Sekce

Galerie

/gallery/perex_ou_s.png

Chjo. Jsem strašná, vím, když on mi nedá spát! Ale slibuju, že vám ho cpu naposledy.

Zase jsme se trochu posunuli v čase. Doufám, že si čtení alespoň trochu užijete. Taková krátká vánoční vsuvka o ničem :D

Dárek k Vánocům pro milouše Quic a všechny, kteří článek rozkliknou :))

„Dneska je řada na tobě,“ slyšel jsem tlumeně z koupelny. Voda tekla proudem a hučela dost nahlas, takže jsem si ještě chvíli mohl namlouvat, že jsem blbě slyšel. Určitě jsem blbě slyšel, zbejvaly poslední tři dárky, se kterýma jsem se musel porvat a nastrkat je pod lesklej balící papír. Tohle vždycky dělala Bella – trvalo jí to jen chvíli a ještě u toho stihla dělat milion a půl dalších věcí. Letos to bylo na mně. Voda přestala téct, slyšel jsem šustění závěsu a pak nejistej hlas: „Edwarde?“

Poraženě jsem si povzdechnul a nechal roztelenej papír ležet na posteli. Dveře do koupelny byly otevřený, ale stejně mě nakoplo horko, když jsem do ní vešel. Automaticky jsem se natáhnul pro ručník a podal ho Belle. Vděčně se na mě usmála a zdravou rukou se mě chytla za rameno, aby nespadla.

Tu druhou měla v sádře vztyčenou nad hlavou.

Kdo mohl tušit, že jí první náledí bude dělat takovej problém.

Při tý vzpomínce jsem se uculil a v podstatě okamžitě jsem cejtil pět zákeřnejch nehtů zarytejch v kůži.

„Au!“ heknul jsem ublíženě a přestal se culit. „To bylo za co?“

„Zase to děláš. Poznám to.“ I když jsem pořád vnímal štiplavou bolest, zakřenil jsem se. Jo, na to jsem si už zvyknul. Možná mě to mělo děsit, ale ve skutečnosti to věci dost zlehčovalo. Nějak vždycky dokázala poznat, když se moje myšlenky stáhly nevítaným směrem. Jako zrovna teď, když přede mnou stála nahá, mokrá a rudá.

Kurva.

Stočil jsem hlavu ke straně a gentlemansky se díval jinam. Ještěže bylo na protější zdi zrcadlo, o ten přepychovej výhled jsem tak přijít nemusel, i když mi to trochu komplikoval fakt, že bylo trochu zamlžený.

„Myslíš, že bys mohl…“ začala rozpačitě a znovu tak upoutala moji roztěkanou pozornost. Automaticky jsem ji chytil rukou kolem pasu a stáhnul si ji na sebe. V tu chvíli mi bylo naprosto u prdele to, že budu mokrej. Kdybych měl kliku a věci šly podle plánu, možná se přece jen ty posraný dveře dočkaj toho, že je někdo zavře… Omotal jsem kolem ní i druhou ruku a přitáhnul si ji těsně k sobě. Překvapeně vyjekla a zdravou rukou mi sjela po teď už mokrý hrudi. „Potřebovala jsem jen pomo-,“ snažila se mě chabě zastavit. Ale pozdě, protože než stačila doříct poslední slovo, už jsem ji líbal.

Nebránila se. Naopak. Prstama zdravý ruky mi vjela do vlasů a tou druhou mě solidně praštila, když se pokoušela udělat to samý. Ignoroval jsem to, už jsem si zvyknul na to, že si neuvědomuje, že má teď místo ruky tvrdej kus sádry, kterej z erotogenních zón během sekundy udělá zóny trvalý necitlivosti.

„Kdo říká, že ti takhle nepomůžu?“ zazubil jsem se a přesunul se k jejímu krku. Zaklonila hlavu, aby mi tak udělala lepší přístup k její horký a citlivý kůži, tahala mě za vlasy, až to skoro bolelo, a přerývavě mi dýchala do ucha. Jo. Totálně mě tím odrovnala. A když se bokama provokativně zhoupla proti mně, bylo jasný, že dnešní večer bude mnohem lepší, než jsem si původně myslel.

Stáhla ruku z mejch vlasů a odvážně ji sunula pod moje tričko. Mozek mi přepnul do zasouvacího módu, byl schopnej jen základních pohybů, dokázal přijímat jen určitý množství informací a…

„Tati?“ Vyděšeně jsem sebou škubnul a přehnaně rychle se od Belly odtáhnul. Ta kolem sebe okamžitě omotala ručník, kterej jsem jí předtím podal a kterej doteď ležel nevyužitej na zemi. Beth stála ve dveřích, ručku na klice a podezíravě si nás měřila. Celkem snadno jsem si dokázal představit, co jí teď běží hlavou.

„Copak?“ dostal jsem ze sebe rozhozeně. Párkrát se už stalo, že nás načapala při něčem, čemu jsem před ní s oblibou říkal invaze mimozemšťanů, ale tohle bylo extra nečekaný. Myslel jsem, že je u sebe v pokoji, vůbec jsem ji neslyšel přicházet.

„Přečteš mi pohádku?“ Do prdele. Zmateně jsem se podíval po Belle, která se zlomyslně usmívala.

„V tomhle jsem na řadě?“ ověřoval jsem si čistě pro jistotu. Tajně jsem doufal, že se tomu dneska vyhnu. Pořád mi chybělo zabalit pár dárků a přes noc jsem se musel poprat se stromkem, kterej sehnal Emmett. Vybíral ho podle sebe, takže nám jeho špička dřela o strop, ale to ho vůbec nezajímalo. Svůj úkol splnil, to pro něj bylo hlavní. Pak běžel zpátky za Rose a Henrym. Zkurvysyn jeden podpantofláckej.

„Cos čekal?“ usmála se na mě Bella přehnaně přeslazeně a naklonila se, aby mi mohla dát rychlou pusu na tvář. Bezva. Přesně takhle jsem si svejch patnáct světáckejch minut představoval. „Miláčku, proč nejdeš do postýlky? Tatínek za tebou hned přijde,“ řekla Beth a pohladila ji po rozčepýřenejch vlasech. Jo, potatila se. Elizabeth si mě prohlížela pohledem, kterej jasně říkal, že si o mně nemyslí nic hezkýho, což se mě svým způsobem dotklo.

„Určitě?“ zeptala se, ale na mě se nepodívala. Až když Bella s úsměvem přikývla, odběhla pryč.

„A tohle bylo zase co?“ nadhodil jsem nechápavě. Jen neurčitě pokrčila rameny. Už od začátku jsem čekal na to, kdy se ty dvě spojí a vytvoří tak neprůstřelnou dvojku, proti který budu krátkej. Bál jsem se, že se tahle koulervoucí chvíle nezadržitelně blíží. A to byly Beth teprve čtyři. Ani jsem si nechtěl představovat, jaký to bude, až přijde do puberty. Pošle mě do prdele, jakmile jí plně dojde význam těch slov. A protože byla podezřele chytrá, nemohlo to trvat dlouho. „Tohle mám u tebe,“ upozornil jsem ji tajemně. Překvapeně zamrkala a chtěla něco říct, ale já se rozhodl zmizet.

Beth už seděla na posteli, ale pod peřinu si zalezla, až když jsem si sednul do křesla hned vedle ní. Rozevřená knížka už ležela připravená na stole, ale já ji záměrně přehlížel. Pohádky v ní byly trapně jednotvárný a mně je nebavilo číst pořád dokola.

„Chceš číst z knížky?“ Zavrtěla hlavou. „Mám ti něco povídat?“ Nadšeně přikývla a já se samolibě usmál. Nemohl jsem říct, že mi tohle nelichotilo. Bylo fajn vědět, že aspoň v něčem nestojím jako táta za hovno. „Jsem na pohádky nejlepší. Sypu je z rukávu, ale to ty víš, že jo? To jenom maminka musí číst cizí práci, protože na to nemá, víš?“ Dal jsem si pořádně záležet na tom, abych poslední větu řekl dostatečně nahlas. A podle smíchu z ložnice to zafungovalo. Zakřenil jsem se a Beth mě netrpělivě plácla do kolena. „Fajn, fajn! Co takhle tu pohádku o princi Emmettovi, který ovládl záchodovou mísu?“

„Edwarde!“ ozvalo se z vedlejšího pokoje ostře. Protočil jsem oči, Beth se rozesmála a Bella si nahlas povzdechla. Jo. Měly jsme kurevsky tenký stěny. A taky celkem zábavný večery.

„Tak nějakou jinou, co třeba…“

„Tatí?“ přerušila mě šeptem. „V noci přijde Santa?“

„Jo, broučku, psalas mu s maminkou dopis, pamatuješ? Měla bys, protože byl kur… dost dlouhej.“

„A jak k nám přijde, když nemáme komín?“ zeptala se vykuleně. Do prdele. Další věc, ve který jsem nebyl dobrej. Nedokázal jsem hrát tuhle zmatenou hru na otázky, kdy jsem si musel dávat pozor na to, co říkám. Naučil jsem se ovládat svůj slovník, čistě kvůli Beth, protože byla horší než papoušek, ale občas mi to uklouzlo. Jenže co jsem jí na tohle měl kurva říct? Odkašlal jsem si, abych zakryl to, že váhám.

Poznala by to, měla v sobě zatím nerozvinutou verzi Bellina radaru, ale i tak bez problémů poznala, kdy jí věším ponožky na nos.

„Přiletí oknem.“ Stručný, jasný. Dokonalý!

„Přiletí oknem?“ zopakovala pochybovačně a stejně tak se i tvářila. Na svůj věk byla až příliš bystrá. Někdy mi přišlo, že je minimálně o krok napřed.

„Jo, má vymakaný saně, který ho dostanou i k nám.“

„Ty saně umí lítat? Jak to?“

„Mají zvláštní pohon.“

„Jakej?“ Kurva. No, jakej můžou mít saně pohon? Plácnul jsem první, co mě napadlo.

„Jezdí na sobí bobky,“ řekl jsem, hrdej sám na sebe, jak perfektně jsem to zvládnul. Ale Beth nevypadala, že by ji moje odpověď nějak výrazně uspokojila. „Sobi taky lítaj. Pijou leteckej benzín a ten z nich pak vyjde ven. Tomu se říká využívání nevyužívanejch zdrojů. Santa to má na háku.“

„A přinese mi dárky?“ pronesla nadějně.

„To nevím,“ přiznal jsem. „On moc dobře ví, kdo byl celej rok hodnej.“ Nad tím se zamyslela, našpulila pusu a pak si skousla spodní ret. „Pozná, jestli jsi zlobila.“

„Počítá se i to, co jsem udělala Henrymu?“ Pobaveně jsem se uchechtnul. Ne, na to se nedalo zapomenout. Myslím, že mě Emmett chtěl praštit, když se dozvěděl, že skoro o rok mladší Beth dala Henrymu na prdel. Vlastně se nebylo čemu divit. Jen co se Elizabeth naučila chodit, všechno se jí muselo přizpůsobit.

Nikdy jsem si nemyslel, že malý dítě může bejt tak kurevsky čilý a rychlý. Navíc byla silná, Henry byl vždycky trochu chcípáček, a kdybych nevěděl, že je jeho táta Emmett, kterej by mi ručně vysvětlil, že se pletu, klidně bych to řekl nahlas.

„Ne, ten si to zasloužil,“ uklidnil jsem ji. Docela mě překvapilo, že jsem neslyšel žádný okřiknutí, možná Bella usnula, nebo se mnou prostě jen souhlasila. Pravděpodobnější byla první varianta.

„Tak jo,“ zakřenila se. Natáhnul jsem k ní ruku zatnutou v pěst a počkal, až udělá to samý, abych si s ní mohl ťuknout. Udělala to okamžitě, byla skvěle vycvičená. Kdyby s Bellou tak nepekla, mohla by bejt skvělá napodobenina mě. Měla k tomu dobře našlápnuto, byla nesnesitelně ukecaná, když na to přišlo a často mluvila o věcech, který chápala snad jen ona.

„Přikrej se pořádně,“ mrknul jsem na ni a pohodlně se uvelebil v opěradle křesla. Poslechla mě a zachumlala se do peřiny. „Můžeme už na pohádku?“ Bral jsem to jako ano, když se ta hromada na posteli párkrát pohnula. „Super,“ brouknul jsem. „Takže princ Emmett tentokrát hlavní postavou nebude, co takhle zlá čarodějnice Rosalie?“

„Teta Rose?“

„Ne, tohle je jiná Rosalie,“ zalhal jsem.

„Tak jo,“ souhlasila nakonec. Ďábelsky jsem se usmál a trochu zalitoval, že už Bella spí. Tahle pohádka by se jí určitě taky líbila.

„Princ Emmett v tomhle příběhu sice nebude, ale záchodová mísa v něm má důležitou roli,“ začal jsem a navazoval tím, co mě zrovna napadlo. Nikdy jsem neměl pohádky promyšlený dopředu, o to lepší mi přišly. Občas jsem udělal dramatickou pauzu, abych zvýšil napětí, fungovalo to skvěle. „A když ji celou promočenou vytáhly záchodovým zvonem ven, změnila se k nepoznání. Už nebyla ta zapšklá mrcha, co všem okolo sebe chtěla komplikovat život. A žila šťastně až do konce věků,“ dořekl jsem s vědomím, že už tvrdě spí.

Vstal jsem, nohy jsem měl celý dřevěný, a naklonil se, abych zhasnul stolní lampičku. Beth pořád ležela zabalená v peřinách, jen málokdy se stalo, že se přes noc odkopala. Spala dost klidně na to, kolik v sobě měla temperamentu.

Zavřel jsem za sebou dveře a snažil se u toho nenadělat žádnej hluk. Ještě mě čekalo dobalení posledních dárků a chtěl jsem si dát ještě sprchu, než půjdu připravit stromek, kterej mě se vší pravděpodobností zabije nějakou z větví, ale v ložnici mě čekalo překvapení. Bella seděla v tureckým sedu uprostřed postele, usmívala se a na sobě měla tu kurevsky provokativní červenou košilku. Zastavil jsem se uprostřed pohybu a překvapeně zvednul obočí.

„Nikdy by mě nenapadlo, že se Rose pokusí dostat k protinožcům zrovna přes kanalizaci,“ usmála se ještě víc a já se v reakci na její slova pošahaně zakřenil. Jo, tohle byla jedna z těch nejlepších pohádek vůbec.

„Ne? To se divím. Tak nějak to z ní vyzařuje,“ neodpustil jsem si. Udělal jsem těch pár kroků k ní, najednou plnej pochybný naděje. Natáhla ke mně ruce a já se nechal pohodlně stáhnout k ní. Drcla do mě zdravou rukou a shodila mě na záda. Uznale jsem zamručel, a když se mi obkročmo vyhoupla na klín, z mručení se stalo protáhlý zasténání.

Některý věci prostě změnit nešly…

A Bella nevypadala, že by jí to vadilo.

„Veselé Vánoce, pane Cullene,“ zamumlala provokativně a sklonila se, aby mi názorně ukázala, jak moc veselý maj bejt.

Ajjinka

VESELÉ VÁNOCE, DRAHOUŠKOVÉ!

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

ambra

18)  ambra (28.03.2013 21:52)

Ajjinka

17)  Ajjinka (28.03.2013 18:38)

Tyjo, ambři Vůbec jsem si nevšimla, že jsi tu byla Nechápu, jak mi to mohlo uniknout, takže dodatečně moc děkuju!
danje, wow, až tak? To mě hrozně moc těší, děkuju!

16)  danje (28.03.2013 18:09)

Taky mne ten chlap bere. Všechny povídka, které se ho týkají, jsem během 10 dní dvakrát. Některé i cca čtyřikrát. Jsi úžasná. Díky za zážitek.

ambra

15)  ambra (13.02.2013 12:39)

Jsem přes ty Vánoce musela mít fakt napilno, když mi TOHLE vypadlo! Božeee! Bez ohledu na datum jsem se nasmála neskutečně , řekla bych, že nic na tomhle příběhu prostě nemůže vyčichnout a vzhledem k počtu hlášek můžu jen na kolenou prosit, ať se k nim aspoň čas od času vrátíš . PS: Beth už má čtyři? Nenastal čas uvažovat o sourozenci? Umím si představit Edwardovo nadšení .
Děkuju

Ajjinka

14)  Ajjinka (28.12.2012 19:47)

Já vás asi zbožňuju Děkuju moc, holky, jste boží

13)  DyDy (26.12.2012 08:42)

Jéé, já miluju tyhle charaktery. :). Vždycky se k nim ráda vracím :) . Povídka je dokonalá :). Edward je pořád svůj. Krásný ! :).

GinaB

12)  GinaB (26.12.2012 01:02)

Nádherný dáreček, moc díky. Edward je pořád tak krásně svůj a moc ráda se s ním potkám ještě někdy příště.
Krásné svátky.

Astrid

11)  Astrid (25.12.2012 11:24)

Moc pekné, potešilo.

10)  bibi (24.12.2012 20:05)

dakujem pekne za pekny nahlad do vianoc v my way podani no teraz our way vzdy ma to potesi :D patri to medzi moje najoblubenejsie poviedky na tomto blogu :D prajem pekne vianoce bohateho jeziska a novy rok plny inspiracie na novu tvorbu ktorou nam tvojim vernym citatelkam urobis obrovitansku radost dakujem

9)  Darca131 (24.12.2012 18:54)

Krásný! Jenom zlá čarodejnice Rosalie? A Emmet a záchodová mísa? Opravdu? :) :) :) Jinak to máš skvěle napsaný. :) :)

Fanny

8)  Fanny (24.12.2012 18:01)

Zlá čarodějnice Roselie? :D :D :D
Tohle je teda vánoční dárek

Kamci

7)  Kamci (24.12.2012 15:34)

díky
krásný svátky

Jalle

6)  Jalle (24.12.2012 12:38)

na tohto Edwarda nikdy nezabudnem, Emmet a záchodova mísa milujem vymyslené rozprávky

5)  Elanoreth (24.12.2012 11:34)

Krásný dárek, děkuju, tahle povídka se neokouká, každý díl navíc je vítaný....

Marcelle

4)  Marcelle (24.12.2012 08:41)

Ajji ty jsi zlato, tohle je nejbáječnější dárek, díky.

3)  martisek (24.12.2012 08:22)

Každý dodatkový díl je naprosto úžasnej. Tohle je nejspíš nejlepší vánoční dárek díky za něj

2)   (24.12.2012 08:05)

Ajjo - tohle byl ten nejsladší a nejpřekvapivější dárek
a já jsem nadšená ,že se nic nemění ,jen ten slovník se maličko přizpůsobuje malé Beth,ale to jak je celá rodiče,to je prostě ... Ajjinkovské ,každý řádek mi šel pod kůži,stejně jako tam mám Edwarda
jo a ... neopouštěj ho , v tvém podání je tak LIDSKÝ
krásné Vánoce

matysekmj

1)  matysekmj (24.12.2012 07:58)

Ajjinko, díky za krásný vánoční dárek
Bylo to prostě ku....y dobrý Ať chce nebo ne, ale jak bude Beth v pubertě tak bude mít teprve co dělat
Úplně vidím Rose v potrubí na cestě k protinožcům:D
JO a slib, že už je to naposled, nezlob se, ale vážně brát nebudu Líbí se mi představa, že se tu sem tam objeví

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek