Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/kr%C3%A1sn%C3%BD%20chytr%C3%A1.jpg

Kam zmizel Edward Cullen?

 

15+, ale jenom trošičku :-)

 

Vypadal jinak, ale byl to on. Bezpochyby. A znovu nade mnou. Bylo to jako déjá vu a jamais vu dohromady. Trochu děsivé.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se, ale při vyslovení otázky už se na mě nedíval. Rozhlížel se kolem, jako by někoho hledal.

Nadechla jsem se, abych mu to potvrdila, ale v tu samou chvíli jsem se zapřela o pravačku a pokusila se zvednout. Místo prostého ano ze mě vyšlo děsivé zakvílení. Znělo překvapivě čistě. Rychle jsem získala zpátky Cullenovu plnou pozornost. Vytřeštil na mě oči a začal couvat. Místo něj se ke mně znovu blížili ti dva hromotluci.

„Stůjte!“ zaječela jsem na ně. K mému a možná i jejich vlastnímu překvapení poslechli. Obrátili se vyčkávavě na Cullena. Nechápala jsem, jak je to možné, ale došlo mi, že je něco jako jejich šéf. Nervózně si prohrábnul vlasy.

„Vezmeme ji ke mně,“ řekl nakonec. Já seděla v prachu, podpírala si levačkou zraněnou pravačku, která kolem zápěstí rychle otékala a modrala, zírala jsem nahoru do těch důvěrně známých očí a snažila se pochopit, o čem to mluví.

„Myslím, že by měla do nemocnice,“ prohlásil ten větší ze dvou obrů. Cullen se zašklebil.

„Do večera by ji tam oblehli paparazzi a zítra by toho byly plné noviny. Nechci začít další level své  kariéry zprávou, že jsem zramoval tuhle… chuděru,“ dopověděl po krátkém zaváhání a podíval se na mě pohledem, který s tím slovem dokonale ladil.

Opět se potvrdilo, že vztek jsou nejlepší analgetika. I když jsem si ještě před chvílí byla skoro jistá, že se bolestí pozvracím, teď jsem překvapivě lehce vyskočila na nohy a narovnala se, abych se co nejvíc přiblížila ideálnímu stavu z očí do očí.

„Jsi pořád stejný idiot, Edwarde,“ zasyčela jsem mu zblízka do tváře a bodla ho levým ukazovákem do hrudi. Překvapivě jsem se nepíchla o vystupující kosti. To byla oproti našemu poslednímu setkání změna. Gorily – konečně mi došlo, co jsou ti dva zač – udělaly zase půlkrok ke mně. A Cullen je znovu zadržel.

„Nechte ji. Tohle rozhodně není moje šílená fanynka. I když šílená pravděpodobně je. Ale to není nic nového, že Swanová?“ Měl štěstí, že mi pravačka bezvládně klingala u boku. Levačku jsem měla vždycky k ničemu.

Edwarde?“ zamračil se nechápavě blonďák po jeho pravici.

„Toho si nevšímej,“ zareagoval můj starý známý naštvaně. „Slečna prodělala šok a bude chvíli trvat, než si všechno hezky srovná ve své půvabné hlavince,“ usmál se jízlivě a vlastní, doopravdy půvabnou hlavinku, naklonil k rameni.

Odfrkla jsem si a rozhodla se dál s nimi neztrácet čas. V ruce mi znovu bolestivě tepalo. Toužila jsem to rychle nějak vyřešit. Vykročila jsem doprava, abych je obešla.

„Stát!“ vykřikl Cullen. Gorily byly okamžitě u mě. Každý mě popadl za jednu paži. Blonďák za tu zraněnou. Omluvně se na mě usmál.

„Co to má kruci všechno znamenat?“ vyjekla jsem. Kdybych aspoň dělala pro jaderný program. Tohle mohl být jasný pokus o únos. Současná verze Cullena celkem obstojně odpovídala mojí neurčité představě o agentovi, který zradil své druhy v CIA. Já ale věděla o štěpení jádra jen to, co jsme se učili na střední. K čemu by někomu byly detaily o Chelčickém?

„Tony, myslím, že ji tu nemůžeme držet násilím, jen to zhoršíme,“ zkusil mě blonďák překvapivě podpořit. Zaujalo mě ale ještě něco.

Tony?“ podivila jsem se tentokrát já. Cullen pod svým perfektním opálením zbledl.

„Vyserte se všichni na moje jméno!“ zasténal. „Bello,“ rozhodil ruce ve smířlivém gestu a udělal krok ke mně. „Seženu ti toho nejlepšího doktora ve městě. Nebudeš muset do ošklivé nemocnice plné divných lidí a ještě divnějších bakterií. Já prostě trvám na tom, že o odškodnění se budu bavit jen pod podmínkou, že budeš souhlasit s touhle variantou.“

Odškodnění? Pořád jsem nic nechápala. Na okamžik jsem se vážně zamyslela nad možností, jestli Cullen nemluví cizím jazykem. Nebo třeba v šifrách. Bohužel jsem obojí musela zavrhnout. Na jazyky nikdy nebyl. On vlastně nikdy k ničemu moc nebyl. A tak jsem si z jeho proslovu vybrala to, co pro mě bylo důležité a srozumitelné. Nemocnice plná lidí. Žaludek se mi zhoupnul s novou intenzitou. A navzdory stoupající teplotě vzduchu jsem na zádech ucítila důvěrně známý ledový čůrek.

„Takže ty mi zařídíš ošetření mimo nemocnici?“ ujistila jsem se opatrně. Rychle přikývl a nesnažil se zakrýt, že se mu ulevilo.

„Tak dobře,“ souhlasila jsem – rozhodnutá, že to ostatní stihneme probrat později. „Kde bydlíš?“

 

♥♥♥

 

Celou dobu jsem čekal, kdy na nás z nějakého keře vyskočí paparazzo. Za jiných okolností by mi to nevadilo – byl jsem zvyklý, že mě provázeli všude, kam jsem se hnul. A upřímně řečeno – užíval jsem si to. V duchu jsem kroutil hlavou nad kecy některých svých kolegů o tom, jak je sláva a pozornost médií obtěžují. Blbost! Kvůli tomu to všechno přeci děláme, ne? Ty plky o umění můžou vyprávět svojí babičce v domově pro seniory. Ne mně. Rozhodně ne mně. Kdysi Edwardu Cullenovi, školnímu outsiderovi, nule a loserovi, na kterého si drtivá většina spolužáků vůbec nepamatuje.

Naštěstí.

Byl jsem si jistý, že kdybych se v tom parku srazil s kýmkoliv jiným ze svých bývalých známých, nepoznal by mě. Ovšem Swanová byla vždycky divná. Jiná. A oba jsme měli speciální důvod pamatovat si toho druhého. I když bych dal cokoliv za to, abych se mohl vrátit v čase a tu záležitost prostě vymazat. Což samozřejmě nešlo. A tak jsem musel doufat, že se s ní nějak dohodnu. Protože i když jí to ještě nedošlo, měla mě v hrsti. Stačily by dvě její věty a celá tak slibně rozjetá kariéra Tonyho Masena by šla do kytek. Navždy.

Tajně jsem doufal, že Swanová není pomstychtivá. A že navzdory zřejmým důkazům o opaku i pro ni peníze přeci jen něco znamenají.

 

♥♥♥

 

Bydlel v Renaissance Blackstone. Nemohl být blíž mému Travelodge Hotelu a zároveň mu nemohl být vzdálenější. Ze všeho toho luxusu jsem na chvíli zapomněla, že mě ruka bolí čím dál víc a že vypadám, jako by mě Cullenovi bodyguardi sebrali u popelnic za hotelem. Moje soustřeďovací triko a tepláky vypadaly odpudivě, i když jsem je ráno vytáhla čisté z kufru. Poté, co jsem se v nich vyválela v prachu cestičky a co na nich krev z mých odřenin vytvořila specifickou mapu, připomínaly hadry na podlahu, které už mají nejlepší časy dávno za sebou.

Recepční i pikolíci na mě zírali s otevřenou pusou. Dokud se od naší podivné skupinky na chvíli neodpojil blonďák, nenaklonil se přes recepci a rychle té děsivě dokonalé slečně něco nepošeptal. Bylo to, jako když lusknete prsty. Jako by se probrali ze zakletí – během vteřiny se všichni vrátili ke své práci. Naštěstí bylo pořád dost brzy a v hale nebyli téměř žádní hosté. Další várku znechucených pohledů by ani moje obří hrdost – aspoň něco ve vašem životě by mělo mít správný rozměr – neunesla.

Cullenovo apartmá mělo odhadem trojnásobek plochy mého bytu. Ulevilo se mi. Po tom všem jsem potřebovala místnost, kde budu moct být chvíli sama. Jasper – cestou ve výtahu jsme se představili – pomohlo mi to překonat panickou ataku způsobenou faktem, že jsem na tak malém prostoru s tolika lidmi – mi beze slova přinesl bílý měkoučký župan a ukázal bradou k posteli.

Emmett se vypařil někde cestou. Zřejmě šel do pokoje, kde bydlela Edwardova osobní asistentka. To ona dostala za úkol sehnat doktora.

Koupelna byla skvělá, ale přes závoj slz jsem si jí moc neužila. Ruka mě bolela tak, jako by se mi už někde u ramenního kloubu hodlala odpojit od těla. Ta představa se mi vůbec nelíbila – bez pravačky bych byla ztracená. Jistě, číst jsem mohla i bez ní, ale nikdy jsem nezvládla psaní všemi deseti – mimo jiné i proto, že při psaní levačkou se mi zvedal žaludek – takže má vědecká kariéra přímo závisela na funkčnosti mé pravé horní končetiny. Nakonec jsem to ale nějak zvládla, zastavila vodu a zabalila se do té voňavé bílé měkké věci. Nevěděla jsem, co přesně bych měla udělat se svým oblečením, takže jsem ho nakonec strčila na dno jedné z mnoha důmyslně skrytých skříní.

V ložnici jsem zaváhala. Ale postel byla lákavě čistá a velká. A já najednou strašně unavená. V koupelně jsem našla lahvičku s Tylenolem a vzala si rovnou dvě tabletky. Ještě nezabraly. Ale napadlo mě, že když si chvilku zdřímnu, možná zažiju při probuzení příjemné překvapení. Opatrně jsem se vyškrábala na postel, která zblízka připomínala spíš koráb, neohrabaně se zavrtala pod přikrývku a zavřela oči.

Spala jsem lehce. Jako vždycky v cizím prostředí. Všechny ty sny, jak se mi Cullen nemotorně pokouší rozepnout podprsenku, jak potom zklamaně zírá na mou hruď a jak se marně snaží neležet na mě celou vahou, jsem tudíž viděla v barvách. Dokonce se mi zdálo, že i teď, po letech, cítím kolínskou jeho táty, kterou se tehdy polil od hlavy až k patě…

 

♥♥♥

 

Rychle jsem rozdělil úkoly, osprchoval se u Jaspera v pokoji a vyrazil na svůj první natáčecí den. Kdybych byl trapně pověrčivý jako někteří mí nejmenovaní kolegové – neměl bych raději říkat konkurenti? – zřejmě bych se raději omluvil a až do dalšího dne nevystrčil nos z hotelu. Ten den přeci nemohl začít hůř. Já ale nebyl žádná primadona.

A tak když Emmett ostře zabočil na nejlepší parkovací místo – vyhrazené pro mě – vyrazil jsem z auta s nově získanou sebedůvěrou. Jeli jsme přes půl města. Měl jsem čas promyslet si to. Jasper mi stihl o Swanové zjistit, co se dalo. Do telefonu mi hlásil každý detail.

Tak vědkyně. V oboru, jehož popis mi vypadl ještě dřív, než ho Jasper dočetl z Wikipedie. Proč mě to nepřekvapilo? Kdyby byla třeba jaderný fyzik, ale tohle? Ona prostě nikdy nebyla použitelná. V ničem. Nicméně mě tyhle úvahy přivedly na skvělý nápad.

Mám hrát vědce. Ona je vědec. Nakukám jí, že bych ocenil její pomoc. Dobře ocenil. Takový vědec určitě není zrovna v balíku. Takže co? Prostě mi bude pár dnů předvádět, jak se takový vědec běžně chová. Co celé dny dělá. Bla bla bla. Jako když se Dustin Hoffman nechal kvůli Rain manovi zavřít mezi cvoky.

A pak jí dám prachy. Ne žádný úplatek za to, aby mlčela o mé minulosti. Nic takového. Budeme obchodní partneři. Podrazit někoho, kdo vám zaplatil za práci, je vždycky těžké. Určitě těžší, než podrazit někoho, kdo vám ne zrovna obratně protrhl panenskou blánu. Ne že by to byla moje vina.

Spokojeně jsem se usmál. Nepotřeboval jsem tři vysoké k tomu, abych si poradil. Vždycky jsem věděl, že se neztratím.

S novým elánem jsem otevřel dveře přívěsu, ve kterém byla jen moje maskérna. Maskérka už na mě čekala. Seděla na točité židli před velkým zrcadlem, nohy položené na stole mezi všemi těmi lahvičkami, a právě se snažila udělat co největší bublinu. Lekla se mě, takže bublina hlasitě praskla.

Když si ji odlepila z obličeje, trochu mi zatrnulo.

„Ahoj Jessico,“ pozdravil jsem ji slušně.

Možná na těch pověrách o špatném začátku dne něco bude.

 

 

Graceland

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Jalle

25)  Jalle (16.03.2013 17:27)

Edward má veľmi ťažký život

24)  Elanoreth (12.07.2012 17:57)

Ehm....ona prostě nikdy nebyla použitelná
A ne jeho vinou neobratně protržená panenská blána
sakra, opisuju od Ajinky........
Naprosto skvělé, Grace, jo, a jestli nemáš ráda růže ani karafiáty, nabízím belgické pralinky.

Ajjinka

23)  Ajjinka (07.07.2012 00:57)

On vlastně nikdy k ničemu moc nebyl.
Ona prostě nikdy nebyla použitelná. V ničem.
Určitě těžší, než podrazit někoho, kdo vám ne zrovna obratně protrhl panenskou blánu. Ne že by to byla moje vina.

Dobře, jsem totálně mrtvá! Prosím, řekni mi, jak to děláš! Protože tohle je něco tak naprosto úžasnýho! Edward všemu parádně nasazuje korunu a Bella se v tom tak krásně motá!
Gracee, asi jsem se do tebe zamilovala. Máš radši růže, nebo snad karafiáty?

kytka

22)  kytka (03.07.2012 10:55)

Skvěle jsem si to užila. . Jsem ráda, že můžu skočit hned na další díl. Díky.

Lia

21)  Lia (03.07.2012 01:30)

tak jsi mě dostala a musím hned na další kapitolu :D

Astrid

20)  Astrid (28.06.2012 20:58)

spätná četba je fakt zaujimavá. Ale tento príbeh sa mi páči. Oni sa poznajú a on je nejaký zmenený - solárko a podobne. Mohla by si dať nejaké foto pred a potom.
Moc sa mi to lýbí Grace. Dokážeš v duchu človeka pekne okomentovať, nj!!
Moc dobré počteníčko. Vedkyne - popis mu vypadl, kiss ja ho lúbim, nufáka sladkého... Počkať, a čo to tam bolo o panenskej blane?? ou!!! no toto... musím hneď kuken na prvú kapitolu!!!
čfs! Je to skvelééé

Grace

19)  Grace (27.06.2012 20:37)

Já mám takovou radost, že vás úplně nenudím!!! Děkuju!

Marvi

18)  Marvi (27.06.2012 10:24)

Na rozdíl od Tonyho nebo Edwarda? Já jsem se dneska bavila, moc pěkná kapitolka, věřím že ty další budou stejně dobré ne-li lepší!

Silvaren

17)  Silvaren (27.06.2012 07:24)

Blbej začátek dne? Ne pro mě, víc jsem se bavit nemohla! Jsem strašně zvědavá, jak se tohle vyvrbí, dostala jsi mě!

16)  mary (26.06.2012 23:49)

začátek povídky je dost slibný, těším se na pokračování

15)   (26.06.2012 21:31)

děláš čest Mimoňkovi - další pekelná jízda do hlubin jeden je lepší než druhý,to teda bude nářez

Niky

14)  Niky (26.06.2012 21:12)

aaaaa Culím se jako debil
Božíí!! Doufám, že další bude zítra Těšíííím
Mimochodem, ten název nemá chybu

Kamci

13)  Kamci (26.06.2012 20:49)

joo hochu, dvě baby na krku, to ještě asi bude jízda:D :D :D

Nosska

12)  Nosska (26.06.2012 20:10)


Tohle se mi líbí, tohle se mi moooc líbí!

11)  marcela (26.06.2012 19:48)

skvělý,ale to asi vše co napíšeš,viď???

Clea

10)  Clea (26.06.2012 17:41)

parádní
to zvedání žaludku při psaní levačkou mě zaujalo, o tom jsem ještě neslyšela
a ten jeho zklamanej pohled na její hrudník
díky za další skvělý díl a doufám, že se brzo dočkám dalšího ;)

GinaB

9)  GinaB (26.06.2012 17:29)

Tak tohle je teda dvojka k pohledání!! Ti se k sobě fakt hodí. Edward/Tony ala Dustin zírající na hruď, Bella zapálená husitka (aby na něj nevytáhla palcát!), Aro Volutri v tom svým hábitu jako filmový agent, Emm a Jazz bodyguards!
No tlemím se tu jako magor. Já chci další!!!!

8)  Iwka (26.06.2012 16:02)

Baví mě to, moc! :) Prosím o dalšííí

Janebka

7)  Janebka (26.06.2012 14:29)

Uáááá, Grace, jsi jednička!!! Mám pusu rozšklebenou od ucha k uchu a užívám si rozkošně vědecké a okouzlující Belly a toho dojasnézáhubyřítícíhose Tonyho Edwarda!! Jejich nádherná pinpongová výměna mezi dvěma mistry je dokonalá!!! Ona ho bude učit!!! Myluji tvoji střízlivě uvažující Bellu!! Krásný a Chytrá!!! ;)
Děkuji!!!

Bye

6)  Bye (26.06.2012 14:24)

Při psaní levačkou se mi zvedal žaludek... :D
Cullenuv zklamaný pohled na hruď. :D Jsem zvědavá, co řekne na to, že jsou každá jinak velká ;-) Třeba ho to bude rajcovat LOL Nebo se Bella moc pozoruje :-)
Prej jako Dustin! ROFL No, tak hoch rozhodně nemíří nízko... :D Nepřeju mu nic zlého, ale malá životní lekcicka by přišla vhod! ;-)
A copak, že se vlastně ta Bella tak boji lidi?
Jasper a Emmett jsou moji favoriti už teď! :-)

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek