moc moc moc děkuju, že jsi mi tak zvedla náladu!
P.S. Už jsem ti někdy řekla, že skvěle píšeš? Nejsem si jistá, tak to radši házím sem: Skvěle píšeš!

Carlie

24)  Carlie (31.10.2010 18:42)

Oh, díky

1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek