Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/OZ.jpg

Tak jo, jdu předělat perex k první kapitole. Oddychová kapitolovka to definitivně nebude. Chcete vrátit vstupný?

5) Smyčka se stahuje

 

Pár vteřin jsem se nedokázala pohnout. Edward, teď strašidelně bledý, s očima vytřeštěnýma zděšením, sledoval stále se zvětšující kaluž krve u svých nohou. Bílá osuška ovinutá kolem jeho beder se barvila do ruda. Jestli ještě neupadl do šoku, rychle se k tomu blížil. Věděla jsem, že já mu teď pomoct nemůžu.

Vyběhla jsem na chodbu a vtrhla k Charliemu. Reagoval rychle, reflexy měl vytrénované z práce.

„Co je?“ ptal se cestou, když jsem ho za ruku táhla k sobě do pokoje.

„Edward krvácí!“

Jestli ho fakt, že mám v noci ve svém pokoji mužskou návštěvu, překvapil, nedal to na sobě znát. Teď to byl policajt.

Vběhli jsme ke mně. Ed se snad vůbec nepohnul. Probral ho až hlas mého táty.

„Edwarde!“

Všude byla spousta krve a přibývala.

Táta čapnul u mě ve skříni nějaké ručníky. Při pohledu na velký kus skla trčící z rány, ale zaváhal. Edward se začal sesouvat. Dalo mi strašně zabrat neběžet k němu, ale věděla jsem, že nesmím.

Charlie ho chytil kolem ramen a posadil na židli.

„Led...“ zasténal Edward. „Nemám s sebou léky. Potřebuju led... Mám hemofilii.“

Rozklepaly se mi kolena.

„Běž! Ten led!“ houknul na mě táta a já vyrazila ze dveří a dolů po schodech do kuchyně. Najednou, jako by moje tělo ovládal někdo jiný. Moje mysl zamrzla hrůzou. Otevřela jsem mrazák a vyndala na linku ledovou hroudu. V šuplíku s příbory jsme měli sekáček. Tohle je činnost, kterou za žádných okolností nedělám. Nikdy.

Teď jsem nad tím ale vůbec nepřemýšlela. Mámu jsem při tom sledovala mockrát. Vzala jsem utěrku a chytila led, druhou rukou jsem pomocí sekáčku začala odsekávat menší kousky. To, že brečím, jsem si uvědomila, až když jsem na to přestala vidět. Vztekle jsem si oči otřela do rukávu a pokračovala. Zdálo se mi, že mi to strašně trvá. Tolik krve...

Slyšela jsem dusot a ohlédla se přes rameno. Táta nesl Edwarda zabaleného v mé dece, už nebyl při vědomí. Ruku měl obalenou tlustou vrstvou ručníků, ale přes to za nimi zůstávala krvavá stopa.

„Máš ten led, Bells?“ zeptal se táta a dovolil si na chvíli zastavit.

Beze slova jsem nahrnula ledovou tříšť do připraveného sáčku. Až teď jsem si všimla, že led je místy červený.

„Sakra!“ Na palci pravé ruky jsem měla hluboký škrábanec od sekáčku. Teď ale nebyl čas to řešit.

Táta už před domem pokládal Edwarda na zadní sedadlo svého auta. Podala jsem mu pytlík s ledem. Zastrčil ho pod vrstvy teď už prosáklého provizorního obvazu.

„Vlez si k němu,“ zavelel. Přitom zavadil pohledem o mou zraněnou ruku.

„Tati, neměla bych. On je...“

„Já vím,“ odpověděl hlasem velícího důstojníka. „Ale někdo mu musí zaškrcovat ránu.“

Vlezla jsem do auta a klekla si za přední sedadlo, které Charlie odsunul co nejvíc dopředu, aby mi udělal místo. Vyrazili jsme. Táta vystrčil na střechu majáček, a pak se hned spojil s dispečinkem devět set jedenáctky. V nemocnici o nás už budou vědět.

Tiskla jsem zkrvavené ručníky a vyděšeně sledovala Edwardovu mrtvolně šedou tvář a temné kruhy pod očima. Zase se to stalo. Nikdy jsem mu neměla dovolit, aby se přibližoval. Rozbrečela jsem se.

 

Před nemocnicí už čekal tým s pojízdným lehátkem. Něčí ruce mě vytáhly z auta, aby se doktor mohl dostat k Edwardovi. Rovnou mu píchal injekci na podporu srážení krve. Stála jsem u auta a všechno sledovala jako v transu. Necítila jsem, když mi táta přehodil přes ramena deku a posadil mě na kolečkové křeslo. Eda vzali rovnou na sál, mně na příjem ambulance, prohlídnout tu ruku. Věděla jsem, že moje zranění není vážné, ale neměla jsem sílu protestovat. Táta vyplňoval spoustu papírů, i zprávu o příčině zranění Edwarda Masena.

„Bells?“ Ucítila jsem jeho ruku na tváři. Teď už mluvil zase starostlivě a něžně.

Podívala jsem se na něj a vzápětí se rozbrečela. Už potřetí. Objal mě kolem ramen. Křečovitě jsem se držela jeho košile a hlasitě vzlykala. Bylo mi jedno, jestli to někdo uslyší.

„To bude dobrý. On to zvládne,“ uklidňoval mě Charlie.

„Málem jsem ho zabila,“ zašeptala jsem s obličejem schovaným na jeho hrudi. Mlčel a hladil mě po vlasech.

 

Zranění na ruce opravdu nebylo hluboké, nemocnici jsme opouštěli asi půl hodiny po příjezdu. Na téměř prázdném parkovišti právě zastavovala dodávka s logem portangeleské lokální televize.

„Tati...“ hlesla jsem a cítila, jak se mě zmocňuje panika.

„Neboj se, prostě nastup do auta,“ reagoval tiše a obešel mě, aby je případně mohl držet dál.

„Náčelníku Swane!“ zvolal vysoký ženský hlas. Následovalo rychlé klapání podpatků.

Táta mě strčil do auta a zabouchl za mnou dveře. Jejich rozhovor jsem slyšela sice tlumeně, ale zřetelně.

„Slečno Barcleyová.“ Tenhle tón používal jen v práci.

„Máte na mě tři minuty?“

„Už vám běží čas,“ odvětil suše.

„Dostali jsme zprávu, že se na okraji Forks nečekaně přehnala velmi silná bouře. Váš dům byl údajně jako jediný poškozen a nějaký místní mladík utrpěl vážné zranění.“

V napřažené ruce držela diktafon a přistrčila ho tátovi k obličeji.

„Padající větev rozbila jedno okno. Spolužák mé dcery se pořezal o střepy. Víc nemám, co bych vám k tomu řekl.“

„Jak se ten mladík jmenuje?“ zacvrlikala reportérka.

„Ale slečno Barcleyová, oba jsou nezletilí. Žádná jména. Zřejmě vás zasáhla novinářská okurková sezóna, když jedete uprostřed noci natáčet reportáž o rozbitém okně.“ Do jeho tónu se vloudila jízlivost. Objala jsem se rukama, abych zabránila jejich třesení.

„Měla jsem anonymní telefonát,“ řekla novinářka, když před tím vypnula nahrávání. „Prý to nebyla obyčejná nehoda. Mezi námi, ta bouře sama o sobě byla podle meteorologů zvláštní. Objevila se z ničeho nic.“

„Jo a já ji přivolal tancem v sukni z listí.“

Ušklíbla se.

„Díky za váš čas, náčelníku. A... jak je na tom ten chlapec?“

Táta zaváhal a na moment se na mě ohlédl.

„Ještě není z nejhoršího venku,“ řekl nakonec a mně začaly cvakat zuby.

 

Cestou domů jsme mlčeli. Nevidoucíma očima jsem hleděla do tmy a usilovně se snažila nemyslet. Ani jsem si neuvědomila, že už stojíme před domem.

„Bells, vím, že je to teď vlastně jedno, ale... proč měl Edward na sobě jen ručník?“ Už zhasnul reflektory, takže jsem mu neviděla do obličeje, ale bylo slyšet, že se mu do té otázky nechtělo.

Povzdechla jsem si. „Vlezl ke mně oknem, chtěl si promluvit. Totálně mu promoklo oblečení, tak jsem mu ho strčila do sušičky.“

Mlčel, ale cítila jsem, že jsme ještě neskončili. Pak mě chytil za ruku. To bylo neobvyklé.

„Ty ho m... je to vážné?“ řekl nakonec. Nejspíš u toho zrudnul stejně jako já.

„Znám ho krátce, tati,“ odpověděla jsem vyhýbavě.

„Já vím, ale na to jsem se neptal. Já tvou mámu miloval hned.“

Jeho otevřenost mě překvapila.

„Asi ano,“ řekla jsem nakonec neochotně.

„Jak si to představuješ dál? Ty víš, že je to snad nejhorší možná volba.“

Přikývla jsem a byla vděčná za tu tmu.

„Navíc... už nezbývá moc času.“ Jeho hlas zazněl chraplavě a bolestně.

„Já vím,“ hlesla jsem. „Říkala jsem mu, že by se ode mě měl držet dál. Jenže on... neposlouchal mě.“

„No, po dnešku už možná bude.“

„Tati, on už toho hodně ví,“ špitla jsem. „Dal si tu práci a seděl pár hodin na internetu. Stejně ho to neodradilo.“

Prudce se ke mně otočil.

„Ví to?!“

Zavrtěla jsem hlavou. „Jen to, co je veřejně přístupné. O nich jsem mu nic neříkala.“

„Pochopil, že ty nehody vyvoláváš,“ dokončil za mě. Přikývla jsem.

„Co chceš dělat, Bello? Myslím, že bys neměla...“

„Vím,“ přerušila jsem ho. „Neměla. Už se s ním nesetkám.“ Opřela jsem se do sedačky a zavřela oči.

„Je to snad nejsilnější magnet, jaký jsem potkala. Neměla bych tu zůstávat.“

Jeho ruka mě stiskla pevněji.

„Je mi to líto, miláčku.“

Zase se mi do očí tlačily slzy.

„Nechám se přeložit,“ řekl pevně. „Nenechám tě samotnou.“

Dojalo mě to.

„Nevím, jestli to je dobrý nápad, tati. Narodil ses tady. Napadlo mě... že bych nečekala až do osmnácti a zavolala jim hned.“

Otřásl se.

„Nedělej to! Vždyť pořád nevíme, co jsou zač! Zbývá ti ještě skoro rok času. Třeba se za tu dobu něco změní...“ Ztěžka jsem polkla, táta vypadal, že se rozbrečí.

„Mám strach,“ zašeptala jsem. „Kdo mohl volat do té televize? Je to stejné jako vždycky. Oni nikdy nechtěli čekat, až mi bude osmnáct. Byl zázrak, že s tím souhlasili.“

„Zlatíčko...“ Přitáhl si mě k sobě a pevně objal. „Tak odjedeme. Zavoláme mámě a Philovi a někde se schováme.“ Už když to říkal, věděl, že by to nemohlo fungovat.

„Našli by nás. Vždycky mě našli. A navíc... nemůžu se k Philovi přiblížit. Zas by se mu něco stalo.“ Už jsme to probírali tisíckrát, nebyla jiná možnost. Mě samotnou překvapilo, že se najednou cítím tak klidná.

„Třeba mi opravdu dokážou pomoct,“ nadhodila jsem.

„Bello, prosím, neukvapuj se. Lidi jako oni... já jim nevěřím. Deset let nás drží v šachu výhrůžkami. Co můžou být zač?“

„Nikdo jiný mi ale naději nedal. Táto...“ řekla jsem tiše, „já bych strašně chtěla být normální. Chodit do školy a zůstat tam dokud neodmaturuju. Navštěvovat mámu, aniž by Phil musel odjet. Milovat Edwarda...“ Tady mě hlas zradil.

Políbil mě do vlasů.

„Uděláme to, jak jsem řekl. Nechám se přeložit, odjedeme. Najdeme si nějaký hodně zastrčený místo.“

Přikývla jsem. Už jsem se cítila příliš unavená, než abych se s ním přela.

Tu noc jsem spala v kuchyni na gauči. Můj pokoj byl totiž plný listí, vody a krve.

 

♥♥♥♥♥

 

Táta si vzal na druhý den volno. Zajel se jen podívat do nemocnice, aby zjistil, jak se daří Edwardovi. Když se vrátil a já mu šla naproti, abych se dozvěděla novinky, k mému překvapení s ním z auta vystoupil Jacob.

Usmíval se. Jestli se ještě zlobil, nedával to na sobě znát.

„Táta říkal, že bys uvítala společnost.“

Charlie na mě mrknul a já Jaka úlevně objala.

„O Edwardovi mi zatím nic nového neřekli,“ zaslechla jsem za zády. Chtělo to pak jeden hluboký nádech a výdech.

Jacob u nás zůstal celý den. Pomohl mi vystěhovat zničený koberec a s tátou vyměnil rozbité okno. Neobešlo se to bez nehod. Když vysazoval vysklený okenní rám, vyklouzl mu a praštil do ramene. Zaúpěl a chvíli si to místo masíroval. Už jsem chtěla běžet do kuchyně pro led, ale on si jen zanadával a pokračoval v práci.

„Nic ti není?“ zeptala jsem se opatrně.

„Už je to dobrý. Neboj,“ usmál se na mě.

Jen jsem nevěřícné vrtěla hlavou. O hodinu později likvidoval koberec a řezáčkem si udělal ošklivou ránu na zápěstí. Stalo se to ve chvíli, kdy jsem mu přinesla pití. Jak jinak.

Zase zaklel a vyhrnul si rukáv košile. Přímo před mýma očima se ta rána začala zavírat a hojit. V šoku jsem upustila podnos se sklenicemi a džbánem limonády.

„Co to bylo?“ vyhrkla jsem, když mě posílal pryč, aby po mně uklidil střepy. Já bych se totiž stoprocentně pořezala.

„Nejsi jediná rarita na světě,“ odpověděl tajemně a zazubil se.

 

Večer jsem ho vyprovázela před dům. Když jsem se ptala, jestli si nechce půjčit můj náklaďáček, prohlásil, že domů poběží.

„Jaku,“ nevydržela jsem to. „Tohle je k zbláznění. Musíme si promluvit.“

Strčil ruce do kapes a zatvářil se zamyšleně.

„O čem?“

„Navrhuju výměnu informací. Ty se dozvíš, co budeš chtít vědět o mně a já na oplátku dostanu odpovědi na ty šílený věci, který jsi tu dneska předváděl.“

Usmál se. „Rád bych Bells, ale nemůžu. Zatím. Ale budu se snažit.“

Nerozuměla jsem. Zřejmě byl také vázaný nějakým slibem mlčenlivosti jako já.

„Dobře. A díky. Za všechno.“

Na rozloučenou mě objal a tentokrát se ani o nic nepokusil.

Právě jsem se vracela domů, když mě v chodbě skoro porazil Charlie. Oblíkal si bundu a klíče z věšáku skoro strhnul. Tvářil se hrozivě.

„Co je?“ hlesla jsem.

Položil mi ruce na ramena a zadíval se mi do očí.

„Volal mi doktor Cullen, Bello. Edward zmizel.“

 


Povídky od Karolky

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2 3   »

emam

43)  emam (18.12.2014 22:11)

Kdo jsou ONI? A že Edu neunesli???

DopeStars

42)  DopeStars (09.06.2014 20:21)

Nejako sa to čoraz viac komplikuje a to tajomno okolo... teším sa na rozlúštenie.
Fakt super poviedka!

Linfe

41)  Linfe (12.06.2012 12:56)

Heh, já si matně vzpomínám, že už jsem ten začátek asi četla. Ale jen matně, takže to určitě nevadí....Bella a Jacob jsou roztomilí...a Volterští....hmmm

40)   (24.04.2012 07:26)

žiši , a tak to vypadalo na začátku,že to bude lehká příjemná obrácená povídka
mohla jsem ale čekat něco takového od tebe ??? - už bych taky mohla mít rozum
jdu hledat Edwarda a jeho krev
joo, a vstupný si nech !!!! stojí to za dvojnásobek

39)  kamčí (20.02.2011 13:43)

charlie je skvělej táta

ScRiBbLe

38)  ScRiBbLe (04.02.2011 19:45)

Už na začátku jsem přestala dýchat. Měla jsem pocit, že napětím, jak to celé s ním skončí, prostě exploduju!

Četla jsem a četla, ale místo toho, co jsem čekala, jsem narazila na pořádnou vlnu otázek. Kdo jsou ONI? Co po ní chtějí? Jaké je to její tajemství? Co je zač? Uáááááááááááááááááááá, a snad tisíce dalších!

Srdce mi v hrudi poskakuje jako šílené a já už ho vážně podezřívám z toho, že se chce mrknout ven a jestli mu budeš stále dopřávat takovou masáž, tak to zajisté dlouho trvat nebude!

Takže odjedou, spolu a ukryjí se před NIMI... Uf...

Jo, u části s Jacobem jsem se jakž takž uklidnila, ale poslední věta mě málem zabila!

On zmizel? Kam? Proč? S kým?

Děkuji za tak nabitou kapitolku!!!

Jodie

37)  Jodie (04.08.2010 10:06)

Karolko, ty tajnůstkářko!:D Jinak moc pěkné.

sakraprace

36)  sakraprace (04.08.2010 06:32)

Tolik otázek. Kdo jsou oni? Co s ní chtějí dělat? Je Jake vlkodlak? Co se stalo Philovi? Kam zmizel Edward? Unesli ho oni?
Jsi mistrovský napínač. ;)

Silvaren

35)  Silvaren (25.07.2010 01:32)

ááááá co to ...? Takovýho tajemna a kdo jsou oni? Unesli Edwarda? Co se to sakra děje?????

jeanine

34)  jeanine (23.07.2010 16:58)

Páni, páni, páni. Já nemám slov. Tak to je maso. Jsem děsně napnutá a chci už taky vědět o co go!!! Přece nás nemůžeš takhle napínat Karolko!

Lioness

33)  Lioness (23.07.2010 13:53)

Och můj ty bože, to bylo... och.
Chudák Edward, dostane se z toho, že jo? Prosím! Zmizel?! Jak jako ZMIZEL? Hej!
Ta reportérka byla hnusná.... a Charlie byl skvělý. Je skvělý. Postaral se o Edwarda, nezlobí se na Bellu, chápe ji, chce jí pomoct. Odstěhují se?
Jacob je taky úžasný. Dozvíme se díky němu koenčně Bellino tajemství? Co ji to pronásleduje za prokletí? A kdo jsou Oni? Co chtějí?

Popoles

32)  Popoles (22.07.2010 21:46)

Ach jo,tolik dohadů a možností.
Takže Votéráci by jí rádi přeměnili daleko dřív? Asi jí vyčmuchal jejich hledač talentů ne? :/
Něco podobného jsem už četla, z Belly se nakonec vyklubala Kéra, něco jako bohyně násilné smrti. Tohle ale nebude ten případ.

Ne, neboj, nebudu tu rozebírat vše, co mne napadlo.
Budu se jen klanět, vzdychat, ááchat a netrpělivě si okusovat nehty. Pokusím se neprasknout z toho napětí, jak to na nás narafičíš dál, pokusím se neslintat v očekávání, jako ten pověstný hafík I.P.Pavlova.

sfinga

31)  sfinga (22.07.2010 18:32)

Nechci vrátit vstupný!!!
Nechci letní oddechovku!!!
Kruci, já chci vědět, proč se jí to děje!!!

mima19974

30)  mima19974 (22.07.2010 16:13)

kraasne!!!
rychlo dalsiu!!!

Rosalie7

29)  Rosalie7 (22.07.2010 14:48)

Bye: neměj starosti, to jsem pochopila
Karolka: Já vím, máš tam koment:D
A ta tvoje povídka je fakt začarovaná... Čtu, čtu, komentuju - a než sejdu dolů, přípálím buchtu (ale to je jedno, ono se to u nás stejně sní:D )

Karolka

28)  Karolka (22.07.2010 14:02)

MaiQa: Tvůk komentář vypadá téměř jako animovanej film.
Abera: Děkuju!
eMuska: Ale to je omyl, já právě dělám všechno pro to, aby se netrápili.
semiska: Myslím, že bude lepší, když si následující díl přečteš až po návratu, protože s největší pravděpodobností budeš moct rovnou skočit na pokračování. Věř mi, bude to tak lepší.
Rosie: Dítě, to už neělo daleko k nějaké fyzikální definici. Jasně, že jsem to opravila. By mě musela hanba fackovat.

Bye

27)  Bye (22.07.2010 13:59)

Rose, asi jsem se špatně vyjádřila.
"Vařením z vody" jsem měla na mysli svoji povědomost o tom, jak tato povídka doposud vznikala - kapitolu po kapitole, bez nějakého intenzivnějšího plánování.
Tedy nikoliv kvalitu předkládaného materiálu!

Rosalie7

26)  Rosalie7 (22.07.2010 13:48)

Potřebuju chívli na to, abych si vzpoměla, jak se dýchá a nahazuje srdce...
Co to děláš, Karolko?! To už nemáš Edwarda ráda a mstíš se mu za všechno, co kdy provedl ve všech FanFiction světa?
Já myslela, že při tom zachranování umřu.. a ty mu ještě ukradneš krevní destičky!
Ale Charlie zareagoval skvěle, on je vážně úžasný a tu reportérku taky pěkně setřel
A ta Bella, ach ta Bella... Mám jisté teorie o jistých "lidech", kteří čekají na jistou chvíli aby udělali jisté věci... a další nejisté teorie o jistém mladíkovi, ve kterých také figurují jistí "lidé"... Ale mlčím, nechci dostat vynadáno a jestli se mi mé jisté-nejisté teorie nepotvrdí, nechci vypadat jako blbeček
A Jake je sladký štěnátko, že?!
Teda, je to fakt síla! Kdo to mluvil o vaření z vody? Protože tohle je naprosto výborná polévka, jen jsem v ní dneska postrádala jeden rozhovor, který byl násilím přeťat...
Hned ted jdu zkontrolovat ten perex první kapitoly!
Papa

semiska

25)  semiska (22.07.2010 13:44)

Záhada hlavolamu: kam zmizel Edward? kdo josu záhadní Oni, kteří vyhrožují Charliemu a Bells? NO, mám pár tušení, ale nechci nic předvídat ani spekulovat, tak si počkám na příště.
Moc krásné, Karolko. Přidej díl ještě dneska, já od zítřka na týden mizím bez internetu, tak se mi bude stýskat.:'-( :'-( :'-(

eMuska

24)  eMuska (22.07.2010 12:46)

Moje nervy! Asi ma porazí, celkom isto! Takže Bella chce odísť? Opováž sa jej to dovoliť! A kde sa fláka Edward?! Dúfam, že má namierené za Bell! Tuším práve prekonávam infarkt... Vieš, ako sa kvôli tebe musia tá dvaja tráiť? Už nech sú spolu!!!

1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse promo - Riley