Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/OZ.jpg

Bella je ve Volteře...

Edward opouští Aljašku...

Charlie pronáší důležitá slova...

A co dělá - do prkýnka - Jake v té kupce sena?!

13) Neodolatelné vábení

 

Zkusil jsem to několikrát. Čím blíž Charlie stál, tím snadněji to šlo. Ale postupně se to dařilo na čím dál větší vzdálenosti. Natahoval jsem k němu neviditelnou ruku a vzápětí ji od něj zase odtahoval. Naštěstí jsem k tomu nepotřeboval jeho spolupráci, protože Charlie... byl prostě mimo.

Carlisle mi nedávno říkal, že neexistuje nic nebezpečnějšího než novorozený upír. Ukázalo se ale, že to není úplně přesné. Ještě vražednější je novorozený upír s policejním výcvikem. Já bych taky dokázal přerazit strom, ale způsob, kterým to udělal on, mě skoro vyděsil. Každému z nás bylo jasné, koho si při tom představoval.

Carlisle a Eleasar ho vzali do lesa, aby ho zasvětili do všech podrobností Bellina únosu. Carmen se totiž bála, že další dveře ve stěně srubu by už narušily statiku. Asi měla pravdu. Bývalý policejní náčelník se hodně rozčílil. Slyšeli jsem to až sem. Paní domu si povzdechla a prohlásila, že by se hodil nějaký upír, který by uměl ovlivňovat emoce druhých. Představa existence takového daru mě pobavila.

Čekal jsem na ně doma a čas, než se vrátí zpátky, jsem využil k balení. Už mě tu nic nemohlo zadržet. Jediný důvod, proč jsem se k Belle nesměl přiblížit, pominul. To, co nás dělilo teď, se proti tomu zdálo nepodstatné.

„Jedu s tebou a nakopu jim zadky!" zahřímal Charlie, když se vrátil a zjistil, že jsem na odchodu. Pořád to s ním lomcovalo. V lese prý nadělal pěknou paseku.

„To není moudré," brzdil ho opatrně Carlisle. „Ještě bys neměl opouštět les. A už vůbec cestovat přes půl světa. Nedokážeme zajistit, abys nenarazil na člověka. Palác Volturiů stojí uprostřed města.“

Charlie svěsil ramena a chvíli stál nehybně. Až do této chvíle veškerý svůj strach přebíjel hněvem a plánováním záchranné akce. Teď, když se dozvěděl, že nikam nesmí, vypadal zase úplně zničeně.

Pak se na mě upřeně zadíval, jako by mě odhadoval.

„Ty," začal poněkud hrozivě, "co máš v plánu?"

Polkl jsem. Neměl jsem nejmenší tušení. Chtěl jsem prostě najít Bellu a co nejrychleji odtamtud vypadnout. Variantu, že je třeba mrtvá nebo z ní udělali to, co jsem já, jsem si nedokázal připustit ani na chvíli.

„Přivést ji domů," odpověděl jsem nakonec a snažil se tvářit sebevědoměji, než jsem se cítil.

Věnoval mi další zkoumavý pohled. Neměl jsem tušení, co se mu honí hlavou.

Eleasar, který stál s námi v jedné místnosti, vydal přidušený povzdech. Zíral na Charlieho, jako na zjevení.

„Oni ji pustí! Musí!" konstatoval Bellin táta pevně. Pak se otočil na patě a zmizel v patře.

Eleasar se usmál.

„Teď máš šanci.“

Udiveně jsem zvedl obočí. Jen zavrtěl hlavou a potřásl mi rukou.

Carlisle stál před srubem a čekal na mě.

„Doprovodím tě na letiště,“ oznámil mi. Nedokázal jsem vyjádřit, jak jsem mu vděčný. Za všechno.

 

♥♥♥♥♥

 

Ztratila jsem nad sebou kontrolu. Uvnitř jsem to pořád byla já. Věděla jsem, že to, co chci udělat, je zrůdnost. Myšlenka na pití krve jiné lidské bytosti mě téměř ochromovala. Jenže právě teď ve mně existovalo ještě něco mnohem silnějšího, než lidská vůle. Žízeň.

Nevnímala jsem, kde jsem, ani kdo je kolem. Viděla jsem jen to tělo a slyšela dunění hrůzou pumpujícího srdce. Vykročila jsem.

Zdálo se, že Felix nemusí vynakládat žádné úsilí, aby tu ženu udržel. Ledově se usmál a jen lehce odtáhl její hlavu a odhalil krk. Oběť šílela strachy. Nemohla křičet a nemohla ani utéct, ale rukama kolem sebe divoce mávala, ve snaze odstrčit útočníka nebo získat nějakou zbraň.

Třásla jsem se. Marným vnitřním bojem. Zděšením nad tím, co se stane. A energií, která se zase vzala odnikud a jako proudění elektrického proudu mi brněla v konečcích prstů. Všechno tohle jsem vnímala jen okrajově. Šla jsem si pro krev.

V následujících třech vteřinách se všechno zbláznilo. Nejdřív jsem cítila, jak se ta nahromaděná síla uvolnila, aniž bych o to stála nebo to nějak ovlivnila. Pak se ta žena široce rozmáchla a její ruka prudce vrazila do hrubé kamenné zdi. Okamžitě ke mně dolehla vůně jejího zranění. Nejen ke mně. Demetri vystartoval. S vrčením a vyceněnými zuby se na ni vrhnul. Zaznamenala jsem ředitelův nesouhlasný pohled a to, jak stále znuděnému mladíčkovi, který stál hned vedle něj, položil ruku na rameno.

„Zmatek.“ Povzdychl si. „Všechny, Alecu," konstatoval. A pak mě zahalila mlha.

 

♥♥♥♥♥

 

Zůstával ve vlčí podobě. Tři dny se toulal zamrzlými aljašskými lesy, ačkoli věděl, že je to nejhorší věc, kterou by v této situaci mohl dělat. Přeměnit se zpátky zkoušel jen jednou, ale lidské nervy tolik neunesou. Znovu už to neudělal.

Když před čtyřmi dny sledoval auto únosců, stopa už vychládala. Nevzdával se a běžel tak rychle, jako nikdy před tím, ale stejně přišel pozdě. Viděl a slyšel jejich letadlo a litoval, že se jeho předkové nepřenesli radši do něčeho s křídly.

Měl pocit, že selhal. Láska k Belle, i když zjevně neopětovaná, ho teď v hrudi pálila jako kyselina. Leptala a rozežírala mu srdce. Poprvé v životě ho napadlo, že by raději zemřel, než ten pocit snášel ještě o chvíli déle. Útočily na něj mučivé představy o tom, co všechno se Belle může stát. Zemře? Nebo ještě hůř, stane se z ní upír?

Hlasy své smečky i Alfy slyšel až sem, ale nemluvil s nimi. Nemohl zabránit, aby četli v jeho mysli, ale nic jim neříkal, ignoroval je. Právě teď je nenáviděl za to, že mu odmítli pomoct, když je o to prosil. Prý musejí střežit své území. Sam řekl, že je mu to líto. Jake reagoval hodně sprostě.

Čekal, že ho každým dnem povolají zpátky. Přímému rozkazu by nemohl vzdorovat. Ale Sam ho překvapil. Rozhodl se dát mu na nějakou dobu svobodu. Jacob si v jeho hlavě přečetl domněnku, že rozkaz k návratu by ho v tuto chvíli mohl zlomit a následně zničit vztahy ve smečce.

A tak zůstával sám a pročesával nekonečné hektary ledové džungle. Sytil se jako vlk, žil jako vlk a snažil se tak i přemýšlet. Vlastně - nepřemýšlet.

 

♥♥♥♥♥

 

Přemístili mě. Poznala jsem to dřív, než jsem otevřela oči. V hrdle mě stále pálilo. Ohromně se mi ale ulevilo, když jsem si uvědomila, že jsem nikomu neublížila.

Cítila jsem, že tu zase nejsem sama. Ten kluk… Alec. Podívala jsem se na něj. Už se netvářil tak znuděně, vypadal spíš ostražitě. V rychlosti jsem si promítla poslední události a došla k závěru, že za tu hnusnou mlhu může asi on.

Chvíli jsme pozorovali jeden druhého, když najednou vyskočil a vykřikl:

„Nic na mě nezkoušej! Já jsem z gardy a umím úplně vypnout všechny tvoje smysly!“

Nevěřícně jsem na něj koukala. On se mě bojí? Mlčela jsem a přemýšlela.

„Co děláš? Proč se na mě tak divně koukáš? Říkal jsem, abys mě nechala na pokoji!“

Tak tohle už bylo trochu k smíchu. Nějak mu ujížděly nervy.

„Alecu,“ oslovila jsem ho a snažila se, aby můj hlas zněl přátelsky. „Jak bych ti asi mohla ublížit?“

Ušklíbl se. Asi mi moc nevěřil.

Zaposlouchala jsem se do zvuků, které sem doléhaly. Slyšela jsem spoustu hlasů, tiché kroky, občas vrčení i… křik. Pak někdo otevřel dveře. Alec se najednou tvářil povýšeně. Jeho strach zmizel.

„Aro čeká,“ prohlásil Felix. Když jsem ho viděla stát ve dveřích pokoje, hned jsem si vzpomněla na tu ženu a znovu mě jímala hrůza. Raději jsem nepřemýšlela, co se s ní asi stalo.

Alec vypálil z místnosti hned, jak měl příležitost. Následovala jsem ho s udiveně zvednutým obočím.

„Něco zkus a rozbiju tě na střepy,“ syknul Felix, když jsem ho míjela.

 

♥♥♥♥♥

 

Narazil na člověčí stopu, poměrně čerstvou. Stopy ve sněhu prozrazovaly, že tudy prošli dva lidé se sněžnicemi na nohou. Zastavil se a poslouchal. Už byli daleko, ale vlčí sluch je ještě dokázal zachytit. Najednou se mu zachtělo je vidět. Už několik dní byl úplně sám. Běžel za nimi.

Opatrně sestupovali z poměrně příkrého svahu. Viděl je zezadu. Jedna postava široká a podsaditá, druhá menší a štíhlejší, oba měli na sobě teplé kožešiny. Lovci. Nesli pušky, měl by být opatrný. Vlastně to byla pěkná hloupost, že za nimi běžel. Neměl pro to, žádný racionální důvod. Ale něco ho k nim táhlo.

„Jsem unavená,“ řekla najednou ta menší postava. Mladý ženský hlas.

Zastavili se.

„Odpočineme si. Dám ti něco k jídlu,“ odpověděl ten mohutný muž. Zdálo se, že dost starý.

Chvíli prohledával malou torbu na dívčiných zádech a pak z ní něco vytáhl. Jake ucítil sušené maso.

Zaběhl trochu hlouběji do lesa a širokým obloukem se dostal až před ně. Musel blíž, protože mu ve výhledu bránily stromy. Muž se právě otočil jeho směrem, takže si ho mohl dobře prohlédnout. Eskymák. Vrásčitá tvář prozradila, že je opravdu velmi starý.

„Už to není daleko, Nive. Stejně ses chtěla zastavit jen kvůli mně. Ale já to zvládnu.“

Jake uslyšel příjemný melodický smích.

„Děsí mě, jak moc mě dokážeš odhadnout, dědečku. Jenže já tebe taky, jsi unavený.“

Pohladil ji. Pořád stála otočená zády.

„Dobře, zůstaneme. Postavím iglú.“

Oba si pak sundali ze zad veškerá zavazadla a muž odepnul od opasku malou skládací lopatku.

„Rozdělám oheň,“ řekla Nive a poodešla dál do lesa, blíž k Jacobovi.

A pak ji uviděl.

Pomalu padal soumrak, temné mraky rozprašovaly další sníh a indián Jacob Black nalezl jehlu v kupce sena.

 


Povídky od Karolky

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

Lioness

13)  Lioness (11.08.2010 21:27)

Charlie pro tenhle život asi není nejvhodnějčí, že? Edward se ho i bojí! :D Ale určitě má dar a Eleasarovi se líbí (což není nic překvapivého), z jeho slov ale vyplývá, že by se mohl líbit i Edwardovi...
Bella je očividně po tatínkovi. Nahnat strach největším machrům ve Volteře hned první den po přeměně, to už je co říct!
A Jacob, ztracený, osamělý... nalezený, celý. Ten vlk prostě ví, jak na to!

sakraprace

12)  sakraprace (11.08.2010 20:31)

Novorozený Charlie mě dostal, byl naprosto super.
Táááák, Bella už působí zmatek ve Volteře, šikovná holka. A Edward, už aby tam byl.
Jake se otiskl?!?! No takže se alespoň nebudou o Bellu hádat dlouho, hmm.:D
Parádní kapitolka, moc se těším na další

Liri2

11)  Liri2 (11.08.2010 20:03)

Twl :D :D :D Prej: „Nic na mě nezkoušej! Já jsem z gardy a umím úplně vypnout všechny tvoje smysly!“ takový mimi, ještě dupnout si moh :D :D

dorianna

10)  dorianna (11.08.2010 19:30)

Tak nějak tuším, že jim Bella udělá ze slavný Voltery kůlničku na dříví... docela hezká představa :D :D

nikolka

9)  nikolka (11.08.2010 19:12)

Alec a jeho strach, ktorý pominul len čo sa otvorili dvere nemal chybu. Rovnako ako Charlie, ktorý sa stará o prácu Aljaškým drevorubačom.
A Jacob???
jednoducho povedané každé písmenko je úžasné

Lipi4

8)  Lipi4 (11.08.2010 19:10)

Karolko, toto je úžasná kapitolka ... .. .. Málem jsem spadla ze židle, když jsi se zmínila o upírovi, co by měl dar ovlivňovat emoce :D :D :D - náš Jasper :D :D ..... ...Už se nemůžu dočkat další kapitolky

Amisha

7)  Amisha (11.08.2010 18:41)

Ty mě zabiješ! Já nutně potřebuju další písmenka!
Krásný dílek a příště budu číst až celé.

MaiQa

6)  MaiQa (11.08.2010 18:24)

Pokud mě intuice neklame, tak se Jacob určitě otiskl. :D :D Doufám, že Edward Bellu zachrání. Nebo ona jeho? To je jedno, ale prostě se musí dostat pryč z Itálie živý a zdraví.

Wendy

5)  Wendy (11.08.2010 18:01)

Mám radost z Jacoba :) :) :) a jsem zvědavá, jak pořídí Edward v Itálii

Linfe

4)  Linfe (11.08.2010 18:01)

Jako novorozeny upir s policejnim vycvikem ne totalne zboural a nakonec Jacob a otisk? no bomba. a bella je sikulka ze to dala vsak ona jim to tam nanda a Edward uz prijede k hotovymu :-D

mima19974

3)  mima19974 (11.08.2010 17:47)

Krásne!!

ambra

2)  ambra (11.08.2010 17:23)

Ty si se mnou hraješ!:) Já měla minule pocit, že už mě potáhneš víc a víc ke dnu té hluboké studny a dneska jen lusk! A zase se usmívám jako bl...ek:D Áááááách, opět dokonalá kapitola! Mám to vypisovat? všechny ty dokonalůstky? Od Carmen s její obavou o stabilitu domu až po připos.aného Aleca? Ovšem vede jednoznačně Charlie!!!!! Je úžasný!!! Jasně, jsou v průšvihu, ale stejně mě dneska rozesmál i Aro. Zřejmě to pramení z toho, že on chudák netuší, co ho ještě čeká . A Jacob... DĚKUJU!!!

semiska

1)  semiska (11.08.2010 17:19)

Moc krásná kapitolka. LItuju Bellu, chudák, co s těma ve Volteře musí trávit čas. Charlíe teda válí čím dál tím víc A Co dělal Jake v kupce sena? NO přece hledal jehlu,ne? Držím palce Edwardovi, aby přivedl Bellu domů.

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek