Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/kr%C3%A1sn%C3%BD%20chytr%C3%A1.jpg

Kozy jsou citlivá zvířata

 

15+

 

Nejdřív jsem protestovala, pak nadávala a nakonec už jen funěla. Nepomohla ani výhrůžka, že znovu přejdeme na vykání. Jakmile Alice dostala možnost užít si vlastní reality show Před a po, nemohlo ji zastavit vůbec nic. Najednou mi Cullenův potměšilý úšklebek při zmínce o Alicině pomoci s přípravou dával smysl.

Z mých věcí mi dovolila použít jen kartáček na zuby. Dokonce mě přinutila umýt si znovu vlasy. Tvrdila, že můj jahodový šampón je určený pro děti a nedostatečně vyživuje mou vlasovou pokožku. Musím se Cullena zeptat, jestli ví, že jeho asistentka má jako vedlejšák placenou propagaci předražené kosmetiky, na jejímž obalu jsem nenašla ani nejmenší zmínku o tom, že není testovaná na zvířatech.

Po hodinovém mučení v koupelně mě navlékla do šatů, které byly určitě příliš krátké i na její poněkud nedovyvinuté postavě. Na mně vypadaly, jako bych si k halence zapomněla vzít kalhoty.

„Máš je moc vysoko,“ zamračila se nespokojeně a trhla tím hadrem směrem dolů. Zabralo to. Už jsem neviděla krajkový lem francouzských kalhotek – kvůli mně rozbalila jedny úplně nové. Bohužel vylezlo něco úplně jiného v horní části šatů.

„To je ono!“ Alice nadšeně zatleskala. Skepticky jsem obhlédla důvod její euforie.

„Ne ono, Alice, to jsou ona, ta ňadra. Plurál,“ opravila jsem ji. „A zůstanou oblečená. Rozhodně.“ Nechápala jsem, proč by se s nimi mělo osobně seznámit osazenstvo hotelu. S trhnutím jsem šaty vrátila do původní pozice.

„Zřejmě si budeš muset vybrat,“ ušklíbla se ta malá zmije. „Kalhotky, nebo kozy.“ Při pohledu do zrcadla jsem musela uznat, že nepřehání. Sáhla jsem k jemnému zipu na boku.

„Nebo jiné šaty,“ ukončila jsem tuhle nesmyslnou debatu. Nečekaně pevně mě chytila za ruku.

„Bello, on mě vážně vyhodí.“ Znovu ty chvějící se řasy, znovu lesklé oči. Procítěně jsem zavyla. Alice se široce usmála.

„Padne z tebe na prdel, věř mi,“ zamrkala spiklenecky.

Absolutně jsem netušila, proč se mi při zmínce o Cullenově pozadí udělalo horko.

 

 

♥♥♥

 

 

Swanová má opravdické kozy.

Nemohl jsem si pomoct, tenhle fakt mě trochu šokoval. Vlastně hodně. Pamatoval jsem si to překvapení, když se mi tehdy podařilo rozepnout její podprsenku. Zjištění, že spolu s tím zrádným kusem prádla jsem odhodil i většinu toho, co se pod tričkem tvářilo jako dva celkem obstojné kopečky, mě na nějakou dobu totálně rozhodilo. Kvůli tomuhle podprsenkovému šoku málem nedošlo k Akci. Teda k tomu, co jsem tak dlouho a pečlivě plánoval. Ne že by to byla taková škoda.

„Hezké… vlasy,“ pochválil jsem ji, když pod ni číšník konečně zasunul židli a zmizel, aby poslal jiného s aperitivem.

„Vlasy?“ Kdyby si vydělávala ironickými poznámkami, byla by multimilionář.

„Je tak těžké smířit se s faktem, že ti to jednou pro změnu sluší?“ Všiml jsem si, že lehce zčervenala, ale její tón se nezměnil.

„Dvouhodinová dřina. Alice by zasloužila zvláštní odměnu.“

„S tím počítám,“ ujistil jsem ji.

„Nechceš mi konečně říct, proč tohle děláš?“ Asi nebyl nejlepší nápad, dát jí pár hodin, aby si to všechno znovu promyslela. Kousala si ret a soustředěně rolovala naškrobený ubrousek. Sklopila oči a já znovu zamrznul. Tentokrát mě dostal stín, který na ty její růžové tváře házely dokonale, a přitom jemně nalíčené řasy. Alice je vážně třída.

„Hm?“

„Co hm,“ zamračila se. „Nejdřív si musím vyslechnout fabulaci na téma autentické pozorování vědce při práci, aby ses hned vzápětí pokusil mě o veškerou autenticitu připravit.“

Rozhodně jsem musel vypadat tak, jak jsem se cítil – jako retardovaný pitomec – protože netrpělivě máchla zdravou rukou a konečně se mi podívala do očí.

„Prostě se ze mě snažíš udělat něco, co nejsem.“

„A co doopravdy jsi, Bello?“ Obojí ze mě vypadlo dřív, než jsem to stihl promyslet. Ta divná otázka i její křestní jméno. Dívala se na mě, a tak jsem to nemohl přehlídnout. Skutečné překvapení. Částečně mi tak odpověděla, aniž by otevřela pusu. Vzápětí to samozřejmě zazdila.

„Já jsem pořád já, Edwarde,“ zdůraznila moje původní jméno. „Nudná ošklivá šprtka s minimem sociálních kontaktů. To ty ses radikálně změnil. Problém je v tom, že mě ty ani ty věci kolem tebe nezajímají. Kdybychom se nepotkali v tom pitomém parku, zřejmě bych si na tebe už nikdy nevzpomněla. Jen se snažím pochopit, proč ty předstíráš zájem o mě. Samozřejmě pracovní zájem,“ dodala s úšklebkem.

Překvapilo mě, že se tak rozpovídala. Zareagoval jsem podle svého osvědčeného receptu. Z toho, co řekla, jsem si vybral to, co se mi hodilo.

„Nevěřím ti, žes na mě nikdy nemyslela. Každý si občas vzpomene na svou první… na svůj první sex,“ opravil jsem se rychle. Její ruka na ubrousku strnula. Jen na chvíli, ale poznal jsem, že jsem trefil další citlivé místo.

„Dal jsi mi tehdy dost jasně najevo, že v tom nehodláš pokračovat. Rozhodla jsem se na to zapomenout. A já svá rozhodnutí umím dotahovat do úspěšného konce,“ pronesla ledově.

Bingo. Další zásah.

„Tys od toho tehdy čekala víc? Byl to prostě jen sex po závěrečném plese, Bello. Každý to tak dělá. Lidi si navzájem poskytnou službičku. Jediným cílem je nejít na vysokou jako panna nebo panic. Nikdo si nemyslí, že by to mohlo pokračovat. Zvlášť v tvém případě. Od druháku ses netajila tím, že chceš jít na Yale nebo na Stanford. Nikoho ani nenapadlo přemýšlet o budoucnosti s tebou.“ Do háje. Nechal jsem se strhnout. Tentokrát jsem to byl já, kdo řekl víc, než bylo zdrávo. A ona nebyla herečka. Takže jsem z jejího výrazu snadno vyčetl, že mě prokoukla.

Spokojeně se opřela. Vítězoslavný úsměv jí málem natrhnul koutky. Ubrousek odhodila stranou.

„Raději toho necháme. Potřebuju dokončit přípravu na zítřek. Tohle přeskládávání kostlivců k ničemu nevede. Jsme dospělí. Každý máme svůj život. Na školním srazu by nás určitě zařadili mezi absolventy, kteří to dotáhli nejdál. Ty staré a trapné historky můžou dál zapadat prachem.“ Velkorysost vítěze. Ble. Natáhla se pro skleničku, a aniž by si se mnou připila, obrátila ji do sebe. V tomhle směru se ale evidentně přecenila. Do očí jí vyhrkly slzy. To, co se nepodařilo mně, zvládlo jedno pitomé Martini.

 

 

♥♥♥

 

 

Ani pro něj to tehdy nebyl jen sex.

Kdybych to uměla, zatančila bych si kolem toho přepychově prostřeného stolu nějaký vítězný válečný taneček. Jako by na tom po těch letech záleželo. I když vlastně… záleželo. Protože zatímco jemu za těch sedm let očividně prošlo postelí pěkných pár fanynek, moje zkušenosti byly dost omezené. Ubohé.

Tak dobře.

Nulové.

Protože i když to tehdy po plese nestálo za nic, já byla šťastná. Já totiž toho nazrzlého, podvyživeného a pro ostatní neviditelného Edwarda Cullena milovala od chvíle, kdy do mě na začátku prváku vrazil v jídelně a polil mi sukni svým mlíkem s čokoládovou příchutí.

Až dlouho po závěrečných zkouškách mi došlo, že to, co já považovala za začátek našeho vztahu, bral on jako pouhou první zkušenost, kterou je nejlepší si odbýt s někým, koho už víckrát neuvidíte. Bolelo to. Pekelně. Tisíckrát víc, než tamto. Přesto jsem se celé ty roky utěšovala tím, že když mě líbal, když šeptal moje jméno, bylo v tom něco víc. Ani Jacob Black a jeho tým by mi ale nikdy nespočítali tu mizerně nízkou pravděpodobnost, že se jednou dočkám chvíle, kdy to Edward Cullen přizná. Kdy připustí, že ani pro něj to nebyl jen sex.

Kopla jsem do sebe tu alkoholickou věc a napadlo mě, že teď bych klidně mohla umřít.

Vlastně ne. Nejdřív ještě dopíšu tu práci o Chelčickém.

 

 

♥♥♥

 

 

Nepoznával jsem ji.

Usmívala se. Sundala si brýle. Ne že by jí neslušely, jen byla bez nich tak nějak… bezbranná. Obnažená.

Jedla jako nedovřená. Na mé opatrné upozornění, že steak z krkovice je mnohem kaloričtější než ten z panenky, zareagovala pobaveným odfrknutím.

A pila.

Další Martini jsem jí rozmluvil, ale s vínem jsem už takové štěstí neměl. Po třetí skleničce se najednou zvedla.

„Musím jít dokončit tu přípravu.“ Artikulovala už jen s velkými obtížemi. A vzápětí se ukázalo, že s rovnováhou je na tom ještě hůř. Pod stolem ležela dřív, než jsem ji stihl varovat. Číšníci tu byli opravdu rychlí. Podezříval jsem je, že mají salónky napíchnuté. Málem by člověku sebrali jedinou šanci ověřit si na vlastní… ruce, že se všechny ty pozitivní změny na těle Belly Swanové opravdu udály.

Swanová ale nebyla snadná kořist. Rozhodně ne.

„Osaháváš mě?“ zeptala se překvapivě čile ve výtahu. Otevřela při tom sice jen jedno oko, ale tím se mi propalovala až do žaludku.

„Trochu,“ pokrčil jsem rameny v náhlém záchvatu upřímnosti.

„Tak fajn,“ povzdechla si unaveně a padla na mě celou vahou. Byla definitivně v limbu.

Nahoře už na nás čekal Emmett. Beze slova ji zvedl do náruče. Až na půl cesty k apartmá jsem si vzpomněl na dnešní pokec s Rosalií.

„Co ta blonďatá mrcha?“ uchechtnul jsem se. Emm prudce zastavil. Bella hekla, ale naštěstí měla zřejmě silný žaludek.

„Myslíš Rosalii? Mou snoubenku?“ Ten chlap toho moc nenamluvil. Nemusel. Výhrůžku smrtí dokázal nacpat do jednoho slova.

„Ech… rozhodně ne. O tvé snoubence bych nikdy nemluvil ošklivě,“ zvedl jsem smířlivě ruce. Za odměnu jsem vyfasoval McCartyho pověstný půlmilimetrový úsměv.

„Ty kozy má přírodní. A fantasticky… no však víš co,“ stočil pusu do výmluvného O a pohnul hlavou nahoru a dolů. „Ale hlavně je prostě… milá,“ pokrčil rameny, takže se Bella v jeho náručí opět nebezpečně zhoupla.

„To jsem fakt rád, Emme,“ plácnul jsem ho po zádech. „Jenom nenaleť, jo? Nezapomeň. Je to jenom ženská. Většina z nich si myslí, že když ti vycucne péro…“

„…tak může i účet,“ dopověděl za mě.

Jo, i Emmett McCarthy občas pokecal s Arem. A Aro věděl o životě všechno podstatné.

 

 

Bella si nechala bez protestů stáhnout šaty. Odolal jsem pokušení lehnout si k ní a vychutnat si její výraz, až se vzbudí.

„Musíš mě to naučit,“ zahuhlala, než jsem zmizel u sebe.

„Cože?“ Že bych se přeci jenom zdržel?

„Musíš mě to naučit. Jak mluvit před lidma. Jak je neprudit. Jak je…“ Nedopověděla a po chvíli se z místa, kde se polštář znovu ztrácel pod záplavou jejích vlasů, ozvalo tiché zachrápání.

Dveře do svého pokoje jsem nechal být. Zamířil jsem do koupelny. Pohled na zadek Belly Swanové v krajkových kalhotkách a ta věta o tom, že ji to musím naučit, mi nedaly na vybranou.

Koneckonců – nebude to poprvé, co na ni při tom budu myslet…

 

 

Graceland

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Jalle

33)  Jalle (16.03.2013 18:01)

Rosalie

Silvaren

32)  Silvaren (17.07.2012 14:16)

Joj! Edward je tedy pořádně zaháknutý! A krásně to mezi nimi jiskří. Blonďatá mrcha, Emmettova snoubenka?
Je to úžasné!

Lia

31)  Lia (12.07.2012 02:43)

ti dva jsou fakt k sežrání hodně jsem se nasmála

Marvi

30)  Marvi (11.07.2012 10:51)

A ledy možná roztají, ani on na ni nezapomněl, no jak by mohl že? Byla první.
Musím říct, že jsem se u téhle kapitolky opět bavila, dialogy nemají chybu, a kolikrát stačí jen pár slov a je tím řečeno vše. Paráda

29)   (09.07.2012 20:57)

jéé a teď koukám,než jsem dopsala koment,hodila jsi sem další kapitolu dnes mě někdo tam nahoře má rád

28)   (09.07.2012 20:56)

Grace jsem pěkně v háji z tvých nápadů,nějak jsem si vzpoměla na svůj maturiťák před 100 lety ,ale servíruješ nám to bez zábran jen co je pravda ,ani jeden není tak nad věcí,jak se tváří,ale těším se,až jim ta poker-face spadne
díky za tvůj čas a nápady

Clea

27)  Clea (09.07.2012 20:31)

a kdy si tu údajně příšernou kapitolu budemem moct přečíst a přiřknout jí lepší označení??

Grace

26)  Grace (09.07.2012 20:27)

Znovu jdu vykulit oči nad tím, že vás cvoci baví. Mám radost. Mám mega radost! Další kapitola je příšerná. Dlouhá a ani trochu vtipná. Omlouvám se a děkuju!

25)  jenka (09.07.2012 19:55)


Vážně super příběh, jsem z něj nadšená! Piš, piš, piš, prosím piš!

Niky

24)  Niky (09.07.2012 19:29)

„Osaháváš mě?“ "Trochu." "Tak fajn."
Dokonalá kapitolka, z těch hlášek se zas válím pod stolem Perfektní, já z toho vážně nemůžu
Těším se na poračování

Fanny

23)  Fanny (08.07.2012 17:30)


Tak strašně bych sem vypíchla ty nejlepší hlášky ale problém je v tom, že by tady byla zkopírovaná celá kapitola... a to by asi neprošlo..

Sebralas mi možnost řeči. Jakýkoliv. Prostě vůbec nevim, co psát, co říct a můžu se jen smát....

22)  martty555 (07.07.2012 13:15)

Janebka

21)  Janebka (07.07.2012 10:47)

Graceinko, lebedím si u každičkého písmenka a nemůžu si pomoct, tu hloubku čehosi tam pořád máš!! Je to nádherné, že i ten samolibý herecký frajer taky něco cítí a dokáže to přiznat! Je fantastické, že i v Belle zůstalo víc, než jen tragická vzpomínka na ztrátu panenství! Ježkovy zrakany a zase ty tvoje bezvadný hlášky, dokonalá Alice, roztomilý méďa Emmet a životní moudra Ara a další a další!!! Holka, kam jen na ty hlody chodíš??! ;)
Děkuji!!!

20)  arisa (07.07.2012 10:28)

ouououou :D tak to bylo něco :D začíná se to pěkně rozjíždět... jen tak dál :D jen tak dál

19)  kittekattka (07.07.2012 09:21)

parádní kousek řekla bych =),moc se těším na další pokračování.

18)  Sofie (07.07.2012 09:21)

17)  marcela (07.07.2012 09:16)

Nádherná kapitola.

piky

16)  piky (07.07.2012 08:11)

ufff, Grace - další skvělá kapitolovka
Promiň, že jsem nekomentovala každou kapitolu, ale vzala jsem to jedním dechem
Co, proboha, přimělo Edwarda k takové změně - z neviditelného outsidera na hvězdu světového formátu... Ale je to slaďouš a má skvělé hlášky Pověstný půlmilimetrový úsměv Swanová má opravdický kozy
Bella a její úvaha na pozadí mě taky dostala
Emmett Půlmilimetrový úsměv McCarthy byli boží
A poslední věta byla vážně zabijácká
Grace, těším se na další kapitolu

Ajjinka

15)  Ajjinka (07.07.2012 02:22)

Opilá Bella Swanová, no teda! Výtahová scéna. F A M Ó Z N Í!!!
Já toho všiváka Cullenovskýho žeru! I když kdysi býval podvyživenej!
Boha, Gracee, jak tohle děláš?!
Emmett a jeho snoubenka! Aro a jeho znalosti života. No já padám! Asi stejně, jako Bella pod stůl
Tohle bude rozhodně ještě hodně zajímavý a já se moc a moc těším, až si to budu moct přečíst

14)  BabčaS (06.07.2012 23:30)

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek