Sekce

Galerie

/gallery/Ona%20je%20moje!.png

Malá oslava. Seznámíme se s Alicí a Jasperem.

Užijte si čtení! :)

Vrátily jsme se s Alicí z baru a obě si nesly náš oblíbený koktejl. Nebyl to žádný zabiják, po němž bychom měly tendence lézt na stůl, ale dokázal nás dostat do rozverné nálady. Jasper právě dokuřoval cigaretu a Edward si tu svoji zrovna zapaloval. Překvapeně jsem se zamračila. Nebylo to tak, že bych mu chtěla mluvit do toho, co má a nemá dělat, věděla jsem, že si občas zapálí, obzvlášť když měl nervy, ale nebyla jsem z toho nejnadšenější.

„Takže se nám taky zahrabeš do papírů?“ nadhodil posměšně Jasper, ale všichni jsme věděli, že to nijak zle nemyslel, prostě byl takový. Co na srdci, to na jazyku. Takové jeho malé prokletí, které se za ním vleklo. I Edward ho bral s rezervou, znali se od školy a byl to jeden z jeho nejlepších kamarádů.

„Zatím to tak vypadá,“ přisvědčil opatrně, ale hned se to snažil zamluvit. „Samozřejmě je možný kariérní růst, nechci se zahrabat úplně,“ uchechtl se a střelil po mně krátkým pohledem. Došlo mi, na co narážel. Asi bych doma neměla na práci tolik nadávat.

„Na papírování není nic špatného,“ zastala se mě Alice a já ji vděčně objala kolem ramen. Nebrala jsem si tuhle slovní přestřelku nijak osobně, měla jsem svoji práci ráda, jen toho občas bylo zkrátka moc. „Já to třeba obdivuju,“ přisadila si.

Téměř okamžitě jsem vyprskla smíchy. To sedělo. Alice byla naše věčná studentka. Nebyla hloupá, jen škole nevěnovala takovou pozornost a dávku času, jakou by měla. Naštěstí byli její rodiče asi ti nejtrpělivější a nejhodnější pod sluncem, protože dál platili další roky Alicina vysokoškolského vzdělání.

„Je něco, co ty neobdivuješ?“

„Ano, Jaspere, kupodivu se takové věci najdou,“ setřela ho a lokla si pití.

Nechtěla jsem věstit nic špatného, ale vypadalo to, že se tihle dva dnes v noci tulit nebudou. Natáhla jsem pod stolem ruku k Edwardovi a povzbudivě ji stiskla. Nemělo to žádný hlubší význam, jen jsem ho na chvíli potřebovala cítit. Vědět, že je tu se mnou.

Podporovali jsme se navzájem a o to větší radost mi dělalo to, když jsem viděla, že se mu daří.

„Ozval se ti Jacob, Bello?“ snažila se Alice změnit téma, vůbec mi tím ale nenahrávala. „Slyšela jsem, že je ve městě.“ Teď jsem to byla já, kdo se potřeboval napít.

„Jo, včera jsme byli na večeři. Viď?“ usmála jsem se na Edwarda, který mi úsměv ne zrovna nadšeně oplatil. „Vypadal vyčerpaně, je toho na něj poslední dobou moc.“

„V Seattle Times psali o nějaké zpackané zahraniční dohodě. Neříkal ti o tom něco?“ Zamračila jsem se. Přišlo mi zvláštní, že o ničem takovém nevím. Noviny nám chodily každé ráno do schránky, ale nic takového jsem v nich nezaznamenala a sám Jacob se o ničem nezmiňoval, což bylo divné. Neměli jsme před sebou žádná tajemství, mohli jsme mluvit o čemkoliv.

„Ne, o tom nic neříkal,“ řekla jsem a mračila se na skleničku před sebou. Edward mě paží objal kolem pasu a trochu mě tím rozptýlil, ale ne tolik, aby mi z hlavy vyhnal myšlenky, které se začaly ubírat špatným směrem. Jacob byl kamarád, i přesto, co se mezi námi stalo. Trápilo mě, když se mu nedařilo.

„Škoda, mohli jsme se dozvědět nějaké pi-kant-nos-ti,“ slabikovala a ujetě se u toho zakroutila. Podezírala jsem ji, že sem dorazila už něčím nabuzená. Radši jsem nechtěla vědět čím.

„Nepřijdu ti jako dostatečná pikantnost?“ zlobil se předstíraně Edward. Uchichtla jsem se a Alice se okamžitě chytila za pusu. Nejspíš jí konečně docvaklo, že ne všichni oceňují její skvěle vybrané téma.

„Promiň!“ vypískla a pořád se držela za pusu, aby svému výstupu dodala na teatrálnosti.

To byla celá ona. Jako kamarádka byla nejlepší na světě, ale někdy nevěděla, kdy má zavřít pusu a být zticha.

„Ty jsi ta největší pikantnost dnešního dne!“ Aby svým slovům dodala váhu, natáhla se přes stůl a dotkla se jeho ruky, kterou měl položenou na stole. Kdyby se nezazubila a já byla žárlivá, vyložila bych si tohle drobné gesto všelijak, ale takhle jsem se jen zakřenila. Moje nejlepší kamarádka konejší mého přítele. Trošku ironie.

„Nechceš jít tancovat?“ zeptal se Jasper Alice. Asi si u ní chtěl vyžehlit své předchozí chování. Myslela jsem, že mu na to Alice tak snadno neskočí, ale překvapila mě, když se nechala vzít za ruku a vytáhnout do stoje.

Usrkla jsem pití a opřela se do opěradla proutěného gauče. Seděli jsme v úplném rohu restaurace, v přítmí, kde na nás nikdo neviděl. Bylo to naše oblíbené místo. Když jsme vyrazili ven, mířili jsme vždycky sem. Občas sami, občas se přidal někdo další. Dobře tu hráli, a když měl člověk hlad, dělali tu ty nejlepší panini ve městě.

„Děkuju,“ zamumlal Edward, když se ke mně naklonil. Překvapeně jsem zvedla obočí, nechápala jsem, za co děkuje. Neměl žádný důvod. „Za tu oslavu,“ zamručel s úsměvem a naklonil se ještě blíž, aby mě mohl lehce políbit. Chutnal po pivu a kouři. Byla to u něj nezvyklá kombinace, ale nic neměnila na tom, že se mi těžko odtahovalo.

„Myslela jsem, že by to mohla být zábava,“ pokrčila jsem nevinně rameny. Neplánovala jsem žádný velkolepý večer, ale trošku slavnostněji jsme ho pobrat mohli. Jen škoda, že nemohl dorazit Emmett s Rose. Už druhý týden byli na venkově u Rosaliiných rodičů, stýskalo se mi po nich. Hlavně po Rose a její střízlivé mysli. Emmettovy vtípky jsem oželet mohla, ne vždycky patřily k těm, které doopravdy vtipné byly.

„Jsi úžasná. Jak jsem si tě vlastně zasloužil?“ mručel provokativně a jeho ruka sklouzla v naprosto nevhodném gestu pod stůl. Škubla jsem sebou, jakmile se jeho dlaň dotkla mého kolene a postupně putovala výš.

„Edwarde!“ okřikla jsem ho pohoršeně a přirazila se víc k opěradlu za sebou, abych před jeho rukou utekla. Tiše se zachechtal, ale ruku nestáhl. „Jsme na veřejnosti,“ nedala jsem se. Musela jsem být rudá, protože se mi zase do tváří vehnala ta zrádná horkost, která mě vždycky prozradila. Plácla jsem jeho nenechavou ruku a on ji poplašeně odtáhl.

„Au,“ simuloval a tiskl si dlaň k hrudi. Pořád měl na sobě oblek z rána, jen kravatu s mým speciálním uzlem měl rozvázanou a ležérně přehozenou kolem krku. I tak vypadal neskutečně. Byl jako nový, když z něj opadl všechen ten stres.

„Stejně jsem na tebe hrdá, víš to?“ ujišťovala jsem se. Věřila jsem, že mu to dokazuju všemi způsoby, které jsem znala, ale nebyla jsem si tak jistá tím, jestli to funguje. Někdy působil tak nesebevědomě, jako by mou podporu ani nepostřehl.

„Vím,“ broukl a opřel si hlavu o tu mou. „A jsem za to rád.“

„Já taky,“ řekla jsem popravdě. „Zasloužil sis to, tvrdě jsi dřel a všechny ty pohovory,“ zavrtěla jsem hlavou. „Viděla jsem, jak tě to vyšťavuje, a teď je konečně konec, konečně klid.“

„Jo,“ pousmál se. „Konečně klid,“ zopakoval po mně vyrovnaně. „Zní to skoro neskutečně.“

Štípla jsem ho do ruky, polekaně nadskočil. „Nepřijde ti to dostatečně skutečné?“ uculila jsem se přeslazeně a zamrkala na něj, dobře si vědoma toho, co řasenka s mými řasami dokáže. Naprázdno polkl a já sklopila pohled dolů. Jen ať si užije vymoženosti moderní kosmetiky ze všech úhlů.

„Ty se mnou flirtuješ?“ ověřoval si samolibě, lehce zaskočeně. Nakrčila jsem čelo, dělala jsem, že přemýšlím.

„To bych měla?“ Zúžil oči a rentgenovým zrakem si mě prohlédl. „Nekoukej tak na mě, působí to velmi nevhodně, abych pravdu řekla,“ poučila jsem ho rádoby chytrým tónem. Naklonil hlavu ke straně.

„Chci tě vzít domů a oslavovat po svém,“ svěřil se mi potichu, rty jen kousek od mého čela. Stačilo tak málo, jeden nepatrný pohyb, abych se vyvýšila na jeho úroveň a mohla jsem ho znovu líbat, ale odtáhl se příliš brzo. On provokoval mě. Srdce se mi rozbušilo o něco rychleji, než bylo běžné, a začínala jsem trhavě dýchat. Tyhle jeho návrhy mě dostávaly do stavu, kterému jsem nerozuměla. Stačilo jedno dobře zvolené slovo a už jsem se vezla. Nemyslela za mě moje hlava, otěže převzala úplně jiná část mého těla.

Natáhla jsem se po skleničce a zhluboka se napila. Zašklebila jsem se, když mi alkohol rozehřál krk.

„Nemůžeme je tu nechat,“ zašeptala jsem a volnou rukou se přidržovala proutí pod sebou. Snad abych udržela své myšlenky, které ještě tvořily nějaký smysluplný celek, pohromadě.

„Nevypadají, že by nás potřebovali,“ zkonstatoval Edward a já následovala jeho pohled. Jasper s Alicí to právě rozjížděli na parketu a tiskli se k sobě tak, že by se mezi ně nikdo nevešel. Rozpolceně jsem si skousla ret. Vážně nevypadali, že by nás potřebovali. Navíc ta Edwardova slova… Dělala se mnou divy.

„Tak jo,“ souhlasila jsem nakonec a až nezdravě rychle vyprázdnila svoji skleničku. Z kabelky jsem vytáhla desetidolarovku a podstrčila ji pod Alicino pití, tam si jí určitě všimne. Zatímco jsem na sebe natahovala kabát, Edward už připravený přešlapoval v uličce u stolu. Schválně jsem zpomalila, protože z něho nedočkavost skoro kapala na zem. Vzpomněla jsem si na jeho ruku na mém koleni a najednou bylo o důvod víc k tomu, abych ho potrápila. Dělala jsem, že něco hledám v kabelce, ale brzy mu došla trpělivost.

„To, co tu zkoušíš, na mě nefunguje,“ upozornil mě zhrublým hlasem. Do háje! Tohle mi nevyšlo. Přehodila jsem si kabelku přes rameno a s potutelným úsměvem prošla kolem něj. Na kočku a myš si vždycky museli hrát dva.

Venku mě do tváře uhodil nepříjemně chladný vzduch. V porovnání s teplotou v baru bylo na ulici jako v mrazáku. Omotala jsem si šátek kolem krku a přijala Edwardovu nastavenou dlaň, ještě teplou, vyhřátou zevnitř. Palcem jsem mu kroužila po kůži a usmívala se, když co chvíli zrychlil krok.

U domu jsme byli překvapivě rychle, ale dlouho jsme si počkali na výtah, který pomalu sjížděl až z posledního patra.

Možná proto mě Edward začal líbat už v něm.

 

FriendToRain

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Dennniii

4)  Dennniii (18.04.2012 22:23)

Moc krásná kapitolka! Ten Edward...

Teď jenom doufám, že se ta idylka nějak nepokazí.

Moc se těším na pokračování.

Silvaren

3)  Silvaren (18.04.2012 17:07)

Tak nějak mi vůbec nevadí, že se příběh ještě pořádně nerozběhl, protože nedokážu myslet na nic jiného než na Edwarda. Dávkuješ nám ho po trýznivě malinkatých kousíčcích Jsem celá uáchaná a těším se na příští kapitolu

Marcelle

2)  Marcelle (17.04.2012 21:12)

Úžasný, jen tak dál

ambra

1)  ambra (17.04.2012 18:23)

Tak Alice věčná studentka, jo? Zdá se, že asi nevidí předem, na co se jí bude profesor ptát .
Jsem opět rozpuštěná a vypuštěná . Kařdá zmínka o Edwardově pohledu, doteku, úsměvu... Je to neskutečně sugestivní, opravodvé, živé. Rozhodla jsem se nespekulovat o zápletce (já ti fakt věřím;) ) a prostě si jen užívat každé písmenko téhle romanťárny.
Děkuju

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek