Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/OZ.jpg

V předposlední části se dočtete:

- Jak funguje eskymácká národní banka...

- Jak zajistit vítězství svého baseballového týmu...

- Kdo má ve skutečnosti moc...

- Že v nouzi poznáš přítele...

15) Nečekané setkání

 

Severní Aljaška

Jacob se vzbudil krátce před svítáním. Jeho první myšlenka patřila Nive, dosud těsně přitisknuté k němu. Spala s hlavou opřenou o jeho rameno, nos zabořený do jeho svetru. Celou noc ji držel v náručí. Teď se trochu nadzvedl, ale jen proto, aby si ji mohl lépe prohlédnout. Její semknutá víčka se lehce chvěla, nejspíš se jí zrovna něco zdálo. Usmívala se.

Zaznamenal nějaký pohyb. Thila už byl vzhůru a právě pokládal na dosud žhavý popel chrastí. Na chvíli vzhlédl a Jakovi se zdálo, že se usmál.

Nive se nespokojeně zavrtěla a její ruce poslepu přejely z Jakobovy hrudi na krk a tvář.

„Jsi vzhůru,“ zašeptala a konečně se na něj podívala.

Jen mlčel a znovu žasnul nad tím nečekaně získaným bohatstvím. Její oči se pod jeho upřeným pohledem rozzářily a tváře zčervenaly. Nenápadně se podíval na šamana, ten se ale právě velmi zaujatě přehraboval v krosně.

„Dobré ráno,“ zamručel Jake a sklonil se, aby ji políbil. Hned tak ho nepustila. Až když si Thila významně odkašlal, odtáhla se. Její ruce ale zůstaly pevně ovinuté kolem jeho krku.

„Kdy vyrazíš, Amaroku?“ zeptal se její dědeček. Oheň se mezitím rozhořel a začal ohřívat vodu v malém kotlíku.

Jacob chvíli bez hnutí hleděl do plamenů. Cítil Nivein upřený pohled. Jeho mysl teď ale zaletěla k jiným tmavě hnědým očím. Prý už jsou červené…

„Co nejdřív,“ odpověděl pomalu. Podíval se na dívku sedící vedle něj. Viděl, jak jí přes tvář jako letmý stín přeletěl smutek. Starý muž pokýval hlavou a dál se věnoval vaření.

„Nive, dej mu naše peníze.“ Pak se podíval na indiána. „A ty šaty, co máš na sobě, si můžeš nechat.“

Jacob údivem otevřel pusu.

„To je… To přece nemůžu…“

„A jak se dostaneš tam, kam potřebuješ? Mají snad vlci nějaké skryté kapsy, Amaroku?“

Smál se.

„Díky, Thilo. Všechno vám vrátím… Vrátím se,“ dodal a stiskl Nive ruku.

Dívka mu stisk oplatila a beze slova vyndala z krosny bankovky stočené do ruličky. Sundala si z krku kožený měšec, dosud schovaný pod oblečením, a peníze do něj zasunula.

„Kousek tě doprovodím,“ řekla tiše.

Indián se otočil k šamanovi a nadechoval se, aby poděkoval.

„Neděkuj Jacobe, nejsi cizinec,“ promluvil stařec dřív, než on. „A neluč se. Tvůj první krok od nás je zároveň prvním krokem k návratu.“

Jake na něj chvíli užasle hleděl a pak i s Nive opustil iglú.

Venku právě svítalo. Nebe se vyjasnilo, všude kolem se třpytil sníh. Mrzlo. Dívka si zahalila hlavu kapucou a chytila Jacoba za ruku. Zvolna zamířili k lesu. On první, prošlapával cestu, ona šla těsně za ním.

„Vrátím se,“ znovu ji naléhavě ujišťoval, když se zastavili mezi stromy. Držel ji kolem pasu a pátravě jí hleděl do očí. Pořád to bylo jako kouzlo.

Smutně přikývla. „Já vím.“ Oči se jí leskly, jak se začaly plnit steskem. Přitáhl ji k sobě, aby ji naposledy políbil. Dával si záležet, chtěl si tuhle vzpomínku vzít s sebou.

„Miluju tě, Nive,“ šeptal jí pak do vlasů, když se roztřásla tichým pláčem. Stáli tak pár minut, dokud se nezklidnila.

Pak kousek odstoupila a otočila se, aby se mohl svléknout. Sundal si kalhoty i svetr, z nohou odmotal kožešiny. Všechno pečlivě složil. Přišel k ní a vložil jí to do rukou. Zase se třásla.

„Nebude to trvat dlouho.“ Potřeboval to vyslovit nahlas. Pro ni i pro sebe.

Obrátila se k němu a přikývla. Oblečení si přitiskla na hruď, jako by objímala jeho.

Couval, oči stále upřené na ni. Ona užasle, teď bez červenání, hleděla nejdřív do jeho tváře, a pak i na celé tělo. Byl asi deset metrů od ní, když se lehce přikrčil, jako by se chystal ke skoku. Jeho nohy se odrazily vpřed.

Sněhu se nejdříve dotkly přední tlapy.

Nive s bušícím srdcem sledovala obrovského vlka, jak se k ní blíží. Zastavil se u ní a otřel se hlavou o její rameno. Vzala balíček šatů a váček s penězi a pečlivě je přivázala k vlkově krku.

„Jsem tvoje, Amaroku,“ řekla tiše a pohladila ho.

Za chvíli zmizel mezi stromy.

 

♥♥♥♥♥

 

Denali

Charlie stál před srubem, ruce založené na prsou, a strašně se mračil. Jeho oči, teď o sotva viditelný odstín světlejší, nenávistným pohledem probodávaly rádio stojící na zápraží. Z reproduktorů nějaký sportovní komentátor hlaholivě líčil průběh baseballového zápasu.

„Ale no tak, přece to teď nevzdáš,“ chlácholil ho Eleazar pohodlně usazený na zábradlí hned vedle rádia.

„Jsem unavenej,“ zavrčel Charlie.

„Upír nemůže být unavený,“ oponoval mu jeho společník. Měl co dělat, aby se nerozesmál.

„Tak asi budu první. Třeba to je můj dar. Třeba ten výmysl s pevnou vůlí je jen výplodem tvýho chorýho mozku.“ Zdálo se, že opravdu zuří.

„Zas tak moc toho po tobě nechci,“ bránil se Eleazar. „Jednu jedinou větu. Možná dvě. To není tak moc.“

„Už jsem to zkoušel, vzpomínáš? Mockrát. Skoro by se dalo říct, že se vždycky stane opak.“

„Třeba jsi u toho neměl srdce. Třeba to musí být team, kterému opravdu fandíš,“ nadhodil pán denalijského domu.

Charlie jen znechuceně zavrtěl hlavou.

„Naposledy,“ navrhnul Eleazar.

Náčelník Swan si povzdechl a ušklíbl se.

„Red Socks… Vyhrajou Red Socks,“ drtil otráveně mezi zuby.

Pak náhle oba strnuli jako sochy. Vítr k nim přinesl cizí vůni. Vlastně – vůně. Čtyři. Blížily se.

Aniž by se o tom museli nějak domlouvat, postavili se vedle sebe v obranném postoji.

„Carmen. Carlisle,“ řekl tiše Eleazar. Vzápětí už před srubem stáli všichni čtyři. Charlie vrčel.

Carlisle mu položil ruku na rameno.

„Nemusí to být nepřátelé,“ zašeptal.

Pak se objevili mezi stromy. Zastavili se přesně na okraji paseky obklopující srub. Čtyři upírky.

Eleazarovi stačil jediný pohled do jejich očí a jeho postoj se uvolnil. Usmál se.

„Vítám vás. Jsem Eleazar a tohle je můj dům.“ Postupně pak představil všechny členy své domácnosti. Dívky ale nespouštěly oči z Charlieho a pořád se tvářily bojovně.

„Má rudé oči,“ zasyčela krásná hnědovláska stojící v čele.

„To je v pořádku, dámy. Je novorozený. Nikdy žádného člověka nezabil. Živí se zvířaty, jako my a vy.“

Tři upírky se tázavě podívaly na svou vůdkyni. Ta jen přikývla a omluvně se usmála.

„Musíme být opatrné. Nikdy nevíme, na koho můžeme narazit.“

Pak přišly až k domu a se všemi si podaly ruku.

„Jsem Sasha a toto jsou mé dcery. Irina, Kate a Tanya.“

Eleazar a Carmen je uvedli do svého domu. Veškeré napětí bylo zažehnáno. Zavládla přátelská atmosféra. Jen Charlie se pořád strašně mračil a držel se stranou. Denalijští vyprávěli dívkám své osudy, Sasha zase seznámila hostitele s pohnutou historií své rodiny.

„Můžete tu zůstat, jak dlouho chcete,“ řekla nakonec Carmen. „Bude skvělé získat nové přátele. A budeme silnější.“

Sasha se usmála.

„Díky, poradíme se o tom. A…“ její pohled zabloudil k Charliemu. „Souhlasí s naším pobytem všichni?“

Po těch slovech se na bývalého policejního náčelníka otočili i ostatní. Ten zvedl ruce, jako když se vzdává.

„Jasně. Proč ne? Mě si nevšímejte. Já si sem ještě ani nepřenesl svoje věci.“

Znovu se rozproudila čilá zábava. Sasha ale pořád zpytavě pozorovala Charlieho. Nakonec to nevydržela a šla za ním.

„Zlobíš se? Že jsme ti nevěřily?“ zeptala se ho. Stála před ním a jeho ten její pobavený výraz provokoval.

„Ne. Proč bych měl? Před pár hodinama jsem se prořval až do týhle šílený existence a jen co jsem to aspoň trochu dokázal vstřebat, vyběhnou z lesa čtyři amazonky a vypadají, že si mě chtějí dát k večeři.“

Chvíli se na něj dívala a pořád jí podezřele cukaly koutky.

„Omlouvám se, Charlie. Nerady bychom tě znervózňovaly. Jestli chceš, nemusíme tu zůstávat. Aljaška je dost velká i pro dvě upíří rodiny.“

Uchichtnul se.

„Rodiny? Zajímavý pojmenování pro zajímavou společnost.“

Teď se na něj zamračila.

„Nevěříš, že upíři mohou tvořit rodiny jako lidé?“ V jejích zlatých očích viděl hrozící blesky a bouři. Na moment ho napadlo, že takhle rozčílená je ještě přitažlivější. Vzápětí si ale vzpomněl na její povýšený úsměv a zařadil zpátečku.

„Jasně. Budeme jedna velká a šťastná rodina. Já se do tebe zamiluju a vezmu si tě za ženu.“

Otočil se na patě a prásknul za sebou dveřmi.

Sasha se usmála a vrtěla hlavou.

„Novorození,“ povzdychla si a vracela se k ostatním.

Eleazar, který slyšel celý jejich rozhovor, se teď uculoval.

 

 

♥♥♥♥♥

 

Volterra

Vlastně to byl jen nápad. V podstatě jsem za to ani nemohla. Prostě mě napadlo, že by někdo o tak dlouhatánský plášť mohl snadno zakopnout.

Na dlouhé tři vteřiny všichni znehybněli. Nikdo nemohl uvěřit tomu, co viděl na vlastní oči. Aro Voltury se válel na zemi a s hekáním se snažil vymotat z pěti metrů černého sametu.

Pak propukla vřava. Felix mě chytil pod krkem a ohromnou silou mnou praštil o zem. Slyšela jsem, jak mramor popraskal. A co hůř, cítila jsem, že v tom místě, kde mě svíraly upírovy prsty, jsem začala praskat i já. Ta bolest byla nepopsatelná.

Skláněl se nade mnou s naprosto zuřivým výrazem. Vnímala jsem, jak blonďatý upír sedící na trůnu syčí a nadává. Slyšela jsem, že Aro konečně vstal. Mlčel.

Felix si ke mně kleknul a vycenil zuby. Ochromila mě hrůza. Ve zlomku vteřiny jsem si vzpomněla na všechny ty, které jsem toužila znovu vidět. Na Edwarda. Zvláštně jsem se roztřásla. Celé mé tělo začalo zalévat povědomé mravenčení. Strach, stesk, Felixova v afektu zkřivená tvář. To všechno jsem si uvědomovala jen okrajově.

Hlavou mi běželo: Tohle vám nemůže procházet věčně, jednou na vás dojde!

Ucítila jsem průvan a s ním i vůni lidské krve. V hlavě mi vybuchla červená petarda a já v tu chvíli vnímala jen to, že krev je blízko. Zavrčela jsem, popadla Felixe za ramena a odmrštila ho od sebe. A k mému překvapení – opravdu odletěl. Skoro přes půl sálu.

Než dopadl, už jsem stála na nohou a otočila se ke dveřím. Dovnitř nakukovala mladá hnědovláska a ustrašeně se rozhlížela. Prosebně hleděla na Ara Volturiho.

Vystartovala jsem. Než jsem se na ni ale stihla vrhnout, mé smysly přestaly fungovat.

 

♥♥♥♥♥

 

Alec zareagoval instinktivně. Nebyl si jistý, jestli by bratry Volturiovy Giannina smrt nerozčílila. Pro jistotu tedy tu šílenou novorozenou zahalil mrakem nicoty. Pak se tázavě podíval na svého pána.

Aro stále vypadal trochu otřeseně. Stál tam v plášti obaleném prachem a s vlasy neupraveně rozhozenými na ramenou.

Dokonce se musel dvakrát za sebou zhluboka nadechnout, než promluvil.

„Gianno.“ Nezakřičel to, ale v tom oslovení byla tak patrná zloba, že se zachvěl i Alec.

„Drahoušku! Myslel jsem, že ti Demetri jasně řekl, abys nikdy, za žádných okolností, neopouštěla recepci a už vůbec nechodila sem!“

Dívka vypadala, že se každou chvíli zhroutí. Klepala se, podivně pomrkávala a marně se pokoušela promluvit.

„B…b…“

Caius ztratil nervy, vyskočil a vyštěkl: „Co to má znamenat?! Tady už si každý dělá, co ho napadne. Dejte tu ženskou někomu k večeři!“

„Ber… ber…“ Zadrhávala se stále Gianna a oběma rukama se držela futer, aby neomdlela.

Aro se znovu zhluboka nadechl a gestem ruky naznačil svému bratrovi, aby se trochu krotil.

„Drahá. Obávám se, že pokud okamžitě nedostaneme pádné vysvětlení, budeme si muset najít novou recepční.“ Poslední dvě slova už vrčel.

Gianna pochopila, že teď nebo nikdy, takže se maximálně zkoncentrovala, nadechla se a konečně to vyslovila.

„Berňák!“

 

♥♥♥♥♥

 

Auto jsem nechal na malém parkovišti kousek od městských hradeb. Neměl jsem tušení, jak moc obyvatelé paláce vycházejí do města a nechtěl jsem, aby se o mně někdo dozvěděl dřív, než to bude nezbytně nutné. Hodiny na věži ukazovaly pár minut po desáté. Město už zahalila tma, ale v ulicích se stále procházely spousty turistů. Ty dva dny na lovu se vyplatily, neměl jsem problém přiblížit se k lidem.

Teď, když byl můj cíl na dohled, jsem zaváhal. Jak se dostanu za Bellou? Jak ji najdu? A jak ji dostanu ven? Myšlenku, že únos třeba nepřežila, jsem si nepřipouštěl. Celým srdcem jsem cítil, že je blízko.

Procházel jsem městem a obhlížel palác ze všech stran. Občas jsem narazil na vyvanulou stopu nějakého upíra. Všechny plány a strategie, které mě zatím napadly, ztroskotávaly na tom, že jsem tu byl úplně sám. Dokonce jsem se začal přiklánět k variantě, že nabídnu Volturiovým své služby. Dostal bych se tak dovnitř a mohl zjistit, co je s Bellou. Až pak bych promýšlel způsoby, jak utéct.

Procházel jsem setmělou uličkou, která obíhala zdi samotného paláce. Pach, který mě vzápětí praštil přes nos způsobil, že jsem zůstal šokovaně stát.

Pomalu jsem se otočil. Blížily se ke mně tiché kroky. Kdybych se teď nechal ovládnout svými instinkty, vyrazil bych jako střela a zaútočil. Stačilo by jediné kousnutí.

Jenže jsem stál před branami Bellina vězení a právě teď jsem se musel zachovat úplně jinak.

„Nikdy bych nevěřil, že to někdy řeknu, Jacobe, ale strašně rád tě vidím.“

 


Povídky od Karolky

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

emam

30)  emam (19.12.2014 22:58)

DopeStars

29)  DopeStars (09.06.2014 21:48)

28)   (24.04.2012 19:16)

jojo i Al Caponemu byl berňák osudný
ale eskymačka je opravdu úchvatná ,mám velkou radost za Jacoba

27)  nathalia (14.12.2010 15:15)

Perfektni!!!! Myslim, ze jsi ziskala verneho ctenare :o)

jeanine

26)  jeanine (16.08.2010 22:09)

Berňák?! to snad ne! Výborný jako vždy. Jdu honem na další.

Silvaren

25)  Silvaren (16.08.2010 21:26)

Berňák a Charlie
Moc krásné, užila jsme si to, letím na poslední kapitolu!

Linfe

24)  Linfe (16.08.2010 10:01)

Berňáááák, Jacooob....už to bude. Bello jdou pro tebe. Hip hip hurá. Skvělá kapitolka.

Charlie jim to natře a nakonec se stejně ožení :-)

Nebraska

23)  Nebraska (16.08.2010 08:13)

Na Aljašce bude veselo - očekávám trojitou svatbu a při následné hostině dojde k narušení rovnováhy ekosystému, páč upíři sežerou, na co přijdou
Berňák, který svým auditem vyvolá takový rozruch, že se podaří Bellu odtamtd dostat? Velmi originální ;-)

Bosorka

22)  Bosorka (15.08.2010 19:33)

Berňák! ANO jediná věc, která dokáže vyděsit hnízdo plné upírů :D :D :D
Fuj Aro neumí chodit v dlouhém plášti a všichni jsou nakrknuti na Bellu!
Charlie je úžasný novorozený!

Abera

21)  Abera (15.08.2010 16:16)

20)  blotik (15.08.2010 12:00)

Je to nádhera. Já nemám slov. Opravdu, moc se mi to líbí a celá napjatá čekám, jak to skončí. Ne, že bych chtěla, aby to skončilo co nejdřív, ale je to strašně napínavé. Snad ji zachrání. A stejně je škoda, že je to už předposlední. CHjo. Co takhle před, předposlední? :D

Karolka

19)  Karolka (14.08.2010 23:58)

Gassie, Lipi, ambro, Jarusinko, Hanetko, dorianno, Terynko, sakrapracičko, Amisho, semisko, eMusko, MaiQo, sfingo, Bye, mimo, nikolko, kristo, Popo - DĚKUJI!!!

Popoles

18)  Popoles (14.08.2010 23:49)

Ano, berňák. Strašák všeho a všech
Aro a jeho skvadra by si měli máknout s daňovým přiznáním, než na ně uvalí exekuci a pošlou hrad do dražby za daňové úniky
Ježkovy voči, kam na to chodíš?
Já se nejdřív chtěla zrozplývat nad krásným Jakeovým otiskem, který jsi vylíčila tak samozřejmě a osudově, že jsem jen slintala a rozpouštěla se, ale... Aro na zemi, v záplavě sametu, vytírá sto let nemytou podlahu a prach se mu v chuchvalcích zamotává do rozcuchaných vlasů totálně jsi mne odbourala.

krista81

17)  krista81 (14.08.2010 23:17)

Krása
loučení Jacoba a Nive
Charlie je zlatíčko a to se Sashou
a Bella - doufám, že ji pěkně zavaří - žeby ten berňák ?
+ spolupráce Edwarda a Jacoba ;) ;) ;)
Prostě se strašně těším na další kapitolku i když bude už poslední :(

nikolka

16)  nikolka (14.08.2010 21:51)

Karolka kúzlo z tvojej kapitolky stále a stále rastie.
Jacob s Nive a ich lúčenie :'-( :'-( :'-(
Charlie nemá ani najmenšiu chybičku na kráse a samozrejme vo svojom dokonalom živote potrebuje ženu, ktorá by ho viedla
Bella a jej vzácny priatelia z Volterry? zaslúžia si všetko, čo im Bellin dar nabalil do darčeku.
skutočne krásne a len čakať na ďalšie pokračovanie

mima19974

15)  mima19974 (14.08.2010 19:03)

Krásne!!
Rýchlo pokračovanie!!

Bye

14)  Bye (14.08.2010 19:03)

Na Severní Aljašce jsem měla celou dobu husinu, ale zima mi nebyla. Jacobův první krok k návratu mě dojal. Ještě, žes mě z toho dojetí spolehlivě vytrhla tím jeho SKOKEM!
V Denali jsem se zase celou dobu uculovala. Ježkovy zraky, ten bručoun Charlie fakt netuší, jak si to se Sashou hezky naplánoval. :D Mimochodem, Sasha - perfektní nápad! A dál, zajímalo by mě, jak ten zápas dopadl
Když Bella přemýšlela o tom, že na každýho jednou dojde, napadaly mě různý věci, ale tohle?! To bude mela
Já toho Jacoba taky strašně ráda vidím!
Tak kdo tam z toho udělá kůlničku na dříví? Bella? Edward? Jacob? Berňák?

sfinga

13)  sfinga (14.08.2010 19:02)

Poprvé použiju ten příměr.
JACOB A NIVE - MÁM MOTÝLKY ÚPLNĚ VŠUDE
Těším se na poslední kapitolu. Jak to vyřeší Edward a Jake. Vypadá to, že spojí své síly, že?
A Charlie? To je prostě zlatíčko

MaiQa

12)  MaiQa (14.08.2010 11:26)

Co na tohle říct? Nemám slov. Snad jen, že budu netrpělivě jako pokaždé čekat na další díl. Doufám, že Bell zachrání.

eMuska

11)  eMuska (14.08.2010 10:00)

Moje nervy, fúúúha. Už je dobre, už sú tam, už ju zachránia. A ten plášť mala na svedomí Bella??? Ja tú babu milujem!!!

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek