Sekce

Galerie

/gallery/Lily1.JPG

Žít sama je těžké. Zvlášť, když jste sami od narození. Matka zemřela při mém příšerném porodu a otec? O tom vím jen jedno. Je upír. Nikdy se o mě nezajímal a já jsem byla nucena hned po narození začít sama. Začátky byly hrozné, ale zjistila jsem, že jako na půl člověk mohu jíst lidskou stravu a hlavně, že moje kůže se na slunci netřpytí, tudíž nehrozí odhalení. Dokonce jsem zjistila, že mám své poloupíří schopnosti. Dokážu ovládat všechny čtyři živly. Nebyl tu nikdo, kdo by mi dal jméno a tak jsem si našla jedno v knížce. Takže, jmenuji se Lily. Je mi asi něco kolem dvaceti pěti let, ale dospělá jsem už od svých sedmi. Od mala jsem měla velkou touhu po nových informacích a tak jsem vyloupila nejedno knihkupectví. Teď mířím do Olympijských hor. Snad se můj život konečně zlepší.

Potloukala jsem se v lesích kolem městečka Forks. Zjistila jsem, že tady slunce skoro nesvítí. Samozřejmě jsem mohla na slunce, ale přesto jsem se lépe cítila, když bylo zamračeno. Díky své schopnosti ovládat živly jsem rozpoutala déšť. Stejně by začalo pršet, jen jsem tomu trošku dopomohla. Déšť je bezva. Jen jsem tak stála uprostřed lesa, ruce roztažené a obličej zvednutý k temné obloze. Bylo to příjemné.

Někdo utíkal směrem ke mně. Člověk to nebyl, to bylo jasné. Můj dokonalý sluch rozeznal sedm párů upířích nohou. Tři z nich byly lehké, tišší než ty zbývající. Takže čtyři muži a tři ženy. Je jich na mě moc. Rozběhla jsem se pryč. Bohužel jen svojí poloupíří rychlostí. Jsem slabší a pomalejší než upíři. Cítila jsem, jak mě dohánějí. Určitě mě obklíčí. Nemám jinou možnost. Použiji svoji sílu. Zastavila jsem se, byli skoro u mě.

„Oheň,“ zašeptala jsem a okolo mě vznikl malý kroužek vysoko šlehajících plamenů. Všech sedm upírů se zastavilo kousek ode mě a nechápavě na mě koukali.

„Co po mně chcete?“ zeptala jsem se. Nemohla jsem si nevšimnout jejich očí. Byly zlatavě hnědé. To znamená, že se stejně jako já živí zvířecí krví. Trošku mě to uklidnilo. Vystoupil blonďatý upír s docela milým úsměvem.

„Přicházíme v míru,“ řekl a zvedl ruce na znamení příměří. Chvilku jsem přemýšlela.

„Dobře, ale umím ovládat živly, takže kdybyste mě chtěli napadnout, budu nucena použít sílu,“ varovala jsem je. V jejich tvářích se zračilo pochopení.

„Samozřejmě,“ souhlasil ten blonďatý, nejspíš jejich vůdce. Stáhla jsem teda plameny a ty zmizely. Ale odstup jsem si držela pořád.

„Jsem Carlisle Cullen a tohle je moje rodina. Moje žena Esmé, Emmett a Rosalie, Alice, Jasper a Edward,“ představil mi rodinu. Ještě nikdy jsem neviděla tolik upírů žít pohromadě. Teda kromě Volturiových, ale od těch jsem se držela dál.

„Jsem Lily. Takže, co byste rádi?“ zeptala jsem se.

„Kousek odtud máme stálé bydliště a cítili jsme upíra. Chtěli jsme tě poprosit, jestli bys nelovila jinde, tady by nám to způsobilo problémy,“ vysvětloval Carlisle.

„Já nejsem upír,“ řekla jsem s klidem.

„A co teda jsi?“ zeptal se jiný upír, Emmett. Ušklíbla jsem se.

„Jsem poloupírka. Moje matka byla člověk a otec upír. Matka zemřela při porodu a otce neznám. Od svého novorozeneckého věku žiju sama. A nemusíte se bát, lidskou krví se neživím, dávám přednost zvířecí,“ vysvětlovala jsem. Všichni na mě vrhali užaslé pohledy.

„Poloupírka? Nikdy jsem o žádných poloupírech neslyšel,“ uvažoval Carlisle.

„Moc nás není, hlavně žijeme v utajení. Kdyby na nás přišli Volturiovi, asi by nás buď vyvraždili, nebo nás donutili vstoupit do gardy,“ vysvětlovala jsem. Přišlo mi fajn někomu říct o svojí existenci.

„Myslíš, že by bylo troufalé pozvat tě k nám domů?“ zeptal se mě Carlisle. Vykulila jsem na něj oči. Oni mě chtějí pozvat domů? Páni, v opravdovém domě jsem dlouho nebyla.

„Jestli to nebude vadit vám.“ Esmé se na mě vřele usmála. Vyrazili jsme lesem. Nemohla jsem utíkat tak rychle jako oni. Jeden z nich, Edward, se mé rychlosti přizpůsobil a utíkal se mnou. Doběhli jsme na louku, kde se uprostřed tyčil velký prosklený dům. Byl nádherný. Zůstala jsem stát s otevřenou pusou.

„Líbí?“ zeptala se mě Alice.

„Ano, je nádherný,“ řekla jsem zasněně.

„To všechno Esmé,“ řekl Edward.

„Vážně?“ zeptala jsem se a uznale koukla na Esmé. Ta se jen skromně usmála.

Vedli mě do domu. Zevnitř byl snad ještě krásnější než zvenku. Carlisle mi pokynul, abych se posadila. Ostatní členové jeho rodiny zaujali také svá místa.

„Mohla bys nám říct svůj příběh? Velice mě zajímá,“ poprosil mě Carlisle. Jen jsem přikývla. Ještě nikdy jsem ho nevyprávěla.

„Narodila jsem se v roce 1985 ve Francii. Svoji matku jsem neměla to štěstí poznat. Porod byl velice složitý a já ji vlastně zabila,“ začala jsem a cítila, že se mi lesknou oči. Tahle lidská slabost mě neminula. „Otec se o mě také nezajímal, chtěl si s mámou jen užít. Už když jsem se narodila, měla jsem plně vyvinutý rozum, jen jsem nemluvila. Byla jsem schopná chodit, dokonce i utíkat a lovit. Zjistila jsem také, že se mohu živit lidskou stravou. Rostla jsem velice rychle. Zjistila jsem, že mám spoustu lidských potřeb, jako je třeba spánek. Začala jsem se potloukat po Evropě. Nechtěla jsem lovit lidi, a tak jsem lovila zvířata. Asi po třech letech mého života, kdy jsem vypadala jako devítileté dítě, jsem objevila své schopnosti. Začala jsem se učit ovládat živly a pořád se zdokonalovala. Když jsem neměla co dělat, učila jsem se jazyky, vědu, zkrátka jsem nezahálela. Od svých sedmi let se neměním. Můj vývoj se zastavil. Poznala jsem jednoho poloupíra. Zjistila jsem, že nejsem jedovatá, ale on ano. Nejspíš je to pohlavím. Promluvila jsem si s ním a zjistila, že i když ženy upírů jsou neplodné, upíři zplodit dítě mohou. Jak už jsem vám řekla, moc nás není. Pět, možná šest na celém světě. Po svých toulkách Evropou jsem zamířila sem. Nikdy jsem neměla domov. I jméno jsem si vybrala sama. A tady v Americe jsem potkala vás,“ dokončila jsem svůj příběh. Všichni užasle mlčeli. Jen Alice a Edward se tvářili zvláštně, nechápavě.

„Neslyším tvé myšlenky,“ řekl Edward.

„Ty umíš číst myšlenky?“ zeptala jsem se udiveně.

„Já nevidím budoucnost, když je tady Lily s námi,“ postěžovala si nešťastně Alice.

„To bude nejspíš tím, že jsem kříženec,“ začala jsem vysvětlovat. „Za svůj život jsem pár upírů potkala a zjistila, že některé dary na mě nepůsobí.“

„Úžasné,“ vydechl Carlisle. Jeho žena Esmé se na mě soucitně dívala.

„To je hrozné, že jsi nikdy neměla domov. Nemohla by zůstat u nás?“ směřovala otázku na zbytek rodiny. Ostatní se po sobě podívali. Připadala jsem si strašně, strašně hloupě. Na druhou stranu mě velice těšila Esméina lítost a mateřskost. Carlisle přikývl.

„Jestli bys chtěla, rádi tě přijmeme do naší rodiny,“ řekl mi vřele.

„Já nevím, nechci vás obtěžovat, jsem cizí, neznáte mě, nechci se vnucovat.“

Bolelo mě u srdce, když jsem se snažila odmítnout tak hodné upíry. Bylo by fajn mít domov, ale oni byli rodina kdoví jak dlouho. A já bych jim měla narušit jejich vztahy?

„Ale Lily, my tě přijmeme rádi. Může to být jen na čas,“ přemlouvala mě Esmé. Bylo těžké jí odolat, a tak jsem nakonec přikývla.

„Dobře, myslím, že na nějaký čas bych u vás zůstat mohla,“ usmála jsem se. Esmé se radostně usmívala a Alice se ke mně vrhla.

„Je čas na nákupy,“ zavýskla a už mě vlekla - nejspíš do garáže. Byla jsem z toho trošku vykolejená. Posadila mě do žlutého Porsche a vyjela pryč.

„Alice, co to…“ nenechala mě domluvit.

„Jedeme do Port Angels nakupovat,“ vysvětlila mi.

„Nemám peníze,“ řekla jsem jí.

„Teď jsi součástí naší rodiny, takže peníze máš,“ oznámila mi a dál se nechtěla na toto konto bavit. Zažila jsem s Alicí super odpoledne. Vybrala mi plno oblečení, stavila se se mnou v restauraci. Moje lidská stránka byla uspokojená. Vysvětlila mi, že ona, Jasper, Emmett, Rosalie a Edward chodí do zdejší školy. Dělají divadlo pro lidi - jako že jsou adoptované děti Carlislea a Esmé. Hned jsem se jí ptala, jestli můžu taky chodit do školy. Moje touha po informacích byla veliká. Řekla mi, že to rozhodně není problém. Jely jsme zpátky do mého nového domova.

„Můžu na tebe mít prosbu?“ zeptala se mě najednou.

„Jistě že můžeš, koupila jsi mi spoustu věcí, přijali jste mě do rodiny, jen si řekni co chceš,“ odpověděla jsem jí s úsměvem.

„Jen bych chtěla vědět, jak tvoje moc funguje. Ukaž mi nějaký svůj trik,“ poprosila mě.

Úsměv se mi roztáhl.

„Jistě,“ řekla jsem a koukla na oblohu. Zase nepršelo.

„Voda,“ zašeptala jsem a z oblohy se okamžitě snesla smršť kapek.

„Páni, ty jsi neuvěřitelně silná,“ řekla obdivně.

„No, asi jo,“ přiznala jsem. Alice byla bezva. Znali jsme se ani ne den a už z nás byly kamarádky. Bylo fajn po tak dlouhé době mít lidi, co vás berou nebo dokonce mají rádi. Alice zajela do garáže a obě jsme vylezly obtěžkány taškami. Objevil se Edward a pomohl mi. Musím říct, že byl opravdu hezký. V obýváku byli jen Carlisle a Esmé.

„Ahoj,“ pozdravila všechny zvonivě Alice.

„Jak jste si užily nákupy?“ zeptala se nás Esmé.

„Bylo to super. Chtěla bych vám poděkovat. Jsem pro vás cizí a přesto mě tu necháváte,“ řekla jsem jim.

„Zlatíčko, to nestojí za řeč. Třeba konečně získáš rodinu,“ odpověděla mi Esmé s úsměvem. Chtě nechtě jsem zívla.

„Edwarde, ukaž Lily, kde bude mít pokoj a taky koupelnu,“ vyzval ho Carlisle. Jen jsem se usmála.

„Dobrou noc,“ popřála jsem nové rodině a šla po schodech za Edwardem.

„Budeš mít pokoj vedle mého,“ usmál se na mě. Úsměv jsem mu oplatila. „A tady je koupelna,“ ukázal mi. Šla jsem omrknout pokoj. Byl velký, tašky z nákupu jsem měla vyrovnané před skříní.

„Tak vítej do rodiny a hezky se vyspi,“ řekl mi Edward. „A pamatuj, co se ti zdá v noci na novém místě, to se splní,“ řekl tajemně a zmizel. Umyla jsem se a šla spát. Byl to dlouhý den a já v něm našla svoji novou rodinu. Místo, kam snad patřím…

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Jalle

9)  Jalle (10.03.2013 18:30)

Marketa

8)  Marketa (08.02.2011 21:01)

7)  Raduššška (06.12.2010 09:02)

Další prosím :D :D :D :) :)

6)  Nicol97 (14.11.2010 22:41)

Další, prosím!!! :)

Jodie

5)  Jodie (01.08.2010 22:32)

Hezké, už aby byla další kapitolka.

ChrisTea

4)  ChrisTea (26.07.2010 14:20)

Jsem moc zvědavá, jak se vše rozvine. Těším se na další dílek!!!
ChrisTea

Kamikadze

3)  Kamikadze (26.07.2010 10:19)

pěkný, těším se na pokračování

2)  hellokitty (26.07.2010 09:02)

Alicullen

1)  Alicullen (25.07.2010 19:16)

Moc pěkné.A jak se na ni Edward usmívá,a jak s ní běžel.Hmm těším se na další díly;) ;) ;) ;)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek