Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/kr%C3%A1sn%C3%BD%20chytr%C3%A1.jpg

Isabella Swanová. Mladá vědkyně, uznávaná kapacita na starší středoevropskou literaturu. Ve všem ostatním ale – mírně řečeno – plave. Praktické záležitosti včetně partnerských vztahů jsou pro ni skutečnou záhadou.

Anthony Masen. Čerstvá hollywoodská hvězda. Po úspěšném, ale trochu hloupoučkém seriálu o upírech konečně dostal roli v pořádném bijáku. To, jak ji zvládne, rozhodne o tom, jestli se jeho kariéra pohne dál.

Oba mají napilno. Ani jeden z nich si nehodlá komplikovat život vážným vztahem. Z té záležitosti v Chicagu se ale prostě nedalo vykroutit…

 

Nesnáším konference. Příliš mnoho lidí, příliš mnoho špatného jídla, příliš mnoho dietních limonád a příliš málo skutečně dobré kávy.

Jacob Black z Oddělení pro analýzu četnosti barokních předložek mi ale spočítal, že pokud se do třiceti nechci stát vědeckou mrtvolou, musím alespoň dvě konference za rok přetrpět. Za tuhle informaci jsem pak ovšem musela přetrpět jeho jazyk nepříjemně blízko svých mandlí a jeho ulepenou pravačku na svém levém ňadru. Měla jsem na sobě zelený mohérový svetr, a když tu ruku sundal, zůstaly mu na ní drobné chomáčky zelených chloupků. V každém případě jsem byla přesvědčená, že jsme tímto vyrovnáni. On na to měl jiný názor a pokusil se otestovat i moje pravé prso. Odmítla jsem. Mimo jiné i proto, že je trochu menší než to levé a já nehodlala riskovat, že se touhle nesouměrností bude zabývat celé Blackovo oddělení minimálně příští dva roky. Tedy do doby, než se Blackovi podaří oslintat a osahat další kolegyni.

Když už jsem někam přijala pozvání, bylo to většinou do Evropy. Jasně, Středoevropani jsou divní. Považují za normální, když je záchod umístěný mimo koupelnu. Neusmívají se. Zřejmě mají strach, že by se jim nadělaly vrásky. Ženy se líčí až moc, muži ignorují deodoranty – taky až moc. Přesto je mám raději. I proto, že jim nemusím vysvětlovat svou fobii z více než tří lidí pohromadě. Po mé přednášce mě většinou v klidu nechají utéct do hotelu, kde se skrývám až do odletu.

Američané jsou příliš družní. Chtějí konverzovat. Rozebírat a pitvat každé vaše slovo. Nějakou fobii má každý z nich, takže se na ni nemůžete vymluvit. Očekává se, že spolknete svou piluli a budete se usmívat, jako by vám právě tep nedosáhl hodnoty vítěze posledního maratonu těsně po protržení cílové pásky a po zádech vám nestékal ledový pot.

Čtvrtou výroční slavistickou konferenci, která se letos konala v Chicagu, jsem ale samozřejmě vynechat nemohla. Naštěstí byl červen a já se – kromě těch růžových pilulek – sjížděla i představou, jak se následující dva měsíce zavřu doma ve svém klimatizovaném bytě a konečně dopíšu svou třetí knihu. Kdyby Chelčický ještě žil, jistě by na mě byl pořádně naštvaný, jak ho poslední rok zanedbávám.

A tak jsem, vyzbrojená laptopem, diktafonem, pilulkami a svým šedivým konferenčním kostýmkem s jemným proužkem, vyrazila do toho příliš zeleného a příliš zalidněného města.

 

♥♥♥

 

Probudil mě nepříjemný tlak kolem žaludku. Ještě v polospánku jsem to vyhodnotil jako blížící se šavli, ale když jsem se pokusil zvednout, abych to stihl do koupelny, zjistil jsem, že tlak způsobuje blonďatá hlava na mém břiše. Podle její polohy jsem usoudil, že dotyčná – vybavil jsem si, že se jmenuje Jessica a byl jsem za to na sebe náležitě hrdý – usnula těsně po dokončení toho, kvůli čemu jsem si ji vzal na pokoj. Byl to jen odhad – já zřejmě usnul ještě předtím.

Ne příliš šetrně jsem ji odsunul stranou. Chrčivě zachrápala a spala dál. Zadoufal jsem, že to zboží, které sehnal Jasper, bylo tak čisté, jak se dalo podle ceny předpokládat, a že Jessica bude schopná po probuzení bez problémů vypadnout. Nehodlal jsem o tom dumat dlouho. Dvakrát jsem jí ostře tlesknul u ucha. Někdo jiný by z toho nejspíš dostal infarkt, ona jen nespokojeně zamručela, ale jinak se ani nehnula. Tohle mi teda chybělo…

Natáhl jsem se pro telefon a zmáčkl rychlou volbu na Emma. Měl dost síly na to, aby ji případně odnesl do taxíku.

„Ano?“ Očividně jsem ho vzbudil. Aspoň někoho.

„Jdu do sprchy. Než se vrátím, měla by být Jessica na cestě domů. Jo a vyřiď Jasperovi, že za půl hodiny vyrážíme běhat.“ Emmett tiše zaskučel. Tiše, ale ne překvapeně. Znal mě. Věděl, že na sebe umím být tvrdý. Pařili jsme do dvou, teď bylo sotva šest. Za dvě hodiny jsem měl být na place. Naprosto střízlivý. Jediný způsob, jak rozhýbat játra a ty další divné věci v břiše, které odbourají zbývající tuny jedů z mého těla, byl hodinový běh. Znal jsem to. Krvavě tvá jsem točil čtyři roky šest dnů v týdnu. Kdybych neobjevil tuhle skvělou fintu, znal bych sex, drogy a rock´n roll jen z vyprávění. Nečekal jsem na Emmettův souhlas a típnul to.

Do koupelny jsem se prakticky doplazil. Před zrcadlem jsem sebou i dneska trhnul. Jasně, po deseti vodkách a třech lajnách jsem byl bledý. Ale v porovnání s tím, jak bledý jsem musel být poslední čtyři roky kvůli roli upíra Adriana, jsem i teď vypadal jako portorický imigrant.

Dva měsíce bylo všechno jinak. Přede dvěma měsíci mi zavolal můj agent a roztřeseným hlasem mi oznámil, že jsem dostal ROLI.

Skutečnou, filmovou, hlavní.

Můj sen byl tak blízko jako nikdy. Dvě pekelně bolestivé plastické operace, úmorné hodiny v posilovně, zasraná Atkinsonova dieta a zřejmě i těch několik děsivých sexuálních schůzek s producentkami po přechodu – to všechno v tom jediném okamžiku najednou dostalo smysl.

Zareagoval jsem trochu divně, ale později jsem si říkal, že za to zřejmě mohl šok.

„Teď už můžu na sluníčko?“

Aro Volturi je dokonalý agent. Nevysmál se mi. Naprosto vážně mi odpověděl:

„Na sluníčko, do solárka – kam jen budeš chtít. Dokonce můžeš mít maličký pupík,“ zahihňal se. Tomu jsem se i já s chutí zasmál. Pohladil jsem si své dokonale vypracované břicho. Pupík? Děsivá představa. Zhruba jako lepra v posledním stadiu.

„Doufám, že to není ve smlouvě, Aro. Že bych měl přibrat. Myslím, že i slavný matematik může být v kondici.“ Tohle jsem zapomněl říct. Měl jsem hrát Aarona Schneidera, matematika a nositele Nobelovy ceny. Nikdy předtím jsem o něm neslyšel, ale to ode mě nikdo neočekával.

„Jistě, brouku,“ uklidnil mě rychle. Opravdu mě znal. Věděl, že ani krátkodobý stres mi nedělá dobře. Člověk by nevěřil, že i v třiadvaceti – no tak dobře, v pětadvaceti – ho můžou otravovat pupínky. Čokoláda a stres – to byly moje spouštěče.

A tak jsem si kromě sluníčka a solária už dva měsíce užíval pohledu na svou zdravou a dokonale opálenou pleť. Jediná potíž byla v tom, že když jsem se trochu zamyslel, lekal jsem se v zrcadle sám sebe. Byl to příliš velký nezvyk.

Než jsem pustil vodu ve sprše, slyšel jsem klapnout dveře svého apartmá. Usmál jsem se. Na Emmetta byl spoleh. I přes puštěnou vodu jsem pak zaslechl kvílení. Doufal jsem, že to znamená, že Jessica protestuje proti tomu, že by měla teď hned vypadnout. Ne to, že jí Emm za pětiminutovou rychlovku nabídl mou fotku s autogramem.

Důležité bylo, že když jsem se vrátil do ložnice, byla moje postel prázdná. Ne že by mě to nějak zvlášť těšilo. Jessica nestála za moc, ale bylo to lepší, než tohle děsivé nic.

Nevím, kdy jsem si toho všiml poprvé, ale moje fobie z nepřítomnosti lidí mě obtěžovala už nejmíň tři roky. Miluju davy. Potřebuju davy. Netvrdím, že to nutně musí být moje fanynky, ale samozřejmě je to ta lepší varianta. Ani v posteli nemůžu být sám. Hotely si vybírám podle velikosti postele. Vlastně mě překvapilo, když jsem se dnes probudil a našel vedle sebe – teda na sobě – jenom Jessicu. Čím víc, tím líp. Kdybych nemusel na natáčení, Jess by si se mnou nejspíš užila hezký den. Smůla.

 

♥♥♥

 

Šest třicet byl ideální čas. Mám půl hodiny, než se objeví první šílení běžci a ještě šílenější majitelé psů. Oblékla jsem se, diktafon zastrčila za gumu tepláků a sluchátka zatím smotala do kapsy. Tohle byl můj způsob, jak se připravit na trauma veřejného vystoupení, které mě čekalo za pár dnů. Chůze a čerstvý vzduch. Moje potřeba samoty tyhle dvě podmínky trochu komplikovala. Ale naštěstí se přímo před mým hotelem nacházel obstojný – i když děsivě zelený – park. Recepční se pokusila o nacvičený úsměv, ale moc jí to nevyšlo. Nepřekvapilo mě to. Na mě se většinou nikdo neusmíval. Ostrým tempem jsem vyrazila ven z klimatizované haly. Přešla jsem silnici a po pískem vysypané cestičce zamířila mezi stromy.

Když se mi zdálo, že jsem dost daleko, vytáhla jsem sluchátka a pustila diktafon. Z dnešního hlediska předpotopní přístroj, ale nedokázala jsem se ho vzdát. Rázovala jsem křížem krážem po parku a pouštěla si pořád dokola nejsložitější části své přednášky.

Nevím, kde se tam vzali. Byla jsem právě úplně soustředěná na správnou výslovnost křestního jména Přibíka Pulkavy z Radenína, když se zpoza nejbližšího keře vyřítila skupina šílených běžců. Nestihla jsem uskočit. Vnímala jsem jen to, že je jich moc. Těsně předtím, než jsem se s jedním z nich srazila, ho ale další dva strhli stranou a skočili na mě. Přimáčkli mě k zemi a já si byla jistá, že je to můj konec.

Promiň, Petře, rozloučila jsem se v duchu s Chelčickým.

Stisk ale najednou povolil. Pomalu jsem otevřela oči.

Obličej. Moc blízko. Moc opálený. Moc povědomý.

„Cullene?“ vyjekla jsem.

„Swanová?“ vydechl a já si byla jistá, že je v tu chvíli vyděšenější než já.

 

 

Ahoj lidi, pokud jste dočetli až sem a máte pocit, že byste těch dvou cvoků výše snesli o trochu víc, budu ráda, když dáte vědět. Nechceme tu žádné násilí, takže pokud to není ono, nebudeme se navzájem prudit. Z případného mlčení to rychle pochopím;) O Mimoně se nebojte, poslední kapitola je ve výrobě ;)


 

 

Graceland

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

Jalle

30)  Jalle (16.03.2013 17:15)

perfektný nápad

29)  Elanoreth (12.07.2012 17:45)

Zase mi něco uniklo .... mám prázdniny, ale že bych měla VOLNO - o tom si můžu nechat jen zdát......
To oddělení pro analýzu četnosti barokních předložek mě dostalo
a taky skvělý popis odlišných zvyklostí populace po obou stranách Pacifiku
Jdu na další kapitolu.

HMR

28)  HMR (09.07.2012 20:52)

čtivé je slabé slovo

Ajjinka

27)  Ajjinka (07.07.2012 00:42)

Milá Gracee, už dlouho na webu míjím Mimoně, dlouho jsem přemýšlela, že bych ho zkusila a musím říct, že tomhle zážitku z první kapitoly, tuhle svoji obří chybu napravím!
Vtipný, čtivý a prostě... úžasný!
Abych byla upřímná, získala sis mě už prvními dvěma odstavci Protože Jacob Black z Oddělení pro analýzu četnosti barokních předložek To je prostě síla!
Bella i Edward jsou naprosto bomboví a já jsem upřímně zvědavá, co s nimi provedeš
Díky za krásný zpříjemnění začátku dne

kytka

26)  kytka (03.07.2012 10:39)

To jsem se v tom krásně porochnila. Milé, osvěžující, zatím odpočinkové. Děkuji za krásné čtení.

Lia

25)  Lia (03.07.2012 01:11)

úžasný nápad na příběh hned jdu na další kapitolku

Janebka

24)  Janebka (27.06.2012 13:23)

Graceinko, jaká smůla a škoda, že tu mám jen zelený smajlíky!!!

Marvi

23)  Marvi (27.06.2012 10:14)

Moc se mi to líbí, má to šťávu ;) ;) ;)

Silvaren

22)  Silvaren (27.06.2012 07:13)

Ú-žas-ný! Nevím, kdo se ti víc poved, jestli Bella nebo Edward, každopádně jsem si namohla bránici. Děkuju!

Grace

21)  Grace (26.06.2012 21:29)

Je to trapas, ale došlo mi, že bez téhle vaší skvělé zpětné vazby bych ze sebe nevymáčkla ani písmeno (lenost prostě potřebuje něčím zacpat hubu;) ). Takže ještě jednou - a pořád stejně nadšeně - děkuju .
PS: Mimoň je trochu vystřílenej, snažím se ho nějak oživit a vzkřísit. Možná to bude chtít svítivě zelenou vlnu do jeho poslední vestičky

Niky

20)  Niky (26.06.2012 20:41)

JO!! Je to naprosto luxusní a skvěle se u toho bavím! Super

Kamci

19)  Kamci (26.06.2012 20:40)

zatím dobrá bžunda. Páreček k pohledání:D :D :D

mimochodem, jen doufám, žes nezanevřela ani na Mimoně

Tammy

18)  Tammy (26.06.2012 19:05)

Prostě úžasný! Edward s pořádně temnou minulostí - jak tak koukám Zakomplexovaný až moc opálený slaďouš. (Asi to nějak komentuju i s 2. kapitolu, protože jsem je četla hned po sobě (jen aby ses nedivila, co to píšu za kraviny) Ale.. přesně tohle jsem potřebovala - víš jak zvednout náladu! Možná proto se musím přiznat, že od tebe jsem zatím nic nečetla, ale už si tě pamatuju a sleduju tě, neboj! . Když už sem cpu 2.kapitolu, tak jen dodávám, že je prostě miluju a Tonyho myšlení snad ani neni možný - proto se směju ještě víc. Ale! po tom blábolu, který jsem se snažila nasmolit výše asi už chápeš, že si nenechám ujít ani jednu kapitolu, takže šup na 3.! :D

17)  martty555 (26.06.2012 17:21)

Clea

16)  Clea (26.06.2012 16:36)

Velice mě to pobavilo Spousta krásných vět - oslintávání, nestejná velikost prsou, fóbie (ty já miluju) opravdu moc povedené
jsem zvědavá na druhou kapitolu
a díky

Janebka

15)  Janebka (26.06.2012 13:52)

Tak vzhledem k tomu, že z davu o více jak třech lidech panikařím i já, budu vděčná, když se dozvím,jak to Isabella zvládne a poradí mi, jak na to!!!
Mylá Grace, super oddechovka, o rozcvičku lícních svalů jsi postarala naprosto fantasticky, takže protažení dolních končetin ponechám na jindy!! ;)
Děkuji!!!

P.S. Díky za mimořádného Mimoně, ale poslední díl??? Už???

14)  tess (26.06.2012 13:42)

Jen pokračuj dál, rozvíjí se to zajímavě A už se těším na Mimoně

Marcelle

13)  Marcelle (26.06.2012 13:02)

Je to fakt hustý a klidně můžeš přitlačit :D :D :D

Grace

12)  Grace (26.06.2012 13:01)

Ach jo, tak jsem ještě ráno doufala, že tu druhou kapitolu nebudu muset psát . Kecám! Jste nepřekonatelné, já děkuju a máte tam další ;)
Jo a omlouvám se za ten šílený překlep ve druhém odstavci, Jacob samozřejmě oslintává, nic jiného

Hanetka

11)  Hanetka (26.06.2012 13:00)

Uááááááááááááááá!!!! Oddělení pro analýzu četnosti barokních předložek!!! Kde to mají? Tam chci taky, vypadá to jako práce snů!
A zbytek jsem prochechtala taky. No jasně, že chceme druhou a třetí a čtvrtou a pátou a.... xtou lajnu, čím víc, tím líp!

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella