Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/kr%C3%A1sn%C3%BD%20chytr%C3%A1.jpg

Deset tisíc dolarů

 

13+ Asi tak nějak :-)

 

V šest ráno mě probudil telefon. Byl to Felix. Vytrhl mě z hrozně divného snu, ve kterém Swanová opakovala moje jméno tak, že neznělo jako nadávka. Oznámil mi, že venku leje, že Marcus hodlá zažalovat místní televizi, na jejíž předpověď se štáb spoléhal, a že zatím nemám jezdit, ale mám zůstat celý den na telefonu a v dosahu. Pokud se počasí umoudří, bude se pokračovat. Vzpomněl jsem si, že už z předchozího dne máme skluz. Smolná série zřejmě dnešní nocí neskončila. Mohlo za tohle všechno setkání se Swanovou? Narušila mou karmu? Charlie Sheen by to neriskoval a pravděpodobně by ji rovnou vyhodil z okna hotelu. Já místo toho spřádal svůj ubohý plán na její nenápadné podplacení.

Věděl jsem, že teď už nezaberu a napadlo mě, že bych mohl zajít do hotelové posilovny. Emmett bude samou radostí skákat metr vysoko. No tak dobře – ve skutečnosti spíš jen o milimetr zvedne pravý koutek úst.

Hodlal jsem se co nejtišeji proplížit do koupelny a – málem jsem dostal infarkt. Swanová už nespala. Seděla uprostřed postele, chroustala ty pitomé hotelové sušenky a přes brýle, které jí sjely na špičku nosu, mžourala do počítače. Měla na sobě vytahané triko a celou ji obklopovaly všechny ty nečekané vlasy, které si ještě nestihla smotat do obvyklého beztvarého čehosi. Ucítil jsem jahodový šampon a došlo mi, že je takhle nechává doschnout. Vypadala… roztomile.

„Bré ráno,“ zahuhlala a zdálo se, že si nevšimla ani mého leknutí, ani mého chvilkového pominutí smyslů.

„Dobré,“ odpověděl jsem a rychle zamířil do koupelny. Když jsem se vrátil, byla oblečená. Jak jsem očekával, vlasy zmizely. Lehkému rozčarování jsem se ani nesnažil vzdorovat.

„V kolik můžu odejít, aby to nevypadalo divně?“ zeptala se rovnou. I tenhle můj odhad se naplnil. Nepřekvapilo mě, že se při představě dalšího dne s Alicí snaží vypařit.

„Nechci, abys odešla,“ řekl jsem co nejmileji. Teprve její obrovské a nemrkající oči mi prozradily, že to vyznělo jinak, než jsem měl v úmyslu.

„Ne, počkej!“ vykřikl jsem rychle a zamával jí před nosem rukama v gestu, které by ve filmu znamenalo marný pokus o zastavení rozjetého vlaku. „Ne takhle neodešla,“ koktal jsem. „Jinak neodešla. Rád bych ti něco navrhl.“ Ještě před chvílí bych řekl, že její oči už větší být nemůžou. Mýlil jsem se. „Je to pracovní návrh!“ dostal jsem se konečně k tomu podstatnému. Tváří se jí něco mihlo, ale nestihl jsem to identifikovat. Soustředěně se zamračila.

„Pracovní návrh?“ Její ústa předvedla něco jako úsměv. Jako když se chcete zasmát špatnému vtipu, protože jste slušně vychovaní. Nehodlal jsem jí dát příliš prostoru pro další úšklebky a ironické poznámky – stačily mi ty, které pronesla na mou adresu před sedmi lety – a tak jsem se s povzdechem usadil naproti ní a co nejrychleji to na ni vychrlil.

Zamyšleně si kousala ret. Nevěřila mi. Nedivil jsem se jí. Předvedl jsem jeden ze svých nejhorších výkonů. Možná horší, než v první epizodě Krvavě tvé. Ale tehdy jsem v tom byl nevinně. Nikdo pořádně nevěděl, jaký by Adrian měl být. Kdežto teď, teď jsem měl jasno. Potřeboval jsem ji tu mít pod dohledem a díky penězům si zajistit její loajalitu a hlavně mlčenlivost. Ale protože to byla Swanová, nemohl jsem jí to říct takhle narovinu. Místo toho jsem ze sebe páčil to trapné srovnání s Rain Manem.

„Nabízíš mi deset tisíc dolarů za to, že mě budeš pozorovat?“ Řekla to tak, že jsem i sám sobě připadal jako úchyl.

„Jen při práci, samozřejmě,“ upřesnil jsem s předstíraným nadšením. „A taky mi o své práci něco povíš. O svém obvyklém denním režimu. O tom, co je pro tebe při práci důležité. V jakém oblečení se ti nejlíp pracuje.“ Z věčného opakování slova práce mě téměř rozbolely ruce.

Její úsměv byl tentokrát upřímný. „Viděl jsi to triko před chvílí?“ Pár vteřin jsem dělal, že přemýšlím. Nemohl jsem kývnout hned. Neměla by vědět, že jsem vzal na vědomí její tělo. Ona ale na mou odpověď nečekala. Klidně pokračovala i bez ní. Tohle mi dělala vždycky. „Tak to triko je můj nejoblíbenější pracovní oděv.“

„Pracuješ jen doma?“ Překvapilo mě to. Nevím, proč jsem si ji pořád představoval v nějaké laboratoři.

„Většinou. Vyhovuje mi to. Ideální je, když nemusím týden s nikým promluvit.“ Rychle se kousla do rtu. Tohle mi na sebe nechtěla prásknout. Já si samozřejmě její nechuť k lidem pamatoval. Zdálo se ale, že na tom v posledních letech zamakala a je v tom ještě lepší, než bývala. Předstíral jsem, že jsem si jejího uřeknutí nevšiml.

„Ale jsi zaměstnanec univerzity, ne?“ V duchu jsem se znovu pochválil za nápad zapojit Jasperovy výzvědné schopnosti. Bez jeho informací bych netušil, na co se jí ptát.

Chvíli to vypadalo, že se její původní ostražitost začíná vytrácet. „Ano, ale to se nevylučuje. Stačí, když se tam objevím několikrát v měsíci. Občas stejně musím do knihovny,“ pokrčila rameny.

„Neučíš?“ Swanová by nemohla být herečka. Rozhodně ne. Zčervenala a zadívala se někam za mé rameno.

„V Seattlu pro můj obor není dost studentů. Samostatné katedry jsou jen na několika velkých univerzitách.“ Tak strašně a tak marně se snažila znít jako že je v pohodě, až jsem měl chuť dát jí pár lekcí z herectví. Bylo jasné, že jí tohle téma není příjemné. O to víc jsem si ho hodlal užít. Zřejmě už nikdy nebudu mít možnost mučit Bellu Swanovou.

„Tak proč trčíš v Seattlu? Ve svém oboru jsi špička, neříkej, že by tě jinde nechtěli.“ Teď už se vážně zlobila. A leskly se jí oči.

„Musela bych učit. Přednášky, chápeš? Mluvení před spoustou cizích lidí, kteří mě děsí. Navíc jsem mizerná přednášející. Nudná a otravná.“ Zdálo se, že sebe nesnáší ještě o trochu víc než mě.

„Nebude to spíš tématem?“ ušklíbnul jsem se. Ukázala mi vztyčený prostředník.

 

 

♥♥♥

 

 

Napjatě čekal na moji definitivní odpověď. Jeho nabídka byla jasná.

Deset tisíc dolarů.

I když jsem jeho motivům úplně nerozuměla, byla jsem připravená mu na to kývnout. Měla jsem tisíc podmínek a on se všemi souhlasil. Bez smlouvání. O to to bylo podezřelejší. Přesto…Ten týden to vydržím. Mám velmi dobrý, i když nechutně přízemní důvod.

Deset tisíc dolarů.

Doplatím byt. Koupím si kompletní Slovník spisovné češtiny. A taky polštiny, slovenštiny, bulharštiny a možná i ruštiny. I když to už by byla vyložená zhýralost, když uvážíme, že ruština a ruská literatura nejsou můj obor a dělám je jen pro zábavu…

Určitě by zbylo i na charitu a možná i na novou postel. Nerada jsem to přiznávala, ale ten hotelový koráb mě nadchnul. V takové posteli bych mohla nejen spát. Mohla bych v ní pracovat, jíst, psát, přemýšlet, mít sex…

Cože?!

Kde se v mých úvahách vzal sex?! Ta divná činnost, na niž jsem si nevzpomněla už několik let? Dokonce ani Blackův jazyk v mých ústech nezpůsobil, že by se ta zapečetěná komnata v mé hlavě otevřela… Zamrkala jsem a snažila se přijít na to, co v téhle konkrétní situaci mohlo způsobit, že přemýšlím o takových věcech.

Posuzovalo se to dost těžko, celá tahle situace nemohla být divnější a neobvyklejší, ale pak jsem pohledem zavadila o Cullenovy ruce. Spojil je v uvolněném gestu a položil na překřížené nohy. Zapomněla jsem, že má tak hezké ruce. Dlouhé prsty. Kdysi nešikovné a příliš dychtivé, ale dneska… Moje oči se posunuly výš. K břichu, hrudi a ramenům, která jsem taky znávala. Přesto teď na nich bylo cosi jinak. A nezpůsobilo to jen deset kilo nové svalové hmoty. Ta těžko popsatelná ležérnost, sebevědomí a… Příliš rychle jsem se dostala k jeho očím. Rozbušilo se mi srdce. Poprvé od našeho nečekaného setkání přede dvěma dny jsem se na něj dokázala podívat a nevidět všechny ty věci z minulosti. Jako bych ho právě teď spatřila poprvé v životě. Ten chlap, který seděl na stejné posteli jako já, byl sexy. Neuvěřitelně sexy. Mé podvědomí to vědělo dřív než já.

Pitomé zákeřné podvědomí.

Hlavně pitomé. Protože i když tu evidentně zafungovala nějaká prvosignální chemie, ve skutečnosti to byl pořád starý známý idiot Cullen. Prudce jsem zatřásla hlavou a ze seznamu požitků za deset tisíc dolarů rázně vyškrtla postel a s ní i všechny nečekané asociace, které sebou mohla nést.

Cullen si ale pohyb mé hlavy vysvětlil jako nadšené přikývnutí. „Takže souhlasíš?“ rozzářil se. Byla jsem si jistá, že tenhle úsměv má nacvičený.

„Znovu opakuju, že zítra přednáším a pak se tam každý den nejmíň na dvě hodiny musím ukázat. A rozhodně s tebou nebudu chodit na natáčení ani jinam, kde budou víc než čtyři lidi pohromadě.“ Zdálo se, že mě snad ani neposlouchá. Možná tím líp. Náš nezájem byl vzájemný. Rozhodně vzájemný. Ať si moje neukázněné podvědomí říká, co chce.

 

 

♥♥♥

 

 

Nepodařilo se mi ji přesvědčit, aby šla se mnou na snídani do hotelové jídelny. Moc lidí, jasně. Tak jsem jí aspoň sebral zbytek sušenek a objednal jí něco normálního do pokoje. Načuřeně se ujistila, že si to nebude platit ze své gáže. Z pozvání na oběd už se vykroutit nemohla. Když jsem jí slíbil, že se najíme v salónku a sami, musela s pravdou ven. Neměla vhodné oblečení. Kousl jsem se do jazyka, abych nevykřikl radostí. Swanová zřejmě za jeden den nestihla zjistit, v čem je moje asistentka skutečně dobrá. Zdálo se, že Bůh mi chce nějak vynahradit všechny ty průšvihy kolem natáčení. Servíroval mi další a další možnosti, jak to Swanové osladit.

Když jsem ji předával Alici, bylo mi jí skoro líto. Ale jen skoro. Stačilo vzpomenout si na její jízlivou a jen sedm let starou poznámku o nejpředčasnější ze všech předčasných ejakulací a lítost okamžitě zmizela.

Rozhodl jsem se přeci jen zajít do posilovny. Z nebe padaly husté provazy deště a nezdálo se, že by se na tom do večera mělo něco změnit.

Emmett nebyl u sebe. Pomalu jsem kráčel k výtahu a už už mačkal jeho číslo na mobilu, když jsem ho uviděl. Cupital za jednou z těch nafoukaných pokojských a tlačil před sebou její vozík se všemi těmi krámy. Za ruličkami toaletního papíru ho skoro nebylo vidět.

Byl jsem si jistý, že za tohle ho neplatím. Přesto mi ho najednou bylo líto. Ta blonďatá mrcha ho úplně ignorovala a on na ni přitom hleděl jako opuštěný hladový pes. Snad že mi připomněla tu nánu Lauren Malloryovou, ale najednou se ve mně něco pohnulo. Asi nějaká skrytá solidarita odmítaných chlapů. Několika rychlými kroky jsem došel k nim. Emmett překvapeně zamrkal. Pustil madlo vozíku, jako by pálilo. Než stihl něco říct, naklonil jsem se k vybouleným kozám té nádhery a přečetl si její jméno.

„Rosalie?“

„Ano, pane Masene?“ usmála se sladce. Skoro jsem cítil, jak Emmett strnul.

„Přesně za hodinu přijdete převléknout postel do pokoje tady pana McCartyho. Má velmi speciální představu o tom, jak má být jeho postel upravená. Nutně musí být u toho. Od té doby, co jsme tady, se pořádně nevyspal. A já ho potřebuji odpočatého. To jistě chápete.“

Musel jsem uznat, že Rosalie vypadá skvěle i s otevřenou pusou. Nejen Emmett si v tu chvíli živě představil, co by s ní mohla zvládnout, kdyby byla trochu míň nafoukaná.

„Můžete mi zaručit, že můj asistent bude po vašem zásahu odpočatý a spokojený?“ Použil jsem na ni hlubší hlas a pevný pohled. Kombinaci, které se nedalo odolat. Prudce vydechla a horlivě přikývla.

„Můžeme teď jít?“ obrátil jsem se k Emmettovi a dával si dobrý pozor, aby to ani trochu neznělo jako příkaz. Taky přikývnul. Taky beze slova.

Byl jsem na sebe pyšný. I když to bylo jen malé představení a bez diváků, udělil jsem si za ně svého prvního malého Oscara.

 

 

Graceland

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

6)   (02.07.2012 18:59)

zákeřné podvědomí
to jsem fakt zvědavá,jaké brikule provedeš,abys je dala dohromady - mě to přijde NEREALIZOVATELNÉ ,ale věřím ti

dorianna

5)  dorianna (02.07.2012 18:43)

mispa

4)  mispa (02.07.2012 18:14)

BlackBeauty

3)  BlackBeauty (02.07.2012 17:17)

super !!!

Clea

2)  Clea (02.07.2012 16:05)

Mučení Swanový, pitomý zákeřný podvědomí a neuvěřitelnej tichej Emmett - náááádhera
a žaloba na tv stanici za špatnou předpověď počasí
doufám, že příště bude zase Jasper ;) a ráda bych se taky dozvěděla, co dělá Caius
a ty jejich vzpomínky na společnou minulost
paráda, moc hezkej díl, díky těším se na příští

Marvi

1)  Marvi (02.07.2012 16:00)

Neskutečně jsem se u čtení bavila!!! ;) ;) ;) ;)
Je to super a těším se na to, že se budou učit jeden od druhého, pokud to teda tak bude

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek